Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Seš bůh, vole! 11. díl

09.01.2010 (14:15) • Mnaaau • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1782×

Přišla jsem domu, sedla si na gauč a seděla. Na nic jiného jsem se nezmohla. Zírala jsem do stěny a v hlavě úplně vymeteno. Nemohla jsem se vzpamatovat z těchto dvou hrůzostrašných dní a přemýšlela jsem, jestli můj nápadník číslo čtyři ještě žije. Když jsem opouštěla restauraci, cítila jsem krev a přeci jenom tam byli dva upíři…Asi netušil, že se jeho přání, položit za mě život, vyplní až tak rychle. Jak se jen mohlo za tak krátkou dobu stát tolik bláznivým věcí? Existuje vůbec ještě někde normální chlap nebo upír, se kterým bych mohla být? Nebo se zkrátka dneska musí holka spokojit s tím, co se jí nabízí? Jestli jo, tak se asi půjdu upálit. Možná, že se někde opravdu ukrývá upír nebo člověk, který je pro mne jako stvořený a bude mě perfektně doplňovat, ale jsem si naprosto jistá, že jsem ho nepotkala v těchto dvou uplynulých dnech. Kde ho tedy hledat? No možná, že s tím hledáním na nějakou dobu radši přestanu… další takový hrůzostrašný zážitek na rande a už bych asi vážně na druhé pohlaví radši zanevřela. Pozitivní na tom je, že mám když tak v záloze i svou lesbickou kamarádku.

Moje myšlenky se začaly ubírat poněkud divným směrem, a proto jsem byla vděčná, že jsem uslyšela klíče v zámku. Otevřely se dveře a do pokoje vstoupil Jasper. Hned jak překročil práh, začal vnímat mé pocity a podíval se na mě se zvednutým obočím. Hodil tašky, co sebou přinesl, někam do kouta a už seděl vedle mě na gauči.

„Tak tohle mi budeš muset vysvětlit… takových pocitů najednou…to jsem snad ještě necítil…“

Nechtěl se mi líčit celý můj dvoudenní příběh, snažila jsem se hovor obrátit jinam a doufala, že mi to zbaští.

„Jazzi kdes nechal Alici?“

„Ale znáš jí, když jsme míjeli obchoďák, tak se tam nechala vyhodit a poslala mě domu samotnýho, takže přijde až tam zavřou…“ Už jsem se radovala, že můj plán na odlákání jeho pozornosti od mých pocitů vyšel, když… „No ale nezamlouvej to! Takže jak ses měla ty?“ Prohodil s šibalským úsměvem na tváři, protože tušil, že přijde opravdu zajímavé vyprávění. Povídala jsem mu tedy o svým „vydařených“ rande, až smíchy spadl z gauče.

„Teda Bello, ty seš fakt smolař! V tomhle městě se najde přibližně tak deset pořádných pošuků a tys měla rande s polovinou z nich? No to je fakt hustý…“ A smál se dál.

Mě to ovšem zas tak směšné nepřipadalo. „Možná, že jsem vážně magnet na blbečky…“ zamyslela jsem se sama pro sebe. Nejdřív Caius, teď tihle ti mistři světa a předtím to taky nebyla žádná sláva. Možná, že vlastně jedinej normální ( a to taky až po chvíli), kdo mě chtěl sbalit, byl Edward. S ním by asi takové rande vypadalo opravdu jinak… možná i dokonale… Ten je teď někde na svatbě. Vlastně už možná na cestě domu…docela se těším na to, až se vrátí, je tu bez něho tak nějak prázdno. Chybí mi naše pošťuchování…moje myšlenky se opět začali rozbíhat někam do dáli a moje představivost pracovala na plné obrátky. Když jsem se konečně probrala, Jasper stále seděl vedle mě, a prohlížel si mě velmi zvláštním zkoumavým pohledem.

„Co?“ Zeptala jsem se ho protivně.

„Bello na co nebo na koho jsi teď myslela?“

„Na nikoho.“ Odpověděla jsem automaticky, ale byla jsem docela zvědavá proč se ptá, protože jeho tón byl najednou vážný, a tak jsem ještě dodala „proč?“

„Noo… když jsem vešel do bytu, byla jsi naprosto plná zmatených pocitů. Jakmile jsi dovyprávěla, cítil jsem najednou vztek i rezignaci, možná také mrzutost, ale pak ses nějak zasekla… zasnila… a cítil jsem z tebe už jen jeden jediný pocit…“

„Jaký?“

„No Bello… milovala už si někdy někoho?“ Cože? Jak tohle s tím sakra souvisí? Odpovědět na otázku jsem ale úplně neuměla, musela jsem se zamyslet… vlastně ani nevím… milovala jsem někdy někoho? Asi nebylo koho… tak jsem jen pokrčila rameny a zakroutila hlavou, jakože ne.

„No Bello, tak to ti musím oznámit, že to co si cítila před chvilkou, ať už si myslela na kohokoliv, byla láska.“

„Co? No to… to… to není možný... to prostě nejde! Asi máš rozbitej ten tvůj pocitovej radar…“ Byla jsem tak v šoku, z toho co jsem před chvilkou slyšela, že jsem trochu blábolila a koktala. Edward? To snad ne… i když je pravda, že mě už párkrát za ty dva dny napadlo, že se mi po něm stýská… ještě nikdy jsem neměla šanci nad tím přemýšlet, protože jsme byli stále spolu, ale to je tím, že jsme kamarádi… nebo ne?

Jasper se jen zasmál. „Moc dobře víš, že se mi žádnej radar rozbít nemůže… ale jestli kvůli tomu děláš takovou scénu a nechceš si to připustit…“ Zamyslel se a najednou se mu zablesklo v očích. „Ty… ty… ty…no ty vole…ty taky…“ Koktal pro změnu on. „…promiň…, ale ty jsi zamilovaná do Edwarda!!!“

Vážně jsem zamilovaná? Dobře, líbí se mi, to za prvé. Za druhé mám ráda jeho společnost. Pokaždé, když se mě dotkne, tak mi to vůbec není nepříjemné, spíše naopak. Je to vždy jako by mezi námi přeskočila jiskra. To bylo za třetí? Za čtvrté je pravdou, že jsem na něho opravdu myslela… naposledy… tak před minutou? Sakra! Já ho asi vážně miluji. Snažila jsem se na Jazze usmát, ale najednou se mi nějak zaseklo obličejové svalstvo a z úsměvu se stal pouze divný škleb.

Jazz se na mě jen díval a tvářil se jako dítě, co si právě rozbalilo vánoční dárek. „No to je skvělý! Konečně budete vy dva spolu!“ Radoval se.

Já jsem ovšem stále ještě nebyla přesvědčená, o tom, jestli je to dobrý nápad.

„Ale vždyť já s ním nemůžu být. Teď to možná platí ještě víc, než předtím, když jsem zjistila, že jsem do něj zamilovaná. Co kdyby se mu něco stalo? Co Caius? Co když mě najde?“ Nějak to na mě všechno padlo a já si dala hlavu do dlaní. Pomalu se mě začala zmocňovat panika. Co já teď budu dělat? Vždyť by bylo snad mnohem lepší, kdybych si tuhle novinku vůbec neuvědomila. Byla jsem teď hrozně vděčná, že vedle mě sedí zrovna Jasper a ne někdo jiný, protože mě polila vlna klidu.

„Bello uklidni se… vidíš problém tam, kde není. Vy se k sobě přitom tak hodíte. Akorát se nesmíš bát, vždyť on už tě zná a ví, co může očekávat, když se s tebou dá dohromady… no a vidíš, stejně tě chce.“ Mrkl na mě. „ Jestli ti tenhle vztah připadá jako chyba, tak ti upřímně říkám, že bys měla tuhle chybu udělat.“ Měl pravdu a já to musela uznat. Takže je asi rozhodnuto. Až se Edward vrátí, všechno mu řeknu. Měla jsem najednou pocit, že potřebuju něco udělat, a to hned. Nechtělo se mi čekat až na večer, kdy se vrací kluci ze svatby. Moje nálada najednou vylétla zpět nahoru, do závratných výšin. Dneska večer se pravděpodobně dáme dohromady. Páááni… Rozhodla jsem se, že se jednou za svou existenci překonám a udělám romantické gesto. I když je moc nemusím, říkala jsem si, že Edwarda to potěší.

Zvedla jsem telefon a zavolala mu, že až přijede zpátky, mám pro něho dvě překvapení. Jedním jsem byla já a mé nově zjištěné pocity, jako druhé jsem plánovala romantický večer ve dvou. Svíčky, večeře (to mi připomíná, že budu muset doběhnou zabít pár pum), okvětní lístky růže, romantická hudba… Samozřejmě jsem mu ale nic bližšího do telefonu neprozradila. Jaké by to pak bylo překvapení?!

Autor: Mnaaau (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Seš bůh, vole! 11. díl :