Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Schnívání - 9. kapitola

07.06.2010 (21:30) • ScRiBbLe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3312×

9. kapitola - Chci tebe!

„Bože, tohle je normálně za trest!” vzdychla jsem.

„Ne, tohle je za odměnu,” usmál se Ekvádor. Změřila jsem si ho znechuceným pohledem, všiml si toho, ale asi mu to vůbec nevadilo. Otočila jsem na barmana a objednala si další dva panáky, které jsem do sebe hned kopla.

„Páni! Ty si to ale dáváš!” zamumlal uznale Ekvádor a odporoučel se do davu lidí. Začala jsem uvažovat, jestli tohle celé není náhodou jenom sen, hrozně debilní sen, ze kterého se nemůžu probudit. Moje přemýšlení přetrhl Ekvádororův křik, který mě vrátil do reality.

„Lidi, tak to trochu rozjedeme, né?” Začal se podivně kroutit, chvíli jsem si myslela, že má epileptický záchvat, ale úsměv v jeho obličeji naznačoval, že mělo jít o tanec. Dál už jsem mu raději nevěnovala pozornost a objednávala si jednoho panáka za druhým. Po chvilce alkohol začal působit, svaly mi zvláčněly a na tváři se mi usadil připitomělý úsměv. Připotácel se ke mně Nike chytil se mě za rameno.

„Já jsem na sráč!” zabrblal a svalil se mi k nohám. Nevím, jestli to bylo tím alkoholem nebo tím, jak se pořád motá a bylo mi to srdečně jedno. Rozhlédla jsem se po místnosti a zahlédla Ekvádora, jak šíleně lítá mezi všemi přítomnými a se slovy: „Ukaž, já ochutnám!” jim vyrvával pití.

„Bude mu pěkně blbě,” zamumlala jsem si pro sebe. Pak si všiml, že ho pozoruji, ústa roztáhl do sexy úsměvu a potěšeně na mě mrkl. Zůstala jsem jako přimražená, protože jsem v jeho výrazu neviděla nic, co by naznačovala, že je totální magor. Byl to jen nepatrný okamžik a nebyla jsem si jistá, jestli mě nešálil zrak. Tohle byla první chvíle, kdy se mi zdál jako úplně normální kluk. V břiše jsem ucítila podivné šimrání, hned jsem věděla, co to znamená. No tak, Billo, vzpamatuj se! Je to kretén! Proboha to by ještě scházelo, abych se do něj zabouchla! Rychle jsem si objednala dalšího panáka a to šimrání jsem přisoudila množství alkoholu v krvi. Než jsem ho stačila vypít, tak se u mě objevil Ekvádor. Zrovna hráli pomalou písničku, takové nasnáším, říkám jim oplodňováky. Kluk vyzve holku k tanci, ukáže jí tak, že je romantickej a ona se sním hned vyspí. Vyděšeně jsem se na něj podívala. Usmál se na mě, vzal mě za ruku a svůdně mi zašeptal do ucha: „Půjdeme si zatancovat, krásko?” Zhluboka se mi zadíval do očí, nikdo nic neříkal, seděli jsme tam jako dva dementi. Nemohla jsem od něj odtrhnout pohled, jako by mě hypnotizoval. Nervózně jsem poposedla na židli.

„Tak půjdeš nebo ne? Stačí říct, že se ti nechce.” Jeho výraz zesmutnil. Měla jsem jasno, co řeknu, jasně, že ne! Zhluboka jsem se nadechla s otevřela jsem ústa.

„Ano,” vydala jsem ze sebe bezmyšlenkovitě. Oči se mu rozsvítily a zvedl mě za židle. Trochu jsem se zapotácela, ale on mě pevně chytil kolem pasu a odváděl mě na parket. Bože, co jsem to udělala! Proklínala jsem se. Zastavil se, přitáhl si mě k sobě. Křečovitě jsem se ho chytla, abych se nesvalila na zem, nohy mě už skoro neposlouchaly. Byli jsme přilepení jeden na druhého. Srdce se mi divoce rozbušilo.

„Někdo ti vyměnil mozek nebo co?” Nedalo mi to. Docela jsem koukala, že jsem mluvila ještě normálně na to, jak jsem byla zťatá.

„Ne, jsem úplně normální,” odpověděl mi s úsměvem.

„Právě, že jsi normální,” Na slovo normální jsem kladla důraz.

„A co je na tom špatného?” Nadzvedl obočí.

„Nic, ale je to divný, už se nechováš jako debil,” zamumlala jsem. Usmál se.

„Ne, že by mě to nějak zajímalo, seš mi úplně volnej!” dodala jsem rychle. Stále se usmíval tím sexy, neodolatelným a naprosto božským úsměvem.

„No, moc se neusmívej, já to myslím vážně. A vůbec, jdu pryč!” rozkřikla jsem se, ale zůstala jsem na svém místě. Za prvé jsem se ho nemohla pustit, protože bych určitě spadla na zem, díky množství zkonzumovaného alkoholu a taky, abych byla upřímná, se mi od něj vůbec nechtělo.

„Tak na co čekáš?” zeptal se mě, vypadal pobaveně. Hodila jsem na něj vražedný pohled a odstrčila jsem ho vztekle od sebe. Zavrávorala jsem, ale podařilo se mi to ustát a rázným krokem jsem odcházela.

„Debil jeden! Co si jako myslí?” žbrblala jsem si pro sebe. Když mi někdo zastoupil cestu. Podívala jsem se před sebe a tam stál Ekvádor.

„Co chceš?” vyštěkla jsem.

„Tebe!” řekl klidně a pěvně mě chytil kolem boků. Zuřivě jsem do něj mlátila a nadávala mu, že je to ten největší kretén, jakého jsem kdy viděla. Po chvíli mě to přestalo bavit a uvolněně jsem se mu svezla do náruče. Chytil mě za bradu a zvedl mi obličej. Prstem mi přejel po rtech. Nohy se mi podlomily, zavřel oči a začal se ke mně přibližovat. A najednou jsem uviděla rozzuřeného Jamuleta, který celou tuhle situaci sledoval a nebezpečně rychle se k nám blížil.

„Ekvoušíííííííí, Bilboka je moje!” zařval. Já jsem Billa. Pomyslela jsem si. Ekvádor stačil jenom otevřít oči. Jamulet byl u nás a naštvaně do něj strčil. Naše nohy se do sebe zapletly a s mohutným zaduněním jsme dopadli na zem. Hlava se mi točila a zvedl se mi žaludek. Cítila jsem, že budu zvracet. Jamulet se ke mně nahnul.

„Bilboko, prokniň-” stačil jenom říct a ze mě vylétl obrovský vodopád zvratků, které přistáli Jamuletovi přímo do obličeje. Hm, já jsem dneska měla brambory? Pak mi došlo, že to nebyly brambory, ale rohlík. Jamulet se na mě zhnuseně podíval.

„Dékruji, ále já uš zem jed!” zavrčel. Andělsky jsem se na něj usmála místo omluvy.

„Kdybys ji miloval, tak by ti to nevadilo!” zařval Ekvádor, který už stál na nohách. Skočil Jamuletovi na záda, chytil ho za vlasy a táhl mu hlavu do zadu. Jamulet bolestivě zařval a svalil se na zem, přímo na Ekvádora. Leželi na zemi, Ekvádor byl zakousnutý do Jamuletovi nohy a Jamulet držel Ekvádora za vlasy. Oba dva měli obličeje zkřivené bolestí. A dohadovali se, kdo má koho pustit.

„Ty prujsť!” kňoural Jamulet.

„Mmm! Ky!” vypouštěl Ekvádor přidušeně.

„Bokře, na kři!” rozhodl Jamulet.

„Hedna, hva, kři!” řekli sborově. Jamulet pustil Ekádorovi vlasy a Ekvádor přestal kousat jeho nohu. Zhluboka oddechovali a s rudými obličeji se na sebe podívali.

„Chutnáš vážně odporně!” odplivl si Ekvádor.

„Mm, asklon nemrám maftný hlasy!” řekl uraženě Jamulet. V Ekvádorovi obličeji se usadil vyděšený výraz, rychle si šáhl do hlavy.

„Nejsou mastný! To je gel, ale to ty asi neznáš, co? V tom lese, kde žijete si dáváte na vlasy tak akorát hovno!” vyrazil ze sebe výsměšně. Jamuletovým obličejem projela vlna zuřivosti.

„No a? Bilboce to nevradí!” sjel na mě pohledem. Raději jsem se nezúčastněně zahleděla na druhou stranu místnosti.

„Óó, Bilboko, nikluju tě!” Napodoboval Ekvádor Jamuletův pokus o zpěv, nahodil příšernou grimasu jako kdyby se mu chtělo strašně na záchod a rozchechtal se. Mě to taky nedalo a vyprskla jsem smíchy. Jamulet se na mě překvapeně podíval. Chtěla jsem to zahrát do autu, tak jsem se rozkašlala. Teď už vypadal jako ten starý, debilní Ekvádor a nepřestával se s mát. Jamulet se uraženě díval do země. Ekvádor si toho všiml a přátelsky do něj šťouchl.

„No táák, nic si z toho nedělejjj!” protáhl a cukaly mu koutky úst, jak se chtěl začít opět tlemit.

Autor: ScRiBbLe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Schnívání - 9. kapitola: