Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » S láskou, Neznámý - 2. kapitola

18.12.2010 (17:15) • Veruuuu • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2912×

S východem slunce se samozřejmě nic nezměnilo. Zkoušela jsem se soustředit na školu a kašlat na narušitele mého klidu, ale moc mi to teda nešlo. Jak Neznámý, tak Edward se pořád dožadoval mé vnitřní pozornosti. Přemýšlení nad tím, jak asi Neznámý vypadá, mi zabralo většinu přednášky z historie. Edward se zase vloudil do cvičení psaní, a tak mé výsledky stály za starou bačkoru. Naštěstí však přišel oběd a já tak nemusela mít výčitky svědomí, že nevnímám.

Pohodlně jsem se usadila ke stolu v rohu kantýny, která se postupně zaplňovala ostatními hladovými studenty. Když jsem viděla svůj dnešní příděl jídla, přešel mě hlad. A tak jsem jen zasněně pozorovala stůl, kde jsem včera seděla s Edwardem. Občas jsem vzhlédla, abych obhlédla situaci, avšak jeho jsem nikde neviděla.

Prohrabávala jsem se vidličkou v neidentifikovatelné hmotě, jež nesla název bramborová kaše, mně to však přišlo jako žlutá plastelína. Nepochybovala jsem o tom, že jako plastelína i chutná. Najednou jsem za sebou ucítila někoho stát. Takový ten nepříjemný pocit, že vás někdo sleduje. Když jsem se otočila, nebyl tam ani Neznámý – i když nevím, zda bych ho poznala, ani Edward, ale vyzáblá blondýna s dvěma kopiemi – jen s tím rozdílem, že kopie neměly peroxidovou blond, ale hnědou hřívu.

„Ty,“ osočila se na mě vůdkyně „blbek“ a prstem mi ukazovala přímo mezi oči. „Jak se opovažuješ!“ Nechápavě jsem se na ni dívala. Ona zřejmě čekala jinou reakci, a tak zase pokračovala.

„Víš, kdo já jsem?“

„Ne, a je mi to putna,“ odpověděla jsem jí znuděně a otočila se zpět ke stolu.

To jsem asi neměla dělat, protože pak jsem ucítila něco mokrého na vlasech, na oblečení a následně i pod ním. S hrůzou jsem zjistila, že vedoucí blbek na mě vylila její – jistě bez jediné známky cukru – Colu.

„Jsi normální?“ vyjekla jsem a šokem se postavila na nohy. Na jejich obličejích jsem viděla pobavení a zadostiučinění. To ani nemluvím o zbytku kantýny, jež na nás zíral. Super, hlavní atrakce školy!

„Teď už si jistě budeš pamatovat, kdo jsem,“ prohlásila peroxidka a vypnula hruď. V tu chvíli jsem se však neudržela a vyprskla smíchy, neboť to vypadalo, že jí prsa vypadnou z třička.

„Čemu se jako směješ? Náno!“ okřikla mě.

„Že-že máš ma-malé tričko,“ koktala jsem mezi smíchem a snažila se uklidnit, abych to mohla v klidu dopovědět. „Teď už opravdu vím, kdo jsi. Ta s malým tričkem,“ dořekla jsem a znovu se rozesmála. V kantýně se ozvaly překvapené vydechnutí. Obličej jí zrudl a zafuněla jako býk. Její dvě „klíčenky“ nevěděly, co mají dělat, a tak se jen zmateně rozhlížely okolo a snažily se trochu tišit dav, ve kterém se chvílemi ozýval pobavený smích.

„To jsi přehnala!“ vykřikla hystericky. „Ještě jednou tě uvidím s mým klukem a garantuju ti, že se do týdne můžeš sbalit a jet plakat k mamince!“ Konečně mi došlo, oč tu kráčí. Blbka chodí s Edwardem. Měla jsem o něm teda větší mínění…

„Ten je mi ukradený, stejně jako ty. Klidně si ho i sněz,“ odfrkla jsem bez zájmu. Na její tváři se objevil úsměv vítěze. Chtěla jsem něco dodat a smazat jí ho z tváře, ale řekla jsem si, že mi za to nestojí.

„Máš štěstí, nicko!“ procedila skrz zuby, otočila se na podpatku a odkráčela spolu s jejími následovnicemi.

Když jsem se rozhlédla okolo sebe, zjistila jsem, že půlka kantýny má stále pusu dokořán a ta druhá už jen zírá.

„Stálo mi to za to?“ zamručela jsem potichu, aby to nikdo jiný neslyšel. Sebrala jsem si věci a zamířila do svého úkrytu.

Jakmile jsem se však ocitla v bezpečí, už jsem nebyla tak sebejistá. Vše na mě dolehlo a z očí mi vytryskly slzy. Byla jsem tak blbá! Jak jsem si mohla myslet, že by se o mě jen zajímal. Vždyť podle všeho chodí s tou největší „misskou“ celé školy. Mám já tohle zapotřebí? Svalila jsem se do postele, přetáhla si polštář přes hlavu a doufala tak, že všechno zmizí a žádný Edward nebude existovat. Z hrdla se mi draly vzlyky a já je přestala potlačovat. Proč taky, můžu si za vše sama.

Když jsem se uklidnila a vytáhla hlavu zpod polštáře, zjistila jsem, že na zemi leží obálka.

„K čertu s tebou, všichni jste stejní,“ zaklela jsem a nechala obálku obálkou. Raději jsem si šla dát osvěžující sprchu, abych se mohla připravit na odpolední hodinu literatury.

***

Dobře, nejsem tak silná, jak jsem si myslela. Jakmile jsem přišla z hodiny, vrhla jsem se po obálce jako závislák po své droze. Nasála jsem vůni a věděla, že je to určitě on. V rychlosti mrknutí oka jsem roztrhla obálku a začetla jsem se do jeho písmen…

„Milá šikulko,

určitě víš, proč zrovna šikulko. Dnes jsem skoro nevěřil svým očím. Ty sis stoupla pod sprchu a pak šla mokrá do jídelny? Neučili tě doma, že v oblečení se nesprchuje? Ale ne, obdivuju, že jsi se s Mandy tak poprala. I když třeba v čokoládě by to jistě byla lepší podívaná. Nic si z ní nedělej, je to hrozná píp. Škoda slov, musel bych být sprostý a to já nechci. Je mi líto tvého účesu a make-upu, protože jsi vypadala vážně krásně. Asi to ji tak rozhodilo.

Hlavně, že literatura nedopadla tak hrozně, co? Říkal jsem si, že možná dnes budeš smutná a budeš trucovat, ale to by byla vážně škoda. Přeci jsem ti už psal, jak ti úsměv sluší. A navíc je dokázáno (nějakým zvláštním způsobem určitě), že úsměv a smích nám život prodlužuje. Takže žádné smutnění, přece je super představa, že pokud si denně naordinuješ tři hodiny smíchu, prodloužíš si tím život a třeba to dotáhneš až na stovku!

Shrnuto a podtrženo: Úsměv, princezno, a krásné snění večerní.

Tvůj Neznámý“

Při čtení dopisu jsem se culila od ucha k uchu. Místy jsem se dokonce smála nahlas. Přesně tohle jsem potřebovala. Ale jak to dělá, že mě vždy tak dostane? A hlavně mám chuť zakřičet z okna: „Neznámý, zjev se mi!!!“, avšak pochybuju, že by to vyšlo. On se bude i nadále ukrývat pod podpisem Tvůj Neznámý a mně z té zvědavosti vypadají všechny vlasy. Zasmála jsem se představě, kdy bych byla plešatá a hledala Neznámého.

Z mého rozjímání mě opět vyrušilo klepání. Na to, že tu bydlím už půlroku, mi na dveře v posledních dnech klepe víc lidí než za celou tu dobu. Tentokrát jsem však nebyla nervózní z představy, že by za dveřmi stál Edward. Protože jsem si byla zcela jistá, že bych mu zase rychle zavřela. O Neznámém jsem také pochybovala, nemyslím, že by měl v úmyslu hned tak se prozradit.

Otevřela jsem tedy dveře a za nimi stál hnědovlasý kluk se sklopeným pohledem k zemi. Vypadal stydlivě, a proto jsem ho nechtěla trápit a rovnou zamířila k hlavnímu tématu.

„Ahoj, potřebuješ něco?“ Snažila jsem se znít mile. Kluk konečně zvedl hlavu od podlahy a s trochou červenání se usmál.

„A-ahoj, já... Jsem Lukas, profesor z cvičení ti posílá tvé poznámky, které zůstaly v učebně,“ zakoktal se trochu, ale když jsem se na něj povzbudivě usmála, mluvil už plynule.

„Jé, vůbec jsem si nevšimla, že mi něco chybí. Děkuju moc. Jsem Bella,“ poděkovala jsem nadšeně a natáhla k němu ruku.

„Já vím,“ zašeptal a stiskl tu mou. Teď jsem však trochu znejistěla, vůbec si jeho obličej nevybavuju, ale on zná mé jméno… „Už musím, tak ahoj,“ řekl zrovna ve chvíli, kdy jsem začala přemýšlet, zda právě on není můj Neznámý.

„Počkej, jak jsi mě našel?“ vykřikla jsem ještě za ním, ale on už mě zřejmě neslyšel a zmizel za rohem chodby. Kdyby to byl opravdu on, přiznal by mi to?

Zmateně jsem vešla do pokoje a snažila jsem si Lukase vybavit na všech místech, kde jsem byla od doby, co mi začaly přicházet dopisy. Nemohla jsem si však vzpomenout ani na jedno, což se docela divím, protože opravdu nebyl ošklivý. Naopak s tím stydlivým úsměvem vypadal kouzelně.

Panebože, já jsem asi vážně zešílela, řekla jsem si v duchu a raději se začala věnovat škole…

<< // >>

Jste prostě úžasní a já děkuju každému jednomu, který si povídku přečetl, a ještě víc tomu, který mi pod ní zanechal i komentík. Ani byste nevěřili, jak moc mi dodávají chuť psát. A proto je tu dnes už tato kapitolka.

Co si o ní myslíte? Je Lukas náš Neznámý? A co na chování Mandy řekne Edward? Ukáže se tam ještě vůbec?

Sdělte mi své dojmy. Vaše Veruuuu

Autor: Veruuuu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek S láskou, Neznámý - 2. kapitola: