Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sacrifice 4. kapitola

Konečně zazvonilo na přestávku.  Všichni se mezi sebou začali bavit. Podívala jsem se na Edwarda. Seděl, ani se nehnul, a jakoby hypnotizoval dveře.  Někteří studenti začali odcházet na jinou hodinu a další přicházeli.  Lavice se pomalu začaly zaplňovat. Ještě, že mám kde sedět, nechtěla bych se zase s někým seznamovat. Najednou všichni ztichli. Rozhlédla jsem se, u dveří stála docela pohledná dívka a dívala se přímo na mě. Ve tváři měla zaskočený výraz. Nakonec si sedla vedle nějakého kluka na druhé straně třídy. Proč na mě tak zírala? Chtěla si sem snad sednout?

Edward sebou cukl.  Otočil se směrem ke mně zrovna, když vešel profesor biologie a začal něco vykládat.  Zaposlouchala jsem se, až když se celá třída začala překřikovat.

„Pojedeme ještě tento týden ve čtvrtek, abychom chytili pěkné počasí.  Sebou si neberte moc věcí, bude to jenom na 4 dny. Práci na svém projektu začnete už dnes, a to se svým partnerem v lavici.  Poté budete podle dvojic ubytováni v chatkách. Tématem je člověk a příroda kolem něho.  Tyto projekty budete odevzdávat plně dodělané v neděli odpoledne, před odjezdem domů. Další informace dostanete během zítřka.  Teď si ujasníme, co bude váš projekt obsahovat.“ Odmlčel se a začal psát na tabuli osnovu v bodech.

Cože? Kam jako jedeme?

„Myslím, že pojedeme do sportovního areálu v oblasti Spokane,“ promluvil na mě Edward.

„Díky,“ zaraženě jsem mu řekla. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že pojedu někam s Edwardem a ještě k tomu zrovna s ním mám být v jedné chatce.  To budou ještě zajímavý 4 dny.

Začali jsme pracovat na svém projektu. Téma je docela lehké, ale Edward se vůbec nesoustředil, pořád pokukoval po té holce vzadu, ta se však na něj ani jednou nepodívala.  Co se tady sakra děje?

V tom zazvonilo. Sbalila jsem si věci co nejrychleji, další hodinu jsem měla španělštinu a nerada bych přišla do třídy pozdě jenom proto, že jsem se ztratila.  Super. Tu mám společně s Alexem.  Aspoň něco pozitivního dneska.

Zastavila jsem se a zadívala se na rozvrh.  V tom do mě někdo zezadu narazil a mně se vysypaly knížky z rukou. No skvělý, dobře ten den začíná.

„Promiň, já jsem si tě nevšimla. Moc se omlouvám,“ vykoktala dívka za mnou.  Otočila jsem se.

„Já ti je pomůžu se…“ podívala se na mě a zadrhla se.

„To nevadí, nic se přece nestalo.“ Odpověděla jsem jí a zjistila, že to je ta dívka, na kterou se Edward o hodině pořád otáčel. Otočila se a vypochodovala si to pryč z budovy.

„Taky jsem tě ráda poznala,“  mumlala jsem si pro sebe. Co jsem jí sakra udělala, že je taková?

Hodina španělštiny proběhla docela v klidu, Alex si sedl se mnou.  Celých prvních pět minut mi vyprávěl, s kým se seznámil za necelé dvě hodiny tělocviku. Určitě by pokračoval, kdyby ho učitel nezavolal k tabuli za vyrušování v hodině.  Byla jsem ráda, že se Alex tak rychle spřátelil s ostatními, ale nemusí mi vyprávět, která holka se s ním bavila a o čem. To už je fakt moc i na mě.

Další hodiny už nijak zajímavé nebyly, o slohu jsem si sedla s nějakou holkou jménem Caroline. Moc toho nenamluvila a to mi vyhovovalo. A na matice jsem seděla v lavici sama, je to volitelný předmět a moc studentů si ho nevybralo. Mě ovšem matika baví.

Před jídelnou jsme si dohodli s Alexem sraz.  Stála jsem tam a čekala, až dorazí. Najednou jsem si všimla, jak do jídelny vstupuje Edward a vedle něho ta dívka z chodby. Za nimi ještě dva páry. Ti byli stejně bledí a krásní jako Edward, a přesto z nich vyzařovala jakási tajemná síla. Z dálky jsem slyšela Alexe. Šel spolu s nějakými kluky. Dorazili přímo ke mně.

„Nazdar, Annie. To jsou mí noví kámoši,“ přejel prstem přes bandu kluků.

„Jsem ráda, že sis nějaké našel a teď, když už jsme kompletní, bychom se mohli jít konečně najíst,“ ironicky jsem mu odpověděla a vyrazila k pultu s jídlem.

Vzala jsem si jídlo a rozhlédla jsem se po volném stolu. Pár jich bylo volných v zadní části jídelny. Sedli jsme si tam. K obědu bylo něco neidentifikovatelného. Začala jsem si prohlížet, s kým vlastně sedím u stolu. Čtyři kluci přibližně v mém věku, z jejich chování bylo poznat, že jsou často středem pozornosti a plně si to užívají.  Docela průměrní. Rychle jsem něco snědla a vyrazila na hodinu tělocviku.

< 3. kapitola

5. kapitola >