Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Seš bůh, vole! 9. díl

06.01.2010 (16:45) • Mnaaau • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1535×

Bella:

Pravda, že se mi líbí, samozřejmě, jenže požádat mě o ruku v den, kdy jsem utekla jinému ženichovi? To by přece neudělal ani ten největší opožděnec. Ze začátku jsem si myslela, že je trošku labilní, choval se občas jako blázen, ale postupně mi to začalo připadat docela roztomilé. Jak jsme spolu trávili více času, připravovali se na Emmovu peprnou pomstu, byl mi čím dál tím blíž a já si začala připouštět myšlenku, že bychom možná my dva… Stále jsem však měla na paměti, že je to nemožné. Neměla bych se na nikoho příliš vázat, zvláště ne v takové situaci, do jaké jsem se dostala. Já toho svého otce tak nesnáším… jak mohl chtít, abych si vzala zrovna Caiuse. Ten mě teď už určitě hledá. Je to už nějaká doba, co odešel z Voltery a rozhádal se s Arem. Teď žije v Americe a postupem času se z něho stal šéf celého zkorumpovaného drogového světa. Hajzl. Byl vždycky tak odporný a nechutný… brrr… ještě teď mi z něj běhá mráz po zádech.

Každopádně myšlenky směřující k Edwardovi, jsem zase rychle zatlačila někam do pozadí… říkala jsem si, že se mi stejně až tak nelíbí…

Uměla jsem se dobře ovládat, to už jsem se za ty dlouhé roky, co chodím po světě naučila a své umění jsem teď plně využívala. Nechtěla jsem, aby  Edward tušil, že se mi líbí. Vždyť on chtěl lásku na celý život a já bych mu jen přidělávala zbytečné problémy a kdyby tušil, že ho neshledávám zase až takovým budižkničemu, tak by si mohl dávat falešné naděje. Ještě, že mi nemohl číst myšlenky. To bych mohla potom opravdu rovnou odejít, a to se mi nechtělo, se všemi jsem se spřátelila. Bydlelo se mi s nimi příjemně. Jednou se ale málem stalo, že jsme se políbili, vůbec jsem nevěděla, co to do mě vjelo. Ještě, že se do toho vložil Emmett, jinak by z toho bylo zase dlouhé a zbytečné vysvětlování.  

Edward se rozhodl, že pro mě uspořádá seznamovací párty. Byla jsem z jeho nápadu trochu mimo, ale odradit od toho, jsem ho nedokázala. Nevěděla jsem přesně, na kdy se ta sláva chystá, a tak jsem jednou přišla domu a jen jsem udiveně zírala. Alice se činila. Jak jsem zjistila, všude bylo plno jídla, pití, krásných žen a… velice nudných mužů nevábného zjevu. Tak nějak jsem tušila, že v tom má prsty Edward. Stále ještě se nevzdal myšlenky, že jsme si souzeni. Vrhala jsem po něm napůl naštvané a napůl prosebné pohledy. Byl to večírek za všechny prachy. Už jsem se z toho pomalu, ale jistě hroutila a ani „opilý“ Jazz mě nemohl rozesmát, když se najednou rozrazily dveře a v nich stála má záchrana. Jediný člen této malé upíří „rodinky“, kterého jsem ještě osobně neznala.

„Čau já jsem Rose a ty musíš být Bella. Ráda tě poznávám.“ Usmála se na mě, přiskočila blíž a já jí chtěla trochu nejistě podat ruku, musím uznat, že jsem z ní měla respekt - byla tak nádherná. Ona se na mě usmála ještě víc, a pobavená mojí ostýchavostí se na mě vrhla a objala mě.

„Tak to bychom měli, přivezla jsem ti dárek na uvítanou…,“ a ukázala za sebe na gardu mužů a upírů co s ní přišla. Nevěděla jsem co to má znamenat, a tak jsem si je jen zmateně všechny zmateně prohlížela. Ona mi přinesla muže? Ehm… No jo kdekdo nosí kytky… pomyslela jsem si ironicky.

„Ty Rose… já…já… já to nechápu… tys jim jako…ty… zaplatila… oni jsou… jako prostituti?“  Panebože co já s nima budu dělat? Vždyť by se ta párty musela protáhnout tak na týden…. Když jsem ze sebe konečně vykoktala to, co jsem měla na srdci a zaplašila zmatené myšlenky, začala se Rose nekontrolovatelně smát.

„Ne Bello, nikomu jsem nic nezaplatila. Všechny jsem potkala po cestě sem, a když jsem jim řekla, že má moje krásná (budoucí) kamarádka seznamovací párty, už sami prosili jestli můžou také jít.“ Chtěla ještě něco říct, když na ni zavolal Edward. Omluvila se a už byla pryč.

Musím říct, že se mi docela ulevilo a spadl mi kámen ze srdce. Teď, když jsem byla ujištěna, že nově příchozí nejsou jen placenou pomocnou silou, ale pěkným čerstvým masíčkem pro potěšení mé skromné maličkosti, zapředla jsem s nimi nevázanou konverzaci. Kompliment střídal kompliment, lichotka lichotku a všichni se přede mnou mohli jen přetrhnout, aby se dostali do mé přízně. Nemohu říct, že bych si zrovna stěžovala. Jaká žena by odmítala společnost krásným mužů, kteří byli všichni jako vystřižení z reklamy na spodní prádlo Calvin Klein, jenom na sobě měli bohužel moc oblečení. Také se kolem mě motalo pár upírů, nemusím doufám sáhodlouze popisovat, že ti byli ještě krásnější. Po nějaké době už jsem měla vybraných i sedm favoritů a v jejich společnosti se zdržovala. Rozhodla jsem se, že z tohoto večera vytěžím maximum, nejen, že se pobavím, ale pokud mě někdo z mých sedmi statečných pozve na rande, tak neodmítnu. Zanedlouho se ovšem počet mých rande zredukoval na potenciálních pět, protože jsem zjistila, že dva z mých vyvolených jsou tu pro Emmetta a tudíž (pro dnešní večer) teplí.

Sedla jsem si do křesla a nechala se dál obletovat. Velice dobře jsem se bavila a ve své rozmarné náladě jsem se svými pěti muži neskrývavě koketovala. Najednou jsem na sobě ucítila něčí pohled. Otočila jsem nenápadně hlavu a viděla Edwarda, jak se na mě dívá tak zničeným pohledem, až ve mně hrklo. Mrzelo mě jak mu ubližuji, nechtěla jsem na jeho tváři vidět tak zdrcený výraz a bolelo mě vědomí, že je to kvůli mně. Na druhou stranu jsem nechtěla, aby se kvůli mně zbytečně trápil a dával si falešné neděje, že budeme spolu. On mne pravděpodobně miluje a já jeho ne, pouze ho shledávám milým a přitažlivým. Takhle je to lepší. Je to, jako když strhnete náplast. Pomalu to bolí hodně a dlouho, když ji strhnete rychle, můžete se z bolesti zbláznit, ale hned přestane. Kdybych Edwardovi stále jen naznačovala, že spolu prostě nebudeme, nebyla bych vůči němu fér. Takhle mne uvidí s jinými a oni vlastně vykonají všechnu tu ošklivou práci, právě to rychlé odlepení náplasti. Mezitím, co jsem přemýšlela, Edward odešel. Jemně jsem zatřásla hlavou, abych si ji vyčistila a znovu se zapojila do hovoru kolem sebe. Už jsem nebyla až do konce večírku v tak dobré náladě jako předtím, ale i tak jsem dostala svým pět telefonních čísel a pozvání na rande. No uvidíme, jestli je využiji. 

Autor: Mnaaau (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Seš bůh, vole! 9. díl :