Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sen nebo skutečnost?! 9. kapitola

02.09.2010 (17:45) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2028×

9. kapitola

V Edwardově posteli ležela polonahá Tanya. Měla na sobě růžové krajkové prádlo s podvazky. Ležela v rádoby sexy poloze a sladce se usmívala. Když mě uviděla, začala se smát nahlas. Do pokoje přilítla Alice, Jasper, Irina, Kate, Carmen a Eleazar.

„Tanyo!“ vykřikli všichni najednou.
„Co tady proboha děláš?“ zařvala Kate.
„Coby, čekám na Edwarda,“ odpověděla lhostejně Tanya. V tom dole smykem zastavilo auto a dotyčný se přiřítil.
„Vypadni z mý postele a z mýho pokoje, Tanyo! Okamžitě!“ zařval na ni Edward.
„Jak si to jako představuješ? Kolikrát ti mám říkat, že o tebe nemám zájem?! Teď, když jsem si našel Bellu, jsem konečně pořádně šťastný. Bellu miluju a žádnou jinou nechci a nikdy chtít nebudu! Kdy už to konečně pochopíš?!“ hulákal tam dál.

Všichni na něj udiveně koukali. Tanya se zatvářila dotčeně a zvedla se.
„Budeš litovat,“ řekla a odkráčela chůzí rádoby modelky do svého pokoje.
„Alice, jak to, že jsi neviděla její rozhodnutí?“ zeptal se už klidně Edward. Alice se zatvářila provinile. Edward se zamračil a pak kývnul. Všichni odešli a zůstal tam jen Edward. Podíval se na mě a vypadal dost překvapeně, že mě uviděl.

„Bello, lásko, co tady děláš? Říkal jsem přece, že za tebou přijdu,“ řekl a šel ke mně. Ani jsem se nehýbala. Byla jsem pořád nějak mimo z toho, co se stalo. 
Tanya polonahá v Edwardově posteli. 
Všichni naštvaní na Tanyu.
Edwardův výstup, ve kterém přede všemi řekl, že mě miluje.
Uražená Tanya.
A teď, přibližující se Edward s bolestí očích.

„Bello, jsi v pořádku?“ ptal se vyděšeně. Jen jsem kývla. Přistoupil ke mně a byl ode mě na dva kroky. Čekal, co udělám. Já váhala. Vypadá to, že s Tanyou nic nemá, že to jen ona nalíčila. Navíc řekl, že ji nechce a že mě miluje přede všema.
Překonala jsem tu vzdálenost mezi námi a objala ho. Úlevně vydechl.
„Bello,“ řekl jen a pevně mě k sobě přitiskl. Já ho taky pevně objímala a tiskla se k němu celým svým tělem.
„Bello, vím, že si myslíš, že mám něco s Tanyou, ale já ti přísahám, že s ní nic nemám. A ani nikdy s nikým mít nebudu. Jak jsem řekl, miluju jen tebe a to napořád,“ vyznal se mi a díval se mi do očí. V těch jeho byla vidět jen nekonečná láska a bolest. Přikývla jsem.
„Já vím, já ti věřím,“ řekla jsem popravdě.

Nešlo jinak, než mu nevěřit. Usmál se na mě a políbil mě do vlasů. Opět jsem se na něj podívala a zasekla se v jeho pohledu. Dívali jsme se jeden druhému do očí a já se k němu začala přibližovat. On se ani nehýbal, nechával to na mně.
Já to nemohla vydržet a políbila jsem ho. Cítila jsem, jak se uvolnil a pousmál. No jo, já vím, jsem hrozná. Ještě před pěti minutama se mu v posteli válela jiná upírka, ale já to neřeším a hned se s ním líbám jakoby nic.
Začal mě líbat docela vášnivě, takže jsem přestala přemýšlet. Žádná Tanya, nic. Vnímala jsem jen jak si mě Edward přitáhl v pase blíž a já mu položila ruce kolem krku. Vnímala jsem jen Edwarda, ten krásný polibek.
Když jsme se od sebe odtrhli (na můj vkus moc brzo), přitáhl si mě do náruče a zabořil hlavu sdo mých vlasů.
„Miluju tě,“ zašeptal mi do ucha. Musela jsem se pousmát.
„Já tě taky miluju,“ řekla jsem. V tom mi podtrhl nohy a já mu spadla do náruče. Já jsem vyjekla a začal se smát. Vyskočil se mnou v náručí z okna a někam běžel.
„Edwarde, kam běžíš?“ ptala jsem se ho se smíchem.
„K vám,“ řekl jen a dál běžel. Já se pořád smála.
„Pusť mě! Já mám nohy!“ Nereagoval a už vbíhal do domu.
„Ahoj, Esme,“ pozdravil a už byl u mě v pokoji. Tam mě konečně postavil na nohy.

„Proč jsme nemohli zůstat u vás?“
Nechci být s Tanyou v jednom domě a nechci poslouchat její myšlenky,“ odpověděl.
„Aha.“ Vážně inteligentní odpověď.
„Nebudeme se zabývat Tanyou,“ řekla jsem nakonec.

„Co jsi dělal u Carlislea?“ optala jsem se zvědavě.
„Jen chtěl mluvit o Esme. Je do ní opravdu blázen,“ odpověděl a usmál se.
„Esme do něj taky,“ řekl a poklepal si na hlavu. Já se usmála.
„Jsem ráda, že si někoho našla. Nebyla úplně šťastná, ale teď už je. Je jako vyměněná, stejně jako já,“ řekla jsem. Usmála jsem se na něj a chytla ho kolem krku.
„A to jen díky tobě,“ řekla jsem a on se sklonil a políbil mě. Pak jsem ho pustila a lehla si na postel. Lehl si vedle mě. Celý večer a noc jsme si povídali.

Ráno Edward odešel se převléknout a vysprchovat. Vzal si auto a vyzvedl mě. Společně jsme jeli do školy. Po škole k nám a takhle to šlo celý týden.

V pátek odpoledne, když jsme zrovna hráli na piáno, přišla Edwardovi sms od Alice, ať okamžitě přijdeme k nim domů. Pokrčila jsem rameny a vyskočila jsem z okna. Edward mě doběhl a chytl za ruku. Společně jsem se rozeběhli a za chvíli už jsme vbíhali do domu. 
V obýváku byli úplně všichni i Denalijští. Byl to bezva pohled na jedenáct upírů plus my dva.

„Edwarde, Bello, zavolali jsme vás, abyste se rozloučili s návštěvou,“ řekl Carlisle. Edward kývl a šel se rozloučit k Eleazarovi, ke Carmen, Kate a k Irině. Na Tanyu se ani nepodíval a šel si stoupnout vedle mě. Já se taky rozloučila a šla jsem i k Tanye. Řekla mi tiché „ahoj“, ale pohledem mě přímo vraždila. Šla jsem zpátky k Edwardovi, který mě pevně objal kolem pasu.

Tanya se zhluboka nadechla, asi aby si dodala k něčemu odvahu.
„Edwarde?“ zeptala se nejistě. Otočil se na ni a tázavě pozvedl obočí.
„Chtěla bych si s tebou promluvit. O samotě, prosím,“ řekla a střelila ke mě pohledem.
„Ale já s tebou ne, Tanyo. Nemám ti co říct a jestli mi chceš něco ty, tak mi to můžeš říct před ostatními,“ řekl chladně. Tanya se zamračila, ale pokračovala.
„Dobře. Chtěla bych se ti omluvit za to, že jsem byla u tebe v pokoji ve spodním prádle a chtěla tě svést. Za to samé, bych se chtěla omluvit i tobě, Bello a vlastně všem,“ řekla a přišlo mi, že to nemyslí vůbec upřímně. Určitě to nedělá sama od sebe. Tipla bych, že ji k tomu přemluvila Kate nebo Irina.
„Omluva se přijímá, ale nepočítej, že se k tobě budu chovat lépe, než doposud. Zklamala si mě, Tanyo,“ řekl Edward s nezájmem.
„Já taky omluvu přijímám a doufám, že se tvůj vztah ke mně zlepší,“ řekla jsem, ale bylo mi jasné, že její vztah se nikdy nezlepší.
Ostatní taky omluvu přijali, poslední rozloučení a návštěva odjela. Alice zatleskala rukama a tázavě se podívala na Edwarda. Ten se na ni mračil. Ach jo, to jejich myšlenkové domlouvání. Alice veselá odběhla nahoru a Edward se pořád mračil.  

„Budeš tady takhle stát ještě hodně dlouho?“ zeptala jsem se ho pobaveně. Podíval se na mě a zasmál se.
„Ne, to tě radši unesu,“ řekl a vzal mě do náruče. Už jsem si na to zvykla.

Donesl mě až na naši louku., kde jsme jen tak leželi v trávě a povídali si.

Někdy během noci se Edward zvedl a chytl mě za ruku.
„Pojď, chci ti něco ukázat.“ Společně jsme se rozeběhli a asi po pěti minutách jsme doběhli k menšímu jezírku s vodopádem.

„Nechtěla by ses se mnou vykoupat při měsíčku?“ zašeptal mi do ucha, rychle se svlékl a skočil tam. Já neváhala a hned jsem se taky svlékla a skočila za ním. Jen tak jsme tam plavali, cákali po sobě a blbli. Najednou se na mě Edward vrhnul a začal mě vášnivě líbat. Polibek jsem mu opětovala a pověsila se mu kolem krku. 

Přerušil nás Edwardův mobil. Edward se ode mě naštvaně odtrhl a vzal to.
„Alice, co je, že nás zase rušíš?... Hm... Musíme?... Tak jo... Dobře, za chvíli...“ domluvila a otočil se na mě.
„Prý se omlouvá, že nás zase ruší, ale máme se vrátit, protože jedeme nakupovat a jedeme za dvě hodiny, tak abychom se připravili,“ řekl smutně.
„Jo a musíme nakupovat i lidské jídlo, protože Esme ani Carlisle dlouho nenakupovali. Takže se připrav na pořádný nakupovací maratón,“ řekl a ušklíbl se. Já si povzdechla. Další nákupy? To toho Alice nemá málo? Musela bych se převlíkat pětkrát za den, abych alespoň z části obnosila ty tuny oblečení.

Chtěla jsem se rozeběhnout, ale Edward mě zadržel. Nechápavě jsem se na něj podívala. Co zas?
„Co takhle se oblíknout? Ne že by ses mi takhle nelíbila, líbíš a moc, ale nechci, aby tě takhle viděl někdo jiný,“ řekl a mírně zavrčel. Aha, já jsem se zapomněla oblíknout. No to je toho. Rychle jsem se oblíkla a podívala se na už také oblečeného Edwarda.

„Teď už můžeme?“
„Ještě něco,“ pokračoval.
„Víš, Alice chystá něco, co se ti nebude líbit. Já bych ti to rád řekl, ale nemůžu, jinak bych s ní musel dvě stě let chodit nakupovat. Už chápeš, proč ti to nemůžu říct?“ vyhrkl na mě. Nechápavě jsem se na něj koukala. 
„A jelikož ti to nemůžu říct a chci, aby jsi to věděla, zkus na to sama přijít,“ pokračoval.
„Souvisí to s tím nakupováním jídla. To něco bude příští pátek, kolikátého je příští pátek?“ snažil se mi to vysvětlit a já přemýšlela. Příští pátek? To je sedmnáctého. Ne to ne! Sedmnáctého září a nakupování jídla! To nedopadne dobře!

8. kapitola Shrnutí 10. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sen nebo skutečnost?! 9. kapitola: