Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rubínové slunce 14. kapitola

09.08.2011 (07:30) • Missao • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1092×

Bella:

Když Edward odešel, vznesla jsem se na zem a běžela domů. Přece jen, už se stmívalo. A já jsem nechtěla narazit na jednoho krvelačného upíra. I když... Mohla bych jej na hodnou dobu odradit.

Z dnešního nabíjení jsem si přinesla Sil tolik, až jsem měla na rozdávání. Bylo to zvláštní, ale velmi příjemné. Edward řekl to samé. Ale zněl u toho velmi ohromeně a zaskočeně.

Doma jsem byla za chvíli, protože jsem utíkala rychle a k mému překvapení jsem se moc neunavila. Přemýšlela jsem, že to bylo tím, že jsem měla Edwarda jako součást nabíjení. Asi ano. Nebo spíš... asi určitě ano.

Vicky na mě doma hezky poslušně čekala. Byla prostě zlatíčko. Ležela rozvalená u zadních dveřích, kterými jsem předtím vyšla ven. Jakmile jsem vešla, přiběhla ke mně, mňoukajíc, a dožadovala se pohlazení. Byla miláček.

Nasypala jsem jí do misky její oblíbené granule a sama si šla udělat večeři. Měla jsem přeci jen velký hlad. A toasty byly udělané velmi rychle.

Jakmile jsem už dávala talíř do myčky, zaslechla jsem z obývacího pokoje zvláštní zvuky. Když jsem se tam vydala, spatřila jsem příčinu těch zvuků. Vicky se natahovala po opěradle gauče a škrábala jej.

„Vicky! Ty potvůrko, nech ten gauč na pokoji,“ řekla jsem a smála jsem se. Vicky se na mě podívala a jen nevinně mňoukla. Ten obličej jsem dobře znala.

„Ne ne, já si nemyslím, že jsi nevinná, ty moje zlatíčko. Za trest tě hezky vykartáčujeme.“ Jakmile jsem si vzala do ruky její kartáč na srst, nadšeně mňoukla a vydala se za mnou. Zasmála jsem se a posadila se na gauč. Vyskočila mi na klín a uvelebila se na něm. Jemně jsem kartáčovala její dlouhou srst. Začala jsem na hlavě a pokračovala na hřbet. Ještě takhle několikrát a začala jsem ji kartáčovat na boku a pod hlavou. Byl to pro ni signál, aby se otočila, abych mohla vykartáčovat zbytek jejího tělíčka. Otočila se na záda a protáhla si přední tlapky. Jemněji jsem ji kartáčovala přes bříško, které už bylo trošičku znatelné, ale jen zblízka. Těšila jsem se na ta koťátka asi tak moc, jako Vicky. Nemohla jsem se dočkat, kolik jich bude a jakou budou mít srst. Kolik bude holčiček a kolik kluků. Vicky, jako by poznala, na co myslím a mňoukla.

Někdy se chovala téměř jako člověk. Byla chytrá a někdy mi rozuměla, jako třeba s tím kartáčováním, když jsem její kartáč vzala do ruky.

Vicky přes celé kartáčování nadšeně vrněla, ale já jsem si pak všimla, že mám oblečení od jejich chlupů. Ta mrška pelichala. Celé oblečení jsem měla od chlupů, ale nemohla jsem to plně rozeznat, protože na mně Vicky pořád ležela. Tušila jsem, že pod ní je to ještě horší.

Když už byla její srst hedvábně jemná, Vicky ze mě seskočila. Postavila jsem se a podívala se na mé oblečení. Na místech, kde se předtím rozvalovala moje kočička, bylo chlupů nejvíc. Zasmála jsem se nad tím, jak jsem vypadala a šla za Monou.

Ta si spokojeně odpočívala ve svém teráriu. Někdy jsem přemýšlela, že se její život točí hlavně kolem jídla, odpočívání, zase jídla a zase odpočívání. Ale očividně jí to nevadilo. Spíš naopak. Byla s tím spokojená.

Dala jsem jí do mističky několik plátků salátu a do druhé mističky nalila vodu. “Želvím“ tempem se k ní vydala.

Podívala jsem se na hodiny, které hlásily, že je devět večer. Neměla jsem už co na práci, tak jsem se rozhodla pro hřejivou koupel. Šla jsem do pokoje, vytáhla si z šatny první košilku, která mi padla pod ruku, a šla jsem do koupelny.

Do vany jsem si napustila teplou vodu a dala jsem si do ní i oblíbený jahodový šampón. Oblečení jsem si dala na hromádku a vlezla do hřejivoučké vody, která se ještě napouštěla. Zastavila jsem ji, až byla pár centimetrů od okraje.

Teplá voda perfektně uvolnila moje ztuhlé svaly a já jsem si mohla vychutnat tu chvíli, kdy jsem jen relaxovala. Bylo to perfektně příjemné. Jen tak si odpočívat a o nic se nestarat. Jen ležet v teplé vodě a vnímat vůni šamponu, která se vznášela koupelnou.

Ležela jsem tak asi hodinu. Vylezla jsem z vany krásně uvolněná, oblékla jsem si košilku, vyčistila zuby a šla do postele. Vana se vypouštěla asi deset minut, ale nechtěla jsem tam stát, takže jsem jen vytáhla špunt a nechala vodu odtéct.

V posteli jsem poté usnula velmi rychle…

Jako každé ráno, probudil mě budík na telefonu. I když jsem měla ze včerejška mobil vypnutý, budík hrál tak jako tak.

Chvíli jsem přemýšlela. Co, kdybych dnešek udělala slunečným? To by ale Edward nemohl jít do školy, takže jsem nápad zavrhla. Já jsem ho přece jen potřebovala.

Vyloudala jsem se z postele a protáhla se. Přešla jsem k oknu a podívala se ven. Byl normální den, co bych taky čekala. Obloha zatažená šedými mraky a lehký déšť. Povzdechla jsem si a šla do šatny. Vzala jsem si na sebe tričko a rifle. Šla jsem do koupelny a provedla řádnou ranní hygienu.

Běžela jsem do kuchyně a začala se prohrabovat ledničkou. Měla jsem velký hlad a budu muset zajít nakoupit do místního obchůdku. Vytáhla jsem si máslo, které jsem si pak namazala na krajíc chleba. Nestačilo mi to, ale byla jsem alespoň trošku nasycená.

Šla jsem dát Vicky do misky granule a Moně plátek salátu, obula jsem se, vzala jsem si na sebe bundu a vyšla ven. Nastoupila jsem do auta a oklepala se. Už nepršelo trošku, ale vážně hodně. Neměla jsem ráda škaredé počasí. Raději jsem se vyhřívala na sluníčku a nechala sluneční paprsky laskat mou tvář. Proto jsem si vždycky raději vybírala slunečná místa. Ale nikdy nebudu litovat toho, že jsem sem přijela. Toho se litovat nedá.

Pomalu jsem vyjela ke škole. Na parkovišti před ní nebylo moc aut. Koukla jsem se na hodiny a potichu jsem se zasmála. Bylo půl sedmé. A vyučování začínalo až ve čvrt na osm. Zakroutila jsem nad tím hlavou, ale šla jsem zaparkovat na svoje místo.

Na parkovišti téměř nikdo nebyl a já měla černá skla v autě, takže mě nikdo nemohl vidět. A já jsem vždycky chtěla něco vyzkoušet. Nastavila jsem před sebe ruce a soustředila jsem se na malé množství Sil. Zavřela jsem oči a soustředila se na tu špetku Sil a na moje ruce. Po chvilce soustředění jsem otevřela oči a zářivě se usmála. Pár centimetrů nad mými dlaněmi se vznášel modrý plamínek. Nebyl horký, ale chladný. Magický. První slovo, které mě napadlo.

Podívala jsem se z okna a viděla jsem, jak na parkoviště příjíždějí další a další auta. Nedošlo mi, že jsem tímto 'experimentem' strávila půl hodiny. Zastavila jsem proudění Sil do mých dlaní a plamínek se změnil v jiskřičku, která ve zlomku vteřiny zmizela. „Magický plamínek,“ pomyslela jsem si znovu.

Někdo zaťukal na okýnko. Vzhlédla jsem a všimla si Jessicy, jak trpělivě čeká u auta. Vzala jsem si batoh a vystoupila.

„Ahoj, Bello, platí na dnešek ten Seattle?“ zeptala se vesele.

„Jo, jasně, že platí. Jely bychom tam mým autem, třeba?“ zeptala jsem se jí. Zamyslela se, podívala se na moje auto a zářivě se na mě usmála.

„Super, tak jo. Vyřídím to Angele. Jdem na hodinu?“ Střelila jsem pohledem na místo, kde stáli Cullenovi. Vůbec jsem si nevšimla, že přijeli.

„Jo.“ Vyšly jsme ke škole. Cestou jsem se nenápadně usmála na Edwarda. Zářivě mi úsměv oplatil. Všimla jsem si, že aury holek, co neustále pokukovaly po Edwardovi, najednou znenávistněly, když se podívaly na příčinu jeho úsměvu. Byla jsem rozhodnutá nevšímat si jich. Měla jsem kamarádky, kterým bylo docela jedno, s kým chodím. Angelu a Jessicu. Jess se chovala, jakoby nic a Angele to bylo jedno. Její aura byla šťastná. A Jessičina aura byla normální. Veselá. Dokonce jsem si všimla, že když si jí vždycky Mike všimne, její aura mírně zrozpačití a zrůžoví. Vyšla jsem z toho, že se jí zcela jistě Mike líbí.

Jessica měla jemně oranžovou auru a Angela ji měla jemně růžovou až lehce fialovou. Byla jsem ráda v přítomnosti takových příjemných aur.

Ve třídě, kde jsme měly s Jess hodinu, ještě nebylo moc lidí. Sedly jsme si do zadní lavice a čekaly na zazvonění. Tohle ale byla dívčí hodina. Dveřmi prošla skupinka holek. Hned na první pohled bylo vidět, že dostanou všechno lusknutím prstu. Zrovna tyhle holky, když mě uviděly, začaly mě propalovat nenávistným pohledem. Byla jsem si jistá, že kdyby mohl pohled zabíjet, byla bych už dávno mrtvá.

Do třídy ještě vešla Alice. Zamávala na mě a já se na ni usmála. Ty holky si potichu podrážděně odfrkly. Alice si šla sednout před nás.

„Alice, tohle je Jessica. Jessico, tohle je Alice,“ představila jsem je.

„Jsem ráda, že tě poznávám,“ řekla Alice mile.

„Nápodobně.“ řekla a usmála se Jessica. Najednou mě něco napadlo.

„Jess, co kdyby s námi jela i Alice?“ zeptala jsem se.

„Nejsem proti,“ řekla Jess vesele.

„Super! Alice, chtěla bys s námi dnes jet do Seattlu?“ Alice se rozzářila.

„Jasně!“ Do třídy vešla Angela. Zamávala jsem na ni a ukázala na místo vedle Alice. Ani se nezasekla v pohybu. Jen se mile usmála. Když se posadila, Alice se na ni usmála.

„Ahoj, já jsem Alice.“ Podala jí ruku.

„Já jsem Angela, těší mě.“ Taky jí podala ruku na seznámení.

„Mě taky.“ Usmály se na sebe.

„Ang, my jsme se bavily o tom, že by s námi jela dneska i Alice. Nevadilo by ti to?“ zeptala jsem se jí.

„Nemám problém.“ Tak, a bylo to. Moje kamarádky byly seznámeny. Zbytek dne jsme ještě prodiskutovávaly, co všechno na naší “dámské jízdě“ budeme dělat. Na oběd jsme si všechny sedly spolu. Všechny jsme se moc těšily, až na chvíli odjedeme z Forks.

Po škole jsem odjela domů. Celý den mi nějak rychle utekl, ale to bylo tím, že jsem měla každou chvíli něco na paměti. A Edwarda jsem potkala jenom v biologii.

Jakmile jsem otevřela dveře od domu, přiběhla ke mně Vicky. Její miska byla prázdná a mně došlo, že další dny a týdny bude muset jíst častěji. Vůbec mi to nevadilo. Těšila jsem se. Vyškrábala jsem jí do misky jedno z posledního kočičího jídla, které mi začalo docházet. Napadlo mě, že bych dneska ještě zaskočila do potravin. Možná zítra, kdyby na to nezbyl čas.

Vydala jsem se do pokoje a udělala jsem si všechny věci do školy. Bylo jich trošku víc, ale měla jsem hotovo za deset minut. Podívala jsem se na hodiny. Za deset minut jsem se měla stavit pro holky. Šla jsem do šatny a pozorně se rozhlédla. Potřebovala jsem nějaké oblečení, co by se na to hodilo. Probírala jsem polovinu z mých věcí. Většina byla ještě od nakupování s Alice. Oblékla jsem se do šatů, legín a obula si boty. Podívala jsem se na sebe spokojeně do zrcadla. Vážně mi to docela slušelo.

Hodila jsem na sebe bundu, nakrmila Vicky a šla k autu. Věděla jsem, kde Angela s Jess bydlely, protože mi to řekly, když jsme probíraly ostatní věci k dnešnímu dni. Když jsem jela k Jessice, viděla jsem, že stojí před domem a netrpělivě mě vyhlíží. Zastavila jsem před ní a ona si nastoupila dozadu. Byla si vědoma toho, že ještě nastoupí Ang s Alice.

„Ahoj, to jsme se dlouho neviděly, co?“ zeptala jsem se vesele. Rozesmála se.

„Vážně dlouho. Asi dvacet minut,“ odpověděla. Zasmála jsem se.

Jela jsem normální rychlostí, ale přesto jsem byla u Angely včas.

„Ahoj, Ang,“ pozdravily jsme s Jess.

„Ahoj! Bello, ještě jsem neviděla tvoje auto uvnitř. Máš ho vážně krásné. A to se v autech moc nevyžívám.“ Sedla si hned vedle Jessicy.

„Díky, Angelo.“ Usmála jsem se.

Holky překvapeně hleděly po okolí, když jsem jela k Alice. Nevěděly, kde bydlí Cullenovi. A překvapilo je, jak mají krásnou vilu, protože když ji uviděly, zalapaly po dechu.

„Pááni, to je krása! Představte si v tom bydlet,“ řekla zasněně.

„To musí být něco,“ přitakala Angela. Ani jsme nemusely vystoupit a Alice k nám přiběhla. Otevřela dveře, naklonila se dovnitř a zeptala se:

„Ahoj holky! Chtěla jsem přemluvit Rose, jestli by možná nechtěla jet taky, ale měla moc práce s Emmettem. Nevím, co zase “vtipného“ udělal, ale Rose to docela naštvalo.“ Všechny jsme Alici pozdravily a vyrazily jsme směrem k Seattlu. Jela jsem dost rychle.

Cestou jsme se bavily o všem, co nás napadlo. Byla to zábava. Ještě nikdy jsem si jen tak nevyrazila s kamarádkami. S Alice to bylo skvělé, ale ona nebyla člověk.

Když jsme za půl hodinu dojely k obchodnímu domu, nejbližší parkoviště bylo plné. Musela jsem zaparkovat asi v Mongolsku. Byl tam prostě velký provoz. Ale ze zapadlejší části města bylo aut vážně málo. Zaparkovala jsem tam. Vystoupily jsme, já jsem zamkla auto a šly jsme směrem k obchodu. Cesta nám trvala pět minut, než jsme byly uvnitř. Měly výprodeje a slevy. Šly jsme k nejbližší prodejně a užívaly si nakupování. Byla to zábava. Alice hledala oblečení, které by nám slušelo a každou chvíli nás naháněla do kabinek i s tím, co jsme si vybraly samy. A vybírala vážně dobře, to už jsem věděla. V obuvi se nám líbilo hodně věcí. A když byly ve slevě, koupily jsme si je. Alice nakupovala především z nových věcí, i když nebyly ve slevě.

