Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Setkáme se Znovu 10

13.01.2010 (21:00) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2365×

SETKÁME SE ZNOVU

10.KAPITOLA

Ještě chvíli jsem tam stála, svírala ruce v pěsti a bojovala s tím monstrem ve mně. Naštěstí jsem vyhrála a vrátila se zpátky na recepci. Sedla jsem si na židli a tupě zírala na podlahu.

Nevím jak dlouho jsem takhle seděla, ale vím, že mě probralo až to, když začali lidi vycházet ze sálu. Čekala jsem na to, kdy se tu objeví Cullenovi, ale ani jeden člen jejich rodiny nepřišel. Tak si Jaspera odchytím po představení.

Přestávka skončila a já se znovu začala nudit. Když v tom jsem ucítila fantastickou sladkou vůni. Byla jako pohlazení. Začaly se mi zbíhat sliny. Znovu jsem zavětřila a při tom si stoupla, vůně byla čím dál blíž. Trošku jsem se zklidnila a koukala tím směrem, kudy se ke mně ta bytost blížila.

V tom se za rohem objevil Edward. Svůdně se na mně usmál a mířil si to k recepci. Sklopila jsem zrak na monitor a začetla se do jednoho článku, potřebovala jsem své hormony zklidnit. Najednou se vedle mě ozval jeho nádherný hlas.

„Ahoj.“ Zvedla jsem hlavu, teď, když jsem ho viděla lepšíma očima, přišel mi mnohem víc okouzlující. Jeho rty mě lákaly. Klid Cass, zklidni svůj splašený hormon.

„Ahoj…“ Znovu jsem sklopila pohled ke článku. „… Jestli na někoho čekáš, tak si sedni do haly a nebo na to křesílko, co je tady.“ Ukázala jsem palcem za sebe na luxusní modré křeslo.

„Já na nikoho nečekám.“ Ozval se v zápětí hlas za mnou. Zprudka jsem se zvedla od monitoru, ale moje rovnováha to nějak nezvládla a já se svalila na židli. Hrozně jsem se ho lekla. Já, zrůda, se lekla tohohle božského stvoření? To je ironie.

„Kde já jsem tě viděl?“ Říkal si sám pro sebe a při tom se přesunul na židli, která byla přímo naproti mně. „Už vím, v tom obchodě tenkrát, byla jsem tam s tím ps… Denisem.“ Bolestně jsem se na něj koukla. To byla doba, kdy jsem Denisovi bezmezně věřila. Rozpustila jsem si vlasy a prohrábla si je rukou. Opřela jsem se o opěradlo a zhluboka se nadechla. Jak jsem mohla bejt tak blbá?

„Jak to, že si se tak změnila?“ Probral mě do reality jeho hlas, zadumaně mě pozoroval. A sakra! Edwarda už jen tak neobalamutím. Jen jsem pokrčila rameny a začala se koukat na jeho boty. Jeho pohled mě propaloval na každém místečku mého těla, kam se podíval. Položil svůj velice chladný prst pod mou bradu a zvedl ji tak, že naše oči byly ve stejné úrovni. Můj pohled kmital mezi jeho rty a nosem. Neodvážila jsem se podívat do jeho nádherně zlatých očí. Nakonec jsem podlehla, jednou se podívala do jeho krásných kukadel a okamžitě se v nich začala topit. Přiblížil se k mým ústům těmi svými a spojil je v ničivém polibku.

V ničivém polibku, který se nikdy neměl uskutečnit. Do dnes toho lituju. Ach Edwarde… chybíš mi. (Já vím, ty tři slůvka byly v New Moonu, nezlobte se na mě za to, ale mně se to sem nehorázně hodilo.)

Potřebovala jsem kyslík, takže jsem se odtáhla. Chvíli jsem ještě držela svůj obličej u toho jeho a jen si užívala jeho přítomnost. Cítila jsem se, jako bych Edwarda znala staletí. Po chvíli jsem se odtáhla, úplně vstala a chtěla ho obejít, ale zrovna, když jsem okolo něj procházela, natáhla se po mně a stáhl do klína. Dalo mu to sice trochu práce, ale zvládl to.

Tentokrát už na nic nečekal a začal se svými rty vpíjet do těch mých. Náramně jsem si to užívala. Zamotala jsem své prsty do jeho bronzových vlasů a víc se přitiskla na to chladné tělo, které mě z ničeho nic začalo neuvěřitelně přitahovat. Vzrušeně jsem vzdychla, vymotala jednu ruku z jeho vlasů a zajela s ní pod jeho košili. Zkoumala jsem každý kousek jeho těla a snažila si zapamatovat každý detail, když si někdo odkašlal.

Rozpojila jsem naše rty a rychle si stoupla k recepčnímu pultu. Stál tam chlapík, tak okolo 30 – ti let. Edwardovi vůbec nevěnoval pozornost a jen si mě prohlížel. Zrovna když si prohlížel mé poprsí, jsem se ho zeptala.

„Čím můžu posloužit?“ Měla jsem dost dobrý sluch, takže jsem slyšela, co si zamumlal pro sebe.

„Jo holka… ty by si mi mohla hodně posloužit.“ Edward zavrčel, ale ten chlap to nemohl slyšet.

„Pane… jste v pořádku?“ Zatřepal hlavou a podíval se mi do očí.

„Ano, jistě… hmm… chtěla bych jedno…“ Odmlčel se. „… dvoulůžkový pokoj.“ A mrkl na mě. Edward zase zavrčel.

„Dobře, chvíli vydržte, hned to bude.“ Řekla jsem a vytiskla formulář, dala jsem mu ho vyplnit. Vrátil mi ho po chvilce. Já mu podala klíče a mile se usmála.

„Přeji příjemný pobyt.“ Usmála jsem se, jak nejlépe to šlo. Ještě chvíli na mě okouzleně čučel, pak na mě mrknul, naklonil se ke mně přes pult a zašeptal.

„Někdy se za mnou stavte.“ Olíznul si rty a odešel. Teď se mi teda trošku zvedl kufr, ten chlap se tvářil, jak nadržený prase, ale to přebyl hřejivý pocit, když jsem slyšela, jak Edward nepřetržitě vrčí, až do té doby, než ten muž zmizel za rohem. Jen jsem se smíchem zakroutila hlavou a zpátky se na Edwarda otočila. Líbilo se mi, když žárlil a při tom mě zná ani ne deset minut, technicky vzato.

Znovu jsem si sedla naproti němu a dívala se mu do jeho nádherných zlatých očí.

„Si nádherná.“ Řekl zamyšleně a jednou rukou chytl tu mou. Jen jsem malinko zakroutila hlavou a ušklíbla se. Vážně by mě zajímalo, co na mně viděj. Vždyť jsem jen obyčejná h… vlčice. Nestvůra. Měla bych být hnusná. Měli by se mě bát, ne mě obdivovat.

Najednou jsem ucítila sladkou vůni, ale na Edwardovu neměla. A zdá se, že Edward jí ucítil taky, protože jsme oba ve stejnou chvíli otočili hlavami stejným směrem. Znovu jsem se na Edwarda podívala.

„Musím jít.“ Řekl, podíval se na mě, dal mi pusu na čelo a odešel. Ještě chvíli jsem cítila jeho vůni, ale po chvíli se i s tou druhou úplně vypařila.

A já se opět začala nudit.