Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry na život a na smrt 18.díl

07.01.2010 (21:15) • Brambooorka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1917×

Sestry na život a na smrt - 18. Díl

 písnička: http://www.youtube.com/watch?v=M11SvDtPBhA

Pohled Isabella Marie Swanová:

Nevinně jsem pokrčila rameny a pousmála se. Měl pravdu, opravdu umím být tvrdohlavá.

Když skončila projížďka, bylo už dá se říct ráno, takže jsme se odebrali do našeho pokoje. Chtělo se mi strašně spát, takže jsem na sebe v polospánku natáhla noční košili – já tu Alici zabiju – a vyšla jsem z koupelny. Strašně jsem se za tenhle ohoz styděla a tak jsem si radši přes něj přehodila ručník. Edward se tvářil velice pobaveně. Nejspíš mu udělala radost moje zrudlá tvář. Rychle jsem vyměnila ručník za peřinu a sedla na postel. Edward se ze mě pokoušel peřinu stáhnout a já se urputně bránila. Přetahovali jsme se o peřinu až to nevydržela a pod náporem se rozsypala. Pokoj byl teď samé bílé peříčko, jako by nasněžilo i sem. Snažila jsem se zmocnit druhé peřiny, ale tentokrát ji zabavil Edward. Najednou  po mě mrsknul polštář. To neměl dělat! Rázem jsem se probrala a mrskla po něm i ten můj. Jeden netrefil a druhý mu dobyl obličej. Začala jsem se mu smát, ale to už mě zasahovaly polštáře ze všech stran. Dobře, jak chce holomek jeden! Já mu ukážu, házet po mě polštáře. Vzala jsem peřinu a snažila se ho udržet pod ní. Bohužel, přece jen má značnou přesilu, takže jsem pod peřinou skončila nakonec já. V nestřeženém okamžiku jsem udělala výpad, což ON samozřejmě nečekal a přistál na zemi.

,,Tak, a dostala jsem upíra na lopatky!“ Smála jsem se až mi z očí tekly proudy slz. Než jsem se nadála, byla jsem na nich já. Ležela jsem na posteli, Edward měl stále tělo přitisknuté na mém  a dívali jsme se navzájem do očí.

„Mám tam snad nějaké smítko?“ Rozesmál se. Mezitím jsem se vyprostila z jeho sevření a šla na konec místnosti pro polštáře. Mrskla jsem mu jeden do zátylku a to ho popudilo ještě víc. Znovu se rozjela bitva. Když rukou *nechtíc* zavadil o můj výstřih… Košilka se napjala a roztrhla. Vypískla jsem a hledala, co bych přes sebe přehodila. Nakonec jsem zoufale založila ruce přes ňadra a klekla si, takže nebylo vidět nic. Jsem zvědavá, na jak dlouho.

„Jejda, já nechtěl.“ Soptil Edward smíchy. Pak až přespříliš vážně dodal:

„Ale náhodou ti to takhle opravdu sluší.“ A zadíval se mi do očí. Idylickou chvilku jsem přece jen přerušila já.

„Byla bych radši, kdybys mi podal tamto!“ Vyjela jsem se sarkasmem a ukázala na prostěradlo. Už, už po něm chmatal ale já jsem se rozhodla škádlit.

„Né, tamto, zase vedle, tamtooo!...“ Ukazovala jsem z županu na ručník a prostěradlo… Ale dlouho mi tahle sranda nevydržela. Už jsem vybuchovala smíchy, ale on to prokouknul.

„Vezmi si sama, když nevíš, co by.“ Založil ruce na hrudi a zábavně sledoval mé počínání. Tohle byla vážně podpásovka. Nakonec jsem to vzdala a utekla spěšně do koupelny.

Jenže jsem mezitím zjistila, že ručník jsem odnesla k posteli a župan byl taky v čudu. To jsem si úžasně pomohla… Pomyslela jsem si hořce. Když jsem viděla tu druhou odpornější košilku na prádelníku. Tohle mi udělal určitě naschvál.

Znechuceně jsem si oblékla tu hrůzu a představovala si, jak se na to asi bude tvářit. Vyšla jsem z koupelny a pan dokonalý mě pozoroval, div mu oči nevypadly z důlků. Vzala jsem si jeho peřinu, pod kterou stejně nespal a ulehla do měkké postele. Zhasla jsem si lampičku, ale on ji v zápětí zase rozsvítil. Mrzutě jsem na něj pohlédla.

„Vážně jsem tě nechtěl nazlobit, Bells, promiň.“ Dořekl a tvářil se jako zbitý pes. Tak ono je mu to líto? Na to mu neskočím.

„Dobrou noc.“ Dořekla jsem a zhasla. Ale né, on zase rozsvítil.

„Edwarde!" zařvala jsem po něm a pak rychle dodala:

,,Dobře, prominuto, ale teď už jdu vážně spát, dobrou noc.“ Pronesla jsem poraženě a zhasnula lampičku. Naštěstí už se ji nepokusil rozsvítit a ulehl vedle mě. Chtěla jsem někoho obejmout, a nesešlo na tom, že mě tato osoba zrovna velice naštvala. Prostě jsem předstírala spánek a stulila se mu na hruď. On mě opatrně objal kolem ramen levačkou a pak jsem nejspíš usnula…

***

„Dobré ráno, Bells.“ Probudil mě svým sladkým hlasem. Až nepořádek v pokoji mi připomněl včerejší noc.

„Ahoj Edwarde.“ Přitakala jsem mu a nemotorně se zvedla z postele. Když jsem si uvědomila, co mám na sobě, přejela mnou další vlna vzteku. Ale zdaleka ne tak silná, jako včera.

„Pospěš si, musíš se ještě nasnídat, protože na svahu budeš mít hlad.“ Pověděl a já si rozmrzele vzpomněla na jízdu kočárem. Svah, lyže… panebože.

Oblékla jsem se a učesala si vlasy. Trošku jsem se nalíčila a mohla jsem vyrazit. Edward mě vzal dolů do jídelny, kde se rozprostíraly švédské stoly. Měla jsem opravdu hlad, tak jsem si nabrala plnou misku ovocného salátu a talíř s míchanými vajíčky. Když jsem pojedla, šli jsme se nahoru přichystat. Oblékla jsem si svůj horský outfit a můžu říct, že jsem v něm vypadala opravdu divně. Na nic takového nejsem zvyklá. U Edwarda a ostatních členů rodiny mi to nesedělo ještě víc, ale svůj účel to splní, což o to. A navíc Alice vybrala pěkné kousky, takže to všem slušelo.

písnička: http://www.youtube.com/watch?v=X9Igm4ahqwc

Když jsme vyšli z hotelu, rozprostírala se za námi dlouhá sjezdovka. Jakto, že jsem si jí předtím nevšimla?  Začal se mi nepříjemně svírat žaludek. Bála jsem se. Všichni mi pomohli na lyže a potom jsem musela sjet z lanovky. Dělalo mi to docela problém, lyže se mi pořád motaly do sebe ale udržela jsem se. Holky si mě vzaly do parády a učily mě lyžovat. Když jsem se rozjela, popadla mě panika. Ten stroj nešel zastavit. Napoprvé jsem spadla, na podruhé to bylo o mnoho lepší, sekla jsem sebou až o sto metrů dál. I když nevím, co je to za úspěch. Pády byly docela nepříjemné. Potřetí se mi docela třásly kolena, ale podařilo se mi udělat prvních pár obloučků. Najela jsem ale na ledovou plochu a rozplácla se. Když jsem se stěží posbírala, dávaly mi holky rady. Taky mi vzaly hůlky, bez nich se mi jezdí mnohem lépe. Najela jsem znovu na sjezdovku a nejdříve otočila vpravo. Pak jsem se začala pokoušet o carvingový oblouk, který skončil fiaskem. Opět jsem políbila matičku Zemi. Takže jsem to už dneska raději nepokoušela. Připadala jsem si jako naprostý idiot, když se Emmet vysmíval za mé *držkopády* . Zpražila jsem ho odporným pohledem jako švába a pokračovala v jízdě. Poprvé jsem sjela celý svah bez úhony, i když mi to trvá asi pětkrát takovou dobu, jako ostatním. Ale mě to zdaleka nevadilo, byla jsem šťastná, že žiju.

„Alice, potřebovala bych menší přestávku!“ Zakřičela jsem na ni unaveně. Pak jsme se tedy odebrali do nedaleké restaurace a já jsem si dala polévku. Dokonale mě zahřála a mohli jsme jít pokračovat. Jezdili jsme asi čtyři hodiny.  Když už jsem se udržela na lyžích a bez problémů sjela celý svah, Alice začala jezdit podle sebe. Najela do snow parku a na první rampu. Bez obtíží skočila do vzduchu, udělala salto a dopadla zpátky na skluznici snowboardu. Já jsem si dala závod s Rosalie, která samozřejmě vyhrála. Ale už jsem tolik nepadala, což byl první krok k úspěchu. Na konci týdne budu jezdit, až budou ostatní vyjevení! Rozhodla jsem se a vzala si tak předsevzetí do druhého dne. Přehodila jsem si lyže přes ramena, a rázovala si to k parkovišti. Ale už mi zase Edward zkazil náladu...

,,Tak co, bude večer repete?!" Vyrazil ze sebe a jen stěží zadržoval smích. Měla jsem chuť mu vrazit, i za cenu, že si nejspíš sama ublížím. Ale takhle si neublížím! Pomyslela jsem si s chutí a rozpřáhla koleno...

Doufám, že se vám dílek líbil :) Zítra tady hodím další pokračování :) Tak se mějte :) a připište komentář, než opustíte tuto stránku :)) Brambooorka

Autor: Brambooorka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sestry na život a na smrt 18.díl: