Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rubínové slunce 4. kapitola

21.05.2011 (14:45) • Missao • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2235×

Bella:

Když se se mnou rozloučil, viděla jsem z něj pak jen rozmazanou šmouhu, jak se pohyboval v upíří rychlosti. Hodně mě překvapilo, že šel za mnou. Myslela jsem si, že spíš uteče daleko od mé krve. Jasně jsem ho vyvedla z míry, že jsem se se ho nebála. Ale ono bylo fér, že jsem mu řekla, že nejsem člověk, když jsem věděla, kdo je on. Docela se mi i ulevilo, když jsem se dozvěděla, co má za schopnost. Jenže pro každou masarku bylo nebezpečné, jestliže se o jejích schopnostích někdo dozvěděl. Ještě k tomu upír, ale něco ve mně mi říkalo, že to bude lepší. A bylo.

Nenabila jsem se tolik, jak jsem měla v plánu, ale až zas tak moc mi to nevadilo, protože jsem v sobě měla pořád dost Sil ze včerejška. Pomalu jsem se vydala domů a přemýšlela, jestli zítra opravdu půjde do školy.

Domů jsem šla hodně pomalu, no spíš nešla, ale loudala se. Až opožděně mi došlo, že už je tma a zrychlila jsem krok. Doma bylo útulně teplo, tak jsem se šla převléct do mého domácího. Vicky se spokojeně rozvalovala na gauči, jenže když mě uviděla, pořád za mnou ťupkala. Neměla hlad, ale chtěla podrbat, protože jsem celý den nebyla doma.

Na večeři jsem si udělala těstoviny s omáčkou. Měla jsem ještě dvacet minut, tak jsem si šla sednout na pohovku. Vicky si mně lehla na klín, takže jsem ji musela pohladit. Vzala jsem si její kartáč a pomalu jí začala kartáčovat srst. Měla ji dlouhou, takže jsem se o ni musela starat. Opatrně jsem hladila její rostoucí bříško a přemýšlela, kolik těch koťátek bude. Když měla srst hebkou jako hedvábí, seskočila ze mě a utíkala k misce, tak jsem jí nalila ohřáté mléko. Potom jsem se najedla já.

Když jsem zapla myčku se špinavým nádobím, šla jsem si do pokoje dodělat věci do školy. Měla jsem jen pár věcí k dopsání, tak byly věci do školy rychle hotové. Šla jsem proto do koupelny a dala si sprchu. Když jsem si vyčistila zuby a převlékla se, šla jsem si lehnout do postele. Netrvalo dlouho a usla jsem.

Po krátké době mě vzbudila hudba, která vyzváněla z mobilu. Odloudala jsem se k oknu a rozhrnula závěsy, abych viděla, jak se dneska obléct. Bylo samozřejmě zataženo a všude byla vlhká mlha. Šla jsem k šatníku a chvíli se rozhodovala. Vybrala jsem si halenku a nové rifle, i když vlastně vše v mém šatníku bylo nové.

Na snídani jsem si udělala šunkové sendiče a pak spěchala ke dveřím. Z věšáku jsem si vzala bundu a obula si krásné boty. Začalo poprchávat, tak jsem k autu přeběhla. Zapnula jsem si topení a vyjela ke škole. Uviděla jsem u ní dvě luxusní auta, takže jsem si jenom trošičku oddechla. Bohužel se i tak stočily všechny pohledy na mě.

Poté, co jsem vystoupila, reakce kluků byla stejná jako včera. Namířila jsem si to rovnou do budovy, kde jsem měla mít první hodiny. Žádný z kluků nenašel odvahu mě včera po telefonu někam pozvat, tak jsem byla nejistá, jestli dneska tu odvahu najdou.

Hodinu jsem měla mít s Angelou Weberovou, se kterou jsem včera seděla u stolu. Byla hodně tichá, takže jsem se na povídání s ní i docela těšila. Když jsem vešla do třídy, uviděla jsem něco - nebo spíš někoho -, co mi změnilo plány. Byl tam Edward.

Nevěděla jsem, jestli si k němu mám sednout, ale jakmile jsem uviděla Angelu, jak sedí s Benem (kterého jsem si pamatovala ze včerejška), rozhodla jsem se. Když jsem se posadila, podíval se na mě.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho. Díval se na mě a snažil se nedýchat. Teda, aspoň tak to vypadalo.

„Ahoj,“ řekl, pak ještě zašeptal, „ukážeš mi, prosím, tvoje myšlenky?“

Podívala jsem se na něj a pak přikývla. Stáhla jsem si ho a zeptala se, ,Už jsi spokojený?' Na to jen okouzleně přikývl. Sešli bychom se po škole? napsal úhledně na malý papírek. Koukla jsem se na něj a tentokrát okouzleně přikývla já. Dívala jsem se do jeho krásných zlatých očí a úplně jsem se v nich začala topit. Pokřiveně se na mě usmál a mně došlo, že nemám psychický štít. Zrudla jsem a ihned si ho natáhla. Nevím, co to se mnou bylo.

„Přijedu k tobě,“ zašeptal. Hodina zanedlouho skončila a já se vydala do druhé budovy. Věděla jsem, že jde Edward, protože jsem cítila jeho auru. Zasmála jsem se a otočila se. Rozvířila jsem vzduch a Edwardovi ztmavly oči, ale snažil se rychle ovládnout.

„Asi se tě nemusím ptát, jestli víš, kde bydlím, že?“ ušklíbla jsem se.

„V lese u toho stromu?“ Přikývla jsem a on pak odcházel do jiné budovy.

Edward:

Jakmile jsem došel do třídy, dívky se na mě nenápadně toužebně zadívaly, ale nevšímal jsem si jich. Už vůbec jsem nechtěl slyšet jejich myšlenky. Zrovna jsme měli dějepis, takže jsem ani nemusel dávat pozor. Využil jsem svou schopnost, abych viděl, co dělá Bella. Trošku jsem byl zklamaný, když jsem zjistil, že má zase štít, ale podíval jsem se na ni z myšlenek někoho jiného.

Mike Newton měl myšlenky toho typu, jestli ji pozve na rande a jestli s ním bude chodit. Ta myšlenka se mi nelíbila a já nevěděl proč. Nechtěl jsem, aby na ni takhle myslel, protože mě to... dráždilo. Ano, to je to správné slovo. Neměl jsem ani ponětí, proč se mi to nelíbilo.

Dnes mi šlo líp s ní mluvit, ale když jsem se nadechl, bylo to jako poprvé. Jen jsem věděl, co očekávat. Měl jsem takový dojem, že ona věděla, že se snažím nedýchat. Jakoby věděla, že má tak neskutečně lákavou krev. Bylo velmi obtížné, jí být tak blízko, protože jsem cítil, jak jí pod tenkou pokožkou burácí tep.

Bylo velice zvláštní slyšet její myšlenky, protože jsem z nich cítil nějakou vnitrní energii. Nevěděl jsem jakou, ale ona o ní určitě věděla. Přemítal jsem, jestli tu energii použila, aby mohla ovládat vzduch a ostatní. Bylo zvláštní, že to tak dobře ovládala. Jak jsem si už jednou pomyslel, ona je prostě dokonalá.

Po vyučování jsem šel se svými sourozenci na oběd, kde jsem viděl Bellu, jak si o něčem povídá s Angelou. Nenápadně jsem se na ni podíval, ale ona si toho všimla. Začervenala se a podívala se jinam. Sedli jsme si k sourozencům ke stolům, ale samozřejmě jsme nic nejedli. Když jsme šli vyhodit jídlo, které jsme měli nedotčené na tácech, uviděl jsem Newtona, jak se na něco Belly ptá. Pak jsem uslyšel jeho myšlenky. Doufám, že se mnou půjde, jinak se ztrapním před klukama zbytečně. To mě podráždilo o něco málo víc, když na ni předtím myslel.

Bella naštěstí zdvořile odmítla s omluvou, že něco doma musí dozařizovat. On byl ale připraven, pozvat ji jindy. Jasper ucítil moji podrážděnost, ale na nic se mě neptal. Musel to asi přisoudit k tomu, že na mě dál všechny dívky myslí.

Když jsme byli doma, šel jsem znovu do pokoje. Po pár minutách za mnou přišla Alice.

„Edwarde, proč tě vidím, jak jdeš k nějakému slepému místu? A proč pak nevidím budoucnost té Belly? A proč si myslím, že to nějak navazuje?“ zeptala se. Nevěděl jsem, jak na to odpovědět.

„Já zase neslyším její myšlenky, ale nemůžu ti všechno říct. Je to čistě její věc. A ano, navazuje to,“ zašeptal jsem tak, aby to slyšela jen ona. Byla znepokojená, že Bellu nevidí. A když mám v plánu jít k ní, pak nevidí ani mě. Povzdechla si a pak odešla. Chvilku jsem jen tak postával a pak jsem se šel připravit na to, že půjdu k Belle.

Ani nevíte, jak mě těší, že vždycky chcete další kapitolku. Stačí jediný komentář a vždycky mě to popožene, abych měla napsanou další kapitolku. Takže znovu věnuji tuto kapitolku těm, kdo si tuto povídku čte. A jeden vzkaz pro RonnieCullen: Pokusím se ti moji fantazii někdy půjčit. Jen nevím, jestli budeš pak s ní spokojená. :D

shrnutí

Autor: Missao (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rubínové slunce 4. kapitola: