Tak vás znovu zdravím... jsem ráda, že se vám tahle povídka líbí, protože mě baví .) Tady v tom díle jsem to Edovi docela zavařila... je mi ho chudáka trochu líto, ale není každý den posvícení a i náš bůh má někdy krizi .))
16.12.2009 (13:45) • Mnaaau • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1854×
Edward
Ještě ten samý večer se k nám Bella nastěhovala- tím k nám, samozřejmě myslím ke mně, k Alici a Jazzovi. Rose i Emmett měli své vlastní byty. Nemůžu popřít, že jsem měl z jejího rozhodnutí, zůstat s námi, radost, byla tak roztomilá, když se červenala, nebo zakopla o svoje vlastní nohy. Na druhou stranu jsem se našeho soužití trochu obával. Vždyť ona je člověk, to nemá pud sebezáchovy, že nám chce být dennodenně tak moc nablízku? Ano, naše sebeovládání je za ty roky téměř dokonalé, ale tak pěkná vůně, jedna kapička krve by stačila… „Edwarde!“ Okřikl jsem se v duchu, tak na to ani nepomysli!
Hned ten večer se ale ukázalo, že nebude největší problém Bellu nezranit, ale utajit před ní naši identitu.
„Vy nemáte ledničku? To mi bude asi malinko vadit…“ řekla Bella po menší exkurzi bytu. O ou, co ta Alice dneska dělá? Jindy je připravená na všechno a teď? Už jsem chtěl začít vysvětlovat proč tomu tak je, třeba, že sem včera vpadlo komando plešatých ozbrojených lupičů toužících jen a jen po naší ledničce, protože to byli Somálci umírající hlady, ale Alice mě předběhla.
„ No jo Bello, na to jsem nepomyslela. Vždyť víš, že mražené srnky nemusím.“ Usmála se a najednou jsme na ní já i Jasper zírali s otevřenou pusou. To nás chce prozradit nebo co? Ale Alice ještě pokračovala
„ ty Bello zítra půjdeme nakupovat, koupíme všechno co má být v bytě „normálních lidí“ a taky ti koupíme něco na sebe, nic tu nemáš.“ No tohle už bylo trošku moc. Prej normálních lidí? Co si ta upírka myslí, že dělá?
„Seš zdravá?…“ zavrčel jsem na ní. Měla by být sakra trochu opatrnější. Alice se zarazila a otočila se na mě s tázavým pohledem. Chvíli se na mě dívala a pak jsem viděl, jak se jí oči rozšířily pochopením.
„Aaaaha, já jsem vám Edwarde a Jazzi zapomněla říct jednu důležitou informaci. Bella je totiž poloupír.“ No to ovšem naprosto mění situaci.
Podíval jsem se na tu krásnou bytost přede mnou. Hmm takže nehrozí to, že bych jí nedopatřením vysál, nemusím být opatrný, zajímavé… v hlavě mi pomalu šrotovalo, skoro jsem slyšel, jak mi něco v mozku secvaklo. Ona je ta pravá. Je to tak a já jsem se asi právě zamiloval? Tam tam ta dá… slyšel jsem už pomalu v hlavě svatební zvony. Možná, že ještě stihnem svatbu ve čtyřech. Byl jsem úplně mimo, když mě z mého fantazírování vyrušila Bella.
„Ede. EDE! Planeta země volá Ewarda.“ zamrkal jsem a uvědomil si, že na mě mluví.
„Byls docela mimo, stává se ti to často? No nic…“ nečekala na odpověď a smála se mi. Trapas sakra.
„…Alice s Jazzem šli do pokoje a nepřejí si být rušeni.) Já asi půjdu spát, přece jen to byl pro mě náročný den, ale můžu tě o něco poprosit?“ zeptala se. Teď se tě Edwarde zeptá, jestli by sis k ní nemohl lehnout, že se sama bojí. Moje myšlenky se začaly ubírat zajímavým směrem…
„ Jasně, že můžeš.“ Řekl jsem.
„ V mojem novém pokoji mám postel…“ Ede! Mluví o posteli. A je ruka v rukávu!
„… protože vím, že nespíte a byl to pokoj Jaspera… no víš… dovedu si představit, že se tam v těch peřinách dělo jen jediné… a no…“ teď ti řekne, že tam chce s tebou dělat to samé co se tam už dělo předtím… už mi začínaly černat oči vzrušením, když dodala „…nemáte nějaké čisté povlečení?“
Můj sebejistý, namachrovaný výraz se najednou změnil v divnou grimasu. COŽE! Edwarde ty si fakt kokot, jasně, že nechtěla abys s ní „tento“ v posteli, vždyť tě ani nezná!
„Povlečení… no jo…jasně…“ dám ti ho.
Ukázal jsem jí všechno co potřebovala. Poděkovala a po chvilce už jsem slyšel, jak tiše oddychuje ze spaní. Co se to sakra se mnou dneska stalo? Já Edward, lamač dívčích srdcí, nespoutaný sexuální ďábel, jsem se v jeden den rozhodl, že se ožením a hned na to si i vybral svou „nevěstu“a ještě jsem se před ní choval jako idiot? Musel jsem si vyčistit hlavu a utřídit myšlenky, a proto jsem se vydal na lov. Běžel jsem lesem a jemný uklidňující vítr mě hladil po tváři. Bezmyšlenkovitě jsem se vrhl na první pumu, kterou jsem potkal a už jsem se zase vracel domů. Můj plán, sám se potulovat v lese a přemýšlet, byl v troskách, hned jak jsem pomyslel na Bellu. Najednou jsem si připadal zvláštně prázdný, když jsem jí nebyl nablízku. No jo, tohle mou teorii o zamilovanosti jen potvrzuje.
Doběhl jsem domu a sedl si na gauč. Byl jsem na lovu tak mimo, že mi moje večeře roztrhla košili. Sakra. Alice mě zabije. Tenhle kus oděvu se jí na mě líbil nejvíc. Tenkrát řekla, že ji prostě musím mít a jela pro ni až do Moskvy. Svlékl jsem se a rozhodl zahrát si na švadlenku. Položil jsem si košili na klín a tiše zašíval. Tam a zpět, tam a zpět. Aspoň jsem si na chvíli nějak zaměstnal hlavu. Tam a zpět. Najednou jsem za sebou uslyšel hroznou ránu. Vyskočil jsem na nohy, v mžiku jsem se otočil a uviděl Bellu, která se právě s rukou přitisknutou na očích, aby neviděla, sbírala ze země.
„Ježiši promiň Ede… já… já…nechtěla… nemohla jsem spát a šla si pro vodu… a… promiň pokračuj v tom co děláš a užij si to… nebudu tě rušit….“ Breptala. Co to mele? A proč si zakrývá oči? Do pr… v tom mi došlo, jak jsem musel vypadat zády k ní. Bez košile jsem něco dělal v klíně… začal jsem se hrozně smát a nemohl jsem přestat ani abych jí to vysvětlil. Škoda, že jí teď nemůžu číst myšlenky. Bella nevěděla co se děje a proč jsem najednou jako blázen, a tak se škvírou mezi prsty podívala. Když viděla, že mám na sobě kalhoty a v ruce šití, došlo jí to a začala se taky smát.
Stáli jsme tam spolu s úsměvem na tváři a byla to tak neuvěřitelně uvolňující chvíle. Najednou jsem viděl Bellu v úplně jiném světle. Už to nebyla ta tajemná dívka. Byla ještě krásnější, když jsem ji teď spatřil takovou jaká je. Přišlo mi, jako bych ji znal už celou věčnost. Posadila se vedle mě a já cítil, že bych měl něco říct. Jenže co? Bylo to tak těžké najednou něco vymyslet, když jsem jí nedokázal číst myšlenky. Co chtěla slyšet? Prohlížela si mě zkoumavým pohledem s jemným úsměvem na tváři. V šeru místnosti jsem viděl jiskřičky v jejích očích a pokoj byl prosycen její vůní, která pro mne byla v tuto chvíli příslibem i zákazem.
„Myslím, že se nám spolu bude dobře bydlet.“ Řekl jsem nakonec.
„Myslím, že jsi fajn Edwarde.“ Odpověděla a usmála se na mě.
„Myslím, že se krásně směješ.“
„Já si taky myslím, že nejsi k zahození.“ Mrkla na mě. Musela si všimnout, že jsem z ní v rozpacích a stále jí pokradmu sleduji.
„Myslím si, že bych tě někdy rád někam pozval.“
„Myslím, že bych neodmítla.“ Když jsem slyšel tato slova z jejích úst, projela mnou odzbrojující vlna naděje. V hlavě jsem si promítl mé dnešní rozhodnutí. Ano, ona je ta pravá, ta co s ní strávím zbytek života. Bezmyšlenkovitě jsem pokračoval v naší malé hře.
„Myslím, že bych si tě chtěl vzít.“
„COŽE?“ vytřeštila oči. Podívala se na mě jako bych se naprosto zbláznil. Zatřásla hlavou, zvedla se a utekla do svého pokoje. Co jsem to řekl? To jsem se pomátl? Co to do mě vjelo? Takhle to zkazit… Asi bych měl vážně uvažovat o Emmettově návrhu a zavolat do cvokhausu. Nevěděla nic o mojem dnešním rozhodnutí. Vážně jsem se právě zeptal holky co znám ani ne jeden den a nic o ní nevím, jestli si mě vezme? Panebože já jsem fakt debil!!!
Autor: Mnaaau (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Seš bůh, vole! 2. díl :
"Myslím, že bych si tě chtěl vzít." Ježiši, Bella s ním lehce flirtuje a on jí hned nabídne manželství. No já bych si ho vzala...
Seš debil, vole! :D
Kapitolka naprosto dokonalá!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!