Je to sice už tak moc dlouho, co jsem sem dala předchozí kapitolky a myslela jsem si, že to tou 6. zakončím, ale někdo mi napsal, že by si přál, abych pokračovala, tak jsem se o to pokusila, a nevím jak to dopadlo. No doufám, že si alespoň někdo na mojí povídku pamatujete a zkusíte přečíst. Do článku vám vložím odkazy, tak můžete oživit. Moc vám děkuju. Snad se bude líbit a zanecháte i nějaký ten komentář. betuli
14.02.2010 (11:45) • betuli • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1532×
Popis-Secret
Bella skočí z útesu, ale Alice to nevidí, protože Jacob se neopozdí a tak skočí spolu. Bella pak konečně otevře svoje srdce Jacobovi...
1.kapitola- http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/secret-1-kapitola/
2.kapitola- http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/secret-2-kapitola/
3.kapitola- http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/secret-3-kapitola/
4.kapitola- http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/secret-4-kapitola/
5.kapitola- http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/secret-5-kapitola/
6.kapitola- http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/secret-6-kapitola/
Když jsem otevřela oči, Jacob se krčil u mé postele a ve tváři byl strhaný. Vypadal tak bledě. Jeho vždy tmavá čokoládová barva se teď změnila v bílou a vypadal, že co nevidět upadne do bezvědomí. Co mu je? Co se s ním děje?
,,Jaku?´´ zkusila jsem promluvit, ale můj hlas zněl tiše, sýpavě.
,,Ach, Bells! Si v pořádku. Měl jsem takový strach.´´ V jeho hlase se dala vyčíst ta úleva, jaká jím projela.
,,Jacobe, vypadáš příšerně,´´neodpustila jsem si ,,je ti něco?´´ zaváhala jsem.
,,Byla si dlouhou dobu mimo. Všichni jsme se moc báli.´´ pronesl a jeho tvář se stočila do letmého úšklebku.
,,Jak dlouho?´´ zeptala jsem se se zájmem.
,,Skoro dva dny,´´ odpověděl a zatvářil se provinile. Dva dny? Tak dlouho? Když řekl dlouho, představila jsem si pár hodin, ale dva dny? Trochu jsem znervózněla a Jacobova tvář se najednou změnila a zase vypadala ustaraně.
,,Bello, jsi v pořádku. Opravdu tě nemám odvézt do nemocnice?´´ ptal se tichým hlasem. Letmo jsem zatočila hlavou na důkaz nesouhlasu.
,,Zůstanu tady. Je mi dobře.´´ Nevěřil mi, ale chvíli mlčel a nic nenamítal. V jeho tváři jsem vyčetla bolest. Obrovskou bolest. Trápil se.
,,Jaku co se děje? Proč? Proč si tak ztrápený?´´ Neodpustila jsem si tuhle otázku, i když jsem věděla, že ho to ještě víc zabolí.
,,Víš Bello, když si byla mimo, často si mluvila. Samozřejmě jsme byli rádi. Věděli jsme tak, že jsi v pořádku, ale ty ho budeš pořád milovat viď.´´ sklopil zrak a zahanbeně se díval na zem. Ublížila jsem mu zase. Proč to dělám? Jako by nestačilo, že trpím sama. Musí ještě trpět i on?
,,Už se to nikdy nestane. Slibuji.´´
,,O tohle nejde, Bells. Nechci, aby ses tím pořád trápila.´´
,,Netrápím,´´zalhala jsem. ,,Mám tebe a miluji tě. I naše děťátko.´´ To už lež nebyla. Jakovi oči se lehce rozzářili a já cítila, že mu je líp.
,,Takže, kdy vyrážíš na Floridu?´´ zeptala jsem se a nahodila veselejší tón.
,,Vlastně nikam nejedu. Budu tu s tebou.´´ oznámil mi a políbil mě na čelo.
,,Ne! Jacobe Blacku ty tam musíš jet a na mě se neohlížej, nebudu ti překážet v práci,´´ zlobila jsem se.
,,Ale Bello, omdlela jsi a byla si takovou dobu mimo...´´ zalkl se při tom.
,,Jsem v pořádku. Jaku, vím, že tam chceš být. Jsou to tví bratři.´´ usmála jsem se nad tím, jak lehce jsem si zvykla jeho vlkodlačím kamarádům takhle říkat.
,,Charlie...´´ řekl tiše.
,,Já vím. Slyšela jsem vás, ale měl bys jet. Já to zvládnu. Mám Leah a Setha,´´ řekla jsem hrdá na svou výmluvu, aby odjel. Nechtěla jsem mu odebírat čas, kdy může dělat to, co chce. Už tolik let se snaží Victorii zastavit, ale ona vždy dokáže uprchnout. Nejspíš má nějaké nadání, jak poznat, kdy se dát na útěk.
,,Nechceš přeci, aby jednou ohrozila naše malé,´´ řekla jsem a ukázala si na břicho. Jacob se postavil a skrčil se nad něj. Políbil ho a potom zakotvil svými rty na mých.
,,Až se vrátím, vezmeme se,´´ řekl, když odlepil své rty od mých. Usmál se na mě a znovu mě políbil. Tentokrát jen krátce. Potom se rozloučil a odešel. Slyšela jsem, jak se dole Charlie trochu vzteká, ale věděla jsem, že Jakovi odpustí. Má ho rád jako vlastního syna. Potom jsem uslyšela skřípání schodů, ale to už jsem upadala do říše snů a vymodlila si ten nejkrásnější sen... ,,Ach Edwarde´´ vzydchla jsem a pak už si nic nepamatuji...
Autor: betuli (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Secret - 7. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!