Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Seznámení Alice a Jaspera - 3. část

andulak

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Seznámení Alice a Jaspera - 3. částAhoj :) Po dlouhé době přináším 3. část povídky Seznámení Alice a Jaspera. Bohužel, neudržela jsem svou fantazii na uzdě, a tak vám musím oznámit, že bude i 4. část (tedy pokud se Vám tahle 3. bude líbit), ale nebude to o tom, o čem jsem původně zamýšlela. Víc prozrazovat nebudu. Přeji příjemné čtení a doufám, že přidáte nějaký ten komentář, protože jinak další část nebude :D
Původně to byla jednodílná FF, ale kvůli počtu částí jsem to musela dát do FF na pokračování :)

26.07.2010 (12:30) • LittleSonny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1445×

1. část x 2. část

(3. část na ně navazuje pouze volně, takže není zase tak moc nutné je číst. Ale určitě budu ráda, když si je přečtete také :) )

 


Seznámení Alice a Jaspera

Tohle jsem vážně nechtěl...

 

Alice měla ve své podstatě pravdu s tím, když mi tenkrát říkala, že všechno bude lepší. Ale byla to pravda jen z části. Ano, našel jsem smysl života, skvělou milující rodinu, dívku svých snů a zbavil jsem se pocitu viny ze zabíjení lidí, protože – i když to nebylo lehké – jejich krev jsem neochutnal již dlouhých šestnáct let. Ale když říkám, že to nebylo lehké, myslím tím, že to bylo pekelně těžké. To neskutečné sebezapření si nedovedete ani přestavit. Možná jen ti z vás, kteří někdy zkusili vážně tvrdou dietu. Ale lidská dieta je mnohem, mnohem lehčí než ta moje, upíří. Ale já se vážně snažil. Nejen kvůli sobě, ale především kvůli Alice, která mi věřila víc, než kdokoliv jiný.

 

Už dva roky jsme bydleli v Severní Dakotě, někde u hranic s Kanadou. Již šestým rokem jsem chodil s ostatními sourozenci do školy. Nebylo to lehké, ale čím více času jsem trávil s lidmi, tím lépe jsem je snášel. I když, pravdou je, že jsem se zatím nemohl nikomu z rodiny ani z daleka vyrovnat. Střední škola pro mě byla jako peklo. Trýznivé, nekonečné peklo. Jako kdybych si tam měl odpykávat všechny své dosavadní hříchy, za které jsem stejně trpěl díky mučivým vzpomínkám.

Jednoho deštivého rána, jsem se vydal na krátký lov. Všichni měli volno, tedy kromě Carlisla, který měl službu v dětské nemocnici, někde na okraji města.

Chtěl jsem být sám a proto jsem nikoho z rodiny nežádal, aby šel se mnou. Nikdo moc nechápal to, jak se cítím, za to já jsem musel pociťovat každou radost, ale i bolest každého okolo mě. Někdy to bylo dost ubíjející. A poslední dobou se tohle docela stupňovalo.

A pak tu byl ten nekončící problém s krví. Jako by se jen potvrzovala Edwardova teorie o tom, že to nikdy nedokážu. Jistě, jako hodný bratr to nikdy neřekl nahlas, ale cítil jsem to z jeho pohledů, které na mě vrhal ve škole, kde mě musel stále kontrolovat kvůli Alice. Jeho pohledy jako by křičely: „Hej, Jazzi, hochu, vzdej to! Ty na to prostě nemáš! Proč bys měl flirtovat s nebezpečím?“

Běžel jsem jak nejrychleji jsem mohl. Stromy okolo mě se skoro stávali jen pouhou šmouhou. Chtěl jsem před vším utéct. Proč jen muselo být všechno tak těžké?

Po několika desítkách minut jsem se zastavil kousek od polní cesty. Zdálo se tu ticho a lidská obydlí byla daleko. Zhluboka jsem nasával čerstvý vzduch plnými doušky. Bylo příjemné nebýt alespoň jednou za čas ve společnosti své rodiny. Opřel jsem se o strom a pozoroval rozplývající se mraky. Doufal jsem, že alespoň na několik minut vysvitne žhavé, zlaté slunce a vytvoří na mé pokožce nádhernou duhu.

Mé tiché přání se po chvíli splnilo.

Na své jindy chladné kůži jsem pocítil příjemné sluneční teplo a okolní příroda se nádherně rozzářila díky mým duhovým odleskům. Bylo mi příjemně tak, jako už dlouho ne. Usmál jsem se a zhluboka se nadechl. Úsměv na mé tváři se ale vytratil. Ucítil jsem člověka, dívku, s neuvěřitelně sladkou krví. Ztuhl jsem jako kámen a zavřel oči. Snažil jsem se zaplašit myšlenky na to, jak uhasím náhlý žár v krku její krví. Nevěděl jsem, jak dlouho tam takhle sedím, ale zřejmě to byla dost dlouhá doba na to, aby ta dívka přišla blízko ke mně.

Otevřel jsem oči s sledoval její udivený výraz. Nebyla v něm vidět ani stopa strachu. Spíše byl její pohled překvapený, okouzlený. Jako kdybych se jí líbil. Ruce jsem měl stále zatnuté v pěsti a jen čekal, kdy se mě zmocní zvíře uvnitř a skočí po ní.

Pomalu se ke mně přibližovala. S každým krokem se jí víc a víc zvedali koutky do krásného úsměvu. Když jsem si jí pořádně prohlédl, došlo mi, že té holce nemůže být víc, než šestnáct let. Byla tak půvabná – na lidské poměry. Světle hnědé kratší vlasy jí vlály v lehkém větříku. Měla nádherné, hluboké modré oči, kterýma jakoby viděla přímo do mé duše. Otřásl jsem se z představy toho, co jí hodlám – dříve či později – udělat.

„Ahoj,“ pozdravila nesměle.

Neodpověděl jsem. Zadržoval jsem dech a kdybych promluvil, musel bych se nadechnout a to by byl její konec.

„Ehm, promiň že ruším,“ řekla skoro šeptem, „ale napadlo mě, jestli třeba nepotřebuješ pomoct. S čímkoliv.“

Hrozně jsem toužil odpovědět jí. Toužil jsem si s ní hodiny povídat, protože jsem tušil, že ona jediná na světě by to pochopila. Po chvíli vnitřního boje jsem se rozhodl. Promluvím si s ní… a snad všechno dopadne dobře. Pro nás pro oba.

„Tíží mě vzpomínky,“ řekl jsem a hleděl jí přitom zpříma do očí. Zatím jsem se nenadechl. Čekal jsem na její reakci.

Zamyšleně svraštila obočí. Zřejmě přemýšlela, co na to říct. Její emoce byly rozporuplné a já jsem chtěl tolik vědět, o čem právě přemýšlí.

„V jakém smyslu?“

Zhluboka jsem se nadechl a zvíře ve mně na chvíli začalo ovládat mou mysl. „Tíží mě vzpomínky na lidi, které jsem zabil…“

Ticho, které mezi námi teď panovalo, bylo jiné než doposud. Bylo odtažité, bojácné.

„Nevěřím, že by někdo jako ty, mohl zabít člověka…“ promluvila po chvíli.

„Kdyby byl jenom jeden…“ povzdechl jsem si. „Bylo by to možná všechno snazší. Ale není. Už ani nevím, kolik těch mrtvých za mnou zůstalo.“

„Prozraď mi jednu věc,“ lehce se usmála a nesměle se dotkla mé ruky. Zřejmě se mě snažila odvést na jiné myšlenky. „Jak to, že se tak krásně třpytíš?“

„Tomu bys stejně nevěřila,“ prohlásil jsem po chvíli vnitřního boje, jestli jí prozradit své tajemství, nebo ne.

„Chápu,“ zašeptala.

„Ne! Nic nechápeš!“ začal jsem – nevím proč – podrážděně vrčet.

„Ššš… Všechno se spraví, slibuju,“ mluvila tiše a pečlivě. Dávala něžný důraz na každé slovo.

Kousl jsem se do rtu. Nechtěl jsem tu maličkou zabít. Nikdy mi nevadila má upíří podstata, ale dnes bych dal cokoli za to, abych mohl být „normální“. Avšak ta druhá část mne, která byla v tu chvíli jasně dominantnější, se rozhodla, že bude křičet a odporovat.

„Nic nebude v pořádku. Nikdy nebudu jako ostatní z mé rodiny! Nikdy nebudu moct vydržet v přítomnosti lidí!“

„Ani v té mé?“ zeptala se ustrašeně.

„Obzvlášť ne v té tvé!“

„Proč?“ Z očí jí začaly téct slzy.

„Protože tě budu muset zabít!“

V jejích modrých očích se objevila známka strachu. Smrtelného strachu. Věděla, co přijde.

„Dělej co musíš,“ řekla roztřeseným, ale přesto jemným hláskem malého dítěte.

„Promiň, nechtěl jsem, aby to zašlo takhle daleko,“ přemohl jsem se omluvně říct a zakousl své ostré zuby do jejího hladkého krku…

 

→4. část

 

Shrnutí

Autor: LittleSonny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Seznámení Alice a Jaspera - 3. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře