Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry na život a na smrt 15. díl

29.12.2009 (09:15) • Brambooorka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4053×

Sestry na život a na smrt - 15. Díl

písnička: http://www.youtube.com/watch?v=f_4utiBscIE

Pohled Isabella Marie Swanová:

Druhý den jsme vyrazily s Alicí na nákupy. Jakmile jsme zaparkovaly u nákupního centra, zatáhla mě do prvního obchodu se sportovními potřebami. Plavně procházela mezi regály, jako by to tu znala lépe než své boty. Když se zastavila, rozprostřela se přede mnou místnost plná lyží, snowboardů a jiného příslušenství pro zimní sporty. Zatímco jsem se nezmohla na jediný pohyb, v rukou mi přistávaly hromady a hromady oblečení. Alice mě postrčila do kabinky, a šla se podívat po věcích pro sebe.

Jakmile jsem měla vše, co jsem potřebovala, chystala jsem se odejít. Pak mě ale zastavila Alice, která si své oblečení také vybrala víc než dokonale. Bílé kalhoty dokonale kontrastovaly s modrým vybavením. Vždy měla dobrý vkus, což bylo velkou výhodou. Já se nikdy nemohla nad ničím rozhodnout, kdyžto Alice věděla vše naprosto přesně a jednala rychle.

Úplně jsem zapomněla na ostatní členy rodiny. Rosalie si přála lyže, a protože má ráda žlutou barvu, trochu jsme se rozhodly ji překvapit. Emmet s Edwardem byli velmi nekonkrétní, a je jim to celkem fuk. Proto jsme s Alicí trochu zaimprovizovaly a koupili jim snowboardové vybavení. Edwardovi jsme vybrali zelenou barvu, Emmetovi šedo černou kombinaci. Byli jsme velice spokojené, ale ještě pořád nám zbývala Esme s Carlislem. Esme si přála pestrobarevné lyže a bílý komplet, Carlisle chtěl něco neutrálního, takže jsme koupili vše v barvách béžové a světle šedé.

Když z pokladny vyskočil účet, nestačila jsem se divit nad tou částkou. Ani se nezdá, kolik jsme toho musely nakoupit. Odnesly jsme tašky do auta a spěchaly k butikům s oblečením. Nakoupily jsme si pár nových kousků, přestože jsem měla plnou skříň nejkrásnějšího oblečení, o jakém se mi dřív mohlo jen zdát. Ještě jsme si opatřily nové cestovní kufry, a byly jsme připravené odjet. Nákupy byly unavující a na konci dne jsem si připadala jako zbitý pes.

Když jsem se svalila na sedadlo, zavřela jsem oči a přemýšlela.

***

,,Ahoj, rodino!“ Řekla Alice. Mít okolo upíry mělo i své výhody. Nemuseli jste na nikoho řvát a stejně vás slyšel. Všichni se okamžitě seběhli do haly, pomoct nám s taškami. Všem se věci moc líbily. Jakmile jsem vešla do mého pokoje, zamkla dveře a položila věci na postel, šla jsem si balit kufr. Když vtom někdo zaklepal:

,,Bello? Otevři prosím.“  Zamumlala přes zavřené dveře Alice. Okamžitě jsem k nim přiskočila, otočila zámkem a otevřela je dokořán. Usmála jsem se na Alici pokynula jí, aby šla dál.

„Nech to na mě, trvalo by ti to celou věčnost.“ Povzdechla si nad nepořádkem v pokoji a mou nerozhodnou povahou.

„Ale…- “ Nenechala mě Alice doříct větu.

„Žádný odmlouvání!“ Pohlédla na mě neústupně. Povzdechla jsem si a odebrala se do haly. Doufám, že mi nezabalí nějaký pitominy. Pomyslela jsem si zlostně. Nenáviděla jsem, když mi někdo dával dohromady věci. Jednou mi balila kamarádka na tábor, a plno věcí vynechala. Hlavně že nezapomněla na žehličku na vlasy. Pomyslela jsem si ironicky.

Ostatní už seděli v hale, věci dávno přichystané. Nechápala jsem, co dělá Alice u mě v pokoji takovou dobu. Jasper nejspíš vycítil mou nervozitu a zaplavila mě najednou vlna nepřirozené pohody a klidu. Vrhla jsem po něm varovným pohledem. Nesnášela jsem, když na mě kdokoliv používal svůj dar.

Najednou Rosalie vykřikla. Třásla se jako osika ve větru a přestože byla bledá, její kůže začala nabírat stále více alabastrovou barvu. Emmet ji vyděšeně vedle sebe pozoroval. Edward k ní rychle přiskočil, chytnul ji za ruku a začal ji konejšit. Najednou se jeho výraz změnil. Údivem. Rosalie se začala zvolna uklidňovat. Najednou sebou prudce škubla a zatřásla hlavou. Zřejmě se probrala zpátky do reality. Pořád rychle oddechovala, oči rozšířeny strachem.

,,Edwarde?“ Všichni tikali pohledy střídavě z něj na Rosalie.

,,Carlisle, myslím, že se u Rosalie projevil jistý dar.“ Vydechl užasle a odpověděl Carlisleovi na myšlenku.

„Opačná schopnost k Alicině daru.“ Dodal.

,,Takže Rosalie viděla minulost?“ Promluvila jsem a ostatní obrátili ke mně své pohledy.

,,Ano Bell. Nejdříve svou. Viděla tu nehodu. Jenže jakmile jsem se dotkl její ruky, vize se změnila. Viděla mne za lidského života.“ Dořekl a pořád se tvářil stejně užasle.

Edward se podíval na Alici, pak mírně naklonil hlavu doleva a za chvíli zase doprava. Nikdo kromě mne si ničeho nevšiml. Nenáviděla jsem jejich způsob komunikace. Bylo vidět, jak si Alice v duchu povzdechla.

,,Zatím je to velice nekontrolované, časem se naučí svůj dar ovládat. Rosalie, nemusíš se obávat každého podání ruky. Tvou reakci vyvolaly zřejmě velmi silné vzpomínky na matku, že? “ Dodal Carlisle a povzbudivě se usmál na Rose. Nevypadala nějak obzvlášť nadšeně, ale přikývla. Chvíli jsme jen tak seděli, mlčeli a civěli do prázdna. Alice už přiklusala dolů,nejvyšší čas se sebrat.

„Jsem nějaká unavená, asi si půjdu lehnout. Dobrou noc.“ Oznámila jsem. V zápětí mi všichni odpověděli. Stoupala jsem po schodech nahoru, otevřela dveře a v polospánku ze sebe svlékla oblečení. Neměla jsem sílu na nic, už ani na blbou sprchu. Ale potřebovala jsem ji, takže jsem rezignovaně otočila kohoutkem a počkala, až se odpustí proud studené vody. Jakmile teplá voda začala laskat mé tělo, připadala jsem si jako v ráji. Byla to odměna za celý unavující den a trochu mě to probralo. „Taky bych chtěla být jako oni… Nikdy neunavitelná.“ Povzdechla jsem si.

Osušila jsem se, navlékla si župan a vydala se pátrat do šatníku pro nějaké pyžamo. Našla jsem opět jen samé odhalující košilky, takže mi to bylo dosti nepříjemné. Ale nenašla jsem jediné volné tričko, které by se dalo použít ke spánku. Takže jsem popadla první košilku, která mi padla na oči. Když jsem si jí oblékla, projela mnou vlna zděšení. Měla špagetová ramínka, nepřiměřeně dlouhá, no prostě Alice. A samozřejmě, že mi ta košilka končila těsně pod zadkem. Ještě horší kousek, než nacházím obvykle… Jen jsem si pomyslela a odvrátila se od zrcadla. Lehla jsem si do postele a zavrtala se do peřiny. Nějak se mi nedařilo usnout. Musela jsem pořád myslet a to, co se stalo Rosalii, na Edwarda – jak moc bych ho teď chtěla vedle sebe, a také na zítřek. Těším se, ale taky mám trochu obavy. Neumím lyžovat… Ach, být upírem má spoustu výhod, přicházím na to denně. Smutně jsem se zamyslela. Ani nevím, jak dlouho jsem takhle přemýšlela, ale myslím, že se mi do rána usnout nepodařilo.

Umyla jem si obličej a ¨převlékla se. V šatníku už se trochu vyznám, chce to cvik a hned to jednomu přijde logičtější. Sešla jsem do haly, kde panovalo všeobecné napětí. Všude se něco chystalo, pohybovalo... No prostě je vidět, že se chystá velká událost!

Tak opět doufám, že se vám má povídka líbí, a budu ráda, když mě povzbudíte pár slovama. Protože se mi moc nechce do psaní dalších kapitolek a raději bych si užívala prázdnin jinak... Což nic nemění na faktu, že mě psaní baví. Ale poud budou přibývat komentáře, budu psát :) Toť můj kompromis.. Teď je to jen vaše rozhodnutí :) Brambooorka

Autor: Brambooorka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sestry na život a na smrt 15. díl: