Tak co dneska vyvede Bella s nově nalezenou láskou? Koho Bella dneska pozná? Od kuď se znají?
25.03.2010 (10:15) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4167×
Našla jsem spřízněnou duši a dávala jsem to dost najevo. Půlku noci jsme se milovali a po půlnoci jsem usnula vyčerpáním. Ráno mě probouzel tisíci polibky na obličeji.
„Dobré ráno, lásko.“
„Dobré,“ řekla jsem rozespale.
„Kde má malá věci?“
„Vše je u ní v pokoji.“
„Tak se oblíkej, musíme do školy.“ K tomu přidal polibek na čelo a odešel se věnovat malé.
„Musíš jenom ty. Já chodím jen pondělí, středa a pátek.“ Jazz se ke mně otočil s nevěřícným obličejem.
„Kvůli malé,“dodala jsem.
„Tak já zůstanu s tebou.“ Jen mu zajiskřilo v očích a vrhnul se na mě.
„Nebo, co kdybys poznala mé stvořitele a pro svět adoptivní rodiče?“ Navrhnul jen tak mimoděk.
„Beru.“ Šťastně se na mě usmál a políbil mě do vlasů.
„Tak já si jdu vybrat nějaké šaty.“ S tím jsem odešla ke skříni a začala se v ní přehrabovat.
„Tak co tohle?“ Vytáhla jsem bílé tričko s bílými kalhotami.
„Nádhera.“ Ohodnotil mě můj miláček. K tomu jsem si vzala baleríny a bílou kabelku, do které jsem dala lahvičku pro malou, jednu plenku navíc, doklady, mobil a klíče od domu a auta.
„Můžeme vyrazit?“
„Jo,“ zavolal na mě Jazz a hned stál vedle mě i s malou. Já jsem malou přikurtovala do autosedačky a on si zatím sedl za volant. Tázavě jsem zvedla obočí.
„Neznáš cestu a já nerad popisuju,“ujasnil mi Jazz.
„No dobře,“vzdala jsem to i bez boje, protože jsem chtěla být jen s ním.
„Vyprávěj mi o své rodině,“ poprosila jsem ho, když jsme vyjeli, protože musíme přes celé město a kus za něj.
„Tak jo. Jako první byl Carlisle, toho stvořil neznámý upír na konci 13. století. Ten byl zhnusen sám ze sebe a snažil se sprovodit ze světa, ale nešlo mu to. Byl tak vyhladovělí, že v lese zakousnul srnu a onoho dne zjistil, že jde žít i jinak.“ Carlisle, Carlisle, kde jsem jen to jméno slyšela.
„Začal žít na zvířecí krvi a vrátil se mezi lidi. Začal studovat medicínu, protože chtěl pomáhat lidem. Díky tomu našel v Chicagu roku 1918 Edwarda. Carlisle tam přijel, protože tam propukla španělská chřipka a on se nemohl nakazit. Edwardova matka ho žádala, aby ho zachránil, že to umí jen on. Tak se Carlisle rozhodl, že ho promění.
Po něm následovala Esmé, do které se zamiloval. Ona pro změnu chtěla spáchat sebevraždu, protože jí umřelo dítě. Pak následovala Rosalie. Carlisle doufal, že se stane Edwardovou družkou, ale Ed ji bral vždy jako sestru a ona jeho jako bratra.
Rosalie si pak našla Emmetta, kterého napadl medvěd. No a pak jsme přibyli já a Alice.
Mě proměnila Marie a já musel bojovat v upířích válkách, ale nikdy mi lidská krev nechutnala. Kdyby mohl upír zvracet, tak bych zvracel, ale Marie chtěla, abych byl silný. Díky mému daru jsem pro ni byl až moc cenný. Léta utíkala a já byl čím dál víc zhnusen sám ze sebe, a proto jsem utekl.
Alice mě našla ve Španělku v jednom baru a to díky svému daru, předpovídat budoucnost. Díky ní jsem zjistil, že mohu žít z krve zvířat a rád jsem to splnil. Ze zvířecí krve se mi už nedělalo špatně. Pak jsme spolu začali putovat a dalo by se říct i chodit.
Když jsme nalezli Cullenovi dost se toho změnilo. Alice, kterou jsem nikdy nemiloval, se dala dohromady s Edwardem a já osiřel. Nikdy mi to však nevadilo, protože já chtěl poznat lásku svého života.“ Významně se na podíval a v pohledu stálo „jsi to ty“.
„No a jednou večer jsem se vracel z lovu a ucítil tě. Neměl jsem však touhu po tvé krvi, ale něco mě k tobě táhlo. Pak jsem tě spatřil, a kdybych byl člověk tak se mi zastaví srdce. Byla jsi nádherná a ve mně se probudilo zvíře. Moc jsem svého činu litoval, protože ublížit něčemu tak křehkému a andělsky krásnému je hřích.“ Zakončil celý příběh.
„Miluju tě,“ řekla jsem to s neječí láskou, kterou jsem dokázala.
„Změnila jsi mi život, Bello. Dala jsi mi krásnou dceru a dovolila jsi mi poznat pravou lásku. Jsi můj anděl.“ Konečně jsem zahlídla ten dům. Nádherná vila uprostřed lesa. Bílá jako sníh a velmi prosklená, obklopena terasou na které byli čtyři houpačka.
„Máš nádherný dům.“
„Esménin koníček,“ upozornil mě Jazz.
„Jdem?“ Nebyla jsem si jistá, ale přikývla jsem. Malou jsem si vzala do náručí a tašku přehodila přes rameno. Jazz mě chytil okolo pasu a dodával mi odvahu. Včera mi stačil říct i o své schopnosti a já za ní byla teď vděčná.
„Vítej u Cullenů.“ Otevřel mi dveře a podržel jako správný džentlmen.
„Esmé, Carlisle“ zavolal tiše do domu a hned v obýváku, který byl stejně honosný a světlí jako dům, se oběvili dvě postavy. Menší žena s mahagonovými vlasy k lopatkám a srdcovitým obličejem vyplnění láskou a vedle ní, ach ne. Blonďatý upír, který je mi velmi známí.
Carlisle jsem potkala ve Volteře, když byl navštívit Ara. Proto mi to jméno připadalo povědomé.
„Carlisle a Esmé, tohle je Bella s Lanou.“
„Isabella Voltury, nemýlím-li se?“Tak mě poznal.
„Ano.“
„Ve Volteře jsi byla menší.“ Podotkl a já se začala červenat.
„Ano“ vykoktala jsem ze sebe.
„Proč nám ji přivádíš, Jaspere?“ Otočil se na dotyčného.
„Abych vám něco vysvětlil.“
Předchozí - Shrnutí - Následující
Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Šestnáctiletá matka 4:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!