Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samota 25

24.09.2009 (22:00) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5416×

SAMOTA

25.KAPITOLA

Uvědomila jsem si, že tam ležím s otevřenou pusou až když jsem uslyšela něčí uchechtnutí. Podívala jsem se tím směrem, kterým se ozval ten zvuk.

„Edwarde? Co tu děláš?“ Zeptala jsem se překvapeně. Zvedl se a sedl si na kraj postele.

„Reneé mě sem pustila.“ Nechápavě jsem se na něj podívala. „Řekl jsem se, že mě Alice poslala, abych tě vyzvedl kvůli nákupům.“ Zářivě jsem se na něj usmála. V jeho očích bylo vidět překvapení, asi sem se takhle dlouho nesmála.

„Dobrá výmluva.“ Posadila se a přitiskla se j němu. Chvíli jsme se tam jen tak objímali a užívali si jeden druhého. Po chvíli si mě vzal do náruče a řekl.

„To nebyla výmluva.“ Chvilku mi trvalo než mi to došlo. Začala mi být pořádná zima, byl neuvěřitelně studený.

„Nejsi nemocný?“ Zeptala jsem se.

„Proč?“ Sundal mě ze sebe a přesedl si zpátky do houpacího křesla. Podíval se na hodinky. „Jejda, za půl hodiny máme být u nás doma. Rychle se jdi obléct.“ A co nejrychleji to šlo odešel z mého pokoje. Nepřišlo mi, že tak hrozně chvátá, spíš chtěl to téma, které jsem nakousla zamluvit. Dobře, nebudu o tom mluvit. Ale něco s ním není v pořádku, já to cítím. Když se za ním zavřeli dveře, otevřela jsem skříň a vytáhla z ní ty černobílé bermudy, které jsem měla ten večer, kdy jsem se vyspala s Edwardem. Jóóó, to byla noc, rozhodně lepší, než ta potom.

Kdy mě znásilnil ten úchylák.

Bello, nemysli na to.

Bylo nechutný, jak na mě šahal. Fuj!

Prosím, přestaň.

A jak si mě prohlížel.

No tak, nech toho.

(Omlouvám se, chtěla jsem jen zkusit, jak by vypadali ty hlasy v této povídce. Napište mi prosím když tak jak se vám líbí, ocením i kritiku.)

Rychle jsem zatřepala hlavou, abych je vyhnala. Oblékla jsem si bermudy, k tomu si vzala obyčejné černé tričko. Zalezla jsem do koupelny, provedla každodenní ranní hygienu. Stáhla vlasy do culíku, vůbec jsem se nenamalovala, ostatně jako každý den. Obula si černé conversky a sešla dolů do kuchyně.

Edward seděl na židli a měl svraštěné čelo. Nad něčím usilovně přemýšlel. Vytáhla jsem misku, nasypala do ní cereálie, zalila mlékem, vzala lžičku, sedla si na židli a začala jíst.

„Co se stalo?“ Ta moje zvědavost mě jednou zabije.

Podíval se na mě. „Vůbec nic.“ Usmál se, ale jeho oči byly stále zamyšlené. Rychle jsem dojedla a umyla nádobí, Edward už čekal u dveří. Vyšli jsme, nasedli do jeho volva a vyjeli vstříc nudnému a zdlouhavému nakupovacímu dnu s Alicí.

Přijeli jsme k nim, všichni už seděli v autech. Vyjeli jsme, jeli asi devadesátkou a na Edwardovi bylo vidět, že je zvyklí jezdit rychleji, mnohem rychleji. Byl hrozně nervózní. Chtěla jsem mu udělat radost, nějak ho rozveselit.

„Dobře, přidej.“ Nechápavě se na mě podíval. „Přidej plyn.“

„Proč? Už takhle jedu moc rychle.“ Lehce se ušklíbl.

„Edwarde, prosím tě, je ti vidět na očích, že miluješ rychlou jízdu, tak sakra přidej ten plyn!!“ Chvíli přemýšlel, pak zakroutil hlavou na znamení nesouhlasu. „Edwarde, víš, že když něco moc chci, tak si zatím taky jdu?“ Při těchto slovech jsem položila svou levou na jeho pravé stehno. Udiveně a nechápavě se na mě díval. Teď. Rychle jsem přendala svou levou nohu a sešlápla s ním jeho nohu, která byla na plynu, až na doraz. Jeli jsme z jeho rodiny jako poslední, takže když jsem takhle přidala na rychlosti, okamžitě jsme jeho sourozence přejeli, v zápětí byli za námi a jeli stejnou rychlostí jako my.

„Bello, tohle není správné.“

„Edwarde, prosím tě, já poznám lidi, který se v rychlé jízdě vyžívají a ty mezi ně na 100% procent patříš. Mám pravdu, že?“ Neodpověděl a poraženecky se usmál. „No jo, zase jsem to uhodla.“ A vítězoslavně jsem si výskla. Ještě víc se usmál. Sundala jsem nohu z té jeho a vrátila ji na své místo. Nezpomalil, ale ani nepřidal.

Za chvíli jsme byli v Seattlu. Zaparkoval u obchodního centra, obešel auto a otevřel mi dveře. Vystoupila jsem, než jsem se nadála, už mě Alice táhla dovnitř. Zamířila k prvnímu drahému obchodu. Nikdo tam nebyl, jen prodavačky. Zavedla mě k regálu s tričky a začala vytahovat samé extravagantní kousky. „Ne, Ne, Ne. Jsem zásadně proti.“ Protestovala jsem. Najednou se za mnou ozval Edwardův hlas.

„Ale všechno by ti moc slušelo.“ Otočila jsem se na něj a šáhla si na místo, kde mám jizvy od žiletky. „Aha, tak na to……..“ Nedořekl to, obešel mě a šel k Alici. Otočila jsem se za ním. Doběhl sem zbytek Cullenovic rodiny. Jasper stál a držel Alici kolem pasu. Ta stála jako socha vytesaná z kamene ani jednou se nehnula, jen sebou občas škubla.