Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sen nebo skutečnost?! 14. kapitola

27.10.2010 (09:00) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1870×

14. kapitola

Asi po půl hodině jsme vjížděli do Seattlu. Alice prokličkovala ulicemi a zastavila před nějakým neznámým klubem.
„Vystupovat madam,“ otevřel mi Edward dveře dřív, než jsem to stihla já. Usmála jsem se na něj a chytla se jeho nabízené ruky.
Společně jsme vyšli za ostatními do klubu. Bylo tu celkem narváno. Byl to větší klub než ten, ve kterém jsme byli s Denalijskými. Stejně jako tam nás Alice odvedla do rohu. Tentokrát tam byl stůl pro šest lidí. Carlisle s Esme totiž zůstali doma.
Emmett musel jít samozřejmě zase objednat pití. No jo, tak zničíme kytky i v tomhle klubu. Co se dá dělat.
Všichni se hned rozutekli tancovat a já byla ráda, že Edward nechce jít taky. Takhle jsem mohla v klidu sedět na jeho klíně a pozorovat ladné pohyby Rosalie a Alice, které jim jistě záviděly všechny holky kolem.

Asi po patnácti minutách přišla nějaká holka.
„Ahoj, nezatancuješ si se mnou?“ zeptala se a svůdně se usmála. Zvedla se ve mně vlna žárlivosti. Vyskočila jsem na nohy a Edwarda vytáhla s sebou.
„Ne, jde totiž tancovat se mnou,“ řekla jsem a táhla ho na parket. Za sebou jsem slyšela jen jeho tichý smích. 
K mému velkému štěstí, právě hráli pomalou písničku, My heart will go on od Celine Dion, takže jsem Edwardovi omotala ruce kolem krku a pořádně se k němu přitiskla. On mě objal kolem pasu a usmíval se jako sluníčko. Nekomentovala jsem předešlou situaci a jen si užívala tanec.
Asi po třech písničkách jsme si šli zase sednout. Ostatní pořád tancovali a vypadali spokojeně.

Najednou se na malém podiu v koutu objevila servírka a začala mluvit do mikrofonu.
„Jak se bavíte, lidičky?!“ zařvala a odpovědí jí byl ještě větší halas.
„Jak je psáno venku na programu, má tu dnes být karaoke. Před pár minutami jsem měla prvního zájemce. Přivítejte Nancy!“ zařvala a vedle ní přišla malá blondýna, asi dvacetiletá.
„Čauves, rozhodla jsem se, že zazpívám písničku My happy ending od Avril Lavigne. Je to oblíbená písnička mojí nej kámošky, která dneska slaví narozky! Všechno nejlepší, Mary!“ zakřičela do mikrofonu a usmála se na holku, která stála hned vepředu.
Začala hrát písnička a Nancy začala zpívat. Musela jsem uznat, že jí to celkem šlo.

Když písnička skončila, Nancy se uklonila a společně s Mary odešly ven z baru.
„Tak, a je tu druhý zájemce! Emmett Cullen právě objednal písničku pro Bellu! Kdepak máme Bellu?“ řekla a já myslela, že mě trefí šlak! Může upíra trefit šlak?
„Bello! Pojď!“ zařval Emmett a začal na mě mávat. Zoufale jsem se podívala na Edwarda, ale ten se smál. 
Povzbudivě se na mě podíval a lehce mě políbil. Na to jsem se zvedla a poraženě šla na podium. Za to Emmetta uškrtím.
„No konečně. Přivítejte Bellu!“ řekla servírka a já se kysele usmála.
„Tak, Bello, Emmett vám už vybral písničku. Je to All yours od Metrix, tak do toho!“ řekla a společně s Emmettem odešla. All yours? To ne! Vždyť je to těžké!
Začala hrát hudba a já si všimla celé rodiny, ano rodiny, jak si stoupli hned dopředu, s Edwardem v čele.
Dívala jsem se mu do očí a začala.

All the lives,
always tempted to trade.
Will they hate me for,
all the choices I’ve made.
Will they stop, when they see me again?
I can’t stop, now I know, who I am.

Edward mi pohled oplácel a já se nedokázala odtrhnout. Ještě že mám upíří paměť a pamatovala jsem si slova té písničky, co jsem párkrát slyšela. Je docela hezká, hrozně se mi líbí refrén. 

Now I’m all yours,
I’m not afraid.
And your all mine, say what they may.
And all your love, I’ll take to a grave.
And all my life, starts now.

Edward se na mě usmíval a mě to povzbuzovalo zpívat dál.

Tear me down they can,
take you out of my thoughts.
Under every scar,
there’s a battle I’ve lost.
Will they stop when they see us again?
I can’t stop, now I know who I am.

Pak už byl jen refrén a já se do toho pořádně vžila. Nakonec to nebyl tak špatný nápad.

Now I’m all yours,
I’m not afraid.
And your all mine, say what they may.
And all your love, I’ll take to a grave.
And all my life starts.

I’m all yours,
I’m not afraid.
And your all mine, say what they may.
And all your love, I’ll take to a grave
And all my life starts,
starts now.

Ozval se ohromný potlesk, který mě opravdu potěšil. S úsměvem jsem se uklonila a seskočila z podia rovnou k Edwardovi. Ten se na mě zářivě usmál a políbil mě. Nechala jsem se unést a nevnímala hluk okolo.
„Krásně zpíváš, lásko,“ zašeptal mi do ucha, když jsme se od sebe odtrhli.
„Jenom proto, že jsem upír,“ řekla jsem s úsměvem.
Pak jsme si šli sednout ke stolu.

Seděli jsme asi půl hodiny. Celou dobu jsem seděla Edwardovi na klíně a povídali jsme si.
Najednou přišla holka. Ne! To ne!
„Nezajdeš na drink nebo tancovat?“ zeptala se a já se podívala na Edwarda. Vypadal otráveně. Najednou se ta holka zatvářila dost divně a rychle odešla. Podívala jsem se zpátky na Edwarda, který se zaraženě díval na záda mizející holky. 
„Ta holka...“ vykoktal a stále koukal na místo, kde stála.
„Tak si za ní běž, když se ti tak líbila,“ řekla jsem a uraženě si odsedla na židli. To se mě dotklo! 
„Ne, to ne. Nelíbila se mi, jen, její myšlenky...“ říkal zmateně a najednou vstal.
„Pojď, vysvětlím ti to venku. Bude to lepší,“ řekl a chytl mě za ruku. Překvapená jeho chováním jsem šla za ním.
„Co to mělo znamenat?“ zeptala jsem se, když jsme vyšli před bar.
„Nevím,“ řekl a šel dál. Držela jsem s ním krok a čekala na jeho vysvětlení.

Promluvil asi po pěti minutách.
„Když k nám šla, myslela samozřejmě na to, jak jsem dokonalý a bla bla bla. To není podstatné. Já jsem si pomyslel: Kéž bych jí připadal ošklivý a pak se to stalo. Najednou nemyslela na to, jak jsem krásný, ale v mysli se jí objevila moje myšlenka. Přesněji: Ten je ale ošklivý! Jak s ním tady ta holka může být? Vždyť je tak hezká! Mohla by mít spoustu kluků! a pak se otočila a odešla,“ vysvětlil a já na něj koukala jako na zjevení. Cože to říkal?
„Co?!“ 
„Jak je to možné?! Vždyť to přeci nejde!“ říkala jsem a gestikulovala u toho rukama.
„Víš co, mám nápad. Půjdeme zpátky dovnitř a ty se zaměříš na její myšlenky. Schválně na co bude myslet,“ navrhla jsem a on jen přikývl. Ruku v ruce jsme se vydali zpátky. 

Na tu holku jsme narazili u baru. Nalejvala tam do sebe jednoho panáka za druhým. 
„Tak co?“ zeptala jsem se Edwarda. Normální člověk by to sotva slyšel, ale u Edwarda to bylo jisté.
„Vůbec mě v mysli nemá. Myslí jen na alkohol,“ řekl a zamračil se.
„Počkej tady, něco zkusím,“ řekl, lehce mě políbil a odešel. Sledovala jsem ho.

Šel k baru, kde seděla nějaká blondýnka. Začal se s ní bavit a usmíval se na ni. Bublala ve mně žárlivost, ale držela jsem se. Najednou ta holka utekla a Edward se zaražený vrátil ke mně.
„Nejdřív myslela, jak jsem úžasně krásný a podobně. Po chvíli jsem si pomyslel: Kéž by si myslela, že jsem ošklivý. V tu chvíli jí to proběhlo myslí a rychle utekla, jak jsi viděla,“ řekl a pak se zářivě usmál.
„Víš, co to znamená?“ řekl a já kývla.
„Tvoje schopnost se rozvinula,“ řekla jsem a nemohla tomu uvěřit.
„Musím to ještě vyzkoušet!“ řekl nadšeně a než jsem stihla protestovat, už byl pryč.
Šel zase k baru a postupně se začal bavit s některými holkami. Všechny se na něj culily a pak najednou z ničehož nic utekly.

Asi po deseti minutách se ke mně Edward vrátil se zářivým úsměvem na tváři.
„Je to paráda! Už nebudu muset poslouchat vlezlé myšlenky! Trošku je lidem pozměním!“ vykládal nadšeně.
„Myslím, že bychom měli jet domů a promluvit si o tom s Carlislem,“ podotkla jsem.
„Máš pravdu, musím za Carlislem. Ale chvíli ještě počkáme. Ostatním se tu líbí,“ řekl a kývl hlavou k parketu, kde v těsném objetí tančili Emmett s Rose a Alice s Jasperem.
„Alice by mě uškrtila, kdybychom zase odešli dřív. Než jsme jeli, kladla mi na srdce, že nesmíme jít dřív,“ řekl a usmál se.
„Fajn, jdeme tancovat,“ řekla jsem a dotáhla ho na parket. 


Ani nevím, jak dlouho jsme tancovali, nevnímala jsem okolí. Najednou se ode mě Edward odtáhl. Zmateně jsem se na něj podívala.
„Alice velí odjezd,“ řekl a já se musela usmát. 
„Tak jak se vám to dnes líbilo?“ zeptala se Alice s nadšením, když jsme vycházeli z klubu.
„Bylo to velice zajímavé. Pojeďme domů, musím vám něco říct,“ řekl Edward a otvíral mi dveře na místě řidiče.
„Díky,“ usmála jsem se a nasedla. Hned nato jsem startovala a vyjížděla za Alicí.
Na dálnici jsme jeli kolem 180km/h, takže jsme za chvíli byli doma.
„Jdu si promluvit s Carlislem,“ řekl Edward, jakmile jsme byli v obýváku. S úsměvem jsem kývla a šla do pokoje, kde jsem si sedla k pianu.

13. kapitola Shrnutí 15. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sen nebo skutečnost?! 14. kapitola: