Po MEGA dlouhé době jsem dostala chuť na psaní. Je sice kratší, ale zase se Bells nastěhuje ;)
22.02.2010 (13:15) • Josette • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1121×
Prošla jsem celé nákupní centrum, když jsem uviděla obraz. Okamžitě mi připomněl Jaspera. Nebyl sice nejlevnější, ale musela jsem ho mít...
Z toho nakupování jsem byla celá utahaná. Zaparkovala jsem před svým domem a vytáhla pár menších krabic. Zaklepala jsem na dveře a otevřel mi makléř. Překvapilo mě, jak mi řekl, že už se můžu nastěhovat. Pomohl mi s krabicemi a předal mi klíče od domu. Poděkovala jsem a zavřela za ním. Rozběhla jsem se do své ložnice. Byla nádherná. Uprostřed místnosti se rozkládala nádherná postel, která se mi ještě pořád líbila. Za postelí byla střední komoda s vázou a růžemi. Kousek vedle postele byl narůžovělý chlupatý koberec a vedle něj modré nazouváky. Naproti posteli bylo na zdi přilepené zrcadlo. Bylo přes celou zeď, takže mi padaly oči z důlků, jak pokoj opticky zvětšilo. Vedle komody byly dveře od země až po strop. Otevřela jsem je a prošla si moji obří šatnu. Bylo tam pár ramínek na šaty a pár poliček na trika.
Už jsem seděla v autě a jela k Newtonovým pro své oblečení. Cestou se na mé auto podívalo tucet lidí. Usmívala jsem se nad tím, jak mi všichni záviděli. I když to sama nemám ráda.
Zaparkovala jsem před domem a vyběhla do pokoje.
,,Ahoj Bells, co se děje?"
,,Jdu si sbalit."
,,Proč? Kam jedeš?"
,,Stěhuju se. Dům udělali rychleji."
,,Vždyť je sobota! Neříkala jsi až v pondělí?"
,,No... Jo říkala, ale nějak to stihli, takže si... jdu si sbalit!" dořekla jsem a vyběhla po schodech. Naházela trička, spodní prádlo a džíny do tašky. Zapnula ji a hodila si ji přes rameno. Zavřela jsem dveře a utíkala dolů. Klíč od domu jsem paní Newtonové vrátila a rozloučila se s ní. Zabouchla za sebou dveře a rozběhla se k autu. Hodila tašky na zadní sedadla a usedla k volantu. Prudce jsem otočila klíčkem, zařadila a šlápla na plyn. Rozjela jsem se rychlostí blesku a během 5 minut jsem parkovala u mého nového domečku.
Bello, dnes jsem si uvedomila,
jak casto za tebou budu jezdit.
Budu u tebe asi prespavat,
teda jestli ti to nebude vadit,
protoze otec je pekny vul.
Rebie
Přečetla jsem SMS a vzala tašky do rukou. Mobil jsem zasunula zpátky do kapsy a pelášila do domu.
Hodila jsem je na "ještě" zabalený gauč a přemýšlela, jak tu budu přežívat bez jídla. Já jsem žádné nekoupila, takže jsem nepočítala s nějakým uvnitř lednice a skříněk. Otevřela jsem dvířka a vykulila oči. V jedné skříňce bylo 5 druhů cereálií, v druhé nejnovější nádobí, ve třetí hrnky, sklenice a ostatní. V zásuvkách byly stříbrné příbory, nové nože atd. Otevřela jsem další dvířka a tam se ukrývala myčka. Vyběhla jsem z kuchyně a rovnou do koupelny.
Celá se leskla. Modré kachličky ve třech odstínech, sprchový kout, velká rohová vana, za dveřmi vedle umyvadla se skrývala toaleta. V malé skříňce u vany bylo pár namodralých ručníků. Modré tekuté mýdlo. Všechno tady ladilo. Uprostřed koupelny byl menší tmavě modrý koberec. Pod oknem topení a na něm další ručník. S mým jménem. S nápisem Isabella. Celá jsem se začervenala a pomalu vycházela z koupelny. Na dveřích bylo napsáno: Vítej doma, Isabello! S podpisem tety z děcáku.
Rozběhla jsem se zpátky do obývacího pokoje, abych rozbalila veškerý nábytek. Bylo to divné. Celý dům kromě obýváku byl vybaven. Strhala jsem z pohovky a křesel igelit. Vytáhla z krabice polštářky a rozložila je na sedačku. Poupravila jsem květinu v rohu místnosti a oprášila svůj LCD televizor.
Začalo se stmívat a já se rozhodla, že vyzkouším koupelnu. Šla jsem pomalu a užívala si vůni novoty. Vyšla jsem schody a otevřela dveře. Oblečení ze mě ladně sjelo a já vklouzla pod sprchu. Umyla jsem si hlavu, oholila nohy a využila mýdlo. Vonělo po fialkách. Natáhla jsem se pro ručník, když jsem uviděla nějaký stín. Opatrně jsem otevřela dveře od koutu a nakoukla ven. Stín byl pryč. Vylezla jsem a zabalila se do osušky. Nazula si papuče a šla k zrcadlu. Podívala jsem se do něj a lekla se tak moc, že jsem i zapištěla.
,,Kd- Kdo jste?" vykoktala jsem.
,,To by tě zajímalo, kočičko, co?" řekl ten nechutný chlap, který přede mnou stál v roztrhaném kabátě.
Namířil na mě revolver a pomalu začal mačkat spoušť. Sledovala jsem ho a tělem se mi proháněl adrenalin. Nakonec to klaplo a ze zbraně vyletěla kulka. Cítila jsem se jako ve zpomaleném záběru. Já se pohybovala rychle, ale kulka pořád letěla za mnou. Nakonec mě trefila to pravého zápěstí...
,,ÁÁÁÁÁáááááááááá!" křičela jsem. Probudila jsem se zpocená a vystrašená.
Autor: Josette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Samota? Do konca smrti 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!