Tak jsem pro vás přichystala další pokračování. Je to z pohledu Rosalie. Bude to i tentokrát happy end, když Rosalie čelí smrti? A co následky? přečtěte si sami... a prosím napište jestli mám pokračovat.
21.12.2009 (15:00) • Brambooorka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1974×
Sestry na život a na smrt - 7. díl
písnička: http://www.youtube.com/watch?v=uuFVY75DGQ4&feature=related
pohled Rosalie Swanová
Zaslechla jsem, jak někdo vyslovil mé jméno, a tak jsem se otočila za zvukem. Ve dveřích stála Bella a nějaký kluk. Pomalu jsem se k nim dostala. Bella začala první:
„Rosalie, tohle je Edward, Edwarde – Rosalie“ Dokončila větu a vydechla úlevou, že to má již za sebou.
„ Moc mě těší“ Přitakala jsem jí, a pohlédla na Edwarda. Je to docela pohledný kluk, a moc ho Belle přeju. Zaslouží si po tom všem, být šťastná. Když už nemůžu být šťastná já, tak ať je aspoň má sestra. Nevím co bych si bez ní v tomhle odporném městě počala. Ah… Jak moc mi chybí mí přátelé.
Mlčky jsme se rozešli – teda já rozjela – směrem k velké jídelně. Utápěná ve vlastních myšlenkách jsem si ani neuvědomila, že už jsme na místě. Edward nás pozval k jejich stolu. Byla úleva, když jsem nemusela sedět vedle Jessicy. Jednou jsem ji zaslechla nadávat na mou sestru. Bella nemůže za to, že si Edward všímá jí a ne nějaké labilní nány, která si o sobě myslí bůhví co. Sotva jsme usedli ke jejich stolu, obklopila nás snad stovka pohledů z okolních stolů. Všichni byli zvědaví, proč se zahazujeme s Cullenovými. Ale mě přijdou strašně milí… Jaká škoda, že právě oni nejsou naše rodina. Zamyslela jsem se smutně. S Jessicou bude hodně těžké vycházet. Obzvlášť, co si mě v poslední době všímá Mike. Myslí si, že může mít kohokoliv, na koho jen pomyslí… Nenávidí mě za to, že se s Mikem kamarádím. Ale jak mám všem proboha vysvětlit, že s ním nic nemám a že o něj ani nestojím!? Copak nemůžu mít jenom kamaráda? Loučení ostatních mě přerušilo v úvahách. Pokynula jsem všem na pozdravy. Po obědě jsme vyrazily domů.
Zamkla jsem se v pokoji a plácla sebou na postel. Pustila si mp3 přehrávač, který jsem dostala k sedmnáctinám od Belly. Bylo mi smutno, a padla na mě všeobecná deprese. Tóny smutných skladeb ještě přilívali olej do ohně.
Dala jsem se znovu do psaní dopisu pro Mary. Slíbila jsem jí to… Skončilo to slovy: Máme úžasnou rodinu… Zasténala jsem. Ale v tomhle jsem Mary musela zalhat. Našli jsme si tady nové přátele, ale na vás nikdy nezapomeneme. Stále to moc bolí. Jsi a zůstaneš navždy má nejlepší kamarádka. Snad se brzy uvidíme, Mary. To jsem ještě stále netušila, jak moc blízko jsem k pravdě. A pokračovala jsem: Vyřiď ode mne a Belly srdečné pozdravy. Budeme na vás s láskou vzpomínat. Rosalie.
Dopsala jsem poslední řádky, a vložila dopis do obdélníkové obálky. Přihodila jsem do ní naši první společnou fotografii s novou rodinou, a také jednu na které jsem byla já a Mary. Nechala jsem ji vyvolat dvakrát, abych i já měla jednu pověšenou nad postelí. Zalepila jsem obálku, a napsala na ni úhledně adresu dětského domova, a nahoru připsala ‘Mary Harrisonová´. Pak jsem odložila dopis na noční stolek. Zítra poprosím Irenne, aby ho poslala. Zachumlala jsem se více do peřiny, a přestože bylo teprve odpoledne, usnula. Probudila jsem se, když už se venku smrákalo. Hodinové ručičky ukazovaly něco po půl sedmé. Líně jsem se odebrala do koupelny. Napustila si vanu, a bohužel tu dnes nebyl nikdo, kdo by mi do ní pomohl. Sakra, proč jsem na to nepomyslela dřív. Bella je celá zažraná láskou ke koním, dochází tam jednou týdně. Já jsem slušně poprosila Irenne, abych tam chodit nemusela. Kupodivu mi s úsměvem vyhověla.
Pomalu jsem se chytila okraje vany. Odhodlaná vstát ať to stojí , co to stojí! Pomalu jsem se zvedala na rukou,levá noha, a víc už jsem nebyla schopna ani pomyslet, protože v tom okamžiku jsem se bezvládně sesunula přes okraj vany, a přepadla jsem po hlavě do vody. Cítila jsem tupou ráno do hlavy, a pak jsem vnímala jen skutečnost, že se nemůžu nadechnout. Všude okolo mě bylo obrovské horko, a plíce se mi stahovaly čím dál víc, neschopny nádechu. Nakonec se mi přece jen podařilo dostat do vany i nohy, a tak jsem se vynořila a prudce zalapala po dechu. Snad minutu jsem silně kašlala, a pak můj pohled spočinul na té červené spoustě. Vana byla plná krve. Mé krve. A pak mi začalo cukat v ruce. Zvedla jsem si ji před obličej. Musela jsem se o něco pořezat, jelikož z mých žil na levém zápěstí tryskala krev. Hledala jsem zoufale něco, čím bych krvácení zastavila. Začalo mi být docela špatně a chtělo se mi spát. Jak lehké by bylo všechno tak rychle vzdát… Mé utrpení by skončilo. Nemusela bych se potýkat s Jessičinými nenávistnými pohledy, a vůbec. Nenávidím svůj život. Jednou to všechno skončit musí. S touto myšlenkou jsem se spokojeně usmála, a upadla do hlubokého spánku…
Tak mám pocit že tady je docela dusno, chtělo by to něco sladšího,ne? Ale myslím že na to si budete muset ještě chvilku počkat. Příští kapitolka bude taky docela smutná. Ale Dozvíte se, jestli Rosalie přežila, nebo ne..
Tak napište ještě komentář - pokračuj nebo nepokračuj a budu nejšťastnější člověk na Zemi :) Brambooorka
Autor: Brambooorka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sestry na život a na smrt 7.díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!