Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Seš bůh, vole! 7. díl

31.12.2009 (12:30) • Mnaaau • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2175×

V tom jsem zaregistroval myšlenky spousty nových příchozích a hlavně JEJÍ!!! Co ta tady sakra dělá? Jak mi to může takhle zkazit? Okamžitě jsem vyrazil za tou vůní bohyně, která mě praštila do nosu. Akorát přišla. Samozřejmě byla jako vždy dokonalá. Blonďaté vlasy se jí vlnily podél tváře a kolem ní se krčila její osobní garda mužů, kteří by se k ní klidně začali i modlit, kdyby jen kývla prstíčkem. Zrovna se seznamovala s Bellou a bylo jasné, že si hned padly do oka. No, tak to mi ještě scházelo. Přestal jsem zírat na ty dvě a rozhlédl jsem se kolem. Všude byla nejednou neskutečná záplava krásných mužů a upírů a já věděl, kdo je za to zodpovědný.

„Rose!!!“ Zavrčel jsem přes plnou místnost a věděl jsem, že mě uslyší. „Můžeš prosím na chviličku?“ Otočila se na mě, omluvila se Belle a s úsměvem na tváři se za mnou vydala. Čím blíž ke mně byla, tím víc jsem supěl. Viděl jsem, jak se spousta „jejích“ hezounů nahrnula k Belle a začali ji zahrnovat svou pozorností a komplimenty. To jsem měl sakra dělat já!

„Edí zlato, jak je? Teda... čemu vděčím za tak milé přivítání? Ty se na mě mračíš a já jsem ti přitom přivezla z Paříže dáreček.“ Nevinně na mě zamrkala.

„Jo? Jestli má bejt ten tvůj dáreček ta záplava chlapů cos přivedla, tak to teda vážně děkuju! Co tady vůbec děláš?“

„Nešil! Nechápu o co ti jde… Emm mi volal ať přijedu na párty, že je prej seznamovací pro Bellu. Chtěla jsem ji poznat. A ty chlapy nejsou dárek pro tebe, ale pro ni. Ať se seznámí ne? A jak se tak rozhlížím kolem, tak jsem dobře udělala… jsou tu samý zrůdičky.“

„No tak to je bezva…“ Musel jsem asi vypadat dost zničeně, protože ona se mi najednou přestala smát a začala zkoumat situaci.

„Ede co se děje? Udělala jsem něco špatně?“

Řekl jsem si, že s upřímností to bude nejlepší. „No… víš Rose… já se do Belly tak trochu zamiloval, ale choval jsem se před ní jako blbeček… tahle párty pro mě byla takovou velkou šancí, jak jí získat, a proto tu taky byly ty – jak si řekla – zrůdičky. Chtěl jsem vypadat dobře a ty mi sem přivedeš nejvíc sexy výběr chlapů a upírů ve městě.“ Byl jsem hotovej a naštvanej, ale věděl jsem, že ona za to nemůže.

„Ježiš Ede, tak to je mi líto… Emm nic takovýho neříkal… jinak bych…teď už s tim asi nic neuděláme.“ Bylo na ní vidět, že je jí to opravdu líto.

„No to je celej Emmet…“ posteskl jsem si, ale taky jsem mu to nemohl mít za zlé, protože mu to zkrátka asi jen nedošlo.

„Ede, třeba si těch chlapů Bella ani nevšimne… navíc půlka je stejně teplejch, to je zas překvápko pro Emma. Když mi řekl o aféře na záchodcích s penisem, neodolala jsem a rozhlásila, že je gay… no a teď jsem mu přivedla společnost.“

„Tos byla ty kdo to rozhlásil? Ten tě zabije, měl s tim docela problémy. No, ale co dobře mu tak…“ Vlastně mi teď bylo všechno jedno.

Rose totiž podotkla něco, co mě docela zajímalo. Třeba si Bella opravdu těch chlapů nebude všímat. Vím, že se jí líbím, jsem jí sympatický,  minule jsme se málem políbili… To přece něco znamená, nebo ne? Nakoukl jsem v naději do druhého pokoje, za kterého jsem ji cítil… Seděla tam na křesle a kolem sebe tři muže a dva upíry peroucí se o její přítomnost. Co bylo na tomto výhledu, který se mi naskytl nejhorší, ona si tuto situaci vyloženě užívala. Moje nálada byla zpět na bodě mrazu a klesla natolik dolu, že kdyby se dokázala provrtat zemskou kůrou, celá Austrálie by zmrzla. Nemohl jsem vydržet se na ni dívat, ale ani jsem od ní nemohl odtrhnout oči. Nakonec jsem se otočil zpět na Rose, která si mě celou dobu soucitně prohlížela, omluvil jsem se jí, že tu už nemůžu vydržet a odcházel jsem pryč. Cestou jsem ještě potkal Alici, která odtahovala Jaspera od všech opilců, dnes už se tu ztrapnil dost.

„Já jsem ti to říkala…“ pomyslela si jen, ale já věděl, že to nemyslí jako výsměch, ale také mě lituje. Tak ráda by nás s Bellou viděla spolu.

Nemohl jsem tomu uvěřit. Dnešek se tak najednou pokazil, i když vše vypadalo za začátku dokonale. Bloumal jsem spoře osvětlenými ulicemi a potemnělými parky a oddával se svým pochmurným myšlenkám. Byl jsem na sebe tak naštvaný. Vždyť já si byl sebou tak jistej, tak hrozně namachrovanej…  sám bych se nechtěl, když jsem líčil Jasperovi svůj plán, jak dostat Bellu. Možná jsem potřeboval trochu sčísnout hřebínek, ale když jsem ji viděl s někým jiným. Jako bych dostal ránu. Ona přece musela vědět, co k ní cítím, tak proč mi to udělala? Došel jsem k názoru, že to bohužel svědčí jen o jediném… Bella mě prostě a jednoduše nechce. Dobře tedy. Musel jsem se s touhle tvrdou realitou smířit. Zatlačit své pocity někam hluboko a ignorovat je. Přece jí nebudu stát v cestě a ani já přeci nechci mít vedle sebe někoho, kdo mě nemiluje. Musím zase vyrazit do ulic a hledat, ovšem tentokrát už ne jen povyražení, ale tu pravou. Samozřejmě jsem si nemohl nalhávat, že někde hluboko uvnitř bude stále ta malá naděje, že by Bella… ale to teď musí jít stranou.

Vrátil jsem se zpět na párty. Nenápadně jsem ještě mrkl po Belle, která si teď už domlouvala rande, což mě v mém rozhodnutí ještě podpořilo. Dobře. Najdu Emmeta a sdělím mu, že budu opět jeho balícím parťákem. Bude ze mě nadšenej. Už takhle furt škemrá, že jsem nudnej a nikam nechodím, od té doby co Bella přišla… Našel jsem ho hned podle myšlenek, ale trochu mě zarazilo místo, kde se vyskytuje. Schovával se ve skříni? Normálně bych čekal, že bude v obležení žen… Vlezl jsem k němu mezi kabáty. Vypadal vážně komicky jak se tam krčil. S nim se nikdy nikdo nenudí. No jo… vlastně jsem si naše „balící“ období vždycky docela užíval, tak to teď taky třeba bude sranda.

„Co tady děláš Emme?“ ptal jsem se s úšklebkem na rtu.

„Prosímtě já asi zabiju Rose, Pošlu ji expres zpátky do Paříže! Víš co ta blonďatá krasotina zas udělala? To ona je ta, co rozhlásila, že jsem teplouš! A teď sem pro mě pozvala partu hošánků, který mě celej večer pronásledujou a chtěj mě dostat!!! Humus!!! A tak se tady schovávám…“

No jo, já jsem to už samozřejmě věděl, že to byla Rose, ale radši jsem se o tom teď Emmovi nezmiňoval… „Kámo, s Bellou to asi pro mě nemá smysl, a tak jsem se rozhodl vrátit naší balící éru.“

Podíval se na mě jakoby tomu nemohl vůbec uvěřit. „Kecáš!?“

„Ne, to je jako fakt.“ Musel jsem se pousmát tomu, jak se na mě díval.

Najednou na mě skočil, objal mě, a pak už jen rozrazil dveře skříně a zakřičel. „Teplouši zaplačte! Matky zamkněte své dcery radši doma! Kočky vy se vykočkujete! EMMET A EDWARD JSOU ZPĚT!!!“

Autor: Mnaaau (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Seš bůh, vole! 7. díl :