Je tu další díl. S názven naděje. Co se asi Anna dozví? Co se pak stane? Dozví se vůbec něco?
18.09.2009 (14:45) • MrsMysteryGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 963×
4.Část-Naděje?
Mám vůbec naději že se konečně něco dozvím? Co když ne? Bojím se toho. Tak to na to. Vytáčím to nikdo to nezvedá. Hm…bože jsem úplně blbá. No tak zvedni to. Prosím! Honem!
„Halo?“ Že by mě nečekala? Zvláštní velmi!
„Ahoj, tady Anna.“ Je slyšet že si oddychne.
„Tak mi vysvětli proč se nás bojíš?“ Jo tak ona na rovinu! Co mi takhle nejdřív říct co jsou zač?
„Neřeknu ti důvod dokud mi neřekneš co jste zač!“ Zalapala po dechu. Z druhé strany slyším syčení?
„To ti nemohu říct.“ Proč sakra? Jsou snad sekta? Asi jo teda když mi to
„Millie prosím. Něco se mi zdá poslední dobou co jsem vás uviděla.“ Je nerozhodná, co? Slyším Williema?
„Dobře Anno řeknu ti to.“ Konečně! Williem tam na ní křičí že nic nesmí říct. Millie rychle vypne mobil. V tu samou dobu když se ozve mobilu pípání mám něco jako vizi. Millie se hádá s Williemem. Ten jde k ní, přitlačí jí ke zdi. Jako mě, ale on jí nepouští! Proboha proč? Chce jí snad zabít? Je blázen nebo co? Když se vzpamatuju tak jí rychle volám. Ne nikdo to nezvedá. Co teď? Z ničeho nic to zvedne Emily. Aspoň někdo! Je celá nevrlá.
„Halo?“ No jo její hlas poznám všude.
„Tady Anna co dělá Millie? Dáš mi jí k telefonu? Nějak nemluví! Sakra!
„No ona teď nemá čas!“ Jsem pěkně naštvaná! Moje kamarádka může být mrtvá.
„Jdi jí prosím zkontrolovat!“
„No jo!“ Slyším jak Emily vyjekne. Takže moje vize se naplnila. Slyším jen samé rány a pak řev. Nic moc nerozumím protože se tam všichni přes sebe řvou. Vypnu mobil. Pane bože já jí zachránila asi život. Stalé nevím co jsou zač. Stejně mě to nezajímá. Co si to nalhavam? Jsem zvědavá ještě jako nikdy. Nechám to být. Den rychle uběhne a já se chystám lehnout. Nějak nemůžu zabrat, jdu si vzít prášek na spaní. Jinak neusnu. V noci se mi nic nezdálo. Aspoň že se už nebudím tak jako předtím.
Ráno mě budí hnusný budík. Mě se nechce. Musím no bohužel, někdo do školy musí. A sakra! Jak se mám teď k Millie chovat? Mám to, prostě si jich nebudu všímat. Jinak to nevidím! Ani nesnídám nemám chuť. Do školy jdu hodně pomalu. To jsou spíš slepičí kroky. Trošku přidám do kroku abych zase nepřišla pozdě na hodinu. By se učiteli moc nelíbilo. Proč mám pocit že jde někdo zamnou? Rychle se otočím. Fuj já se lekla zamnou jde těsně Williem. Ihned se mi vybaví ten sen jak mě škrtil. Nebo ne mě? Asi mě, vůbec se v tom nevyznám.
Prohlíží si mě. Br… ten pohled. Plný lásky? On a láska? Tak to tohle nejde dohromady. Včera přece škrtil Millie. Mě vlastně taky. On+láska. Ne to prostě nejde. Rychle se otočím. Nic nevnímám, jen až když mě někdo zadrží. Kdo si na mě opovažuje šáhnout? Kdo asi že? Přece Williem. Kam to jde semnou. Nehodlám na něj ani promluvit. Chová se jak blbec, potom mě+Millie škrtí. Co si mám pak ale myslet? Jedno musím uznat! Moc mu to sluší. Ne a dost! Hnusný hormóny! Je mi z něj blbě. Konečně se zastavil i semnou. Kde to jsme? Za školou? No asi jo, jak to tak vypadá. Nezájem píše si omluvenku! Něco na mě mluví, nějak ho neslyším co to? Aha! Mám sluchátka. Ups. Rychle jsem si je sundala.
„Promiň co jsi říkal?“ Zakřenim se na něj. Jenom protočí panenky.
„Že chci s tebou mluvit.“ Sjedu ho pohledem. Je mu to sekne. Fuj! On mě škrtil. Zabil málem Millie. Dobrý ten pocit je zas pryč.
„Tak mluv!“ Dívá se mi do očí. Přemýšlí zřejmě jak mi něco říct.
„No Millie říkala že se nás bojím. Nebo teda spíš mě. Proč?“ Dost! Ten kluk mě dost naštval! Já proč se ho bojím? Jak dělá blbého. Měla jsem sto chutí mu zakroutit tím jeho krkem. Nejdřív vydechnu. Nebo mu vážně něco udělám. Jo já teď už nejsem ta plachá Anna jako kdysi. Jsem klidná.
„No víš já se tě nebojím. Už ne!“ To mi ujelo. Vytřeštěně mě sleduje.
„Ehm…jak už ne?“ Co jsem to zase plácla?
„To jsem tak nemyslela.“ Udělám ten nejsladší úsměv. Trošku se zamračí. „Aha…!“ Teď se konečně podívám kde jsme. Co? V budce? Rozesměju se na celé kolo. Jenom mě nechápavě sleduje.
„Co je tak vtipný?“ Jsem zase klidná! Nejsem koutky úst mi cukají. Už klid. Bože on je na mě nalepený. Jeho obličej je tak blízko k mému. Stačilo by si trošku stoupnout na špičky, jemně ho chytit kolem krku a políbit. Asi myslí na to samé. V očích má zase tu lásku.
Ani si nevím co dělám. Šup už stojím na špičkách. On se ještě kousek sehne. Chytnu ho automaticky kolem krku. Bože co mám dělat. Moje tělo křičí jo! Rozum zas ne! Jsem jak omámená. Zase před očima ta vize jak je přitisklá Millie ke zdi. Rychle si uvědomím co jsem se chystala udělat. Ruce sundám z jeho krku. Co to bylo? Zase jak potrefená husa vyběhnu z budky. Kde jsem se ho ještě před chvíli chystala políbit. Bože mého vraha! Přitom svého přítele z minulosti. Už mi šibe jinak to nevidím! Celou dobu na mě Williem volal. Nevnímala jsem ho. Doběhla jsem ke škole. Konečně uvnitř. Šup věci do skříňky. Jdu rovnou na hodinu. Nesmím už takhle být omámená. To prostě nejde. No jo budu mluvit po hodině s Millie a o samotě. Tady ve škole to nejde tak jí pozvu k sobe.
Autor: MrsMysteryGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ruže lásky i nenávisti-4.Část-Naděje:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!