Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry na život a na smrt 8.díl

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Sestry na život a na smrt 8.dílTakže teď vám neřeknu dopředu nic a nic a nic :-d Dneska si to budete muset přečíst sami. Jen vám řeknu jednu novinku. Rosalie to přežila. Díky Belle. Tak čtěte a zanechte komentář

22.12.2009 (15:30) • Brambooorka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1749×

Sestry na život a na smrt - 8. díl

písnička: http://www.youtube.com/watch?v=74GskXxCTLE

pohled Rosalie Swanová:

„Rosalie?... Rose! Sakra Rosalie kde jsi?“ Bella běhala po baráku, a hystericky křičela mé jméno. Bylo mi to jedno, skoro jsem jí nevnímala. Pak její hlas utichl. Nejspíš už jsem mrtvá. - ne nejsem

„Áááááááá!!“ Zaslechla jsem tlumený výkřik zmatkující Belly.

„Rosalie?! Prosím, ne!“

Vnímala jsem její hlas, jako by ani nemluvil ke mně. Cítila jsem lehké údery do tváří – pak houkání v dálce… A víc už si nepamatuji.

Když jsem se probrala,  zpočátku jsem nechápala kde jsem. Proč kolem mě pípá tolik věcí, mluví spousta vzrušených hlasů a co tady sakra vůbec dělám? Jako v transu jsem otevřela oči a mrskla pohledem směrem k mým zápěstím. Jedno bylo pečlivě zavázané, a nepříjemně mi v něm škubalo. Snažila jsem se posadit, ale něco mi zatáhlo za druhou ruku. Jistě, byly to kapačky. Snažila jsem se vzpomenout co se stalo, ale to už u mě stála Bella a řekla mi, jak jsem se tu dostala. Pamatuji si jen, jak jsem zabraná v myšlenkách usnula z nevolnosti… Všechno jsem Belle řekla. Věřila mi, ale bohužel jako jediná. Snažily jsme se to vysvětlit Irenne, která byla nešťastná. Myslela si, že jsem se pokusila o sebevraždu. Nepochopila to. Původně to nebyl záměr, ale v konečném důsledku mi selhalo to jediné, co mi v tu chvíli zbylo. Vůle. Ale to už se rozrazily dveře nemocničního pokoje, a odvedli Bellu pryč. Začala jsem křičet, ať ji pustí zpátky. Nevrátila se. Obklopila mě asi desítka doktorů. Pochopila jsem, že to jsou psychiatři, psychologové a traumatologové. A paní Carterová z domova, s jednou poradkyní ze sociálky. Věděla jsem že tohle je konec. Dají mě do bílého pokoje se čtyřmi stěnami, ale já se zblázním teprve až tam! Sakra musím jim všechno říkat desetkrát?! Nejsem malé dítě! Jsem normální a plně chápu co po mě chtějí, tak by měli pochopit také oni mě!

„Bello!“ Vykřikla jsem.

„ Maličká, postaráme se o tebe, neměj péči.“ Pronesla medovým hlasem nějaká psycholožka.

„né, né né, vy nic nechápete!“ Křičela jsem.

„Takhle to není!“… Ale nikdo mě neposlouchal. Ještě ten den mi začali balit věci. Nejhorší na tom bylo, že je sbalily i Belle! Myslí si, že za mé problémy může naše nová rodina! Teda konkrétně Irenne a Frank, kteří už vůbec za nic nemohou.  Nastoupili jsme do helikoptéry, a převezli nás ihned do New Yorku. Ani jsme se nestačily s nikým rozloučit… Bella celou cestu proplakala.

„Bude to dobré, drahoušku, už vám nikdo nebude ubližovat..“ řekl kdosi a pohladil mě po vlasech

„Kdo si sakra myslíte že jste, přijedete si, vezmete mi domov a ještě mě tu budete oslovovat drahoušku?!! Nikdo nám neubližoval, až na vás! Jak já vás všechny jenom nenávidím! Nenáví-dííím“ Křičela jsem celá bez sebe a bušila pěstmi, kousala a drásala ruce, které mě pevně svíraly. Ucítila jsem přesládlou vůni, ze které mi bylo na zvracení. Pak jsem omdlela.

„Vstávej Rosalie, už jsme zde.“ Mluvil na mě kdosi.  Pomalu jsem vyjela po rampě dolů na přistávací plochu. Vedle mě šla paní Carterová a nesla mi kapačku. Umístili mě na nějakou hnusnou samotku, a napojili mě na přístroje. Pořád na mě někdo něco zkoumal, a mluvili na mě jak na nějakého idiota. Bellu už jsem neviděla, nejspíš ji odtáhli do části domova, pro normální děti. Ale já JSEM přece taky normální! Proč mě tu proboha nikdo neposlouchá?

Nutili mě jíst nějaké ohavně páchnoucí kaše, po kterých se mi dělalo mdlo, a rychle jsme usínala. Odmítala jsem je. Po týdnu už se na to úplně vykašlali, a začali mi dávat suchý chleba a vodu. Prý, když se mi nelíbí, tak to budu mít takhle. Jenomže porce byly malé, a tak jsem za nějakých pár dní přestala úplně pociťovat hlad. Chleba jsem vyhazovala, a utápěla se dál ve svých vzpomínkách, protože jsou to jediné, co mi ještě zbylo. Nikdo za mnou nechodil na návštěvy, a protože jsem měla vysokou postel, a vozík opřený na druhé straně pokoje, nebyla jsem schopná vstát.

Pocítila jsem strašnou potřebu jít do koupelny, umýt se, vyčistit si zuby…A po dlouhé době jsem našla zase vůli vstát. I za případných pár modřin mi to stálo. Jenže opět jsem spadla k zemi. Doplazila jsem se po rukou do koupelny, a nejdřív jsem vyšplhala na prádelník, a z něj se svalila do vany. Bolelo to, hrozně moc. Ale já potřebovala koupel. Nikdo se nestaral, aby mi měnil oblečení, nikdo se nestaral vůbec o nic. V posledních dnech už ani o jídlo. Které jsem stejně nechtěla, tak proč by se snažili, že… Pomyslela jsem si ironicky.  Natáhla jsem opatrně bolavou ruku ke kohoutku, a pustila vodu. Mezitím, co teplá vody hýčkala mé tělo, třela jsem si modřinu na lokti, jak jsem spadla z postele. Když v tom se ozvala rána. Znělo to jako křupnutí nějakého kovu, a následně tříštění skla. Překvapeně jsem vyjekla a podívala se směrem k oknu. Stál tam nějaký kluk kterého jsem neznala. Jelikož jsem byla stále ve sprše, zakryla jsem si to nejnutnější a spustila salvu nadávek…

Tak opět doufám, že se vám to líbilo :) A prosím prosím, smutně koukám, na kolenou klečím, a rukama třu o sebe... Napište komentáře ...  Na další díleček se těšte zítra. Brambooorka

Autor: Brambooorka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sestry na život a na smrt 8.díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře