Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry na život a na smrt 10. díl

Ashley ... ***

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Sestry na život a na smrt 10. dílTak a další díleček je na světě. Tentokrát je z pohledu Belly. A co bude dál s Rosalie? No prostě čtěte + zanechte komentík. :)

24.12.2009 (16:00) • Brambooorka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2456×

Sestry na život a na smrt - 10. Díl

písnička:http://www.youtube.com/watch?v=4N3N1MlvVc4

pohled Isabella Marie Swanová

 

Nemělo smysl zadržovat pláč. Ani jsme se nestačili rozloučit s Cullenovými, nikdo jim neřekl, že odjíždíme. Poprosila jsem o to aspoň  Irenne, která seděla vedle mě a plakala. Byla jsem jí nesmírně vděčná. Pomohla mi zabalit věci, a pak mě objala v náruči. Doufala jsem, že ji ještě někdy uvidím. Dala mi pusu na čelo, a vyprovodila mě k helikoptéře. Dál už jsem musela sama, s Rose a nějakými pomatenými doktory. Svalila jsem se na sedadlo, a nechala potoky slz stékat po mém obličeji. V návalu vzteku, beznaděje a smutku jsem popadla tužku a čmárala nesmyslně po papíře, dokud jsem se aspoň trochu neuklidnila. Pak jsem jen nepřítomně civěla z okýnka. Nikdy dřív jsem letadlem neletěla. Mraky byly nádherně blízko, ale já z toho nedokázala mít žádnou radost. Myslela jsem jen na to, že už nikdy neuvidím svou rodinu, přátele… I když budu bydlet  se svými kamarády z domova, nic už nebude jako dřív. Nikdy už… *popotáhnutí* Nikdy už neuvidím Edwarda… ani jeho rodinu.  V tu chvíli se mi  potoky, teda řeky, moře a oceány slz opět spouštěly po tvářích. Nenáviděla jsem to zatracené místo, jako nenávidím všechny v tomto letadle. Kromě Rosalie. Pro tu jsem měla motivaci žít.

 ***

Jenomže, ihned co jsme přistáli, Rosalie odvezli pryč. Nevím ani kam! Ani jsem nevnímala bolest, která mi vystřelovala do krku a mezi lopatky, jak mě silné paže držela za zápěstí, zatímco já jsem se zuby ,nehty drala k ní. Nemůžou mi to udělat.

„Ne, nechte mě .Pusťte...mě!!“ Byla jsem opravdu na dně, jestli to tak lze říct. Pocítila jsem facku na levé tváři, a vedli mě pryč. Poznala jsem tu budovu. Tady jsem vyrůstala. Ale já tam nechci! Chci žít ve Forks… Proč pokaždé, když mě potká štěstí, zase mi uteče, jako pára nad hrncem? Už mě nebavilo, jak se na nás každý culil jako měsíček na hnoji, a předstírali vše v naprostém pořádku. Doufala jsem, že vše jednou skončí. Zbývá mi už jen pár let v této díře, a pak spolu s Rose vypadneme. Nejspíš zpátky do Forks. Nebo, kam bude chtít moje milovaná sestra – moje milované vše.

Když jsem se ubytovala, hned se na mě všichni vrhli, a začali mě objímat. Jenže všichni dokola žvanili do samé – jak je jim to líto a bla bla… Nepotřebuju ničí slitování. A lituji, že jsem neposlechla Rosalie. Kdybych neřekla pravdu, nemuselo to takhle skončit. Všehovšudy viděla jsem ji prvně já.

„Je to moje vina!“ Zavzlykala jsem do polštáře. Ostatní mě nechali samotnou. Byla sem za trochu soukromí ráda, a jako malá holka popadla prvního plyšáka, který mi přišel pod ruku, a vroucně ho začala mačkat v náruči. Bylo to tu úděsné.

 Začala jsem po budově chodit v otrhaných věcech po kamarádce, bylo mi to jedno. Ano, potřebovala bych nový šatník, protože jsem zhubla asi o tři konfekční velikosti., a vše na mě vypadalo jako na věšáku. Ale mě to bylo zhola jedno. Myslela jsem jen na to, jak se odtud dostaneme, a budeme s Rose zase šťastné. Když jsme vyrůstaly zde, bylo nám celkem dobře. Ale teď, když nám všechno nové vzali, nebylo lehké se toho vzdát.  Vyčerpaná vzlyky, a neustálým pláčem jsem usnula. Mé spolubydlící už byly pěkně naštvané, když jsem dva nebo tři týdny v kuse chodila jako tělo bez duše a plakala. Už vlastně ani nevím, ztratila jsem pojem o čase. Jako každý obvyklý den jsem seděla na posteli, a nepřítomně zírala z okna. Když v tom hrobové ticho přerušilo tiché zaklepání. Hrozně jsem se lekla, ale to už  se do místnosti s vrznutím otevřely.

„Alice!“ Vyjekla jsem. Smutně se na mě podívala, a tiše hlesla mé jméno.

„Bello…“ Bylo vidět, že se jí do očí derou slzy. Rychle přiskočila k mé posteli, a objala mě. To objetí trvalo snad celou věčnost. Ale mě v její chladné náruči bylo dobře. Když povolovala stisk, nechtělo se mi ji opouštět, ale měla jsem tolik otázek…

„Ty teda vypadáš.“ Sjela mě pohledem od hlavy až k patě, a zastavila se na mých děravých ponožkách. Zastyděla jsem se.

„Ztratila jsem smysl života, Alice. Nejdřív rodina, přátelé…“ Při tom slově jsem pokynula na ni.

„A potom mi odvedli i Rosalii.“ Dodala jsem smutně.

„O to se postaráme, Bell., nejdřív ale musíš něco sníst. Jsi jen kost a kůže.“ Sotva to dořekla, táhla mě ke dveřím.

„Takhle nikam nemůžu Alice!“

„To mi také došlo. Vezmi si na sebe místo těch tepláků alespoň rifle.“ A tak jsem se šla převléknout. Potom jsme vyšly na chodbu. Alice zamířila přímo k recepci.

„Ne- to ne, Al. Mohl by nás někdo zpozorovat!“ Vykřikla jsem. Ona se jen blaženě usmála.

Poodešla k pultu, aby promluvila na slečnu Carterovou. Překvapivě, měla všechno domluveno předem. Pak mě popadla za ruku, a táhla nadšeně ven. Bylo vidět, jak jí z očí srší jiskřičky. Vlekla mě přes celé parkoviště, až se zastavila u luxusního červeného sporťáku.

„Páni, Alice. To je vážně tvoje?“ Potutelně se usmála a dodala:

„Ne Bello, tohle je dárek na uvítanou, pro tebe.“ Sotva to dořekla, spadla mi čelist.

„Na, na... Na uvítanou?“ vykoktala jsme ze sebe.

„Doufám, že se ti u nás doma bude líbit!“ Vypískla nadšeně a sevřela mě pažemi.

„Páni! No, …páni…, Alice, já… hrozně moc vám děkuju. Všem!“ A z očí mi vytryskly spousty slz. Stále jsem objímala Alice. Když jsem se najednou zarazila. Přestala jsem plakat, radost vystřídal strach:

„A Rosalie?“ Vydechla jsem. Sotva zřetelně se Alice na chvilinku zamračila.

„Víš, Bello. S Rosalie to tak snadné nebude. Musíme doufat. Zatím není nic jisté, ale ona to dokáže Bell. Dokáže jim, že ji drží úplně zbytečně. Já to vím… No prostě vím.“ Zarazila se.

„ Ale moment mladá dámo. Ještě jsem neskončila. Noták, mráčky z obličeje pryč, hm? Přejela mi malíčkem po nose a já se jemně usmála. Přikývla.

Nasedly jsme do auta. Jelikož neumím řídit, vlastně ještě ani nemůžu, za volant usedla Alice. Jela pekelnou rychlostí. Cestou jsme se zastavili do nějaké drahé restaurace na okraji města. Dala jsem si boloňské špagety a latté. Dlouho jsem nic tak dobrého nejedla. Alice si dala jen minerálku, s argumentem, že již jedla na cestě ke mně. Potom jsme znovu někam jely. Odmítla mi to předem prozradit, prý je to překvapení.Za nedlouho jsme zaparkovaly u veliké budovy s nápisem hlásajícím : “Ráj nákupů všeho druhu!“ A já tiše zasténala.

Tak doufám, že se vám tahle kapitolka líbila. Mám ale pocit, že happy endů už bylo dost. Nebo ne? Poraďte mi jak chcete, aby to dopadlo. špatně nebo dobře ? :) Brambooorka

Autor: Brambooorka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sestry na život a na smrt 10. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře