Ahojky je tu pokračování. Snad se bude líbit!
17.09.2009 (19:30) • MrsMysteryGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 779×
Uběhl už skoro týden od toho snu. Stále nemohu přijít na to co to znamená. Nechám to být, to bude lepší. S holkami jsem nemluvila už delší dobu. No jak ony na mě tak já na ně! Docela mě mrzí že se takhle ke mně chovají nic jsem jim neudělala. Říká se že v nouzi poznáš přítele…to oni opravdu nejsou. O přestávku mi zavibruje mobil, zpráva od mamky že přijde pozdě domů. Jako by chodila dřív. Se ještě nikdy nestalo. Jak tak přemýšlím nikdy tu pro mě ani jeden nebyli. To už jsem opravdu na všechno sama?Emily jde ke mně. Usmívá se mile.
„Ahoj Anno. Můžu si s tebou promluvit?“ Kouká na můj nechápavý pohled. Ani nemluvím.
„Jo jasně ale rychle!“ Odseknu hnusně. Zpraží mě tím pohledem“co si o sobě myslím?“
„Co ti je? Millie je líto jak se chováš. Lucas si tě oblíbil vlastně i já.“ Udělá smutný oči.
„Co mi je? Jsi slepá nebo navedená? Já se vás tu snažím celou dobu ignorovat!“ Dívá se. Tak zle.
„To právě nechápu víš! Jsi hodně jiná než tehdy."
Co to řekla jako tehdy? Takže že by?
„Jak jsi to myslela jako tehdy?“ Nahodím přátelskou tvář.
Ale za to Emily se tváří jako kdyby něco řekla co neměla. Tak ještě uvidíme co mi odpoví holčička. Protože já na o přijdu!
„Já no víš jsem chtěla říct než minule. Na té prohlídce. Byla jsi milá!“ Je na ní vidět že lže. Jenom protočím panenky.
Když vidí že se nechystám už nic říct tak jen vstane. Klid konečně! Ještě tři hodiny pak budu mít klid od všech tady. Nevím jak ale usnu na hodině. Zdál se mi zase sen. Byla jsem v domě. Tentokrát černé šaty. Byli krásné na tuhle domu opravdu moc. Někdo na dveře zaklepal. Pomalým krokem jsem šla otevřít. Co to? Tohle je Williem? Nádherně se usmívá. Nabídnu mu ať jde dovnitř v ruce má růži. Nádherně červená. Sednu si.
„Jak se máš lásko? Tady máš růži. A hrozně moc se ti chci omluvit.“ On se mi omluvil a řekl lásko? Ani neuvědomuji, a odpovídám.
„Jo daří se dobře. Za růži děkuji i omluva se přijímá. Ale nemysli už je opravdu konec proč to nechápeš?“ Jenom na mě vyděšeně zírá. Ani nemluví.
„Já to prostě nechápu no. Jenom kvůli tomu jak jsem se choval?“ Jenom choval? „Jenom? Ty jsi byl chladný jako led. Na tohle sílu už nemám promiň.“ Začíná být naštvaný. Z nenadání vstane. Dojde ke mně, skloní se vypadá že mě chce jenom políbit. To jsem se moc pletla chytne mě pod krkem. Stiskne víc…nemůžu dýchat. Prosím pomoc. No tak mě někdo zbuďte. Do domu vtrhne Lucas. Nějak se mu povede ho odtrhnout ode mě. Lapám po dechu v tu samou vteřinu vyběhne Williem z domu. V tu dobu se i probudím, protože do mě strkne Millie že už zvonilo. Úplně nadskočím, vystrašeně se na ní podívám. Koukáme si navzájem do očí. Najednou Millir vykulí oči. Zavolá Emily zamnou ať se nu prý podívá do očí. Tak po chvílí udělá stejné gesto. Přijdu si jako v Zoo. Dokonce i Lucas přijde. A už dost. Millie mě jenom zastaví. Zase si nakvašeně sednu. Co si myslí? Lucas udělá to samé co oni dvě.
„Hele Anno tobě se něco zdálo?“ Jenom nejistě přikývnu. Jdou ode mě kousek dál. Stejně je slyším.
„Ten strach v očích měla i předtím. Když to udělal poprvé.“ Vyhrkne Lucas. Tváří se radostně i smutně zároveň. Holky neví co říct. Přijde zamnou Emily.
„Anno co se ti přesně zdálo?“ Jenom jí sleduji, zřejmě jí došlo že jí nic neřeknu tak odejdou úplně pryč. Já rychle vstanu. Sakra co se tu už děje? Začínám si myslet že to jsou opravdu oni. Je tu další otázka. Proč nestárnou? No jo se ozývá moje paranoia. To prostě není možný. Ne není! Nějak si nevšimnu že jsem se dostala do třídy. Se zamyšleným pohledem mě sleduje Millie. Zamračím se na ní. Zakroutí nechápavě hlavou.
Hodinu přečkám v pohodě. Vyběhnu ze třídy velmi rychle. Vůbec se neohlížím na volání. Je mi jedno kdo mě volá. V šatně se moc dlouho nezdržuji. Vystřelím jak postřelená šípem. Jsem na ně naštvaná vlastně nevím kvůli čemu. Ale prostě jsem na ně naštvaná! Pane jo venku svítí slunce. Takže si mikinu sundám. Konečně! Hned mám lepší náladu. Kašlu na ně. Domů se hned jde v lepší náladě. U baráku jsem velmi rychle. U dveří na rohožce leží obálka. Nejistě jí otevřu. Je to úhledné písmo, jako by z minulého století.
„Anno mrzí mě že se mě bojíš. Proč? Proč jsi taková? Zavolej na tohle číslo…! M.N.“
Jak ví kde bydlím? Sakra…! Stále mi lezou do života. Perfektní! Moje nálada je na bodě mrazu! Zase! Kvůli nim jenom kvůli nim! Tak jí zavolám no!
Autor: MrsMysteryGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Růže lásky i nenávisti-3.Část-Pomoc:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!