Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Seš bůh, vole! 5. díl

24.12.2009 (21:45) • Mnaaau • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2131×

„Teď se hochu těš, ty budeš opravdu vážně litovat!“ Pomyslel jsem si a už jsem házel očkem na slečnu u baru. Ta se samozřejmě nebránila. Byla naprosto okouzlená naší upíří přítomností, že čas od času zapomínala na svou předem určenou roli, až jsem se trochu začal obávat, že tenhle plán nevyjde, protože jsme nepromysleli opravdu všechny detaily. Emmet i já jsme se přetahovali a různými způsoby se snažili zaujmout slečninu pozornost. Vyprávěli jsme vtipy i historky, kupovali pití a skládali nespočet ohraných komplimentů… Já jsem ale čas od času nenápadně mrkl po Belle, jestli se baví a předmětu sázky, kterému bych měl věnovat celou svou pozornost, jsem nevěnoval ani třetinu. Zato Emm dokonce vytáhl i své pomyslné eso z rukávu a ukazoval pečlivě nacvičené kouzelnické triky. Když už slečně vytahoval asi stou minci z jejího hlubokého výstřihu, viděl jsem, že už spíše překážím a vyklidil jsem pole směrem zpět ke stolu. Že jsem se vzdal příliš rychle? Nechám si jen tak vzít moje milované autíčko? No uvidíme…

Když jsem se vracel od baru, Alice s Jasperem se už dávno odešli věnovat zábavnější činnosti a u stolu zůstala jen Bella. Po čase stráveném s ní nad vymýšlením plánu, jsem se už nebál její přítomnosti ani jsem se nechoval jako blázen. Dokonce jsem měl šanci ji i blíže poznat, za což jsem byl hrozně rád. Už pro mne nebyla jen tou překrásnou, nešikovnou poloupírkou, které nemohu číst myšlenky. Zjistil jsem, že je opravdu chytrá, vtipná, má ráda hudbu, dost čte, ale hlavně je hodná. Stále jsem se nesmířil s myšlenkou, že budu pouze její kamarád, ale musel jsem se podle toho chovat, což pro mne nebylo lehké, zvláště když jsem objevil i její skryté vlastnosti, které mě k ní lákaly ještě více. Sedl jsem si a ona se usmála.

„Teda Ede! Tohle měly být jako tvoje nejlepší balící praktiky jo? Tak teď už se nedivím, žes nesbalil ani mě.“ Šibalsky se smála a čekala na mou reakci.

„Ha Ha Ha,“ odvětil jsem jí ironicky. Samozřejmě, že jsem věděl, že to nemyslí vážně – bylo by to proti našemu plánu, kdybych se moc snažil, ale stejně se mě její poznámka trochu dotkla…

Viděla, že trochu přestřelila, bylo to poněkud nevhodné a kousla se do spodního rtu. „Ale no tak, vždyť víš, že jsem to tak nemyslela. Vlastně jsem ti chtěla říct, že mě to naše malé spiknutí hrozně bavilo. Už dlouho jsem se tak nenasmála… jsi opravdu fajn.“

Vzhlédl jsem abych se jí podíval do tváře, jestli si ze mě zase nestřílí. Zkoumala mě takovým zvláštním pohledem, který jsem u ní ještě nikdy neviděl. Jakoby něha? Okouzlení? Nevím. Věděl jsem ale, že jestli se na mě bude takhle dívat ještě další vteřinu, asi se na ni vrhnu. Hleděli jsem si navzájem do očí a naše tváře se pomalu přibližovali. Cítil jsem mravenčení v břiše a obrovskou touhu z očekávání. Svět kolem se scvrknul jen na nás dva a naše přibližující se rty. Chybělo už jen pár milimetrů ke sladkému opojení… zavřel jsem oči a čekal výbuch slasti, když se naše rty setkaly. Nechtěl jsem na nic chvátat, a proto jsem ani nezapojil jazyk, jen se lehce dotknul jejich rtů. Tento okamžik jsem si představoval snad stokrát, ale ve svých představách jsem si vždy velice užíval. Tady bylo něco špatně. Kazila to taková nepříjemná pachuť. Cítil jsem nějakou divnou vůni – vždyť ta Belly byla tak sladká a opojná a tohle? V tu chvíli mi to došlo! Z hrdla mi vyšlo divoké zavrčení a můj výraz se změnil opět na vražedný! Místo Belly stál přede mnou Emmet a teď si se znechuceným gestem utíral pusu.

„Ede ty brďo… asi mě vidíš rád nebo co, ale já ti jen přišel říct, aby tě náhodou nenapadlo mě jít rušit na toalety… jdu si vyhrát autíčko.“ Hned jak mi pověděl vše co potřeboval, běžel si užít. Ani jsem na něj vlastně nebyl naštvaný, když jsem věděl co ho čeká. Jen jsem si řekl, že chci vědět o každém potupném a trapném detailu a nedopřeju mu ani jednu vteřinku soukromí. Hned jsem mu pronikl do mysli. Bella už zase seděla naproti mně. Emmet jí před tím odstrčil, aby mě mohl políbit. Bylo vidět, že je očividně v rozpacích z toho, že jsme se málem políbili, ale to jsem já byl taky. Ani jeden z nás se k tomu očividně nechtěl vracet, a proto jsem jí začal popisovat, co se děje na záchodech.

Emmet byl jak náruživý hřebeček. Zdá se, že jakmile jsem odešel od baru a uvolnil pole působnosti, polila ho vlna nově nabytého sebevědomí. Začal se napařovat, tokat a zkrátka se choval jako čoklík, když vidí hárající fenku. Slečně jeho pozornost lichotila a teď, když jsem ji nerozptyloval já, už neměla sebemenší problém držet se dohodnutého scénáře. Když spolu kráčeli na toalety, musel jsem na chvilku obrnit svou mysl, před jejich nechutnými a perverzními myšlenkami. Emm rozhodně nepatřil mezi stydlivky a jakmile za ním zaklaply dveře přirazil svou obět na zeť a započal milostný akt páření. Nebudu vám popisovat co se dělo poté, bylo by to velice nevhodné. Tento materiál by se mohl dostat i do rukou malých dětí, a proto si představte, že tam spolu třeba „omalovávali omalovánky“. Musím uznat, že opravdu velice přetahovali. Když svou pastelkou Emmet zabrousil pod sukni svého mistrovského díla a už se jal ořezávat, zjistil, že něco není v pořádku. Místo ořezávátka, které předpokládal, že najde, narazil také na velice tvrdou pastelku, podobnou té jeho!

Na místě stuhl a já si mohl přečíst v jeho hlavě, jak mu vše pomalu dochází. První chvíle, kdy jsem mu ukázal krásnou slečnu u baru, jak jsem se skoro nesnažil jí získat, až po tento okamžik, když se nacházel s kalhotami u kotníků s krásnou transexuálkou v obětí. Hned mi bylo naprosto jasné, že jsem vyhrál sázku. Emmet by i pokračoval v započatém aktu, ovšem pastelka mezi nohama byla moc i na něho.

Nahlas vykřikl „Já tě zabiju!“ a už se řítil za mnou a Bellou. My jsme ho očekávali s psí miskou na stole a s obrovským záchvatem smíchu. Když se Emm blížil k našemu stolu, ještě jsme si s mou spolupachatelkou podali demonstrativně ruce a pogratulovali za dobře odvedenou práci.

„To byl zase večer.“ Oddechl jsem si, když jsem dorazil domů. Emmet běsnil a nadával celé dvě hodiny a my mu museli s Bellou stále dokola vysvětlovat, jak že jsme ho to vlastně napálili. Nakonec vypil s obrovským odporem i tu psí misku a my za to slíbili, že mu nebudeme říkat buzničko. Další a možná i tou nejvýznamnější událostí večera však pro mne byl ten okamžik, kdy jsme se s Bellou málem políbili. Mám u ní snad šanci? Chtěla snad to samé co já? Lehl jsem si na postel a ponořil se do svého nočního přemýšlení s úsměvem na rtech. „To byl zase večer.“

Autor: Mnaaau (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Seš bůh, vole! 5. díl :