Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šedá myška - Rosalie Hale 5. kapitola - Konec

07.04.2011 (17:30) • hanculin98 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1526×

V minulém díle:

Počkat, já že jsem krásná?

Hmmm... Asi ano, vždyť všichni upíři mají být krásní... Vyběhla jsem do chodby, než mě Alice stihla zadržet, nevím, co si myslela, ale zřejmě ji napadlo, že utíkám. Taková blbost! Jen hledám zrcadlo. Kde asi tak může být? Hmmm... co třeba koupelna? Kde tak může být? Co třeba z chodby doprava? Jo, to by mohlo být. Ha! Tady je koupelna i zrcadlo.  Koukla jsem se do zrcadla a málem oněměla, to že jsem já? Já, šedá myš? Takový rozdíl, tak to je tedy zajímavé. Byla jsem šťastná, konečně hezká, možná i hezčí jak ostatní upíři. Tohle že jsem já? Vždyť bych z fleku mohla do Miss.

Alice mě zastihla v koupelně: „Díky, Rose, tak moc jsem se bála, že utečeš!"

„Ale proč, Alice, proč bych asi tak utíkala?" odpovídala jsem jí s jemnou ironií v hlase.

„Víš, tvá proměna trvala o něco déle než by měla, navíc, vypadala jsi tak vystrašená, ale taky neuvěřitelně krásná, už jsi se na sebe dívala do zrcadla?"

„To víš, že jo, no, co myslíš? Jak vypadám?"

„Suprr! Teď ti půjdeme koupit něco pěkného na sebe, a ještě tě zdokonalíme!"

„Alicééé! Nech ji alespoň vydechnout, buď tak laskavá!" ozvalo se medovým hlasem. Zřejmě Esmé, pomyslela jsem si.

S Alice jsme vešly do obývacího pokoje, uvítala nás usmívající se rodinka. Carlisle, Esmé a Edward.

„Jesper odešel, nemohl tě cítit," řekl Carlisle

„Co?" ujelo mi.

„Ale ne, nemohl cítit tvou krev, abstinuje příliš krátce."

Krev, krev, krev, znělo mi v uších jako nějaká kletba, a v krku mě začalo neskutečně pálit. Tolik bolesti v tak krátké době?

Najednou přiskočila Esmé: „Krev, zlato?" a máchala mi před očima plastikovým pytlíkem plným rudé tekutiny. Vrhla jsem se po pytlíčku a obsah do sebe nalila.

Bylo to dobré, a to moc.

Zděsila jsem se. „Lidská?"

„Ne, zkoušíme už od začátku, abys byla abstinentka. Srnčí."

„Ale chutná to dobře."

V obličejích všech přítomných se objevil úsměv, ale proč?

„To se dá? Abstinovat?"

„Ale jistě! Jen to není tak výživné a chutné!"

„Uff," řekla jsem si v duchu, nemohla bych zabít nevinného člověka.

Nevinného člověka, ale toho, co se provinil, ano. A já si vybavovala svůj poslední lidský večer. Ano, měla bych se se mu pomstít.

„Ne! Rose, ne, neblázni!" ozvalo se mi za zády. Jistě, Alice.

„Alice, musím si pročistit hlavu, je toho na mne moc, vrátím se a slibuji, že opravdu, opravdu neudělám žádnou blbost."

1) Happík

Ne, neudělám blbost, jen se půjdu provětrat. Sice se mi ten nápad zamlouval, ale Alice má pravdu, Alice vždycky. Budu se snažit ji poslouchat.

Vydala jsem se mírním lesíkem, vzduch voněl, jemně, po dešti. Užívala jsem si ten pocit svobody, mohla jsem konečně volně dýchat, i když, dýchat jsem nemusela. Rozběhla jsem se, jen tak nazdařbůh, rovně, uhýbala jsem stromům. Zastavila jsem se až u malé plážičky a studeného moře. Nikde nikdo nebyl, tak jsem přišla až k vodě a nahlédla do ní. Lekla jsem se, pořád jsem nebyla na svou novou podobu zvyklá. Vykasala jsem si sukni až nad kolena a šla dál do moře, byla jsem fascinovaná, tohle jsem nikdy neudělala. Chodila jsem ve vodě a byla šťastná, prostě jsem vypla, větrala jsem hlavu, která byla v poslední době hodně zaměstnaná. Vrátila jsem se zpátky na břeh. Usušila jsem si nohy v písku, koukala do vody. Neodola jsem a znovu ponořila prstíky do chladivé vody. Najednou se k mému odrazu přidal ještě jeden, krásný, ale známý.

„Rose, čekal jsem na tebe."

„Jsi z toho nákupního centra, dobře si na tebe pamatuju."

„Jsem, těší mě, Emmett."

„Mě taky, Rosalie, ale říkej mi Rose," snažila jsem se odpovídat bez zakoktávání.

„Víš? Tam v tom centru, moc ses mi líbila, byla jsi hezká, ale teď jsi mnohem hezčí, nevím, čím to je, jestli už vzpomínka na tebe vybledla nabo jsi se jen odlíčila, nebo jsi anděl?"

„Ne, anděl nejsem, ale něco ti povím, ty ses mi taky líbil, a stále líbíš, navíc to vypadá, že jsi vtipný a romantický zároveň."

Najednou mě začal líbat, bál se, že ho odmítnu, ale teď si byl jistý, že u mě má šanci. Byl úžasný...

Láska na první pohled, že není?

A co to pak je?

Dívčí sny, dívčí snění?

V lásku na první pohled se věřit nedá,

to jsem už jako dítě slyšela.

Kdo říká, že je to pravda?

Ten, co nikdy nemiloval? Ten, co nemá duši?

2) Jistě, nemám dělat blbosti! A co dělal on, byl moudrý, nebo ho omlouvá jeho opilost?

On zničil život mně, tak já jemu taky. „Oplácej stejnou mincí," říkávala mi vždy maminka.

Vydala jsem se temnou uličkou přímo k hotelu, kde se Royce ukrýval. Asi na něj dopadlo černé svědomí, nebo jen předtucha.

Pomalými kroky jsem se blížila k jeho pokoji. Šla jsem v poloprázdném hotelu v podpatcích. V úplném tichu se na dřevěných, naleštěných podlahách mé podpatky krásně ozývaly.

Royce jsem našla v rohu pokoje s láhví Becherovky v podpaží. Už byl za půlkou, prase jedno! Jakmile mě uviděl, začal se třást po celém těle. Zřejmě mu došlo, že já bych tu už být neměla.

Pomalu jsem ho začala zabíjet, ale byl tak opilý, že mě to po chvíli přestalo bavit. Vůbec neřval! Nechala jsem ho ležet v kaluži krve, ať mají zítra o čem v novinách psát.

Musela jsem se trošku provětrat, běžela jsem lesem tam, kam mě nohy nesly, rovnou za nosem. Šla jsem bez cíle, ale přece za něčím, jen jsem nevěděla, co to je. Zastavila mě až pronikavá vůně. Nejsladší vůně, kterou jsem kdy cítila, musela jsem za ní jít. Zastavila jsem se, viděla jsem lidské tělo ležící na zemi, obličejem dospod. Vrhla jsem se k ní a nasála tu vůni. Musela jsem ji cítit intenzivněji, převalit na jazyku, ochutnat.

Svýmy zuby jsem protrhla jemnou kůži na hrdle, šlo to snadně. A ta chuť byla výborná!

Došla jsem domů, spokojená, nakrmená, jako bych se vznášela na růžovém obláčku.

„Rose, Rose, cos to provedla?" vítala mě Alice.

„Co bych měla provádět, Alice?"

„Tys ho zabila!" řvala na mě hystericky.

„Koho? Royce? Ale on zabil mě, jestli si vzpomínáš!"

„Ne, ne, Rose! Tys zabila toho kluka z obchoďáku, toho co jsi se do něj zamilovala."

Pomalu mi začalo všechno docházet, že to byl on, že mi voněl i jako člověku, že jsem mu neviděla do obličeje, že jsem ho milovala a zabila. Zabila jsem ho!

Ne, ne, ne,

člověk si může říkat třeba tisíckrát,

proč zrovna tohle vrátit nejde,

můžu si nadávat napořád.

Milovat a zabíjet,

„To nejde," člověk řekne si,

však já jsem toho živým důkazem,

někde mezi nebem a zemí, na pomezí.

Člověk neví, co pro lásku by dal,

netuší však, co pro lásku by vzal.

Já pro lásku beru kudlu do ruky,

ostří leskne se v ruce,

vryji ho pod kůži, do hloubky,

tak vyplaví se bolest z mého srdce.

Psala jsem deník své lásky,

na stránky padají kapky krve,

dopíši poslední řádky,

psané z roztrhaného srdce, krvavé.

Doufám, že se vám povídka líbila...

Vaše hanculin98

1. kapitola

2. kapitola

3. kapitola

4. kapitola

5. kapitola KONEC

Shrnutí

Autor: hanculin98 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šedá myška - Rosalie Hale 5. kapitola - Konec: