Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sametový hlas - 9. kapitola - Poznání

anděl smrti.....

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Sametový hlas - 9. kapitola - PoznáníDěkuju moc všem, kdo mě komentovali. Nabilo mě to opět k psaní, a proto vám novou kapitolku přidávám již dnes. Doufám, že se bude líbit. A prosím opět o nové povzbuzení komentáři. Adka

26.11.2009 (18:15) • Adka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1428×

9. kapitola – Poznání

Bella:

K nám jsme přijeli v rekordním čase. Za celou dobu jsem s Edwardem nepromluvila ani slovo. V autě na mě padala až moc tíživá atmosféra a proto jsem byla ráda, když jsem z něho vystoupila ven.

„Krásný dům.“ Podotkl jen tak mimochodem Edward. A já jsem se na něj trpce usmála.

„Tomu vašemu se nevyrovná.“ Nevyjádřil se k tomu a ani já jsem nechtěla dál pokračovat v hovoru o ničem. Opatrně jsem vyndala klíč, který jsme vždy schovávali do jednoho z trámů, který byl u dveří, a odemkla jsem je. Vešla jsem dovnitř a všimla jsem si, že Edward stojí pořád na zápraží.

„Nepůjdeš dovnitř?“ zeptala jsem se ho.

„Ještě mě nikdo dál nepozval.“ Utrousil a odhalil při tom řadu svých ukázkově bílých zubů. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, jakou pastou si je čistí, ale radši jsem hned zahnala svoje myšlenky, než abych přemýšlela nad jeho dokonalostí.

„Pojď dál.“ Vyslovila jsem pečlivě slova, s trochou nabroušenosti. Usmál se na mě a vešel dovnitř.

„Mohl bys za sebou zavřít dveře! Doma Ti je asi otevírají a zavírají černoši, ale mi jsi je tady, nemůžeme dovolit.“   Řekla jsem mu trochu nepříjemně a šla jsem rovnou do mého pokoje. Za okamžik jsem za sebou uslyšela kroky a tak jsem se dovtípila, že jde za mnou. Ostatně bylo to v plánu, nešla jsem moc rychle. Uvedla jsem ho do svého pokoje a pokynula jsem mu, aby se posadil. Našel si místo v mém houpacím křesle, které jsem měla u postele, a začal se rozhlížet kolem sebe.

„Moc si to tady radši neprohlížej. Není tu příliš uklizeno, jako u tebe doma.“ Jemně jsem se při těch slovech začervenala.

„Ne, je to tu moc hezký, nemáš se za co omlouvat. Každý nemá tak moc času, jako já aby si uklízel. A u tebe to vypadá, alespoň zabydleně.“  Řekl sladce a připojil k tomu úsměv. Opět jsem se začervenala, ale ne tím, že bych se styděla za svůj nepořádek. Opět mi věnoval úsměv a pak se ke mně nahnul, velmi blízko. Moje srdce na to začalo velmi splašeně reagovat.

„Tak s čím bys výhradně potřebovala pomoc, Bello?“ zašeptal a já jsem myslela, že se mi srdce rozskočí. On se mi díval přímo do očí a já jsem úplně zapomněla, jak se mluví.

„Hm?“ zeptal se a zvedl při tom obočí. Pomalu se ode mě odklonil a já jsem byla konečně schopná, uklidnit se.

„No, bylo by fajn, kdybys mi pomohl se vším.“ Nejistě jsem ze sebe vykoktala.

„Aha. No tak dobře vyndej si učebnice a pustíme se do toho. Ještě, že máme většinu předmětů společných, jinak nevím, jak bych tě to doučil.“  Odvětil opět s úsměvem. Udělala jsem všechno, jak chtěl. Vyndala jsem mu potřebné věci a pustila jsem se do učení, přímo po hlavě.

„Myslím, že toho máš už dneska dost Bello. Nemám pravdu? Pomalu se ti zavírají oči a to není dobré pro učení.“ Vzbudil mě z lehkého spánku. A zasmál se mému zakroucení hlavou.

„Musím si odskočit a až se vrátím, shrneme si všechnu látku, kterou jsme se dnes naučili. Ok?“ opět jsem jen ospale zakývala hlavou, ale to už byl Edward pryč.

Edward:

Musel jsem aspoň předstírat lidské potřeby, a proto jsem dělal, že jdu na záchod. Nevěděl jsem, jak tam lidi zůstávají dlouho, proto jsem tam byl pět minut a šel jsem zpátky s úsměvem na rtech. Musel jsem se usmívat. Bella byla tak nádherná, když spala. Ale najednu stranu se ozvalo i moje svědomí, že ji moc přepínám.

Když jsem došel až k ní do pokoje, nevěřil jsem svým očím, Bella spala v tureckém sedu uprostřed postele. Přesně, jak jsem jí tam před tím zanechal. Byla tak kouzelná, když spala, téměř jsem si to už nepamatoval. Vždyť už je to tak dlouho, co jsem ji naposled viděl spát. Opatrně jsem s ní zatřepal, abych jí probudil, ale ona na to nereagovala.

„Bello, slyšíš mě, musíš se vzbudit.“ Na okamžik rozlepila oči, podívala se na mě a široce se usmála.

„Ano Edwarde. Jen mě nech chvíli spát.“ Zamumlala a převážila se na mě tak, až mi spadla do klína. Opět jsem se usmál. Byl to tak hřejivý pocit držet ji v náručí. To bylo přesně to, co jsem si tak strašně moc přál. Lehce jsem jí pohladil po vlasech. Nyní jsem si to směl dovolit. Neprobudí se. Opět se ozval ten opojný pocit štěstí. Vzal jsem její teplé a velmi křehké tělo do náručí a položil jsem ji na postel. Pak jsem ji přikryl dekou, aby nenastydla.

„Tady to budeš mít pohodlnější, než na oživlém kameni.“ Zašeptal jsem. Opět jsem ji pohladil. Vzal jsem křeslo, na kterém jsem předtím seděl, a odtáhl jsem ho, co nejdál od postele až na druhý konec pokoje. Tam jsem se posadil a pozoroval jsem svého spícího anděla. Už tak dlouho jsem ji neviděl spát. Vychutnával jsem si každou vteřinu strávenou s ní, jako by to měla být ta poslední.  Bohužel, tak jako vždycky musí přijít konec. Slunce už zapadlo a Bella se začala neklidně převracet. Ticho pokoje přerušil její výkřik ze spaní.

„Ede, zůstaň prosím se mnou, neodcházej!“ vyhrkla najednou Bella a posadila se na posteli a mžourala do tmy, která tu už byla. Ach jak moc jsem jí musel ublížit, pokojem zavoněla vůně slané vody. Bella musí plakat.

Bella:

Po tvářích mi stékali potůčky slz. Byla jsem na sebe rozzlobená. Slíbila jsem si, že pro Eda už neuroním ani jednu slzu a nyní teče přímo celý potok. Ale zároveň mě tížila ta prázdnota uvnitř. Po dlouhé době se mi o něm opět zdálo. Zase jsem byla v nemocnici a jeho hlas mi krásně šeptal. Najednou mi došlo, že po těch několika měsíců si ho opět dokážu vybavit.

„Bello, všechno je v pořádku, neboj, jsem tady s tebou.“  Uslyšela jsem z druhé strany pokoje hlas. Ale to není možné, já mám snad halucinace. Začala jsem očima pátrat po pokoji.

„Klídek Bell jenom jsi usnula. Už je zase dobře byl to jen sen.“ Povídal neustále ten krásný sametový hlas, který nemohl patřit nikomu jinému než Edovi.

„Bello, jdu k tobě, prosím nelekni se.“ Řekl můj milovaný hlas a začal se opatrně ke mně přibližovat. Moje srdce začalo bít vzrušením nastávajícího okamžiku.

„Bello?“ zeptal se mě ten samí hlas a já jsem do tváře hleděla Edwardovi Cullenovi.

Autor: Adka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sametový hlas - 9. kapitola - Poznání:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře