Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Return - 14. kapitola

Sněhurka a love- Perex

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Return - 14. kapitolaTakže rozhodla jsem se být hodná a dát další díl i když se do kina nakonec nejde. No co ale říkám rovnou, že je to na vlastní nebezpečí a když bude hodně komentářů tak zítra přidám další.

03.12.2009 (11:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2550×

14. Tělocvik a jeho následky

Hudba

Pohled- Isabelly (Romči)

Jen co jsme přijeli před školu, bylo to jako včera. Edward mi pomáhal z auta. Vzal mi tašku a já se pomalu vydala do školy. S těmi berlemi to moc nešlo. Asi jsem už Edwarda štvala. Když jsem se před školou zastavila, vytrhl mi berle z rukou. Zmateně jsem se na něj podívala.

Doslovně je zahodil za sebe. Jen jsem na něj zírala.  Než jsem stačila cokoliv, už jsem byla v jeho náruči. Vypískla jsem, jak jsem to nečekala. Podívala jsem se na moje berle, které Roman sebral a odnesl pryč.

„Edwarde, co to má být? Já chci svoje berle,“ začala jsem a pokoušela se od něj odstrčit. Ale bylo to marné.

„Jsi moc pomalá a navíc by ses na tom náledí zabila,“ řekl v klidu a pokračovat do třídy. Všichni se na nás dívali a tak jsem raději sklopila pohled. Donesl mě až do třídy a posadil na místo. Chtěla jsem zpátky svoje berle, ale ne druhou stranu, jsem chtěla, aby mě nosil.

Jen co vešel učitel do třídy, už mi dával test, který jsem zmeškala. Díky Edwardovi jsem to vše uměla a tak jsem to měla rychle napsané. A tak to bylo na všech předmětech. A po každé hodině mě nosil Edward do další učebny. Odnesl mě i na oběd, ono to ani jinak nešlo, když moje berle byly kdo ví kde. No vlastně Roman to ví.

Emmett se smál, když Edward se mnou v náruči vešel do jídelny a všichni se na nás otočili a ztichli. Bylo to vážně trapné. Edward si jich nevšímal a posadil mě ke stolu jako vždy. Když odešel pro moje jídlo, začala jsem shánět svoje berle.

„Kde jsou moje berle?“ vypálila jsem na Romana. Jen se na mě díval, určitě to nečekal.  Nezmohl se na slovo a Emmett se začal smát. To už ke stolu přišel Edward.

„Neboj, jsou v bezpečí,“ odpověděl místo Romana. Naštvaně jsem se na něj dívala. Edward se tvářil jako andílek a mírně se usmíval.  Dal mi tác s jídlem přede mě, ale já se rozhodla trucovat. A tak jsem začala jíst jídlo z tácu Emmetta. Ten vybuchl v smích. Po zbytek oběda jsem si Edwarda ani Romana nevšímala.

Když jsem se najedla, rozhodla jsem se bez pomoci odejít. Štěstí, že jsme seděli poblíž druhého východu. Bez slova jsem se zvedla. Všichni, se na mě podívali, ale já si jich nevšímala. Emmett se pořád usmíval jako blbeček. Věděla jsem, že kdybych si na tu nohu stoupla, Carlisle by se to dozvěděl a zabil by mě.  Povzdechla jsem si a po jedné noze doskákala k východu. Nevšímala jsem si těch pohledů ostatních.

Doskákala jsem až ven. Ale tam mě čekala velká překážka. Schody a poté náledí. Povzdechla jsem si a už se chytala zábradlí, když v tom jsem opět byla ve vzduchu. Zmateně jsem se podívala. Na Edwarda, který mě s úsměvem držel v náruči.

Vzdala jsem snahy, aby mě pustil a tak mě odnesl na další hodinu biologie a pak bude tělocvik. Kde se s učitelem domluvím, jestli smím v malé tělocvičně cvičit s kolenem.

 

Jediný normální učitel ve škole je na biologii. Jelikož mě nezkoušel, nic. A tak jsem celou hodinu mohla zabíjet pohledem Edwarda, který se usmíval jako sluníčko.

„Já ty berle ale budu chtít zpátky,“ zasyčela jsem k němu. Ještě víc se usmál.

„Ale já ti je nedám,“ zašeptal ke mně. Naštvaně jsem se odvrátila k oknu. Jediné, co jsem zaslechla, bylo, jak se zasmál a celou hodinu jsem cítila jeho pohled.

Po hodině jako by nic mě vzal zase do náruče. Ale já ho neobjala kolem krku a naschvál jsem se dívala jinam. Odnesl mě až před dívčí šatny, kde si mě vyzvedla Alice. Určitě má pro mě i oblečení.

Taky že jo, zavlekla mě do rohu šatny a vytáhla kraťásky a tílko. Vytřeštila jsem oči a kroutila hlavou, že ne.

„Alice, ne, bude mi vidět jizva,“ sykla jsem rozčíleně. Zatvářila se jako štěně ve výprodeji.

„Ale no tak, bude ti to slušet, nikoho ta jizva zajímat nebude,“ přesvědčovala. Ale jelikož jsem neměla nic jiného, musela jsem. Pomohla mi se převlíknout.

„Pospěš, musím to vyřídit s učitelem,“ popoháněla jsem jí, když mi zavazovala botu.

„Neboj, Edward se o to postaral.“ Povzdechla jsem si.

„To se ke mně bude pořad chovat jako k miminu?“ zeptala jsem se.

Alice se zasmála. „Neboj. A hlavně neříkej, že ti to vadí,“ a spiklenecky mrkla. Vytřeštila jsem oči, ale měla pravdu. V tom vyskočila a začala se usmívat.

 

Chytla mě za ruku a pomohla mi do tělocvičny. Pořád mi ale chyběly moje berle. Když jsme vešli všichni se na nás otočili. A já svou nohu nenápadně schovala za Alici, jelikož mi byla vážně vidět ta jizva. Edward stál u učitele a o něčem mluvili. Najednou se na nás podíval a usmál se, já raději sklopila pohled.

Učitel přikývl a Edward s úsměvem šel za mnou. Alice mě pustila a udělala krok stranou, podívala jsem se na ní jako na zrádce a levou nohu schovala za tu pravou. Nikdo nemusí vidět tu jizvu.

Došel až ke mně a vzal si mě do náruče. Přitiskla jsem se k němu, jelikož jsem tak schovala svou jizvu. Obtočila jsem mu ruce kolem krku. Alice se spokojeně usmívala stejně jako Roman a Jasper. Nechala jsem to být. Edward i se mnou v náruči odešel do malé tělocvičny.

Tam už bylo vše připraveno. Položil mě opatrně na žíněnku. Podíval se mi na levou nohu, kde byla krásně vidět moje jizva. Odvrátila jsem pohled, jelikož se mi hnusila. Když jsem ucítila příjemný studený dotek. Podívala jsem se zmateně na Edwarda, který se díval na tu jizvu a opatrně po ní přejížděl prsty. Bylo to tak příjemné a já zase měla ten svůj pocit deja- vu.

Dívala jsem se nechápavě na Edwarda, ale on jako by byl hypnotizován tou jizvou. Bylo to tak příjemné, že jsem zavřela oči a soustředila se jen na ten dotek. Nechtěla jsem, aby to někdy skončilo.

Když jsem se po dlouhé době donutila otevřít oči, Edward se stále díval na tu jizvu a můj pohled zabloudil na hodiny. Už byl skoro konec hodiny.  Naklonila jsem se blíž k Edwardovi a on v tu chvíli zvednul hlavu.

Naše obličeje byly jen pár centimetrů od sebe.

SHRNUTÍ

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Return - 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře