Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Seš bůh, vole! 4. díl

19.12.2009 (09:30) • Mnaaau • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1866×

Za tohle ti utrhám všechny údy co najdu a budu si je po jednom grilovat nad ohníčkem…

Zmasakruju ti ten tvůj roztomiloučkej ksichtík. Upeču toho debilního psa, jehož sliny jsem málem díky tobě pozřel a donutim tě ho sežrat do posledního soustíčka… třeba nakonec vytvořím průlom v našem světě a zjistím, že i upíři můžou zvracet. Čím víc jsem se blížil k našemu bytu, tím krvelačnější pomstu jsem si na něj vymýšlel. Když jsem ťukal na dveře Bellina pokoje, už jsem ve své hlavě pomalu Emmettovi rval toho hafana do otvorů, kam se normální pes nikdy nepodívá. Z očí mi šlehaly blesky a musel jsem vypadat opravdu strašidelně. Přitom jsem měl vážně nahnáno, když jsem vcházel do pokoje té, co mě pravděpodobně za vteřinu roztrhá na miniaturní kousíčky.

Podíval jsem se na ní tím nejprovinilejším pohledem, který jsem jen zvládnul. Musela přijít jen chvilku přede mnou. Stála tam, byla ještě udýchaná, jak běžela co nejrychleji domu. Obličej už měla skoro suchý, ale zato jí všechno steklo do výstřihu. Okamžitě jsem k ní přiskočil s ubrousky a začal čistit napáchané škody. Všiml jsem si, že neprotestuje, nenadává mi… vlastně se nic neděje. Opatrně jsem jí prozkoumal, čekal jsem, že mě bude odstrkovat nebo něco. Stála s rukama v bok a shlížela na mě, jedno obočí zvednuté, pohledem – to už si vážně děláš srandu ne? V tom jsem si uvědomil, jakouže to část jejího těla tak pečlivě čistím – hrudník! Okamžitě jsem toho ještě zahanbeněji nechal. Tvářil jsem se jako hromádka neštěstí. Tak Edwarde, teď se připrav na bolest, teď už tě určitě přinejmenším rozčtvrtí. Čekal jsem na svůj rozsudek a neodvažoval se na ni ani jedním očkem pohlédnout. V tom jsem uslyšel její smích. Dobře, tak to nevypadá na to, že by se mě chystala zabít. Když si brala ručník a odcházela do koupelny, už se smíchy skoro svíjela.

Opustil jsem zdrceně její pokoj a sedl si na gauči, hlavu v dlaních. Tak teď nevím, co je lepší. Sice mě neroztrhala a já se pracně nemusel dávat dohromady, ale měla ze mě srandu. Hmmm… Proč se před ní sakra nedokážu chovat jako před ostatníma kočkama. Na ty stačí mrknout a už jsou moje. Ale ona… krucinál. Seděl jsem tam a pomalu mě začala nahlodávat kamarádka zoufalost.

Bella se vrátila z koupelny a sedla si ke mně.

„Promiň,“ začal jsem. Podívala se na mě velmi soucitným pohledem. Super tak teď mě zase lituje?

„Edwarde, nemáš se za co omlouvat. Je to trochu i moje chyba. Já jsem viděla jak Emmett vyměnil tvoje pití, ale neřekla jsem ti to… vlastně jsem ani nepředpokládala, že se vůbec napiješ.“

„Aha,“ zase další inteligentní odpověď v její přítomnosti.

„Proč ses napil, když ti to připadá jako humus. Chápu, že si musíte koupit pití, když chcete sedět v baru, ale vždycky to můžete někam vylít ne?“

„No víš, je to trochu trapný. Já… viděl jsem, že jsme tam zůstali u stolu prakticky sami a ty ses napila, abys se mnou nemusela komunikovat…já jsem nepřemýšlel…. no a tak jsem si prostě taky automaticky loknul…“

Teď mlčela. Pávě ji asi začali fascinovat její vlastní ruce, protože je pečlivě zkoumala.

„Edwarde já… to co se stalo včera… možná bych asi měla odejít.“ Co? Já ale nechci abys někam šla. Neblázni!

„Bello ta moje počáteční omluva nebyla ani tak za to, že jsem tě poprskal. Chtěl jsem se ti omluvit hlavně za to, jak jsem se choval. Včera, když se Alice a Jasper rozhodli, že se vezmou, tak mě to zasáhlo. Oni jsou nejdokonalejší pár, který znám a já jsem si uvědomil, že bych chtěl aspoň kus z toho, co mají oni. Pak jsem tě uviděl. Jsi očividně ta nejkrásnější ze všech ženských, který jsem kdy viděl a prostě mi asi přeskočilo. Navíc ti nemůžu číst myšlenky – a vlastně ještě ani nevím proč –  jsi pro mě záhadou a já se díky tomu v tvojí přítomnosti chovám jako idiot.“

„Jsem štít,“ odpověděla jen. Já se jí tady omlouvám, vylévám si srdce a ona mi na to řekne jenom: jsem štít… hmmm. Prostoupila mě taková malá vlnka ironie a neodpustil jsem si odpověď…

„No, tak tím je vše vyřešeno. Takže dámy a pánové dobrou noc! Bella už řekla co měla na srdci.“ Co to do mě zase vjelo? V jednu chvíli se omlouvám a snažím se aby nikdo nikam nemusel jezdit a hned nato s ní komunikuju zase jako blázen? Nooo… takhle tu jistě s tebou zůstane a zamiluje se do tebe Ede. Seš borec!

Šlehla po mě pohledem, pak dlouhou dobu mlčela a dál fascinovaně hleděla na svoje ruce, když konečně řekla. „To co si řekl, víš.. možná, že to vysvětluje tvoje chování, možná to i chápu, ale nemění to nic na tom, že bych měla odejít.“

Tak a co teď. Rozhodně nechci, aby odešla, ale vypadá to, že budu muset přistoupit na svůj plán a předstírat, že chci být její kamarád, jinak se můžeme rozloučit.

„Jak už jsem řekl, když jsem s tebou, chovám se opravdu divně. Ale nechci abys odešla. Myslím, že můžeme být kamarádi a dokážu ti to. Alice říkala, že bys ráda potkala někoho nového. Co kdybych pro tebe připravil takovou malou seznamovací párty?“

Vyjeveně se na mě otočila. „To já ale přece zrovna po tobě nemůžu chtít.“

„Bello…budeme kamarádi a bude to vyhovovat všem zúčastněným stranám. Ty budeš hledat nezávazný vztah a já ženu na celý život…“ když jsem řekl tuhle větu, trochu mě to zabolelo, ale věděl jsem, že musím předstírat. Navíc, pomalu jsem začal věřit tomu, že by to mohla být pravda. Třeba nemáme být nic jiného, než jen přátelé. No uvidíme.

„Dobře teda. Zůstanu a zkusíme být kamarádi.“ Usmála se na mě. „ A první věc, co jako ti kamarádi podnikneme, bude to, že se společně pomstíme Emmettovi!“

„S tím naprosto souhlasím. Máš plán?“

„To si piš, že mám.“ Řekla ďábelským hlasem a mrkla na mě.

Další dny jako by se kolem nás jen mihly rychlostí světla. S Bellou jsem pečlivě plánovali protiútok na Emmetta a trávili jsme spolu opravdu hodně času. Rozhodli jsme se, že nejvíc ho potrápíme, když zaútočíme na jeho mužství, pak už stačilo najmout herce. Měl jsem radost, že aspoň jako přítel jsem s Bellou už dokázal normálně komunikovat a neztrapňoval jsem se při každé příležitosti, ale čas od času jsem se musel pozastavit nad tím, jaké by to bylo, kdybych jí mohl chytit za ruku, pohladit nebo políbit. Takové myšlenky jsem však musel rychle vyhnat z hlavy.

Když konečně nadešel den D a vše bylo připraveno na akci – Emmet -, sešli jsme se, jako vždy, naprosto normálně všichni v baru.  Mluvili jsme, debatovali a smáli se, až jsem zaregistroval naši vhodnou návnadu. U baru stála moc pěkná ženská a já poznal, že je ideální pro dnešní večer…. Teda jasně, že musela být perfektní, když jsme ji najali.

„ Týjoo… čum vole Emme, roštěnka na pravoboku!“ všichni jsme se jako na povel otočili směrem, kde stála.

Emmett obdivně hvízdnul a teatrálně pronesl: „Ta je moje! Čumte na mistra.“ V mysli mi ještě dodal to, co jsem potřeboval. „ Ne, že to na ní budeš taky zkoušet, já ti nechal Bellu, tak tahle je moje.“

Podíval jsem se na něj naoko naštvaně a začal se s ním hádat: „No tak to teda prrr… já jí chci taky…“ potřeboval jsem ho pořádně vyhecovat, aby byl zaslepenej jen myšlenkou na výhru a nevšímal si ničeho podezřelýho. Když jsem viděl, že je rybka na udici, ještě jsem dodal. „Oukej, tak sázka? Když jí sbalíš a přefikneš na záchodech, tak si vyhrál a já ti dám svoje Volvo, a když jí sbalim a přefiknu já, tak vypiješ tu psí misku, cos mi včera podstrčil.“

On se zamyslel a začal se škodolibě smát. „Jasně brácho, jdem na to.“ Plácli jsme si. Cestou k baru jsem ještě naposledy mrknul na Bellu a ta mi oplatila kouzelným úsměvem, až se mi málem podlomily nohy.

„Teď se hochu těš, ty budeš opravdu vážně litovat!“ pomyslel jsem si a už jsem házel očkem na slečnu u baru.

Autor: Mnaaau (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Seš bůh, vole! 4. díl: