Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Seš bůh, vole! 15. díl

20.01.2010 (12:30) • Mnaaau • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1684×

Zaplatil jsem v baru a pomalu jsem se odebral nahoru. Tak dneska už konečně… Ano, byl jsem rozhodnutý to udělat. Co jiného mi taky zbývalo? Bella mě stejně nikdy nechtěla, Tanya je fajn a já se už konečně potřebuju vyřádit. Už je to tak dlouho co jsem s nikým nespal, že si připadám, jako bych to už dávno zapomněl. Takhle by to nešlo. Ještě by mi to zkazilo pověst a abych se přiznal, docela mi z toho už hrabalo. Například včera jsem šel kolem novinového stánku, a když jsem viděl hlavní titulek dne, málem jsem vyskočil z kůže. Stálo tam: Edward Cullen, impotent? Samozřejmě, že mi hned na to došlo, že je to jen následek mojí náruživé představivosti, ale říkal jsem si, že tohle už něco znamená. A to něco, se stane, až otevřu dveře do bytu.

Už jsem šahal po klice, když jsem uslyšel Bellu jak na mě volá: „Edwarde počkej! Můžu s tebou ještě na moment mluvit?“

Vzpomněl jsem si na náš poslední rozhovor, když mi radila ohledně sexu, už předtím jsem sebou málem seknul a teď? Jestli přijde podobná konverzace, tak se asi složím doopravdy. Navíc jí to dnes tak sluší. Už v dole v baru jsem z ní nemohl spustit oči, a když jsem slyšel ty myšlenky chlapů, kteří se okolo ní motali, viděl jsem rudě. Zdá se, že jsem se z toho okouzlení jménem Bella ještě stále nevzpamatoval a začínat vášnivou noc s Tanyou a přitom myslet na někoho úplně jiného jsem nechtěl. Usoudil jsem, že nejlepší variantou bude rychle odejít a tak jsem se ji snažil odbýt.

„Teď? Víš, já už bych docela rád šel.“

„Takže ses rozhodl přeci jen… víš co?“ Ignorovala můj nevrlý tón a dál se ptala. Vyměnili jsme si ještě pár vět, ale abych byl upřímný, snažil jsem se nevnímat jak jejich význam, tak Bellinu přítomnost. Tolik mi ten dnešní plán ztěžovala. Nemohl jsem dopustit další noc, kdy se budeme s Tanyou koukat na nějakej stupidní film a nic se zase nebude dít, a když už, tak jen na obrazovce v televizi.

Pořádně jsem začal poslouchat, až když Bella popisovala mou ideální noc. Mluvila skoro šeptem a bylo to tak pekelně sexy. Nemohl jsem si pomoci a představoval jsem si místo své přítelkyně, která na mě čekala, ji.

„Až za sebou zavřeš dveře, jdi pomalu k ní a přitom se jí dívej do očí. Do toho pohledu dej všechnu lásku, co k ní cítíš. Odhrň jí vlasy z obličeje a pohlaď ji po tváři. Pak pokračuj k jejím rtům a svým chladným dotykem je jemně pootevři. Zakloní hlavu a ty svou rukou putuj dál po jejím krku a stále níž. Sleduj každý její pohyb…“ Sledoval jsem každý její pohyb.

„…a poslouchej i ten nejnepatrnější vzdech.“ Poslouchal i ten nejnepatrnější vzdech.

„Bude vás oba spalovat touha…“ A spalovala mě i ta stupidní touha. Bylo to jako by mě ovládala svým vyprávěním a její názorné dotyky mě uváděli v obrovské pokušení. Cítil jsem mravenčení v konečcích prstů, které se jako divoké zvíře dralo na povrch až se usídlilo na mých rtech. Přesně jak říkala.

Zavřela oči. „Pak jí konečně polib. Líbej jí tak, jako by byla první a poslední, kterou jsi kdy políbil. Líbej jí vášnivě a přitom jemně. Líbej jí…“ V tu chvíli už mi mozek zatemnila obrovská vlna pocitů, co jsem tak dlouho dusil v sobě jako obrovskou bublinu, která právě praskla a já Bellu začal opravdu líbat. Její řasy mě polechtaly na tváři, jak překvapením otevřela oči.

„Toho budeš litovat.“ Říkal jsem si v duchu, ale nebyl jsem schopen se od ní odtrhnout. Ještě aspoň chvilku. Přitiskla se ke mně blíž a polibky mi se stejnou vervou vracela. Nechtěl jsem, aby tato chvíle někdy skončila. Jenže hned jak jsem si toto pomyslel, vrátil jsem se zpět do reality a odtrhl se od Belly. Pozorovali jsme napjatě jeden druhého a já odhadoval její reakci. Teď mi určitě vlepí facku. Jenže ničeho takového jsem se nedočkal. Ta nevědomost mě mučila. Musel jsem něco říct. Omluvit se? Ospravedlnit to co se stalo?

„Bello já… tohle…“ Jenže ona mi přiložila prst na rty.

„Edwarde nic neříkej a já taky nebudu. Jen bych tě chtěla o něco poprosit.“ Podívala se na mě tak, že bych jí dokázal slíbit naprosto cokoliv.

„Prosím, nevyspi se dnes s Tanyou.“ Jenže proč po mě chtěla zrovna tohle? Než jsem se jí stačil zeptat, byla pryč. Chvíli jsem ještě rozdýchával to, co se stalo a pak vešel do bytu.

Tanya už na mě čekala rozvalená na posteli, ležela tam v takové nepřirozené – pravděpodobně svádivé – poloze a já si nemohl pomoci, připadala mi jako spláclá žába. Co se to jen zase se mnou děje? Ještě před chvilkou jsem byl celý natěšený, že si pořádně užiju a teď mi připadá jako rozplácnutá žába? Pravda, asi každá by mi teď kromě Belly připadala divná. Ale Tanja se mi vždycky líbila, měl jsem ji rád - sice spíše jako kamarádku, ale teď ji najednou vidím v úplně jiném světle. Tedy spíše ve stínu toho, co se před chvilkou stalo na chodbě. Pro Bellu to pravděpodobně stejně nic neznamenalo. Tak proč po mě chtěla, abych nespal s Tanyou? Blbost! Jdu na to, i když ty pohyby co právě předvádí na posteli jsou spíš k smíchu. Plazila se, skučela a já právě zažíval ten nejhorší striptýz své existence. Svými boky kroužila do všech strana  a pozadí mi strkala skoro až do obličeje. Přiblížila se nebezpečně blízko. Obcházela v soustředěných kruzích  kolem mě přejíždějíc rukou po mém rozkroku. Potom mě pevně chytila a mrskla se mnou na postel. Ignorovala můj vyplašený výraz a děs v očích. Bál jsem se co přijde teď. Svíjela se podle podivné melodie v její hlavě, a pak se přikrčila a chystala se ke skoku. Já před ní na posteli couval tak daleko, až jsem se vmáčkl do rohu a snažil se být neviditelný. Před sebe jsem dal ruce jako zábranu a čekal co přijde, když mi Tanya začala sundávat ponožky a cucala mi palec u nohy.

Edwarde tak co teď? Tohle je přece hrůza. No dobře zase taková hrůza to nebyla. Za normálních okolností by se mi to i líbilo, jenže teď mi stále zněla v hlavě Bellina slova „Posím, nevyspi se s Tanyou. Prosím nevyspi se s Tanyou. Prosím nevyspi se s Tanyou…“ stále dokola a moje představivost se toho nějak chytla, vytvořila si obranný systém, jak se s ní nevyspat, a pravděpodobně se mi jí snažila zhnusit tím žabím způsobem.

Začala mi rozepínat pásek, dostávala se k mému bimbáskovi…tak to ne! Tohle už jsem musel zarazit, a tak jsem bleskově vyskočil a ocitl se na druhé straně pokoje. Z žáby se náhle opět stala normální Tanya.

„Edwarde děje se něco?“

„Ne… všechno je v pohodě. Akorát na to dnes nějak nemám náladu. Asi bych si měl dneska ustlat na gauči.“ Lhal jsem.

Podezřívavě si mě měřila. „Můžu za to já?“

„Ne, ty jsi dokonalá“ znovu jsem lhal. „Jen mě bolí hlava.“ No tak Edwarde, tohle musí prokouknout. Není přece blbá.

A taky že jo. V její hlavě jsem pozoroval, jak jí to pomalu dochází a pak konečně položila tu otázku, která jí tak pálila na jazyku. „Může za to ona?“ Když se mě zeptala takhle na rovinu, vzdal jsem se a přiznal pravdu. Bylo by nesmyslné to zapírat.

„Ano.“ Sklopil jsem oči a díval jsem se do země.

„No tak v tom případě si myslím, že by sis měl opravdu ustlat na gauči.“ Tím celou debatu uzavřela.

Hned ráno jsem na nic nečekal a šel jsem najít Bellu, abychom si o tom včerejším polibku promluvili. Byl jsem z toho zmatený. Nevěděl jsem co čekat. Předpokládal jsem, že to bylo jen takové částečné zatemnění mysli z její strany a nechtěl jsem si dávat plané naděje. Jenže co potom měla znamenat ta poslední věta a proč mě taky líbala? Nemohl jsem se dopátrat správného řešení. Celý den jsem ji hledal a nikde na ni nemohl narazit. Musí být večer v baru, tak jsem se tam vydal, ale k mému zklamání jsem narazil pouze na Emmetta.

„Tak co ty Don Juane? Už konečně?“ Zeptal se mě hned jak mě uviděl.

„Nee, vůbec jsme se k tomu nedostali, Tanya se snažila a já…“ Odpovídal jsem mu trochu zahanbeně, když ke mně najednou zamířily jeho myšlenky.

„O čem to sakra mluví? Tak jsou s Bellou spolu nebo ne? Vždyť ona říkala, že jí včera konečně políbil a… je to sakra jasný jako facka, že on jí taky pořád miluje…“ Najednou se zarazil jakoby prozradil příliš a rychle začal přemýšlet nad nesmrtelností brouka. Jenže bylo pozdě. Slyšel jsem dost natolik, aby mě to začalo setsakramentsky zajímat.

„Emme!“ Zeptal jsem se varovným hlasem. „Na co si právě teď myslel?“

Provinile se ošil a snažil se z toho vykroutit. „To nic, to je jen takovej trapnej film co jsem nedávno viděl…“

„Tys viděl film, kde se hlavní postavy jmenují Edward a Bella?“

„No jasně. Tys to neviděl? Stmívání se to jmenuje… je to taková hrozná blbost .)“

Vzpomněl jsem si, že vlastně vím o čem mluví. Tanya mě jednou donutila se na to dívat a já málem nudou opravdu usnul. Ale bylo mi jasný, že se teď Emmett jen vymlouvá.

„Emmette! Dělej… jak si myslel to, že Bellu taky miluju. Copak ona mě…“ V tu chvíli mi to všechno docvaklo. To proto byla tak divná, když jsem se vrátil z té svatby s někým jiným. To proto se mnou chtěla tolikrát mluvit. A proto mě včera líbala a nechtěla abych spal s Tanyou.

„Emmette kde je?“

Poraženecky se na mě podíval a spustil. „Prochází se venku ve sněhu, aby si vše urovnala v hlavě. Prosimtě Edwarde neříkej jí, že jsem se prokecl. Já jí slíbil, že se to ode mě nedovíš. Ona mě zabije…“ Kňučel.

Nevěnoval jsem mu sebemenší pozornost a rozběhl se ven. Bella mě miluje!!!

Autor: Mnaaau (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Seš bůh, vole! 15. díl: