Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Schnívání - 10. kapitola

10.06.2010 (18:45) • ScRiBbLe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3231×

10. kapitola - Ekvádorův polibek

„No táák, nic si z toho nedělejjj,” protáhl a cukaly mu koutky úst, jak se chtěl začít opět tlemit. A taky to udělal, vyprskl smíchy. Jamulet se naštval, zvedl se a vztekle odcházel.

„No, Billo, tak to bychom měli, asi půjdeme, ne?” Obrátil se na mě. Kývla jsem. Vzal mě za ruce a prudce mě zvedl, hlava se mi zatočila, nohy zamotaly, ale Ekvádor mě na zem nepustil. Tak, teď mi alkohol stoupl do hlavy.

„Ekváááádorééé,” žbrblala jsem.

„Co je?” zeptal se mě překvapeně.

„Víš, že si váážněě kuuuus?” Nechápavě nadzvedl obočí.

„Áále, tak se neděleeej, néé? Půůjdemee ke mně a víííš, co budeme děláát?” Zakroutil hlavou.

„Miiiminka!” vykřikla jsem. Viděla jsem, jak se na nás otočilo pár zvědavých hlav a upřeně se na nás dívaly. Začala jsem se smát. Ale výraz v jeho obličeji nevypadal vůbec pobaveně, vypadal spíš, jako by ho někdo polil studenou vodou. Vyděšeně na mě poulil oči. Přestala jsem se smát.

„Ty se mnouuu nechceššš děláát miiiimnkáá?!” zeptala jsem uraženě.

„Billo, víš, asi bychom neměli spěchat.” Začal opatrně.

„Coožééé? Tak měě půůůsť! Nechciii jííít s někýýým, kdoo se nepřizná, žee je otec mýýých dětííí!” zakřičela jsem. Teď už se na nás dívali úplně všichni, bylo hrobové ticho. Ekvádor nervózně těkal po místnosti a hledal nejbližší dveře. Mlátila jsem ho a kopala, ale on mě stále pevně držel. Ani nevím, jak jsme se dostali domů.

Ráno jsem se probudila, hlava mi třeštila. Pomalu jsem otevřela oči a to, co jsem viděla mě úplně vyděsilo. Koukaly se na mě dvě zarudlé, opuchlé, odporné oči. Vykřikla jsem.

„Neboj Billo, to jsem já,” promluvil Ekvádor.

„Celou noc jsem se na tebe díval a hlídal jsem, jestli nebudeš zvracet.” Díval se na mě? Polilo mě horko a rychle jsem se podívala pod deku, jestli jsem oblečená. Uff, vše bylo v pohodě. Podívala jsem se na něj, vypadal uraženě.

„Myslíš, že bych s tebou něco dělal, když si byla v totálním kómatu?!” rozkřikl se. Jeho reakce mě překvapila.

„No…” zamyslela jsem se.

„Fajn,” Odvrátil ode mě hlavu a ruce si zkřížil na hrudi. Trochu jsem se zastyděla, bylo to od něj moc hezké, že se o mně postaral.

„Ekvádore, no tak,” Opatrně jsem mu položila ruku na rameno. Vztekle ji setřásl a dál si mě nevšímal.

„Udělám, co budeš chtít,” vyhrkla jsem, ale to jsem zřejmě neměla dělat, chtěla jsem vzít svoje slova zpět, ale bylo příliš pozdě. Otočil se ke mně, oči mu zářili a na tváři se mu objevil potměšilý úsměv. Super! A jsem v prdeli! Pomyslela jsem si a zoufale se na něho podívala.

„Dobře, takže,” Poklepal si prstem na bradu a zadumaně se rozhlížel po pokoji.

„Už to mám!” vykřikl po chvíli. Hodila jsem na něj sklíčený pohled.

„Neboj se Billo, není to nic hrozného,” zasmál se.

„Jasně!” odsekla jsem.

„Budeme spolu chodit!” Vytřeštila jsem na něj oči.

„Ne!”

„Tak to aspoň předstírej,” zaprosil, udělal na mě psí oči a  těm se nedalo odporovat.

„Tak fajn,” vzdychla jsem.

„Jupíííí!” zařval, vyskočil ze země a vlepil mi polibek. Když se jeho rty dotkly mých, tak se mi zatočila hlava a srdce se mi rozbušilo. Zavřela jsem oči a nechala ho, aby mě líbal.

„Billo, už můžeš otevřít oči,” Slyšela jsem, jak na mě mluví, ale jeho hlas mi připadal hrozně vzdálený. Pomalu jsem otevřela oči a zhluboka oddechovala. Pobaveně se zasmál a odcházel.

„Mám na tebe počkat venku?” zeptal se.

„Cože?” Byla jsem totálně zmatená.

„No, jestli chceš odvézt do školy,” Zamával na mě klíči od auta.

„Jo, aha, jo-o,” koktala jsem. Věnoval mi sladký úsměv a zmizel ve dveřích. Ještě chvilku jsem tupě zírala na místo, kde pře chvílí stál. Bože, ten mi dává zabrat!
Dala jsem si rychlou sprchu, oblékla se, upravila a rychle jsem mazala za ním dolů. Byl opřený o auto a hodil na mě ten jeho sexy úsměv. Zdálo se mi, jako by se mi nohy proměnily v gumu. Kolena se mi podlomila a já se svezla na zem. Přiběhl ke mně a zvedl mě.

„Vidíš, co děláš?” vyjela jsem na něj. Nechápavě vykulil oči.

„Já? A co jako dělám, prosím tě?”

„Úplně všechno a neptej se mě pořád jako debil!” Strčila jsem do něj zuřivě, až zavrávoral.

„Jo ták,” zasmál se. Probodávala jsem ho nenávistným pohledem. Galantně mi otevřel dveře, sedla jsem si a vyjeli jsme.

Před školou přibrzdil.

„Víš, co jsi mi slíbila?” zeptal se mě s obavami v hlase.

„Jo,” zamumlala jsem.

„Tak se mi líbíš!” Potěšeně mě plácl do zad, až jsem si dala čelo s palubní deskou. Ucítila jsem tupou bolest. Nasupeně jsem se na něho podívala a třela si bolavé místo.

„Ups, asi vysadím špenát,” rozchechtal se. Raději jsem nic neřekla a následovala jsem Ekvádora do školy. Zavěsil se na mě, všichni na nás civěli otevřenými hubami. Ekvádor si to užívala a já jsem trpěla.
Při obědě k nám přiběhli vysmátí Imrich s Nigelou.

„Díve-jte se!” vykoktávala se smíchem Nigela. Podala nám foťák, byla tam něčí nahá zadnice.

„Čí to je?” zeptala jsem se.

„Nika!” vykřikla. Pak jsem ho uviděla, jak se k nám snažil doploužit, teda domotat.

„Hele, co to tam má?” řekl Imrich a si přiblížila fotku.

„To je asi toaleťák,” pronesla Nigela. Nike to slyšel. Strčil si ruku do kalhot a něco tam hledal. Vytřeštila jsem oči a zírala, co to jako dělá. Po chvíli vytáhl ruku, něco držel mezi prsty, poválel to mezi nimi a zkoumavě se zahleděl na neidentifikovatelný předmět.

„Hm, tak to teda nebude toaleťák, to je kus trenek,” řekl s naprostou vážností. To bylo vážně nechutný! Podívala jsem se na Ekvádora a ten vypadal stejně zděšeně a znechuceně jako já. V tom se k nám přiřítila Febika.

„Čáu,” prskla.

„Zdar Febiko, máš slinu u pusy, ukaž já ti to otřu,” řekl Nike a vrhl se na ní. Začal jí pusu opatlávat právě tou rukou, co měl pře chvílí v kalhotách.

„Fůj!” vyjekli jsme společně s Ekvádorem. Nike se na nás podíval, jako že vůbec nechápe, co u nás vyvolalo odpor. Jen jsem zakroutila hlavou.

Autor: ScRiBbLe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Schnívání - 10. kapitola: