Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Seznámení Alice a Jaspera - 2. část

01.04.2010 (19:15) • LittleSonny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2363×

Přečtěte si:

1. část

Jasperův pohled:

Běželi jsme už skoro tři hodiny.

„Alice? Kdy už tam budeme?“ zeptal jsem se jí nedočkavě. Moje naděje na lepší život mě neopouštěli ani po tak dlouhé cestě.

„Už brzy Jazzi,“ usmála se Alice. Měla pravdu. Trochu jsme přidali a za půl hodiny jsme byly na místě. Neomylně jsem se vydal za upířím pachem i bez Aliciny dokonalé znalosti okolí díky jejím dřívějším “návštěvám“ pomocí vizí.

Pach nás dovedl na odlehlé místo uprostřed lesů. Už z dálky jsem ho viděl. Dům byl dokonalý. Bílou renesanční omítku skvěle doplňovali bílé okenice s drobnými světlými kvítky na parapetech. Zahrada okolo bylo byla obrovská. Plná květin a vysokých stromů. Prostě dokonalý dům jako z pohádky.

Svižným krokem ale přesto pomalým oproti našemu původnímu tempu jsme došly k domovním dveřím. Alice s trochu roztřeseným prstem sáhla na zvonek. Bylo to jen zdvořilé gesto. Stejně už o nás věděli. Alice zmáčkla zvonek. Ozvalo se krátké naléhavé zazvonění. Přišla nám otevřít drobnější upírka se srdcovitým obličejem a mateřským obličejem ve tváři. Její karamelové vlasy jí volně plály ve větru.

„Ahoj Esme,“ zpěvně zahlaholila Alice. Esme se jen překvapeným hlasem zeptala:

„Promiňte, ale my se známe?“ To Alici trochu zaskočilo. Zřejmě zapomněla, že se ještě naznají.

„Oh. Promiň. Jsem Alice. A tohle je Jasper,“ řekla a mile se usmála. Esme jí úsměv oplatila a gestem ruky nás pozvala dovnitř. Zavedla nás do prostorného obýváku, kde už, podle mého mínění čekal Carlisle a Rosalie.

„Ahoj,“ pozdravili jsme s Alicí sborově. Znali jsme se teprve pár hodin a přesto jsme se už vzájemě doplňovali.

„Vítejte u nás,“ řekl nám ten vysoký blondýn. „Jsem Carlisle. Tohle je Rosalie. Edward s Emmettem jsou na lovu. Moji ženu Esme již znáte.“

Alice jim začala vypravovat náš příběh a já jen tiše přikyvoval.

„… No a tak jsme tady,“ ukončila svou řeč Alice.

Esme nás srdečně objala. „Tak. Zůstanete s námi,“ řekla odhodlaně tónem, který byl dokonale starostlivý, jako neústupný. Nebyla to otázka, bylo to oznámení.

Carlisle se jen usmál a řekl nám ať si vybereme kterýkoli pokoj. Rosalie, která celou tu dobu mlčela, nám prostě řekla „Vítejte,“ a odešla do svého pokoje.

Když nás Esme konečně přestala zaplavovat otázkami, vybídla nás k výběru pokoje slovy: „Šup šup děti, vyberte si ten nejhezčí pokoj.“ Té definici jsem se musel sám pro sebe zasmát.

Z Alice jsem díky své schopnosti vycítil, jak je vzrušená z toho, jak mile nás tihle “cizí“ upíři přivítaly. Pravděpodobně byla také rozčarovaná z výběru našeho pokoje.

Mě bylo jedno jaký pokoj si vybereme. Důležité pro mě bylo to, že tam se mnou bude Alice. Prošli jsme spolu celý dům dvakrát. Líbil se jí ale pouze jeden, s výhledem na jezírko v zahradě.

„No není dokonalý, Jazzi?“ zeptala se mě Alice s nadějí v očích.

Musel jsem se rozhlédnout. Ten pokoj byl velmi světlý a málo vybavený. Byly tam pouze gramofonové desky, piano a menší béžová sedačka vyrobená z kůže. Jak jsem znal Alici, už měla vymyšlený plán na předělání pokoje.

„Je perfektní,“ řekl jsem a něžně ji políbil. Polibek mi oplácela a kdyby nebyla tak posedlá naším novým pokojem, náš polibek by trval mnohem déle. Když jsme přestaly, vzájemně jsme se dívali do očí a snažili si číst myšlenky.

„Tak, a teď mi pomůžeš odstěhovat ten nábytek, že?“ řekla uličnicky.

„Jasně,“ zakřenil jsem se.

O pár minut později byl pokoj prázdný a původní vybavení pokoje bylo v rohu obrovské garáže srovnané na sobě.

„Děkuju,“ řekla neuvěřitelně mile.

***

Ráno jsme se společně s Carlislem vydali na vegetariánský lov. Nebylo to snadné. Ne že by mi nešel lov zvířat. Ale ta chuť zvířecí krve?! Brrr! S lidskou se nedala vůbec srovnat. Ale alespoň jsem nebyl jako ostatní. Zrůda.

Když jsem dopíjel několikátou srnku, odporem jsem se ušklíbl. Alice, která mě z dálky pozorovala, se svůdně usmála a přitančila ke mně.

Objala mě a byla na mě nesmírně pyšná.

„Vidíš, já ti to říkala. A neboj, na tu chuť si zvykneš.“

„Doufám,“ řekl jsem s povzdechem a políbil jí do vlasů.

Carlisle se k nám pomalím, lidským krokem přibližoval.

„Můžeme?“ zeptal se, když jsem na něj konečně pohlédl.

„Jistě,“ řekla Alice a vzala mě za ruku. Společně jsme se rozběhli k našemu domovu. Když o tom tak přemýšlím, slovo domov je krásné ale bez lidí, které má člověk rád, vlastně nic neznamená.

***

V kuchyni už na nás čekala Esme. Mile se usmívala a držela v rulách nějaké papíry.

„Konečně jste doma, děti. Už jsem se nemohla dočkat. Mám pro vás překvapení!“ řekla hlasem nedočkavého dítěte.

„Já vím!“ řekla Alice.

„O co jde?“ zeptal jsem se jako jediný nezasvěcený.

„Esme pro vás celou noc dělala návrhy na interiér vašeho pokoje,“ řekl hrdě Carlisle.

„Oh…“ nemohl jsem najít slov. Ona je prostě dokonalá. Pomalu nás ani nezná a přesto se o nás stará jako o svoje děti.

„Líbí se mi ten třetí,“ oznámila Alice, která byla zase o krok napřed.

„Ale no tak, Alice, měly bychom se nejdříve poradit s Jazzem.“

„Jistě!“ přitakala nedočkavě Alice. „Ukaž mu to.“

„Podívej…“ začala Esme a jezdila prstem po papírech, aby přesně ukázala, co má namysli.

Po chvíli vysvětlováni jsem byl rozhodnutý.

„Líbí se mi stejná možnost jako Alici,“ řekl jsem a v tu chvíli Alice vypískla radostí a políbila mě.

Ještě ten den se Alice s Rosalií a Esme vydali do blízkého města nakoupit nábytek a ostatní věci, nezbytně nutné k vybavení pokoje.

Když holky odjely, zůstal jsem v domě sám, pouze s Carlislem. Rozhodl jsem se, že se s ním více sblížím.

Nesměle jsem zaklepal na dveře, které Esme před několika hodinami označila jako Carlislovu pracovnu.

„Pojď dál, Jaspere,“ ozval se milý hlas, lehce tlumený těžkými dveřmi.

Otevřel jsem dveře a uviděl nádherně osvětlenou místnost, se spoustou oken a obrovským pracovním stolem uprostřed tmavé, dřevěné podlahy. Stěny, kde byly okna, byly plně obložené starými svazky nesmírné ceny.

„Posaď se,“ řekl a gestem ukázal na starobylou židli která byla postavená u toho obrovského pracovního stolu.

„Carlisle,“ začal jsem nesměle, „mohl bys mi prosím poradit s mým problémem s… potravou?“

„Ale jistě, s radostí. A možná by ti pomohlo, kdybys věděl něco o mém životě. Myslím, že bys měl vědět vše od začátku.“

Přikývl jsem a on ochotně pokračoval: „Všechno začalo v Anglii roku…“ zaposlouchal jsem se ro jeho poutavého vyprávění, že jsem si ani neuvědomil, že se začalo stmívat. Uslyšel jsem klapnutí domovních dvěří.

Carlisle se usmál a pokývnutím hlavy mě pobídl, abych šel přivítat Alici.

„Děkuju,“ řekl jsem a vydal se do obývacího pokoje.

„Alice!“ vykřikl jsem a sladce jí políbil.

Vedle nás jsem matně slyšel Carlislovo přivítání a Rosalií a Esme. To jsem ale nevnímal. Nevyděl jsem nic jiného než Alice.

„Ale no tak,“ smála se Alice. „Děláš jako kdybychom se neviděli alespoň týden!“ z jejího hlasu byla slyšet čirá radost.

Dělal jsem, že jsem tu poznámku neslyšel, znovu jí políbil a zeptal se:

„Nakoupily jste, co jste chtěly?“

„Jistě,“ odpověděla Rosalie, která teď překypovala radostí.

„Pojď, Jazzi. Pomůžeš mi s nábytkem, že?“ zeptala se Alice, která už ale předem znala odpověď.

***

Ráno jsme se všichni, kromě Carlisla, který měl službu v nemocnici, sešli v obýváku. Čekalo se na dva členy rodiny, které jsem ještě neznal. Edward a Emmett.

Rosalie byla celá nedočkavá. Láska z ní přímo čišela na všechny strany. Byla nádherně ustrojená, v přiléhavých, černých šatech, a čekala na svého Emmetta.

Alice byla celá nedokavá, stejně jako Esme, která měla strach o své dva adoptované syny.

Já jsem měl smíšené pocity. Bude hezké konečně potkat ty dva. Ale co když se Edward naštve, že jsme mu zabrali jeho pokoj? Uvažoval jsem o útěku. Byla to jen zbloudilá myšlenka, přesto ji ale Alice zahlédla ve své vizi, zesílila stisk na mou ruku a políbila mě na tvář.

Z dálky se ozval hluboký smích.Rosalie sebou trhla a vyběhla před dům.

„Vidíš Ede? Stejně jsem tě přepral!“ ozval se znovu ten šibalský smích, patřící Emmettovi.

„Hmmm,“ ozvala se nazpět nakvašená odpověď.

„To je moje holka!“ oznámil radostný hlas to, že si Emmett konečně všiml své Rosalie.

„Emmette!“

To už se objevil ve dveřích Emmett, nesoucí v náručí Rosalie. Těsně za ním se objevil Edwardův obličej, stále lehce zkřivený nedávnou porážkou.

„Ahoj…“ řekli oba a nechápavě se na nás podívali.

„To jsou Alice a Jazz,“ řekla Rose s úsměvěm. „Naši nový sourozenci.“

Nesměle jsem se usmál. Alice, která věděla, jak se tato situace bude odehrávat dál, vyskočila z pohovky a začala povídat.

„Nazdárek bráškové. Emmette, to s tou barvou na Esme ani nezkoušej. Ede, doufám, že ti nevadí, že jsme si vzali tvůj pokoj?!“ drmolila.

„Sakra.“ Vyšlo tichě z Emma, kterého vůbec nerozhodila naše přítomnost.

„Cože? Můj pokoj? Jak…?“ koktal Edward a snažil se zklidnit.

„To bude v pohodě, Edwarde.“ Vložila se do toho rázně Esme.

Edward se uklidnit a objal Alice, která mu v hlavě promítla své vize, a vše co se za posledních pár dní stalo.

„Jazzi, brácho!“ řekl Emm, který se těšil, že bude mít konečně s kým zápasit, a plácl si se mnou.

Ani nevím jak, ale nálada se nádherně uvolnila, i bez mé pomoci. V tu chvíli jsem doufal, aby to nikdy neskončilo…!

Cullenovi  se staly součástí mého života velmi rychle. Byly jsme sehraná rodinka, plná vtípků, lásky a především loajality, která mému předchozímu životu chyběla. A to vše díky Alice.

→ 3.část

Shrnutí Povídek

Autor: LittleSonny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Seznámení Alice a Jaspera - 2. část: