Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sen nebo skutečnost?! 15. kapitola

15.11.2010 (13:15) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1656×

15. kapitola

Asi po půl hodině jsem slyšela, jak jde Edward s Carlislem dolů. Rychle jsem se vydala za nimi.

„Tak co?“ odchytla jsem Edwarda, ale ten se jen usmál a lehce mě políbil. To jsem se toho teda dozvěděla.

„Esme, Rosalie, Emmette, Alice, Jaspere,“ zavolal Carlisle a během vteřiny tam byli všichni jmenovaní.

„Co je?“ otázal se Emmett.

„Děje se něco?“ vyhrkla Esme.

„Ne, nic se neděje,“ uklidnil je Carlisle.

„Jen vám tady Edward chce něco říct,“ usmál se a kývl hlavou ke zmiňovanému.

„Řeknu to na rovinu. Moje schopnost se rozšířila,“ řekl Edward a všichni na něj vyjeveně koukali.

„Co?“ vykoktala Rose.

„Jak jako?“ ptal se Jasper.

Tak jim to Edward vysvětlil, jako mně před klubem.

„Páni,“ vydechla Esme.

„Neměl bys to vyzkoušet?“ zeptal se nadšeně Emmett.

„Ano, taky si myslím,“ řekl Carlisle.

„A taky jak dlouho to může trvat,“ řekla Alice.

„Dobře. Emmette?“ zeptal se Edward a Emmett se rozzářil.

Sledovala jsem Emmetta. Tvářil se normálně a najednou se hrozně mračil.

„Ne, to teda ne!“ vykřikl.

„Nechci jelena! Ten smrdí,“ fňukal a všichni se začali smát. Emmett jen vykuleně koukal.

„Páni,“ řekl jen.

„Tak co?“ ptal se Edward.

„Normálně jsem přemýšlel nad tou tvou schopností a pak najednou jsem myslel na to, že musím lovit jeleny,“ řekl Emmett a mračil se.

„Přesně to jsem chtěl, aby jsi si myslel,“ řekl Edward s úsměvem.

Ještě asi hodinu jsme to zkoušeli.

Když to Edward zkoušel na Esme, trvalo to asi patnáct minut. A když na Jaspera, který šel s Alicí do lesa, tak to fungovalo na docela dlouhou vzdálenost.

„Teda, je to parádní,“ řekl Jasper, když se vrátili.

„To jo, musíme to oslavit!“ vyhrkl nadšeně Emmett.

„Emmette, před dvěma hodinama jsme se vrátili z klubu, to ti to nestačilo?!“ řekla udiveně Rosalie.

„To je fajn nápad, Emmette!“ vyhrkla po chvíli Alice. Ne, co zase?

„Odpoledne po škole půjdeme hrát baseball!“ řekla nadšeně Alice.

„A teď se jdeme připravit do školy, bude sedm,“ řekla a vylítla nahoru. No jo, ten čas nějak letí.

S Edwardem jsme se vydali nahoru.

„Jdu do sprchy,“ řekla jsem a rychle tam vlítla, než mi ji Edward zabere.

„Mrško,“ uslyšela jsem přes dveře. Nechala jsem to být a rychle se vysprchovala.

Jelikož jsem si s sebou nevzala žádné oblečení, tak jsem vyšla jen v ručníku. Edward stál u okna a jakmile si mě všiml, byl u mně.

„Edwarde,“ vydechla jsem, když se mi snažil sundat ručník.

„Musíme do školy,“ řekla jsem a on se poraženě odtáhl. Rychle vystřelil do koupelny.

„Alice,“ řekla jsem jen a zmiňovaná se přiřítila s kupou oblečení.

„Díky,“ řekla jsem ještě než zase zmizela. Koukla jsem se na tu hromadu. Byly to džíny, žluté triko a kravata. To by šlo, ale kde jsou boty? Ty si asi mám vybrat sama.

„Ne, to teda ne! Boty jsou tady!“ přiřítila se Alice a v ruce držela kozačky.

„Obleč se a neřeš to,“ řekla a zmizela. Tak včera jsem měla mini šaty a dneska dlouhý kalhoty s kozačkama.

Jak řekla, neřešila jsem to a oblékla se.

„Sluší ti to,“ objal mě Edward, který mezitím vyšel z koupelny, už oblečený. Jen jsem se usmála a šla se upravit do koupelny. Učesat a lehké líčení. To stačí. Spokojená jsem sešla dolů, kde už čekal Edward.

„Můžeme?“ zeptal se a já kývla. Společně jsme se vydali do garáže, kde jsme nasedli do mé Mazdy a rozjeli se směr škola.

Za chvíli už jsem parkovala vedle Emmetta. Edward vystoupil a hned mi otevíral dveře. Usmála jsem se na něj a chytla se jeho ruky.

Když jsme šli okolo hloučku blízko budovy, zaslechla jsem rozhovor několika dívek.

„Slyšela jsem, že ten nový, ten Thomas, se odhlásil ze školy,“ vysvětlovala horlivě první.

„A já ho chtěla někam pozvat!“ zanaříkala jiná.

„Škoda, byl to fakt kus. Na Edwarda sice nemá, ale toho klofla Swanová,“ říkala další.

Dál už jsem radši neposlouchala, jen mi vrtalo hlavou, jak se Thomas odhlásil ze školy?

Podívala jsem se na Edwarda a ten vypadal, že o něčem přemýšlí.

„Lásko?“ zeptala jsem se a vytrhla ho ze zamyšlení.

„Víš, nad čím přemýšlím? Jak se asi Thomas mohl odhlásit ze školy?“ řekla jsem šeptem, aby mě slyšel jen on. Zamračil se.

„Přemýšlím nad tím samým. Doma se zeptáme Carlislea,“ řekl a to už jsme byli u třídy.

Škola utekla rychle. Než jsem se nadála, byli jsme doma. Tam jsme se převlékli a všichni kromě Carlislea, který byl v práci, jsme se rozeběhli na tu mýtinu jako před pár dny. Mety byly ještě označeny, takže jsme se jen rozdělili do družstev a mohli jsme začít hrát.

„Takže,“ začal Emmett.

„Já budu s Bellou a s Alicí. Druhý tým bude Edward, Jasper a Rose,“ řekl Emmett. Rozdělili jsme se a začali hrát. Skóre se neustále měnilo. Nakonec jsme díky Alici vyhráli.

„To jsme vám to nandali, co?“ posmíval se celou cestu domů Emmett. Doma se všichni začali věnovat svému.

„Nepůjdeš se mnou na lov?“ zeptala jsem se Edwarda. Jen kývl a usmál se na mě. Společně jsme se ruku v ruce rozeběhli do lesa. Chytla jsem si dvě srnky a losa. Dneska žádná puma, škoda.

„Ještě se mi nechce domů,“ řekla jsem když jsme skončili s lovem. Edward se na mě usmál a místo odpovědi mě políbil.

Pak jsme si lehli do trávy a jen tak si povídali.

„Měli bychom využít ty letenky, co jsem dostala k narozkám,“ řekla jsem po chvíli.

„Hm, máš pravdu. Na jak dlouho jsou?“

„Myslím, že na deset dní.“

„To bychom mohli ještě před vánocemi,“ navrhl Edward.

„Dobře, ještě to domyslíme,“ usmála jsem se na něj.

„Byla jsi někdy ve Francii?“ zeptal se po chvíli.

„Ne, ale vždycky jsem se tam chtěla podívat,“ odpověděla jsem.

„Ty?“

„Pár dní, s Alicích na nákupech,“ uchechtl se.

„A kde jsi všude byl?“ zeptala jsem se.

„Nevím, na spoustě místech.“

„Tak třeba Finsko?“ zkusila jsem.

„Jo, tam jsme bydleli,“ usmál se.

„Švýcarsko?“

„Ne, tam ne.“

„A kam by ses chtěla podívat kromě Francie?“ zeptal se mě.

„Na Nový Zéland a do Austrálie,“ odpověděla jsem s úsměvem.

„Plánovali jsme to za pár let,“ řekla jsem popravdě. Esme mi chtěla splnit sen.

„Tak tam můžeme někdy vyrazit,“ usmál se na mě Edward a políbil mě.

Domů jsme se vrátili, až když svítalo.

„Carlisle?“ zeptal se Edward, když jsme přišli.

„Nevíš, jak se Thomas odhlásil ze školy?“ zeptal se.

„Vím, já jsem ho odhlásil,“ odpověděl klidně.

„Zavolal jsem tam jako jeho otec a řekl, že se stěhuje,“ vysvětlil a dál se věnoval nějaké knize.

Pak jsme se šli připravit do školy. Ach jo, moc se mi tam nechce.

Tak to šlo pár týdnů a byl tu listopad.

Bylo pátek odpoledne a já s Edwardem jsme dnes v noci odlétali do Paříže. Měli jsme se vrátit příští pondělí.

„Tak si to tam užijte děti,“ řekla Esme a oba nás objala.

„Ne, že tam budete provádět nějaké nepřístojnosti,“ zasmál se Emmett. Jen jsem protočila oči.

„Užijte si to,“ usmála se Rose a taky nás objala.

„Tak jedeme,“ zavelela Alice. Vezla nás s Jasperem na letiště.

„A ozvěte se někdy,“ houkla za námi ještě Esme.

„Neboj, mějte se tady,“ zamávala jsem jim a nasedla do Mercedesu.

Na letišti jsme byli díky Aliciině jízdě za půl hodiny.

„Tak si to tam užijte a nezapomeňte něco nakoupit!“ řekla Alice a objala nás.

„Mějte se,“ kývl Jasper a odešli.

„Připravená?“ usmál se na mě Edward. Usmála jsem se na něj a lehce ho políbila. Každý jsme si vzali svůj kufr (hodně veliký kufr, Alice si nedala říct) a vydali jsme se pro letenky. Pak ještě na odbavení a šli jsme do letadla.

„Jak se těšíš?“ zašeptal mi Edward do ucha, když jsme vzlétli.

„Hrozně,“ odpověděla jsem a nechala se políbit.

„Víš, že je to poprvé, co budeme někde sami? Jako nemyslím lov nebo chvíli doma, prostě někde sami,“ řekl Edward.

„Ani mi to nepřijde. Mám pocit, že tě znám několik let a ne dva měsíce,“ řekla jsem popravdě.

„Můžu vám něco nabídnout?“ promluvila letuška a svůdně se usmála na Edwarda. Zamračila jsem se na ni a chtěla jsem ji poslat někam, ale Edward byl rychlejší.

„Dvě sodovky, prosím,“ řekl a letuška mu to rozklepanýma rukama podala.

„Kdybyste ještě něco potřeboval, obraťte se na mě,“ usmála se a odešla. Nevím, jestli se mi to jen zdálo, nebo tím "ještě něco" myslela víc než obsluhu.

„Nána,“ zašeptala jsem si pro sebe, ale Edwardovi to neuniklo. Usmál se a pohladil mě po tváři. Poposedla jsem si tak, abych si mohla položit hlavu na jeho rameno. On zabořil hlavu do mých vlasu a sem tam mě lehce políbil.

Tak jsme vydrželi do té doby, než jsme přistáli. Po chvíli jsme vystoupili z letadla a šli si pro kufry.

„Počkej tady, dojdu se zeptat, kde máme hotel,“ řekl a políbil mě na tvář. Pak odešel k informacím. Nebylo to moc daleko, takže jsem slyšela, jak plynule mluví francouzsky. Po chvíli se vrátil a vydali jsme se ven z letiště.

„Vítej v Paříži,“ řekl mi s úsměvem Edward a chytl mě za ruku. Vydali jsme se do města k našemu hotelu.

14. kapitola Shrnutí 16. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sen nebo skutečnost?! 15. kapitola: