Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samota 22

18.09.2009 (17:45) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5100×

SAMOTA

22.KAPITOLA

Otočila se a chtěla se napít, ale zůstala jsem s otevřenou pusou stát nad tím, co jsem uviděla.

Emmett stál naproti ve dveřích a usmíval se a to nejlepší? Měl na sobě modré pyžamo s medvídkama. Začala jsem se smát na celé kolo. Emmett dal ruce v bok a našpulil uraženě pusu.

„Co je tu k smíchu?“ Tomu jsem se začala smát ještě víc. V tom do kuchyně přišla druhejma dveřmi rozcuchaná a rozespalá Rosalie a zděšeně se na mě podívala.

„Čemu se tak blbě směješ? Člověk tady nemůže ani spát.“ Ukázala jsem na jejího miláčka. „Proboha!!“ Omluvně se na mě zašklebila, přišla k němu a táhla do ložnice. Smála jsem se ještě víc, když se mi podařilo uklidnit se, – což mi trvalo docela dlouho – přešla jsem do obýváku a potichu si zapla televizi. Najednou jsem uslyšela z ložnice, kde spala Rose s Emmem, řev. „Emmette, okamžitě mi dej to pyžamo!“

„Ne, nedám. To je moje.“ Rozrazily se dveře a za chvilinku do obýváku přiběhl Emmett jen v trenkách. „Bello, pomoc, ona mi chce vzít moje pyžamko.“ A ukázal ke dveřím. Tam stála zuřící Rose s baseballovou pálkou v ruce. Znovu jsem se začala smát. Už mě z toho bolelo břicho. V tom přišel do obýváku Edward.

„Co se to tu děje?!“ Zeptal se naštvaně. Jakmile spatřil obrazovku, jeho tvář se rozjasnila. „Ó Můj Bože…“ čtyřikrát vyskočil do vzduchu. „….Ošklivka Bety.“ Jako holky přicupital ke mně na pohovku. Sedl si a tak se do toho zožral až začal slintat. Jako sliny to ale nevypadalo, spíš jako matná voda, hodně matná. Rosalie honila Emmetta okolo pohovkya já to nevydržela a začala se hurónsky smát. „Tichóóóó, já se dívááám.“ Řekl Edward jako dement.

„Tohle nevydržím.“ Opatrně jsem se zvedla a šla si sednout ven na schody. Byla jsem tam sice jen v kalhotkách, ale bylo mi to fuk. Nádherně svítil měsíc, koukala jsem se na něj, když v tom na mě někdo bafnul. „ÁÁÁÁ!!“ Zakřičela jsem v šoku. Byla to Alice a byla oblečena jako….houmlesák??! Vypadalo to jakoby byla sjetá. „No to mě poser! To se mi snad jen zdá!“ Řekla jsem. Vstala a šla do baráku. V obýváku to bylo stejný jako předtím, Edward byl zažraném do televize a bylo pod ním mokro, Rose honila Emmetta, který ječel jako holka a mával přitom rukama ve vzduchu. Ale z kuchyně se ozývala nějaká hudba, přišla jsem tam a uviděla Jaspera, jak tancuje na stole a má na sobě dámské dvoudílné plavky? „Shit, oni se snad všichni zbláznili.“ Rychlím krokem jsem vyšla schody, zalezla do pokoje a pro jistotu se zamkla. Sedla jsem si za stůl a malovala. Potřebovala jsem se uklidnit. Nakreslila jsem ten měsíc a oblohu. Zhasla jsem a šla spát.

Ráno jsem se probudila v osm hodin, vstala a vzpomněla si na to, co se stalo v noci. Ušklíbla jsem se nad tou vzpomínkou. „Vážně bláznivá rodina.“ Radši se jich na to ale ptát nebudu. Vešla do koupelny, provedla každodenní ranní hygienu a šla zpátky do pokoje. Oblíkla si tepláky, tričko jsem si nechala a nasadila si kšiltovku NY YANKEES. Sešla schody dolů, nikdo tam nebyl. Zapla televizi a projížděla programy. Narazila jsem na sportovní kanál, zrovna měli proti sobě zápas v baseballu NY YANKEES s BOSTON RED SOX. Šla jsem si do kuchyně pro snídani. Udělala jsem si cereálie s mlékem a šla se dívat. Během chvilky byl u mě Emmett a ptal se.

„Tak, kdo vede?“

„Ponošky děvenko.“ Ani nevím proč jsem mu tak řekla, asi proto že jsem si vybavila včerejší večer, jak tu běhal a křičel jak holka. Ušklíbla jsem se.

„Co?!“ Zeptal se nechápavě.

„BOSTON RED SOX. Já jim říkám ponošky.“ Zavrčel na mě. Můj úšklebek byl čím dál větší. „O kolik?“ A vytáhla jsem z kapsy 40 dollarů.

„20 dollarů.“ Řekl.

„Seš měkej. 40.“

„Dobře. 40.“ Podal mi ruku a já jí stiskla, byla studená. Schovala jsem těch 40 dollarů zpátky do kapsy a s Emmettem nervózně sledovala zápas. Za hodinku přišla do obýváku Alice s Rosalií.

„Bello, pojď, pojedeš s náma nakupovat.“

„Neruš, nemám čas…..JÓÓÓ…homerun…haha…Emmette připrav si 40 dollarů.“ Zase zavrčel, teď už ale hlasitěji. „No tak, nevěš hlavu, ještě můžeš vyhrát.“

„Bello, jdeme!!!“ Přikázala Alice.

„Nikam nepůjde, nevidíš, že se díváme na zápas?“ Zastal se mě Emmett.

„Dobře, když to nejde po dobrém, půjde to po zlém.“ Chytla mě za ruku a tahala pryč. Snažila jsem se jí přetáhnout, ale měla hroznou sílu.

„Sakra Emmette, mohl bys mi pomoct?!“ Zavolala jsem na něj. V tu ránu byl u mě a Alici odstrčil.

„Dneska ji mám já, zejztra ty, platí?“ Cože?! Tak já jsem jako nějaký zboží?

„Dobře.“ Souhlasila Alice s úsměvem.

„Tak to teda ne.“ Vložila jsem se do toho. „Jenom já rozhoduju co budu dělat, takže na nákupy nejedu….“ Emmett se začal Alici posmívat. „….a naší sázku ruším.“ Teď mu zklaplo. Prudce jsem se otočila a šla do svého pokoje. Švihla jsem sebou na postel, sundala si čepici a jen tak ležela. Asi po deseti minutách někdo zaťukal na dveře. „Jestli nejsi Alice nebo Emmett tak pojď klidně dál.“ Otevřely se dveře.

„Můžu dál?“ Podle hlasu to byl Edward.

„Jo,“ Posadila jsem se na postel, když vešel, ukázala jsem na místo vedle sebe, aby si sedl. To taky udělal. „Copak potřebuješ?“ Zeptala jsem se mile.

„Nechtěla by ses třeba projít?“ Ptal se obezřetně, bál se mojí reakce.

„Jo, ráda, aspoň si provětrám hlavu a odpočinu si od Alice a Emmetta.“ Usmál se. Vyšli jsme před barák. „Tak kam půjdeme?“ Ukázal na les a já jen kývla. Po chvíli chůze prolomil to klidné a příjemné ticho.