Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Shoot him! - Kapitola 1.

03.05.2010 (22:00) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2018×

Kapitola 1. – Nová mise

Washington D.C. – Bella

Právě sedím za stolem a píšu podrobnou zprávu pro naše vedení z minulé mise. Generál Walker chce zprávu do zítřka, a tak jí zase musím napsat. Takže, kde jsme to byli s mým parťákem? Irák. Od té doby, co jsme se vrátili z Iráku, nemůžu přestat myslet na to, co se tam stalo. Zabila jsem někoho, o kom jsem si myslela, že by nikdy nemohl zradit. Přestala jsem psát, protože moje myšlenky zaplavily moji mysl. Složila jsem si ruce na stůl a hlavu na ně. Začala jsem plakat. Plakala jsem pro někoho, koho jsem připravila o život, pro někoho komu patřilo moje srdce, pro někoho jménem Peter. Myšlenkami jsem se přesunula do naší minulý mise.

Seděla jsem v kanceláři, tak jako Emmett a Peter. Náš tým. Oběma bych svěřila život, kdyby byla potřeba. Pak nám zavolal generál Walker s tím, že pro nás má úkol. Už rok sledujeme Amirovo Daliho skupinu teroristů. Nic moc, jsme zatím nezjistili, ale teď prý volal nějaký informátor, že letí do Iráku uskutečnit nějaký útok na americké velvyslanectví. Okamžitě pro nás byl vyslán speciální vůz, aby nás odvezl na letiště. Máme letět tím samým letadlem jako Amir Dali. Na letišti jsme se setkali s dalšími agenty CIA, kteří nám předali nové totožnosti a doklady s rozdělenými úkoly. Mám jako jediná letenku  do první třídy, protože se mám vmísit do Amirovy přízně, aby nám prozradil, co nejvíce tajných věcí. Plán šlapal jako hodinky, Emmett dělal stevarda a Peter byl v záloze jako kopilot. Seděla jsem hned vedle Amira a předstírala jsem,  že luštím křížovku. Dělala jsem, že nevím jedno slovo, a tak jsem se ho na to zeptala. Pak jsme se dali do řeči. Vyprávěl mi o sobě nudný příběh, a pak se rozpovídal i o nějaké tajné práci na velvyslanectví. V tu chvíli jsem ho měla v hrsti. Kluci už věděli údaje taky, jelikož jsem na sobě měla odposlech. Emmett ve volné chvilce zalarmoval ochranku na velvyslanectví. Přistáli jsme a jeli do hotelu, kde jsme se připravili na velvyslanectví. Peter s Emmettem dělali diplomaty a já sekretářku. Do poslední chvíle jsme nevěděli, co za útok se chystá, ale věděli jsme, že ho provede někdo výš postavený, než Amir. Připravila jsem se na místo a stahovala z počítače data z kamer. Emmett mezitím prohledal budovu a nezjistil nic znepokojivého. Peter měl být u velvyslance a chránit ho kdyby náhodou. Měla jsem na obrazovce otevřeno pět oken s videi z kamer, když jedno vypadlo. A vypadlo zrovna to od velvyslance. Řekla jsem to přes vysílačku rychle Emmettovi a ten se do minuty dostavil ke mně. Společně jsme si vyndali zbraně z pouzder a byli připraveni tam vtrhnout. Emmett rozrazil dveře a já vskočila do místnosti. To, co jsem viděla, asi do smrti nezapomenu. Peter stál před stolem a mířil na velvyslance, já jsem stála vedle něho a mířila Peterovi na spánek a Emmett měl na mušce nás všechny.

„Petere, co to děláš?“ vyštěkla jsem na něj.

„Jádro vede,“ řekl jen a já viděla jak tiskne spoušť. Najednou zazněl výstřel, za pár sekund se Peterovo tělo sesunulo k zemi. V tu chvíli jsem nevěřila tomu, co jsem udělala. Zabila jsem člověka, kterého jsem milovala. Pak se mi podlomily kolena a byla těsně nad Peterovo tělem. Emmett pohotově zareagoval a zavolal ochranku. Pak mi Emmett pomohl na nohy, když jsem viděla, jak se něco leskne v Peterovo ruce. Rychle jsem se sehnula a vzala to. Pak už jsme pokračovali na hotel a na letadla do států.

Zase jsem se vrátila do reality a pokračovala v té zprávě. Už jsem jí měla skoro hotovou, když přišel Emmett.

„Jedeš právě včas, zrovna dodělávám zprávu a mám hlad jako vlk,“ řekla jsem mu, když jsem viděla jak nese čínu.

„Už zase si bulela? Já už myslel, že to přešlo,“ ptal se mě Emmett.

„To já si myslela taky, ale díky té zprávě, jsem si na to vzpomněla. Víš je to teprve dva dny, co jsme zpátky z Iráku a já to mám pořád živě před sebou. I když si furt říkám, že to byl zrádce, že jsem udělala dobře, druhá půlka se nemůže přenést přes to, že je Peter mrtvý,“ vysvětlila jsem to Emmettovi tak, jak jsem to cítila já.

„Kdybys mi řekla, tak bych tu zprávu napsal já,“ usmál se na mě.

„Jo, si hodný, ale díky tomu jsem si na něco vzpomněla,“ řekla jsem Emmettovi a vyndala z kapsy to, co měl Peter v ruce.

„Co to máš?“ ptal se mě Emmett.

„Nevím, ale Peter to držel v ruce a myslím si, že mi to chtěl dát,“ řekla jsem mu a rozložila to na stůl. Byl to řetízek na krk, co jsem mu dala s písmenkem B, ale byl tam ještě jeden přívěšek a vypadalo to jako klíček od nějakého malého visacího zámku.

„Nevíš, od čeho to může být?“ zeptal se mě Emmett.

„Zrovna na to jsem se chtěla taky zeptat. Myslím si, že nějaký zámek, ale tady nic podobného nevidím,“ porozhléhla jsem se po kanceláři, kde jsme měli pracovní věci. Emmett se taky zapojil a hledal různě po zásuvkách, a tak.

„Nic, jestli to existuje, tak tady to není,“ prohlásil Emmett. Sedla jsem si na židli a znova si prohlížela ten klíček.

„Co když je to u nás doma, teda teď už jen u mě“ řekla jsem. Emmett věděl, že s Peterem bydlím. Vzala jsem si bundu a vyrazili jsme směrem ke mně domů. Nasedla jsem do své Audi TT a vyrazila na druhou stranu D.C. Jakmile jsme byli v našem bytě, začala jsem systematicky prohledávat naší ložnici. Porozhlédla jsem se po ní a na Peterovo nočním stolku jsem viděla deník, zamčený malým visacím zámkem. Vyzkoušela jsem klíček ,a bingo, pasoval tam. Otevřela jsem deník a na zem vypadla obálka. V obálce byl dopis.

Jestli tohle čtete pravděpodobně už nejsem mezi živými nebo ve vězení někde hluboko pod zemí. Předem bych jsem se chtěl omluvit za to, že jsem vás zradil, ale jinak to nešlo. Jádro mě naverbovalo dříve, než CIA, a tak jsem dělal dvojitého agenta. Bohužel se stalo to, co jsem neočekával, a to, že jsem se do tebe, Bello, zamiloval, dělalo mi to, to všechno těžší, ale nelituji toho, si totiž to nejlepší, co mě potkalo. Pomalu si mě měnila a já víc cítil jako ten správný polda, než ten špatný. Abych vám vysvětlil, co Jádro je, že? Jádro je organizace uvnitř CIA, NSA, FBI a různých těhle agentur. Americký velvyslanec v Iráku byl špiónem v Jádru, ale odhalili jsme ho, a tak jsme ho museli zabít, protože měl hodně důvěrné informace o našich akcích, agentech i velitelích. Jestli, ale velvyslanec žije je možné, že Jádro skončí, o čemž pochybuji. Jádro má totiž ty nejmodernější a nevyspělejší technické vymoženosti na světě. To je tak všechno, co bych vám chtěl o Jádru říct. A jestli jsem mrtvý, tak jsem pořád s tebou, Bello. A Emmette, postarej se o ní.

Peter

Přečetla jsem si dopis, a pak ho podala Emmettovi. Emmett na něj chvíli koukal, a pak se začal neurčitě tvářit.
 „Bello, víš, co to znamená?“ zeptal se mě Emmett, hned po tom, co dopis dočetl.

 Jenom jsem zavrtěla hlavou.

„Peter nám tady sdělil informace o našem nepříteli. Teď víme, že agenti Jádra jsou uvnitř bezpečnostních složek,“ vysvětlil mi Emmett jednoduše.

„Jo, to máš pravdu, ale co mi s tím můžeme asi tak udělat?“ zeptala jsem se Emmetta, protože přece jenom nejsme bohové.

„No, máme štěstí, že ten velvyslanec žije, ne?“ pokrčil rameny Emmett.

„Víš, co? Radši s našimi domněnkami budeme pokračovat v kanceláři a přivoláme k tomu i generála. Co tomu říkáš?“ usmála jsem se na něj a vycházela z bytu. Emmett si jen povzdychl a pokračoval těsně za mou. Nasedli jsme do mé Audi. Dojeli jsme zpět do kanceláře. Dopis jsem měla s sebou, a tak jsem ho odfaxovala generálovi. A teď jsme jen čekali, než se ozve. Začínala jsem se už nudit, když se nad mojí hlavou rozsvítila obrazovka a na ní hlava generála.

„Opravdu tento dopis psal agent Peton?“ zeptal se a před sebou měl fax s dopisem.

„Ano, našli jsme to v jeho věcech,“ odpověděla jsem mu. Díval se na mě také, jako kdybych byla zrádce.

„Generále, myslíte si, že bych ho mohla alespoň pohřbít, když už mu nechcete vypravit pohřeb?“ zeptala jsem se generála. Tvářil se snad ještě hůř než před tím.

„Ale na vlastní náklady. Můžete to udělat hned zítra, a pak dostanete nový úkol. A vaším přímým nadřízeným bude plukovník Baldwin, kterého jste zachránili jako velvyslance.“ Řekl nám a obrazovka se zhasla.

„Bello, jestli budeš chtít tak ti s tím pohřbem pomůžu,“ nabídl se mi Emmett a já ho hned zaúkolovala. Naštěstí nám pohřební služba vyšla vstříc. S Emmettem jsem se dohodla, že mě vyzvedne zítra v osm. Pak jsme se rozešli směrem do našich bytů.

Ráno jsem se probudila a připravila se. Přesně v osm tu byl Emmett. Nasedli jsme do jeho Jeepu a odjeli na hřbitov. Měli jsme jen malý obřad. Pak jsme odjeli na místo naší první sledovačky, a to do New Yorku. Nakonec jsem ho rozprášila, tak, jak si to jednou přál. Samozřejmě se to neobešlo bez slz. Pak jsme hned odjeli zpět do D.C. Ve tři odpoledne jsme už byli v kanceláři a čekali na spojení s generálem.

„Dobré odpoledne, týme,“ jeho obvyklý pozdrav.

„Dobrý, generále,“ odpověděli jsme společně.

„Takže, já teď předám slovo plukovníkovi. Nashle příště.“ Zmizel a najednou se tam objevil plukovník.

„Dobrý odpoledne, od mé špionáže v Jádru jsem zjistil pár zajímavých informací, na kterých bude postavena tato mise. Právě teď můžete vidět záběry z jedné průmyslové kamery v Seattlu.“ Plukovník zmizel a místo něj se spustilo video z kamery, byl na něm vidět muž, jak zabíjí jen holýma rukama člověka.

„Zjistili jsme, že ten zabitý muž je agent FBI a vrah je nějaký Edward Cullen, pravá ruka „Bosse“ v Seattlu. Boss by měl být jeden z hlavních velitelů Jádra. Jeho totožnost a pravá tvář není známa. Vaším úkolem tedy je sledovat Edwarda Cullena, aby vás zavedl k Bossovi nebo dokonce přemluvit ho, aby spolupracoval. Edward Cullen a jeho rodina bydlí ve Forks, to je jižně od Seattlu. Vy budete dělat sourozence s rodiči často na služebních cestách. Nové totožnosti nebudou třeba. Rodiče vám budou dělat místní agenti a pokusíme se nainstalovat kamery a odposlech do Cullenovo domu. Tak se sbalte, soukromé letadlo vám letí za dvě hodiny z našeho letiště.“ Ukončil hovor plukovník a my s Emmettem jsme jeli do našich bytů. Emmett mě hodil domů a já okamžitě začala balit důležité věci. Nějaké to oblečení, pak doklady, kosmetika, nějaká ta elektronika no a ostatní tam bude nebo se dokoupí. Měla jsem zabaleno celkem rychle, a tak jsem se vydala na letiště. Na letišti jsem se setkala s plukovníkem a Emmettem. Nasedli jsme do letadla a odletěli na druhou stranu států.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Shoot him! - Kapitola 1.: