Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samota 20

16.09.2009 (18:30) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5024×

SAMOTA

20.KAPITOLA

„Ahoj Bello.“ Řekla Alice. Seděla na pohovce a vedle ní byla Rose. Ta se okamžitě zvedla a nakvašeně odešla.

„Alice, co potřebuješ?“

„Pojď se mnou do mého pokoje.“ Vstala a šla, já jí znuděně. Přišli jsme k ní do pokoje. Otevřela svou šatnu a podala mi nějakou mini sukni a topík.

„Si ze mě děláš prdel ne?!“ Zeptala jsem se jí, se zvednutým obočím, po chvíli zkoumání těch kusů látky.

„Oblékni si to.“

„Jo, jasně.“ Podívala jsem se na ní jak nablázna, najednou jsem dostala bombastickém nápad. Zdrhnu. „Jen si skočím na záchod jo?“

„Dobře, ale chvátej.“ Moc mě nevnímala, pořád se přehrabovala v hadrech. Sešla jsem schody do obýváku. Nikdo tu nebyl. Doběhla jsem k hlavním. Moje auto stálo venku. Jak nejrychleji to šlo jsem nasedla do sporťáčka. Nastartovala a vyjela. Když jsem vyjížděla, Alice zrovna vybíhala ven. Stáhla jsem okýnko a zamávala jí. Musela jsem se usmát. Domů jsem dojela za půl hodinky, protože jsem trošku bloudila. Měla jsem co dělat, abych to do školy stihla. Oblékla jsem se, vzala si batoh a vyjela.

Jela jsem jak blázen, - kdyby mě viděl táta – takže když jsem zabočovala na parkoviště, málem jsem se srazila s Alicí. Samozřejmě jsem jí předjela a vjela na parkoviště jako první. Zaparkovala jsem, zkontrolovala batoh. Měla jsem všechno, věci do školy, prášky na bolest a dvě žiletky.

Vystoupila jsem. Všimla jsem si, že na mě Alice hází od svého auta vražedný pohledy. Škodolibě jsem se na ní usmála. Po dlouhé době jsem zase měla dobrou náladu, kterou okamžitě přehlušila bolest. Vzala jsem si prášek a šla do školy.

Matika proběhla dobře a v klidu.. Jessica se mě na nic neptala, takže to bylo v pohodě. Horší bude angličtina, na tu sedím s Alicí.

Hodina matiky skončila a já se vydala k učebně angličtiny. Vešla jsem do třídy, Alice už tam byla. Usmála jsem se na ní a ona mi překvapivě úsměv oplatila. To mě zarazilo. Šla jsem si sednout.

„Copak, ty už se na mě nezlobíš?“ Zeptala jsem se provokativně, když jsem si sedla. Podívala se na mě, usmála se a odpověděla.

„Ne. Dneska si to vynahradím.“ Řekla s líbezným úsměvem na tváři.

„Cože?“ Tohle jsem nepochopila.

„Budeš na víkend u nás.“

„C-co?!!“ Vykoktala jsem.

„Charlie mi volal, prý pro tebe chystají překvapení, tak máš přes víkend zůstat. Takže po škole pojedeš s námi.“ Vítězoslavně se usmála. Kde vůbec vzal Charlie její číslo.

„Tak to teda ne. Nikam s váma nejedu. To budu radši spát pod mostem, než u vás. A navíc, kde vzal Charlie tvoje číslo?“

„Carlisle mu ho dal a s tím spaním u nás se ještě uvidí, vsadím se s tebou o co chceš, že u nás přespíš.“ Hodila po mně takovej pohled, že už jsem radši nic neříkala. Určitě si ze mě dělá srandu. Charlie by určitě nejdřív zavolal mě a potom Alici. „Jo a tohle jsem našla u nás v obývacím pokoji.“ Řekla a podala mi můj mobil. Bylo na něm pět volání od Charlieho. Strčila jsem ho do kapsy a věnovala se učivu. Další dvě hodiny byly v klidu. Přemýšlela jsem nad tím jestli mám nebo nemám jet ke Cullenům. Nakonec jsem se rozhodla, že nepojedu. Už takhle jsem u nich byla dva dny za sebou.

Na španělštině se mnou seděl Emmett a hned spustil. „Ty jsi dobrá, víš to?“ Začaly mě zase přepadat chmurný myšlenky, takže jsem ho moc nevnímala.

Jen jsem si zamumlala pro sebe. „Ani si tak nepřipadám.“ Zatřásla jsem sebou, abych se jich zbavila, ale jako vždy to nepomohlo. Celou dobu do mě Emmett něco hučel o tom, jako že takhle Alici ještě nikdy, nikdo nepřevezl a podobně. Já ho ale vůbec neposlouchala, protože mě navštívil můj úhlavní nepřítel absťák. Třásly se mi ruce a později i nohy. Myslela jsem, že to nepřežiju, když v tom zazvonilo. Popadla jsem batoh, vystřelila ze třídy a zapadla na první záchodky. Vyhrnula si rukáv, řízla se a vychutnávala si tu úlevu. Začala jsem brečet a uvědomovat si, co se vlastně děje. Vždyť já jsem vlastně zrůda, jak se můžu takhle řezat do ruky? Teď na to asi nepřijdu. Opláchla jsem si ruku a obličej, chvíli počkala. Když se barva mého obličeje dostala k normálu, šla jsem na oběd. Ale cítila jsem se uvolněně, všechny špatné myšlenky z mé hlavy DOČASNĚ zmizely.

Vzala jsem si toast a neperlivou vodu. Když jsem si sedla na místo, přišla do jídelny sekretářka a oznámila všem, že odpolední vyučování odpadá. Všichni byli šťastní. Já to nějak moc neřešila. Dala jsem si oběd do batohu a šla k autu. Už jsem skoro nasedala, když v tom mě někdo chytl za ruku a táhl mě pryč, na druhý konec parkoviště.