Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sen nebo skutečnost?! 10. kapitola

15.09.2010 (14:30) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2980×

10. kapitola

Alice určitě chystá večírek na moje narozeniny (které mám sedmnáctého září) a pozve půl města! Jak mi vyprávěl Edward, že to chtěla minulý rok udělat jemu, ale nakonec jí Jasper domluvil.
„Ne to ne! Já nechci oslavu! A když už, tak jen my, ne žádný vlezlí lidi ze školy!“ rozčilovala jsem se.
„To si Alice vypije. Utrhnu jí hlavu! Jdeme domů,“ řekla jsem, čapla ho za ruku a rozeběhla se.

Hned jak jsme vběhli do domu, zařvala jsem: „Alice!“ a do vteřiny tam byli všichni.
„Můžeš mi laskavě vysvětlit, co má znamenat ta oslava v pátek?“ zeptala jsem se docela klidně.
„Edwarde!“ řekla a zamračila se na něj. Co se má co mračit na mého anděla?
„Já jí nic neřekl, jen jsem jí maličko napověděl,“ bránil se a zdvihl ruce jako já nic, já muzikant.
„Alice?“ zeptala jsem se znovu.
„Copak ty nechceš oslavu?“ zeptala se nevinně.
„Ne to teda nechci. Koukej to zrušit,“ řekla jsem.
„Víš, ono už to zrušit nejde. Včera jsem po škole roznesla pozvánky,“ řekla a zatvářila se jako neviňátko.
„Jak to, že jsem si toho nevšimla?“ zeptala jsem se zmateně.
„Protože věnuješ všechnu pozornost Edwardovi. Oslava prostě bude, pozvánky jsou rozdané. Lidi ze školy se už rozhodli, že sem půjdou?" řekla nekompromisně.
„A teď se běžte vysprchovat, za hodinu jedeme nakupovat,“ řekla a odběhla nahoru.

Povzdechla jsem si a otočila se na Edwarda. Až teď jsem si uvědomila, že mě objímá kolem pasu a na zápěstí mi kreslí uklidňující kroužky. Usmála jsem se na něj.
„Alice má pravdu. Když jsem s tebou, nevěnuju pozornost ničemu ani nikomu jinému, než tobě,“ řekla jsem a políbila ho. Pevně mě objal a tiskl k sobě. Náš dost vášnivý polibek přerušila Alice.

„Nechte si to na potom, budete mít dost času. Bello, ty běž do koupelny, máš tam připravené věci. A ty Edwarde, jdi do pokoje a do koupelny ani nepáchneš, jasný?“ řekla mi a na Edwarda vrhla tak neoblomný pohled, že se na mě smutně podíval a zkroušeně se loudal do pokoje, kde si lehl na postel. Já šla do koupelny a najednou mi došlo, co to Alice říkala. Že Edward nemůže do koupelny? Takže on měl v plánu jít se mnou? Při té představě mi přejel mráz po zádech. Oklepala jsem se a radši vlezla do sprchy. 
Pak jsem se osušila a oblékla si od Alice připravené oblečení. Džíny, modré triko a sáčko. K tomu baleríny.

Vylezla jsem z koupelny a Edward pořád ležel na posteli se zavřenýma očima. Kdyby to bylo možné, řekla bych, že spí. Vypadal šíleně roztomile. Sedla jsem si na kraj postele a pozorovala ho. Nevydržela jsem to a lehce ho políbila na rty. Ty se mu pak zvlnily do krásného úsměvu, ale oči měl pořád zavřené.
„Edwarde! Dvacet minut!“ zařvala Alice. Edward konečně otevřel oči, podíval se na mě, vstal a líbnul mě na tvář. Pak se na mě ještě usmál a šel do koupelny.
Lehla jsem si na postel tak, jako on předtím a taky zavřela oči. Přemítala jsem všechny krásné chvíle strávené s mým andělem.
Když jsem zrovna byla u našeho milování na louce, můj anděl mě vyrušil.
„Lásko, nerad tě ruším, ale musíme jít, jinak nás Alice roztrhá na kusy a to nechci, jelikož by tě byla škoda,“ řekl a já otevřela oči. Skláněl se nade mnou a já neodolala a krátce ho políbila. Pak jsem vstala a upíří rychlostí běžela do garáže, kde už čekali ostatní. Edward přiběhl vteřinku po mně a hned mi otevíral dveře od Volva. Nasedla jsem, Edward taky a už jsme vyjeli za ostatními. Do víru nakupování.

Před obchodem jsme vystoupili a čekali na pokyny od Alice.
„Každý pár vezme jeden vozík a každý bude mít určitou část, aby to netrvalo tak dlouho. Esme a Carlisle mají pití, různé přípravky na uklízení a tak. Rosalie s Emmettem mají salámy, sýry, maso a pečivo. Edward s Bellou mají ovoce, zeleninu a mléčné výrobky. No a já s Jasperem máme sladkosti, brambůrky, těstoviny a takové. Pak se všichni sejdeme u aut,“ řekla, čapla Jaspera za ruku a táhla ho do krámu. Ostatní šli za nimi, tak jsem si povzdechla a podívala se na Edwarda. Povzbudivě se na mě usmál, chytl mě za ruku a společně jsme vyšli za ostatními. 

Vevnitř jsme vzali vozík a šli pro dané jídlo.
Edward bral vše, co mu přišlo pod ruku, takže jsme za chvíli měli skoro plný vozík. No děs. Konečně jsme měli vše, pro co jsme byli poslání. Spokojeně jsem se na Edwarda usmála. Taky se usmál. Jednou rukou mě chytl kolem pasu a druhou vezl vozík.
U druhé pokladny jsme viděli Rose a Emmetta.
Začali jsme vyndávat nákup na pás. Když na nás přišla řada a na Edwarda se přesladce usmála asi dvacetiletá prodavačka, nevydržela jsem to a lehce zavrčela. Snad je vidět, že jsme tady spolu, ne? Já vím, že je naprosto božský, ale stejně.
Edward se zasmál mému chování, pohladil mě po tváři a dal mi pusu do vlasů. Spokojeně jsem se usmála. Prodavačka to mezitím spočítala a my zaplatili. Naposledy se na Edwarda usmála a my odešli čekat na ostatní. 

Chvíli po nás přišel Emmett s Rose a za chvíli i ostatní. Dali jsme nákupy do kufrů a nasedli do aut. Alice nás navedla směr nákupní centrum. Ach jo,co jsem komu udělala! Edward si všiml mého zkroušeného výrazu a usmál se na mě.
„Neboj, nebude to tak hrozný, uvidíš. A kdyby tě Alice chtěla trápit, tak neboj, já tě ochráním.“ Mrkl na mě a nastartoval.
„To si nejsem jistá,“ zamumlala jsem. Zasmál se tím jeho krásným smíchem a lehce mě políbil na rty. Chtěla jsem si ho přitáhnout blíž a pořádně se zapojit, ale naštěstí mi došlo, že řídí, tak jsem ho s přemáháním pustila.
Celou cestu jsem přemítala, jak se vyhnout nákupům, ale pak mi došlo, že to stejně nemá cenu, jelikož to Alice uvidí. Musím si na to zvyknout.

Než jsem se nadála, parkoval Edward v podzemních garážích vedle ostatních. Alice už nadšeně poskakovala kolem auta a všechny popoháněla. Může se upír zbláznit? Do té doby, než jsem potkala Alici, jsem si myslela, že ne. Ale očividně může. Alice je jasný důkaz.
Edward mi otevřel dveře a já s povzdechem vystoupila.
„No tak, Bello, pojď, bude to zábava, uvidíš,“ řekla Alice a nadšeně mě čapla za ruku. Táhla mě směr obchody. Na poslední chvíli se mi podařilo chytnout Edwardovu ruku a táhnout ho za sebou. Vrhla jsem na něj prosebný pohled.  
„Alice, můžeš prosím pustit Bellu?“ řekl pobaveně. Alice se zamračila, ale pustila mě. Vděčně jsem se na něj podívala.
„Děkuju,“ řekla jsem a společně jsme šli za ostatními. 
Alice nás opět tahala po všech obchodech a vždycky všem narvala spoustu oblečení na vyzkoušení. Pak sama zhodnotila, jak v tom dotyčný vypadá a podle jejího úsudku věci kupovala. 
Když už jsem myslela, že se zblázním, rozzářila se Alice ještě víc, než dosud byla.
„Emmette, to je skvělý nápad!“ vypískla a všechny nás táhla na druhou stranu obchodního centra. Ježíš! Vážně jsem se začala obávat. Nápad, který vymyslel Emmett a Alice ho schválila? Pomoc! Zachraň se kdo můžeš! 
Zastavili jsme před obchodem s maškarními převleky. No nazdar! 

Nakonec to ale byla opravdu legrace. Alice nám každému dala kostým a pak jsme se tam předváděli. 
Já jsem byla sexy jeptiška, Alice byla gotická vampýrka, Rose řecká bohyně, Esme Julie, Edward byl César , Jasper byl mušketýr, Carlisle šejk a nakonec Emmett byl Elvis.
V dalším kole jsem byla beruška, Alice byla lesní víla, Rose vampýrka, Esme byla Kleopatra, Emmett byl mág, Jasper Spartakus, Carlisle faraón a Edward Španěl.
Z obchodu jsme odcházeli s plno taškami a hrozně jsme se smáli. 
Já jsem si koupila berušku, Rose bohyni, Alice vílu, Esme Julii, Carlisle faraóna, Jasper mušketýra, Emmett Elvise a Edward Španěla.
Smáli jsme se ještě celou cestu domů.

„Musím uznat, že to nebyly špatné nákupy, Alice. Měla jsi pravdu, byla to zábava, ale až od těch převleků,“ řekla jsem jí. Ona se na mě usmála.
„No vidíte, já věděl, že jsem génius,“ řekl Emmett. 
Pak jsme se už každý věnoval sám sobě.


Následující týden jsme si s Edwardem užívali jeden druhého, jak jen to šlo. Týden utekl rychle, ani nevím jak a už tu byl pátek, den „mé“ oslavy. 
Ve škole všichni celý den nemluvili o ničem jiném, než o té oslavě. Snažila jsem se to nevnímat, ale moc to nešlo.
Myslela jsem si, že doma budu mít klid, ale naopak. Tam se na mě vrhla Alice a začala mě zkrášlovat. Zlatá škola! 
Když konečně byla spokojená, dala mi opravdu krásné modré šaty a boty na podpatku. Konečně jsem se směla podívat do zrcadla. Měla jsem narovnané vlasy a jen pár pramínků bylo zvlněných. Dále jsem měla kouřové stíny. Musím uznat, že se jí to povedlo.
“Díky Alice.“
„Kde je Edward?“ zeptala jsem se zvědavě.
„Je u sebe v pokoji, běž za ním. Pak na vás křiknu,“ řekla a mrkla na mě. Mile ráda jsem jí poslechla a šla k Edwardovi. Jen mě uviděl, lehce mu zčernaly oči a na tváři se mu usadil nádherný úsměv.
„Moc ti to sluší, lásko,“ zašeptal mi do ucha a políbil mě. Náš polibek přerušilo Aliciino zavolání, že máme jít dolů. Ne! 
„To zvládneme,“ řekl Edward a chytl mě za ruku. Společně jsme sešli do obýváku, kde už bylo plno lidí.

9. kapitola Shrnutí 11. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sen nebo skutečnost?! 10. kapitola: