Vešchno je tak vážné, tak proč se trochu nepobavit? Billa se přistěhovala ke svému otci Charlosovi, který je tak trochu mimo.
24.04.2010 (16:30) • ScRiBbLe • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 5554×
1. kapitola - Zapadákov Frogs!
Jmenuji se Billa Swingová. Je mi 17 let a právě jsem se přistěhovla k mému otci do zapadákova jménem Frogs. Proč jsem tady? Máma si našla nového přítele. Budou hodně cestovat. Chtějí podniknout cestu kolem světa na balóncích naplněných héliem. S díky jsem tuto nabídku odmítla. Ještě opravdu nechci umřít. Takže teď budu tady, v pošahaném městě Frogs, u mého šíleného otce. Charlos, tak se můj táta jmenuje, je tu místním šerifem. Vůbec nechápu, jak někdo takový, jako je on, může dělat tuto práci. Nebo spíše, jak ho někdo mohl jmenovat do této funkce, ale tady se není čemu divit. Dům, ve kterém budu teď bydlet (doufám, že né dlouho), je typický pro maloměsto. Dvě patra - žádná koupelna. Ale největší pecka je můj pokoj. Všechno je v růžové barvě, od stěn až po povlečení. To mi připomíná můj příjezd a pár dní prožitých tady...
Na nádraží jsem na tátu čekala už víc jak půl hodiny, pak jsem ho uviděla. Na očích měl takové ty brýle s nosem a knírkem, havajskou košili a džínové kraťasy (je hodně výstřední). Někoho za sebou táhl. Byla to malá holčička s roztomilými culíčky a s rudým obličejem plného vzteku a hysterického pláče.
„Billo, pojď, nech toho, já jsem tvůj táta," sundal si brýle. Holčička vztekle zavrtěla hlavou „NEJSI!" zařvala.
„Bože," zaúpěla jsem a vydala se k němu.
„Ahoj tati," pozdravila jsem ho. Podezřívavě si mě prohlédl.
„My se jako známe?"
„No, asi bysme se měli znát, když si můj otec. Já jsem Billa." Nechápavě nadzvedl obočí. Otočila jsem se kolem své osy.
„Tak co?" začínala jsem být nervózní.
„BILLO!" vykřikl nadšeně.
„Jsi nějak větší, myslel jsem, že ti je pět"
„Ne, tati není, a tobě už taky není pětadvacet. Tím, že stárneš ty, stárnu i já." Vypadal zmateně, jako vždy, když narazí na něco náročnějšího k přemýšlení.
„Vážně? To je divné."
„Ne, není, je to úplně normální, každý stárne!" Vůbec nechápal o čem to mluvím.
„Bože! To je jedno, hlavně to prosím tě neřeš!" Dramaticky jsem protočila oči.
„A kdo je tohle?" otočila jsem se k té holčičce, která stále křičela.
„Myslel jsem, že jsi to ty, vždyť ty vypadáš stejně jako ona nebo ona jako ty?" Hloubavě se zamyslel.
„Jo? Nepamatuju si, že bych byla blond." Pak se zničeho nic objevila postarší žena. Každý vlas jí trčel na jinou stranu a její rozlícený výraz v obličeji nevěstil nic dobrého. PLESK! Natáhla tátovi takovou facku, že úplně zavrávoral.
„Uchyláku!" zasyčela a odváděla (zřejmě) svou dceru pryč.
„Tak to bychom měli, pojedeme domů." Myslela jsem, že cesta bude poklidná a já si alespoň prohlédnu město, ale po pár metrech se změnila v zběsilou jízdu.
„Tati, nechceš zpomalit? Jedeš skoro 130 a tady je povolená rychlost 50!" Vyděšeně jsem se zuby nehty držela svého sedadla.
„Nemůžu! Číhají v křoví, za stromy a v trávě, ale mě nedostanou!" začal se šíleně smát.
„Kdo tam číhá? Nikoho nevidím." Asi je zase zfetovoanej.
„Vajíčkáři! Když přijedu domů a na autě nebudu mít ani jedno rozbitý vajíčko, tak jsem vyhrál. Je to jako v Somálsku. Chci být jako ten nejrychlejší a nejlepší pes, který proběhne tou strašnou zemí a zůstane mu aspoň jedna noha, chápeš?"
Ne „Jasně!"
„Hlavně, že si pořád stěžujou, že mají hlad, ale přitom mají pupky narvané k prasknutí!" Smykem zahnul k domu a po trávě si to valil ke garáži. Pak do něčeho narazil, auto se zhouplo.
„Co to bylo?" vyjekla jsem.
„Svině jedna černá, chtěla mi přeběhnout přes cestu, ale byl jsem rychlejší!" Bože! K jakýmu magorovi jsem se to nastěhovala! Zatáhl za ručku, auto se začalo točit. Šíleně jsem křičela a oči jsem měla pevně zavřené.
„Billo, už můžeš vylézt," řekl Charlos a otevřel mi dvířka. Kolena se mi tak strašně klepa, že jsem se hned svalila na zem.
„Sakra, dostali mě," zaúpěl.
„A hned třikrát!" Podívala jsem se na tři slizké fleky na jeho autě. Proboha, co mě tady ještě čeká?
Autor: ScRiBbLe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
![Sdílet](http://s7.addthis.com/static/btn/sm-plus.gif)
Diskuse pro článek Schnívání:
To je FAKT super
To je dobrý! Takhle jsem se dlouho nezasmála
Třepu se smíchy, toto je konec
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!