Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Seš bůh, vole! 1. díl

11.12.2009 (20:30) • Mnaaau • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2984×

1. díl

„Tak co kdybychom se vzali?“ Pohodil svojí krásnou hlavou, nahodil ten sebejistý pohled - jako bys mě mohla odmítnout - a mrknul na mě rajcovně jedním okem. Sakra, nastane někdy okamžik, kdy bych mu dokázala odolat? Je tak sexy!

„A to mi jako říkáš jen tak? Hej zlato, jdem dolu do baru za ostatníma? Jo a mimochodem… vezmeš si mě?“ trochu si je moc jistej co mu řeknu ne?

„Víš, já už jsem nad tím přemýšlel hodně dlouho, chtěl jsem tě o ruku požádat na nějakém romantičtějším místě než je náš neuklizenej byl, ale když tě tu tak vidím, v županu a vím že pod ním si nahá…“ oči mu jemně zčernali

„… prostě už to nemůžu dál odkládat, vím, že už nikdy nebudu nikoho milovat tak jako tebe, nedokážu si představit věčnost s jinou. Miluji tě nade všechno na světě a budu ten nejšťastnější upír, když mi řekneš ano.“ Hmmm tak to už bylo trochu něco jiného. Musím uznat, že mě tenhle jeho „malý“ proslov dostal.

„Jazzi zlato, to víš že si tě vezmu, taky tě ohromě miluju a udělám vše pro to, abychom byli spolu šťastní.“

„Alice…“ vydechl. Oči mu zářily, když se ke mně nadpřirozeně rychle přiblížil a vášnivě mě políbil. Já se budu vdávat! Pane bože!

Počkat, tady něco nehraje?

„Jazzi jakto, že jsem nic neviděla?“ usmál se na mě a odpověděl

„ Víš, co by to bylo za překvapení… nic si neviděla, protože jsem o tom jen přemýšlel a rozhodl jsem se až teď v tuhle chvíli. Navíc, protože vím o tvých neskrývaných úchylkách .) můžeš si sama projít všechny obchody, vem Rose a vyberte ten nejkrásnější prsten. Jen mi pak slib, že mi ho dáš, já tě vezmu na nějaké krásné místo a požádám tě o ruku ještě jednou, jak se sluší a patří i s prstenem.“ Páni není on dokonalý? Jako by to šlo, můj úsměv byl ještě větší. „Slibuju“ zašeptala jsem jen, na víc jsem se nezmohla. Byla jsem dojatá, a tak jsem ho znovu políbila.

„ Tak a teď mě prosím následujte slečno, rád bych svým přátelům představil svou snoubenku.“ Rychle jsem se převlékla a už jsem ruku v ruce kráčela se svým Jazzem vstříc radostné budoucnosti… no dobře to taky, ale teď jsme šli zatím jen do našeho oblíbeného baru za přáteli. Věděla jsem ale, že dnes nebudeme jediní komu se změní život.

Edward

„Věřil bys tomu Emme?“ zeptal jsem se ho, když jsem si odsedli od ostatních na bar.

„Edwarde, je to jejich věc, že chtějí spáchat pomalou sebevraždu. Snad nepřemýšlíš, o tom, že by sis někoho nastálo nabrnknul dokud ti nebude tak tisíc co? Kdo pak se mnou bude balit ženský co?“ no jo, bylo asi naprosto zbytečný mluvit o tomhle s Emmettem. On byl… no řekněme, že se nebál využívat svých upírských možností a balil všechno, co aspoň trochu připomínalo něžné pohlaví a líbilo se mu to. Zrovna včera měl rande asi se třema kočkama najednou a ty myšlenky, týkající se prožitého večera, který se mu honily v hlavě byly opravdu exkluzivní.

„No víš, Alice a Jasper jsou perfektní, když je vidím, tak jim závidím, že se našli a mají jeden druhého. Rád bych někdy našel něco takového co mají oni.“

„Ty Ede, kdybych nevěděl, že seš upír a že ti nemůže přeskočit, tak okamžitě volám do cvokhausu! Nejen, že můžeš mít každou ženskou díky tomu, že seš jako upír nadpozemsky okouzlující, ty ještě čteš myšlenky a víš přesně co každá chce! Seš bůh vole (!) a chceš se toho vzdát ve prospěch jedný roštěnky? Nechápu…“ co se o něj dalo čekat?… pochopení v tomhle od Emmetta? Těžko… radši jsem chtěl pomalu změnit téma.

„ Hele, kde je vůbec dneska Rose?“

„Ta sbalila včera toho miliardáře a odjela s nim někam prej na romantickej výlet do Paříže nebo co… ale nezamlouvej to…“ šli jsme pomalu zpátky k našemu stolu. „ takže z Rose si vem příklad, ta si taky pěkně užívá. Ty by ses fakt všeho toho co máš teď vzdal kvůli jedný jediný ženský?  Blbost!“ Pokrčil rameny a omluvně se ušklíbl, když zaregistroval pohled Alice, protože už jsme si sedali zpět k ostatním.

„ Jo vzdal. Víš, vždycky mi přišlo, že mi něco v životě chybí. Dnes jsem si poprvé uvědomil, díky Alici a Jazzovi, že je to opravdová láska. Mít ženu, kterou opravdu chceš, můžu ti říct, že by mě ani nevyděsilo, vidět ji ve svatebních šatech, jak kráčí uličkou ke mně…“  Sklopil jsem oči a radši se soustředil na papírek, kterej jsem žmoulal v ruce. Čekal jsem na Emmetův ortel, který nade mnou vyřkne. Očekával jsem něco jako       „ seš magor?“ , ale nic takového nepřišlo. Vlastně bylo ticho, úplné ticho. Podíval jsem se na Emmetta a viděl jeho výraz mlsného kocoura, kterým okouzloval své potencionální „oběti“ na jednu noc. Cože? Že by ho nějaká ženská zaujala víc, než moje rozhodnutí najít někoho pro zbytek života? To bylo divný.

Stočil jsem svůj pohled tam, kam právě směřovaly oči, teď už všech přítomných v baru a spatřil jsem ji. Byla tak krásná na člověka, vlastně i upírky by daly nevím co vypadat, jako ona a ta její omamná vůně…. Její kaštanové hnědé vlasy jí vlály podél tváře. Perfektní křivky jí obepínaly krásné bílé šaty a hluboké oči se nervózně rozhlížely po baru. Byla očividně velice rozrušená. Najednou se její pohled zatoulal k našemu stolu. Vydechla úlevou a rychle se vydala směrem k nám. Byla už skoro u nás, když se jí zamotaly nohy a zakopla. Emm vystartoval jako střela a zachytil jí dřív, než stačila spadnout na zem. Pomyslel si, jak mu nebude vděčná, že jí zachránil, ale ona jen hlesla potichu „dík“  a aniž by se na něj podívala pokračovala dál. Najednou se všechno seběhlo tak rychle. Ta krásná dívka se s radostným výkřikem „ Alice!“ vrhla na mou spolubydlící a už jsem viděl jen změt rukou a vlasů, jak se ty dvě objímaly. Takže oni se znají? Alice musela vědět, že přijde a ani na to nepomyslela. Měla v hlavě samé zásnuby a cukrování s Jazzem, že by na to zapomněla?

Když se přestaly vítat, stouply si před nás.

„ Lidi, to je moje kamarádka Bella. Neviděly jsme se asi pět let. Chodily jsme spolu dřív do školy. Bello, tohle je můj snoubenec Jasper a tohle jsou Edward a Emmett.“ potom se na všechny usmála a pozdravili jsme se. Emm hned vysekl Belle poklonu a prohlížel si jí svým pohledem, kterému obyčejně žádná žena nemohla odolat. Tato krásná slečna však byla jiná. Zpražila ho pohledem a začala si povídat s Alicí. Seděl jsem naproti ní a abych o ní zjistil více, pomalu jsem pronikal do její mysli, aspoň jsem si to myslel. Nic. Ani jedna malá myšlenka. Jak je tohle možné? Já ji neslyším? Tato slečna byla opravdu jiná!

Když jsem začal znovu vnímat rozhovor kolem sebe, vyprávěla zrovna, že dnes utekla od oltáře.

„Otec mě nutil si ho vzít, je to šéf celého podsvětí, je opravdu zlý a odporný… nemilovala jsem ho a hnusil se mi, proto jsem utekla. Hledala jsem tě u tebe doma a tvůj soused mi poradil, že budeš asi tady. Promiň, že jsem tě tak přepadla Alice, ale nemám kam jít… nemůžu se vrátit…“ zlomil se jí hlas a začala tiše vzlykat do dlaní.

„Pššš Bello, všechno bude v pořádku, můžeš zůstat u mě. Tady jsi v bezpečí.“ Utěšovala ji Alice.

Bella zvedla své uslzené oči a vděčně hlesla :„ Děkuji.“ 

„Vlastně…“ pokračovala Alice „… pro tebe máme i volný pokoj. Jazz a já se vejdeme do jednoho a ty můžeš mít ten vedle Edwarda.“ Bella postřehla jak na mě Jazz mrkl, už díky své schopnosti vycítil, že mi není lhostejná přítomnost tohoto nového děvčete, a jemně se na mě usmála. Emmet se vedle mě zlostně ošil a tiše zavrčel, načež se Bella usmála ještě víc.

Autor: Mnaaau (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Seš bůh, vole! 1. díl :