Bavily jsme se vážně úžasně. Když už jsme vycházely, setmělo se. Šly jsme si dát věci do auta. Nebály jsme se, i když jsme šly zapadlejšími částmi. Šly jsme dát do auta věci, ale najednou se to stalo.

Ucítila jsem tu zlověstnou auru, která se k nám rychle přibližovala. Otočila jsem se a uviděla ho. Už se nepřibližoval. Stál na místě s tím svým úsměvem lovce. A začal se pomalu přibližovat. A Alicina aura se rozzuřila do nejtmavší červené. A aury Jessicy a Angely ztmavly strachem, hrůzou.

„Já jsem věděl, že se dočkám. Kteroupak si dám jako první?“ říkal naschvál nahlas, aby ho holky slyšely.

„Vypadni, Alexi. Dřív, než umřeš,“ řekla jsem mu. Alice se nemohla prozradit. Bylo by to nebezpečné. A já mohla jen doufat, že Jess s Ang budou schopny dodržet tajemství.

„Ale nepovídej. Jsem schopný tě zabít dřív, než by jsi mě nechala zapálit. Jako předtím. Že?“ mluvil nebezpečně a ten lovecký úsměv mu ze rtů nezmizel.

„O co se tady pokoušíš? Nevíš, že neovládám jen oheň? Ale i ostatní elementy,“ pohrozila jsem mu. Holky vedle mě úplně ztichly.

„To je mi jedno. Nestihla bys je použít. A dost tlachání. Mám chuť.“ Viděla jsem, jak vyrazil vpřed. Ale směrem k Jess. Asi jako zákusek. To jsem nesměla dovolit!

Nákupní tašky jsem bleskurychle upustila, ruce jsem dala dlaněmi s roztaženými prsty směrem k němu. Začala jsem se soustředit. Nemohla jsem dovolit, aby se holkám něco stalo. Alex začal hořet. Zavřískal, ale běžel dál. Krvežíznivost ho naprosto ovládla. Použila jsem vzduch a ten ho odhodil asi padesát metrů od nás. Přestal hořet. Napadlo mě použít modrý plamen. Nepotřebovala jsem moc Sil a mohl být silný.

Nepletla jsem se. Alex nezačal hořet napovrchu, ale jeho kůže začala praskat. A z těch prasklin vylézal modrý oheň. Zavřískal a padnul na zem. Svíjel se v bolestech a mně se ho najednou zželelo. Chtěl ubližovat, ale tohle muselo vážně obravdu bolet. A já vážně nechci být sadistka. Zastavila jsem proudění Sil. Moje ruce se snesly k bokům a zaťaly se v pěst.

„Vypadni. A nemysli si, že jsem slabá. Já vážně nejsem,“ řekla jsem mu výhružně. Ztuhle se postavil, ale otočil se a byl pryč. Dalo mi to trochu námahy, ale jen jsem to vydýchavala. Jinak jsem byla v pořádku. Pomalu a opatrně jsem se otočila k holkám.

Tato kapitola předčila můj osobní rekord, protože má 2622 slov!

Asi vám přijde zvláštní, že v minulé kapči Alex necítil žádné upíry. Na to vám odpovím. Byl příliš posedlý Bellinou vůní a nevšímal si okolí.

Vážně doufám, že se vám kapitola líbila, i když si osobně myslím, že se mi moc nepovedla.

Věnuji ji všem, co totu povídku čtou. :)

(Všechny chyby padají na moji hlavu, jak jinak.) :D

Autor: Missao (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rubínové slunce 14. kapitola: