Tak a je tu další kapitolka. Snad se vám bude líbit, ale otcovství se ještě nedovíte, ale zkuste si v komentářích zatipovat.
30.01.2010 (16:30) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4597×
Domů jsem se vrátila se smíšenými pocity. Nevěděla jsem, zda mám být natčená z objevení mé lásky nebo se mám bát? Co to plácám? Láska? Co se to semnou děje. Chtěla jsem rovnou do pokoje, ale hlas mé matky mě zastavil.
„Isabello?!“ I s malou jsem se vydala za tím hlasem. Našla jsem oba rodiče, jak sedí v obýváku a tváří se vážně. Vždyť jsem nic neprovedla.
„Bello, posaď se,“ nakázal mi otec a já nevěděla, co očekávat. Naposledy jsme takhle mluvili o mém těhotenství. Moc jsem se s nimi tehdy pohádala, ale malá za to stála.
„Bello, já i táta musíme do Voltareny,“ začala opatrně mamka.
„Proč?“ Nechtěla jsem odejít odtud.
„No, naši otcové se ztratili a podle všeho jsou i mrtví.“ I když to byli jejich otcové, nedokázali truchlit. Marcus i Aro, nezakrývali, že je nenávidí. Kvůli nim zemřeli ty, které milovaly. Proto ani netruchlili. Proč taky?
„A já taky musím?“ Při tom jsem střelila pohledem na Lanu, která spala v autosedačce.
„Právě kvůli tomu tady sedíme. Máme totiž pro tebe návrh. Ty zůstaneš tady a mi odjedeme. Budeme ti posílat peníze. Musíš nám však slíbit, že dáš na sebe pozor.“ Nikdy jsem nežila sama a teď ke všemu mám i dceru. Musím se však osamostatnit. Jsem přece matka, i když nezletilá.
„Ano. Zůstanu tady.“ Hned jsem přitakala a tak si šli rodiče zabalit.
Druhý den jsem se s rodiči rozloučila a naposledy se s nimi obejmula. Bude to něco nového pro nás všechny. Horší je, že to budu muset nějak vyřešit s malou a v tom mě to napadlo. Vytočila jsem číslo do školy a pochvilce to někdo zvedl.
„Dobrý den, střední škola v Anchorage.“
„Dobrý den, tady Isabella Swan. Mám k vám za pět týdnů nastoupit.“ Mamka mi říkala, že o mém „problému“ vedení školy ví.
„Ano. Co potřebujete, slečno?“ Byla velice milá.
„Potřebuju mluvit s vedením školy.“
„Hned zlatíčko.“ Opravdu milá.
„Prosím, ředitelna,“ ozvalo se po chvilce.
„Dobrý den, pane řediteli.“
„Dobrý, slečno Swanová.“
„Mám tu menší problém. Rodiče odjeli a já nemám hlídání pro malou. Chci se tedy dohodnout nějak ohledně mé docházky.“ Nemůžu si totiž dovolit, aby se s malou někdo moc sbližoval.
„Ano, s vaším „problémem“ jsem obeznámen. Pokuď je možnost, tak bych to radši vyřešil při setkání zde v ředitelně. Slibuju vám však, že vám vyjdeme vstříc.“ Milé
„Do kolika jste tam dneska?“ Proč to odkládat.
„Pokud tu budete do hodiny, tak to stihnete.“ Zvládám.
„Zajisté.“
„Nashledanou.“
„Nashle.“ Hned jsem položila telefon a šla se obléct. Máma mi říkala, že mu je tak třicet a já s muži umím jednat dost dobře. Snad mu nezpůsobím infarkt.
Šla jsem tedy k sobě do šatny a tam si vzala černé minišaty a boty na podpatku. Pak jsem zapadla do koupelny a nalíčila se. Hned, jak jsem vypadla z koupelny, tak jsem běžela oblíknout malou. Popadla jsem šatičky, které jsme včera kopily a mikinu. Když byla oblečená, tak jsem popadla klíčky a tašku, ve které mám doklady a věci pro malou.
„Miláčku, musíme někam ještě zajet.“ Byla jsem už zviklá s ní mluvit. Připadám si, že mě chápe.
U školy jsme byly do půl hodiny a tak jsme stihly čas stanovený ředitelem. Malou jsem popadla ze sedačky a vyšla. Najít totiž ředitelnu není takoví problém. Zaklepala jsem a po chvilce se ozvalo.
„Dále.“ Podle hlasu sám ředitel a tak jsem vešla. Jeho reakce byla dost legrační. Sjel mě celou pohledem a zastavil se u lemu mích šatiček, které mi sahaly sotva pod zadek.
„Dobrý den, pane řediteli. Já jsem Isabella Swan.“ Ředitel se začal potit a odpřísáhla bych, že si nestoupl jen proto, že už mu něco stojí.
„Jsem pan Berr.“ Snad jsem to nepřehnala.
„Dohodneme se tedy?“ Až teď si asi všiml toho malého tvorečka v mém náručí.
„Hezká holčička. Posaďte se.“ Pokynul ke křeslu před jeho stolem a já poslechla.
„Tak, jak mohu pomoct.“ Zase zajížděl pohledem k lemu mích šatů a ani jsem musela dlouho bádat, nad čím uvažuje.
„Rodiče museli odjet a já nemám trvalé hlídání pro malou a tak s chci domluvit, zda bych mohla školu navštěvovat třeba jen třikrát v týdnu?“ Chvíli přemýšlel, ale pak odpověděl.
„Z předešlé školy nám poslaly vaše hodnocení a to bylo vynikající. Jen díky tomu svolím. Školu budete navštěvovat pondělí, středa a pátek. Každé pondělí se však stavíte u sekretářky a vemete si tam práci, co vám připraví profesoři.“ Nic lepší ho jsem si nemohla přát, ale pochybuju, že to dělá kvůli známkám.
„Mile ráda přijímám.“ Obdařila jsem ho nádherným úsměvem, který mu rozhodil srdce. Hold muži.
„Děkuju a nashle,“ poděkovala jsem a odešla.
„Nashle, slečno Swanová.“ Ten to bude rozdýchávat asi hodně dlouho.
Zrovna, když jsem vycházela na parkoviště, tak zazvonilo a vyhrnulo se všechno lidstvo ze tříd. Štěbetali o všem možném, než uviděli mě. Všem klukům spadla čelit až někam ke kolenům a třem zčernali oči. No super, zase upíři. Musím rychle vypadnout.
Pospíšila jsem si k autu a rychle jsem malou ukurtovala. Sama jsem si sedla za volant a rychlostí blesku vypadla z toho parkoviště. Hlavní je, že tu budu jen tři dny v týdnu a ne celých pět.
Předchozí - Shrnutí - Následující
Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Šestnáctiletá matka 2:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!