Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Seš bůh, vole! 13. díl

16.01.2010 (16:45) • Mnaaau • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1747×

Seděla jsem u stolu a jedla svojí snídani. Pomalu jsem se ani nemohla lžičkou trefit do pusy, jak jsem byla zamyšlená. O čem, že jsem to přemýšlela? No to vám asi lehce dojde. Na co bych tak asi mohla poslední dobou myslet? Bylo to čím dál horší. Náš nový šťastný páreček se stále jen oblizoval, vodil se za ručičku a cukroval a já měla pokaždé chuť Tanyu rozcupovat jako hadrovou panenku. Nejhorší na tom bylo, že jsem jim to ani nemohla vyčítat. Vždyť oni netušili, jak mi vadí jejich společná přítomnost.

Alice se ke mně potichoučku přiblížila ze zadu a škemravě do mě dloubala prstíčkem.

„Už zase? Víš, že jsem na tebe naštvaná za to, žes mě vůbec nevarovala a ani mi nepřišla na pomoc, zarazit tu komedii. Tak mě nech být.“ Odstrčila jsem ji.

„No tak Bello… vždyť víš, že jsem to viděla moc pozdě a nestihla přijet.“ Bylo mi jí líto, když na mě tak smutně koukala. Bylo vidět, jak jí mrzí, že se k ní takhle chovám. Bello proč jsi tak hnusná! Zlá Bella, fuj! Ona není ta, na které by sis měla vybíjet zlost.

„Já vím, promiň. Nechci být na tebe taková. Já jen… asi prostě potřebuju svést to, že jsem byla tak hloupá, na někoho jinýho. Víš, ještě před dvěma týdny to bylo všechno v pohodě. On byl prostě jen Edward a pak nejednou BUM! Je z něho EDWARD, ten úžasnej kluk, kterýho nemůžu mít.“

Alice si přisedla ke mně a jemně mi položila ruku na rameno. Věděla jsem, že je to její oblíbené gesto, aby zdůraznila to, co mi teď řekne. „Bello mě je tak líto, že to takhle dopadá…“  Byla by ráda pokračovala ve své řeči a i já jsem chtěla slyšet, co mi poradí. Víte, nechat si poradit od Alice není nikdy od věci. Jenže to už se rozrazily dveře a v nich se objevil jako velká voda Emmett a začal objímat Alici.

„Holky moje!!! Tolik se mi tam na Aljašce po vás stýskalo…“ a pak začal mačkat mě ve svém náručí.

„Jak se ti líbí Belinko na mé mužné hrudi?“

Neměla jsem právě náladu na takový druh fórků. „Ani trochu a neříkej mi Belinko! Je to jako kdybych byla pes.“

Čekala jsem, že po takovém chladném odmítnutí bude Emmett jako vždy uražený, ale nebyl. Spíš naopak.

„ HA!!!“ Vyskočil do vzduchu, začal tančit takový divný taneček a u toho si prozpěvoval.

„Já jsem to věděl! Já jsem to věděl! Já jsem to…“ Podívala jsem se na Alici, na něho, zpět na Alici, na něho, na Alici…

„Tak řeknete mi někdo o co tady jde?“ Alice ale jen protočila panenky, mávla nad tím tančícím bláznem rukou a odešla do svého pokoje. Já jsem tedy zkřížila ruce na prsou, našpulila rty a věnovala Emmettovi jeden ze svých nejlepších výhružných pohledů, co jsem měla ve sbírce.

„Tak co bude kámo, chceš abych to z tebe dostala násilím?“ Přestal tancovat a ušklíbl se nad mou planou výhružkou. Oba jsme věděli, že bych ho asi jen tak lehce nepřeprala.

„Já jsem to věděl!“ Vykřikl ještě naposledy, ukázal na mě prstem a pak pokračoval. Tvářil se až moc podezřele. Co jen má za lubem?

„ Na mojí hrudi se ti nelíbí, Edwarda nechceš a navíc mi Jasper řekl o tvém dívčím rande! Ty seš lesbička! Prosím můžu se někdy koukat? Já budu jako myška. Nenápadnej. Splynu se zdí. Bílej jsem na to dost. Prosííím.“  Tak tohle jsem mohla čekat. Co jinýho mohlo z Emmetta vypadnout za moudro. Měl bohužel smůlu, že jsem na jeho vtípky opravdu neměla náladu.

„Di se bodnout. Navíc ani nemáš pravdu…“ Odsekla jsem. Přestal se blbě smát, prosit a škemrat.

„Ale, my máme nějakou špatnou náladu. Takže nejseš lesbička. V tom nemám pravdu?“

„Emmette!“

„Takže se ti v mém obětí přece jen líbilo?“ Laškovně zamrkal.

„Ne.“

„Takže už zbývá jen poslední možnost, v čem bych nemohl mít pravdu a to by znamenalo…“ Oči se mu rozšířily pochopením a zakryl si rukama pusu.

„Tak a teď pěkně drž ty ruce tam, kde je máš. Ne abys mu to řekl.“ Ani nevím proč jsem takhle prozradila své tajemství. Najednou jsem ale měla pocit, že potřebuji být obklopená lidmi, před kterými to nemusím skrývat, tak jako před tím, kterému bych to řekla ze všech nejraději.

Emmet uměl překvapit, ale tak jak se zachoval v zápětí? Nemůžu si vzpomenout, jestli jsem ho někdy viděla mluvit vážněji. „Bello,“ podíval se mi do očí „ já bych mu to neprozradil, pokud bys sama nechtěla, neboj. Proč mu to ale neřekneš ty?“

„To přece nemůžu, vypadají spolu tak spokojeně a navíc co Tanya? Nejradši bych jí zabila, ale za prvé už mrtvá je a za druhé vypadá jako milá holka. Nemůžu to udělat.“

„Tak já ti teď něco povím. Nikdy, opakuji nikdy, jsem neviděl Edwarda tak zdrcenýho jako v ten den, kdy za mnou přišel na párty do skříně a řekl mi, že u tebe nemá šanci a vzdává to. On tě miloval od první chvíle, kdy tě uviděl a vsadím se, že to stále platí. Neříkám, že se mi líbí, že mi ho bereš,“ usmál se „byl to přeci jen můj balící parťák. Jenže poslední dobou už s ním stejně nic není a musím uznat, že vám dvěma by to spolu slušelo.“

Byla jsem dojatá. Nečekala jsem, že mi zrovna Emmett někdy něco takového řekne. Ale stále ještě jsem si nebyla jistá, jestli bych si o tom měla s Edwardem promluvit. Když v tom vplula do pokoje Alice i s Jasperem.

„Promluv si s ním Bello.“ Radil mi Jazz.

Víte, jak jsem předtím říkala, že nechat si poradit od Alice není nikdy na škodu? Tak to samé platilo i o Jasperovi. Byla jsem přesvědčena a poražena. „Dobře, dobře až přijde, tak mu všechno řeknu.“

Nemusela jsem ani dlouho čekat, protože se rozrazily dveře a v nich stál Edward.

„Tak mi vás tu necháme. Někdo by si s tebou rád trochu popovídal Éďo.“ Zahihňala se Alice a v tu ránu byli všichni pryč. Ta mrcha! Musela vědět, že Edward přijde tak rychle. Taky něco mohla říct. Aspoň bych měla šanci vymyslet, co mu řeknu. Mám mu to vpálit rovnou? Říct něco hrozně romantickýho nebo to prohodit jen tak jako mimochodem? On zatím vypadal dost zmateně. Asi si všichni pečlivě hlídaly svoje myšlenky. Díky bohu za to, že mě je číst nemůže.

Edward si odkašlal. „To budeš asi ty, kdo se mnou chtěl mluvit.“

Rozhodla jsem se mu to postupně vysvětlit. „Víš, jak jsem byla na těch rande...“

„No jo“ usmál se „Jasper něco vyprávěl.“ Viděla jsem jeho pobavený výraz a hned mi bylo jasné, že už slyšel úplně všechno. Asi si budu muset s Jasperem vážně promluvit, jestli vykládá každému na potkání o mojem randění… Jemu to možná připadá jako vtipná historka k pobavení, ale mě moc ne.

„No, tak bych chtěla abys věděl, že to nebylo vůbec vážný. Bylo to jen tak pro zábavu a navíc, jak už jistě víš, nedopadlo to moc slavně. Byli to blbečci.“

Edward se jen ušklíbl. „Co?“ Zeptala jsem se.

„Nic Bello, ale pokud mám říct vlastní názor.“ Kývla jsem hlavou, aby pokračoval. „Jo, byli to naprostý blbečci.“ Moc jsem nechápala, kam tím míří, tak jsem jen mlčela a on pokračoval.

„Ty jsi úžasná Bello. Krásná, chytrá, vtipná a neuvěřitelně sexy. Každej chlap, je vděčnej jen za to, že si ho vůbec všimneš, a když už se rozhodneš s nějakým být, měl by se každou chvilku podivovat a žasnout nad tím, že sis ho vybrala.“ Ale já jsem si vybrala tebe! „Dělat pro tebe vše, co ti jen na očích uvidí.“ Pohladil mě po tváři a já byla naprosto mimo. Dokonce mi z jeho doteku až naskočila husí kůže. On o mě tak krásně mluví. Konečně už taky něco řekni Bello! „Měl  by ti snést modré z nebe. Tak jako já to mám s Tanyou.“ TAK JAKO JÁ TO MÁM S TANYOU? COŽE? To snad ne… a už to vypadalo tak slibně.

„Potřebuješ ještě něco? Já už totiž budu muset jít…“

„Ne to by bylo asi tak všechno.“ Přece mu teď po tomhle nemůžu všechno říct. Hlavní je, že je šťastný. Chudák, myslí to se mnou dobře a přitom ani netuší, co se mnou dělá.

„Dobře, tak se zatím měj.“ Objal mě na rozloučenou a dal mi pusu na tvář.

Jen co odešel, se vedle mě objevil Emmett. „Ten Edward to je vážně takovej debil. Já bych ho nejraději… Co na něm Bello vidíš?“

Autor: Mnaaau (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Seš bůh, vole! 13. díl: