Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry na život a na smrt 16.díl

02.01.2010 (16:45) • Brambooorka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2160×

Sestry na život a na smrt - 16. Díl

Písnička: http://www.youtube.com/watch?v=OPN51WaZtME

 Pohled Isabella Marie Swanová:

Probudila mě  vůně linoucí se z kuchyně. Zhluboka jsem se nadechla a musela se usmát. Esme mi chystala snídani. Vstala jsem a na židli bylo oblečení na dneska a u něj vzkaz:

Ahoj Bell, až se vzbudíš, přijď do haly. O kufry se nestarej, Edward ti je snese. Doufám, že ses dobře vyspala : ) Alice

Ach Alice, myslí na všechno. Povzdechla jsem si a prohlédla si oblečení. Vždy věděla, čím mě překvapit. Musela jsem se pousmát nad nádhernými věcmi. Oblékla jsem se, ještě e namalovala, učesala a vyčistila zuby a mohla jsem jít. Vůně byla opravdu neodolatelná a čím jsem byla blíž, sílila.

„Ahoj Esme!“ Pozdravila jsem ji vesele a usedla ke stolu. Esme mi přichystala mé oblíbené palačinky s javorovým sirupem. Když jsem snídani hladově zhltla, nakráčela jsem do haly.

„Dobré ráno.“ Usmála jsem se na všechny.

„Ahoj Bells, jsem ráda, že sis to vzala na sebe!“ Vypískla Alice a sevřela mě v objetí.

„Dneska ti to náhodou moc sluší.“ Dodal Edward a já cítila, jak rudnu. Rychle jsem od něj odvrátila pohled a usedla na sedačku vedle Alice. Carlisle se ujal konverzace:

„Poberte si co potřebujete a rychle to naskládejte  do aut, protože odjíždíme tak asi za patnáct minut. Rychle jsem spěchala zabalit si kosmetiku, samozřejmě už nebylo co dodávat. Al se o všechno postarala.

Oblékla jsem si bundu a spěchala ven, protože všichni na mě už čekali. Zamkla jsem domovní dveře a byla připravena vyrazit. Esme se na mě povzbudivě usmála. Jen prosím nechci jet s Edwardem! To by byl konec, mě je trapně… Ale vlastně chci jeho blízkost, jsem divná.

Udělali mi to nejspíš naschvál…

„Bello, pojedeš s Edwardem ve Volvu. Emmete? Vezmi s sebou ve svém autě Rosalie. Alice pojede v BMW s Jasperem a já s Esme mým černým mercedesem.“ Rozhodl Carlisle a já v duchu zaúpěla.. Samozřejmě jsme mohli jet dvěmi auty, ale ne, oni musí brát čtyři!

Edward mi pomohl naskládat do kufru zavazadla. Měla bych být šťastná jako blecha, že s ním můžu jet. Jenže já pro něj nejsem prostě dost dobrá. Může mít plno krásných upírek. Vzpamatuj se Bello. Probrala jsem se ze zamýšlení a Edward mi podržel dveře. Bylo to moc milé gesto, ale stejně jsem jaksi nesvá. Sám usedl za volant tak rychle, že jsem ho ani nepostřehla.   Asi po pěti minutách jízdy už jsem to ticho nevydržela:

„Těšíš se?“ Promluvila jsem na něj, ale neodpovídal. Po chvíli jako by procitl.

„Eh, jo… jo, jasně že se těším“ Odpověděl s mírným pousmátím.

Ale nepodařilo se mi navázat absolutně žádnou konverzaci, vždy jen odpověděl a pak nastalo mlčení. Takže jsem své marné snahy po chvíli vzdala.

Asi po třech nebo čtyřech hodinách jsme zastavili u čerpací stanice. Edward otevřel dveře a vystoupil. Chtěla jsem ho napodobit, ale to už stál u mých dveří a elegantně mi podával ruku. Usmála jsem se na něj a zatímco čerpal benzín, šla jsem vyhledat dámské toalety. Cestou jsem si koupila v krámku coca colu a bagetku.

Když jsem se vracela k autu, parkovací plocha byla prázdná. Už jsem málem začala panikařit, když v tom se přede mnou objevila Alice.

„Museli jsme přeparkovat, Bells. Pojď za mnou“ Řekla a táhla mě za ruku směrem k autům. Byly schované ve stínu velkého stromu, takže jsem si jich hned nepovšimla.

V autě už čekal Edward. Nastoupila jsem a dávala přitom pozor, abych neupadla. Mívala jsem to ve zvyku. V autě bylo tepleji, tak jsem si musela sundat mikinu. Jakmile bezpečnostní pás zacvakl, Edward nastartoval auto.

 ***

Cesta ubíhala velice nudně a pomalu, takže jsem si nasadila po chvíli sluchátka. Zapla jsem přehrávač a překlikala na mou oblíbenou Písničku

Za chvíli se Edward rozhodl pokračovat v našem už tak mizivém rozhovoru, takže jsem písničku ztišila.

„Bell?“ Promluvil ke mně. Zvědavě jsem na něho pohlédla. Copak asi chce?

„Nejsi unavená, nemáš hlad nebo něco?“ Zeptal se mě starostlivě. Ani jsem si nepovšimla, že je už skoro večer a od naší poslední zastávky uplynulo pět hodin. Ale já nechtěla. Chtěla jsem jen být  s ním a taky jsem už docela unavená. Spokojeně jsem se schoulila na sedadle a zavřela oči. Za chvíli jsem cítila, jak se auto s houpnutím zastavilo. Edward vystoupil, a za chvíli na mě přistálo něco měkkého. Stihla jsem zaregistrovat, že mě zabalil do deky a zamumlala něco ve smyslu ´díky´.

Zamžikala jsem očima, to náhlé množství denního světla mě překvapilo. Nemotorně jsem se zvedla na loktech a vzpřímeně se postavila. Edward se usmíval jako měsíček na hnoji. A ne že by začal až s mým probuzením, tvářil se tak už nejspíš předtím. Proboha, já musela žvanit určitě nějaké nesmysly.

„Dobré ráno Šípková Růženko. Teda spíš bych měl říkat asi dobré odpoledne.“ Zakřenil se.

„Proboha, to už je tolik?“ Vyhrkla jsem překvapeně. Hodiny ukazovaly 14:12.

„Jak dlouho ještě pojedeme?“ Zeptala jsem se Edwarda.

„Už jsme tady.“ Dořekl a přede mnou se rozprostřel výhled na nádherné hory. Bylo to naprosto idylické místo. Po pravé straně se za chvíli objevil hotel. Byla to dřevěnka asi z dvacátých let, ale vypadala pečlivě udržovaná jako všechny okolní domy. Dokonale se sem hodila. Když jsem se odívala na mobil, kterého dnes je, stěží jsem mohla uvěřit. 31.12. Což nasvědčovalo, že se blíží silvestrovský večer.  Ztěžka jsem zalapala po dechu. Venku byl sníh… Spousta sněhu!

Vystoupili jsme a Edward mi opět vzal zavazadla. On je prostě neuvěřitelně sexy a gentleman a prostě… mmm… Bello klidni hormony. Neodolala jsem a začala plácat sněhovou kouli. Následně jsem ji vrhla po Edwardovi. Naoko nazlobeně na mě pohlédl a než jsem se nadála, váleli jsme se oba ve sněhu.

„No tak Ede, nech ji nebo nám ještě nastydne.“ Smála se Alice a Edward mě elegantně postavil na nohy a oprášil od té bílé spousty.

Za hotelem se popásali koně. Úzkostlivě jsem se obrátila Edwardovi.

„Nebudeš s tím mít problém?“  Ale on se naklonil nade mne a pošeptal mi do ucha:

„Věř, že mnohem větší problém mi dělá tvá vůně.“ A zaklesnul svou ruku do mé. Usmála jsem se.

„Nevadí?“ Zeptal se a já se topila v jeho pohledu. Zřejmě to vzal jako souhlas.

Odebrali jsme se k recepci.

„Dobré den! Vítat vás v Alpském středisko U lyžaře v Kitzsteinhorn na Kaprunu.“ Přivítala nás vřele hospodyně lámanou angličtinou. Zcela jsem zapomněla, že se zde mluví Německy. Odpověděli jsme jí tedy na pozdrav a vyzvedli si klíče od pokojů. Jelikož byly dvoulůžkové a ostatní už si rozlosovali osazenstvo po párech, zbyl na mě Edward. Ne že by mi to vadilo, jen… Nikdy jsem na pokoji s žádným klukem nebyla. A s tak okouzlujícím už vůbec ne. Musela jsem se pousmát.

„Na co myslíš?“ Zeptal se Edward. Já jen pokrčila rameny, zatřásla hlavou a štěstím odtančila po schodech do pokoje. Svalila jsem se na měkkou postel. Ale spát se mi nechtělo, byla jsem příliš odpočinutá z cesty. Přece jen jsem prospala skoro celý den. Líně jsem se zvedla a začala si vybalovat věci. Zatajil se mi dech, když jsem spatřila nádherné ŠATY na vrchu zavazadla. Musela jsem se nadechnout abych pokračovala DÁL.Druhý kousek pod tím byl OBDOBNÝ. Tohle byla vážně poslední kapka. Zaklapla jsem kufr a šla rovnou vyhledat Alici. Jestli ji potkám, zakroutím jí krkem! Střetla jsem se s ní na chodbě. Už z dálky na mě volala

„Snad se zas tak moc nestalo Bell…“ Nevinně se usmála.

„Snad? Alice můžeš mi říct, kde mám nějakou noční košili? Aspoň takovou, jaké jsi mi chystala doma…“ Zažadonila jsem.

„Ještě mi poděkuješ.“ A odešla s vítězným úsměvem na tváři. To je vážně super. Moc jsi  mě tím potěšila! Křičela jsem vztekle v duchu. Když jsem se uklidila, šla si vybalit zbytek kufru. Naštěstí už převládalo obvyklé oblečení, které nosím například do školy. Za chvíli vtrhla do pokoje zase Alice.

„Ale no tak, už jsi se uklidnila?“ Prohlásila vesele a protančila k zrcadlu. Stála jsem s otevřenou pusou a zírala na ni. Měla na sobě nádherné ŠATY, které se vlnily při každém jejím půvabném pohybu.

„Vidím že ano. Jo, jinak dáme se do toho hned. Pojď sem, ukááž. Hmmm.“ Něco pořád motala dokolečka, až jsem si všimla, že na mě něco navlíká. Za chvíli jsem stála vedle ní v těch šatech, které mi nabalila. V tom kufru se nezdály být tak nádherné, ale opravdu mi slušely. Pak mě Al za chvilku vytvořila krásný účes a ještě mě nalíčila. Byla jsem opravdu nadšená.Ani se nezdálo, jak rychle ta půlhodina utekla. Když jsme se otočila, stáli ve dveřích Jasper a Edward.

„Páni!“ Vyhrkli oba naráz a Alice se potutelně usmívala. Měla pochopitelně radost z jejího díla. Edward mi nabídl rámě a Jasper Alici také. Kráčeli jsme zvolna po schodech, stále jsem byla zaklesnuta do Edwarda. Bála jsem se, že upadnu, ale zřejmě zbytečně. Protože můj gentleman by mě zachytil včas.

Písnička: http://www.youtube.com/watch?v=x_HYgc_FfDc

Když jsme vstoupili do sálu, bylo vše perfektně vyzdobeno. Byly tu snad stovky lidí a všichni se náramně bavili. Můj zrak spočinul na ESME s ROSALIE a jejich partnery. Ohromně jim to slušelo. Kluci si pořídili na dnešek nové obleky. Teda, spíš v tom měla prsty Alice.

„Alice, ty mě jednou zabiješ…“ Dodala jsem zklamaně. Plesy jsem přímo nesnášela. Ona se jen opět nevinně usmála.

„Edwarde?“ Zeptala jsem se nervózně.

„Ano, Bells?“

„Já… neumím tančit!“ Zašeptala jsem roztřeseným hlasem, ale nevypadal, že by ho to vyvedlo z míry. Uchopil mi ruce a začali jsme se pohupovat v pomalém tempu. Dokonale mi ukazoval kroky a moje tělo ho následovalo. Tanec nebyl tak složitý, jako se mi vždy zdál. Dokonce mě to začalo bavit. S ním ano…

„Není divu, že za těch sto let tančíš tak úžasně.“ Řekla jsem v těsné blízkosti jeho nádherné tváře. Pousmál se a naše rty se začaly nebezpečně přibližovat. V rytmu ploužáku se naše rty spojily. Nikdy jsem takový pocit nezažila. Bylo to úžasně vzrušující. Jeho rty pevně semknuté s těmi mými se pohybovaly v dokonalém souladu. Najednou se odtrhl a odešel se slovy:

„Promiň, nedokážu to.“

Promiňte za ten konec, ale já prostě neodolala :) Zatím ciao a po novém roce se zase dočkáte dalšího dílu :)  Vaše Brambooorka

Autor: Brambooorka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sestry na život a na smrt 16.díl: