Ahojky všichni...chtěla bych se omluvit, že jsem nepřidala druhou část už předtím, ale měla jsem plno práce. Tak se omlouvám, máte tu pokračování: Růže lásky i nenávisti
16.09.2009 (11:00) • MrsMysteryGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 854×
Ukazuju jim kde co je. Očividně se jim tu velice líbí. Není to nejhorší město, ale jsou hezčí. No máme tu hezký hrad . Millie je i ten typ co se zajímají o historii. Emily se líbí knihy takže jí vezmu do hnihovny. Pro každou se tu něco najde. I pro ty dva kluky. Ty zas berou auta.
Jednoduché jak facka. Lucas mě tu stále rozesmívá hláškama které patří mojí osobě. Millie má z nás záchvaty smíchu, Williem se zase mračí jediná Emily se mě zastane. "Hele Lucasi nech už Annu na pokoji nebo večer nic nebude!"
"Lásko nebuď na mě tak zlá už jsem se tak dlouho nebavil."
"Jo? Počkej doma!"
"A máš to ty vtipálku." Rozesměju se ještě víc.Lucas nahodí smutnej výraz přitom i s uraženým.
"Mě nikdo nemá rád." Emily už to radši neřeší jenom protočí ponenkama.
"Hele Anno už jsi někdy někomu ublížila?"
"Ne…ale asi tobě ublížim jestli se nepřestaneš ptát na tak blbé otázky!" V tom uklouznu na zem. Lucas vybuchně smíchy.
"Ty mě ublížit? Vždyť si nemotorná. To by nevadilo ty si, ale nebezpečná jako bedna s koťama." To se rozesměje ještě víc.
"Nech si toho jo?"
"Promiň to ale nejde!" Už mi leze na nervy. Proč si dobírá jen mě? A Millie nechá! Povídala jsem si s nima celý den. Jsou hrozně ukecaný, ale občas něco chtěj říct a nedořeknou to.
Z celého dne mě bolí nohy jsem s nima prošla skoro celé město. Teď mám konečně čas si utřídit svoje myšlenky. Ten ignorant mě štve jeho "rodina" se semnou normálně baví. Kouknu se na hodiny je kolem osmé večer. Čas jít s pejskem.
"Tome pojď jdeme ven." Hned přiběhne je to takové psí zlatíčko. Do uší si už konečně dám mp3. To je klid od Lucase. Sakra nemysli na ně! Mám to stavím se za Pavlínou. Prosím ať je doma.
"Ahoj Pavlíno."
"Jé ahoj Anno jak se máš? Co nového ve škole?"
"No máme nové žáky tam. Ve třídě máme dvě holky a v druhé třídě jsou kluci. Jsou příbuzný." "
Jsou hezký ty dva?"
"Máš smůlu holka Lucas chodí s Emily."
"No a ten druhý?"
"Ten je sám."
"Bezva no nevíš kolik mu je?"
"Nevím bohužel."
"Tak na kolik vypadá?"
"Na 19let!"
"Cože?Tak jak může být v deváté třídě?"
"By asi nemohl ne? Jenom na tolik vypadá!"
"Se hned nenaštvi! Máš zas náladu."
"Hm…" Proč žárlím? Zrovna na Williema? Proč?
"Hej Anno slyšíš mě?"
"Promiň zamyslela jsem se."
"Hele jdu až budeš mít lepší náladu tak přijď Pá!"
"Ahoj."
Co se semnou děje? Proč jsem taková? Tohle nejsem já! Plno otázek a tak málo odpovědí. No spíš skoro žádná. Mamka je z práce už doma, ale táta ne. Tohle je normální.
"Ahoj mami."
"Ahoj zlatíčko. Co bylo dnes ve škole?"
"Nuda!"
"Tak?"
"No dobrá máme nové spolužáky. U nás ve třídě dvě holky a u druhé dva kluci jsou to příbuzný."
"Třeba si už mezi těmi dívkami najdeš pravou kamarádku."
"Mami nech toho."
"Nic neříkám přece máš udělané úkoly?"
"Jo i už jsem byla venku se psem."
"Dobře ne že bych si s tebou ráda nepovídala, ale mám mnoho práce takže jdu do ložnice a pak rovnou spát. Tak dobrou zlato."
"Dobře mami a dobrou." Co si dám k večeři? Špagety a je to. Talíř jsem po sobě umyla jako vždy.
Odebrala jsem se také do svého pokoje. Zaposlouchala jsem se do hudby. Usnula jsem hned. Zdál se mi divný sen. Viděla jsem dívku s černými vlasy ve fialových šatech. Ve tváři měla vepsán smutek. Houpala se na houpačce něco zašustilo dívka sebou trhla podívala se tím směrem.
"Kdo je tam?" Ptala se roztřeseným hlasem. Nikdo se neozval. Znovu ten zvuk a znovu. Ze svého úkrytu vyšli dvě dívky. Pane bože to je Emily a Millie. Dívka se na ně pousmála.
"Anno zlatíčko proč jsi tu a ne v domě?"
"Promiňte holky já ale musela od něho pryč. Od té doby tím čím je se chová tak chladně. Je zlí strašně moc." Dívka se rozbrečela ty dvě jí jemně objali.
"Máme mu domluvit?"
"Ne to je ne prosím."
"Proč?" Ptá se udiveně Emily.
"Protože mě zabije."
"To mu nedovolíme!" Řekli obě na jednou. Millie se mile usmála.
"Víš musíš ho pochopit je to pro něho těžké."
"Pro mě snad ne? Kdo se ho nesmí ani dotknout? Já zase jenom já!"
"Klid ono se to spraví."
"Ne já nepotřebuju uklidňovat. Jsem mu odporná protože nejsem jako on." Dívka se roztřásla vzlyky.
"Anno to není pravda on tě miluje. Nemůžete za to ani jeden!" Dívka zakroutila hlavou a utekla. V tom jsem se probudila. Sakra co to bylo? To byla přece Millie a Emily! Já tam byla s nimi? Jak ale? Jestli jsem to byla já. Tak jak mluvili o té mrtvé dívce jsem byla já. Pane bože…co teď? Co jsou ale zač? Jsou jako andělé nevěřím že jsou to stvůry. To prostě nejde. Takhle jsem přemýšlela ještě hodinu. Kolem třetí ráno jsem znovu usnula.
Ráno jsem se probudila v špatné náladě. No dobré jako zase je ošklivé počasí. To mi náladu ještě z horšilo. Oblékla jsem se teple. První hodinu mám zase chemii. Takže vedle Emily a Millie. Mám věřit tomu snu? Nebo radši ne?Nechám to být zatím. Millie zářila jako sluníčko v dobré náladě. Naštěstí jsem jí ignorovala. Nevím co si mám myslet.
Autor: MrsMysteryGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Růže lásky i nenávisti - 2.Část -Prohlídka :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!