Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Renesmé je můj život 9. kapitola

28.07.2010 (07:00) • eElis • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3441×

9. KAPITOLA

Bella

Šla jsem hledat Eleazara, abych s ním trénovala ovládání mého štítu. Byl pořád v tělocvičně. Pozdravila jsem. Jejich pohledy se stočily na mě. Všichni se na mě usmívali, ale až na Tanyu. Sjela mě pohrdavým pohledem, začala od mých nohou až nakonec se mi zadívala do očí. Z jejího pohledu jsem vyčetla pohrdání, zhusení a nenávist vůči mé osobě. Nechápala jsem to, co jsem jí udělala, že na mě tak kouká. Vždyť je to teprve chvilka, kdy jsem ji poznala.

„Tanyo, máš nějaký problém s mojí osobou?“ zeptala jsem se ji přímo. Nerada jsem chodila okolo horké kaše a její pohled se mi ani trochu nelíbil.

„Ne, samozřejmě, že ne, jak bych mohla,“ odpověděla mi a na tváři vykouzlila sladký úsměv. Měla jsem chuť po ní skočit a utrhnout jí hlavu.

„Hm, tak to bych asi měla jít za Carlislem, aby mi vyšetřil zrak,“ řekla jsem jí ironicky. „Protože z tvého pohledu jsem měla úplně jiné pocity. Zajímalo by mě, proč si se na mě dívala s pohrdáním, zhusením a nenávistí, když mě vůbec neznáš. A byla bych opravdu ráda, kdyby si mi řekla, co ti na mě tak vadí.“

„Jak si říkala, asi by sis opravdu měla nechat od Carlisla vyšetřit zrak, protože asi není v úplném pořádku,“ odpověděla mi taky s ironií a přitom se na mě sladce usmívala. Měla jsem co dělat, abych ji nerozcupovala na kousky.

„Tanyo, varuji tě! Nezahrávej si s mojí trpělivostí a dobře ti radím, vyhýbej se mi,“ křičela jsem jí vzteky do tváře. V tu chvíli Eleazar zareagoval.

„Tanyo, okamžitě se Belle omluvíš a pak odejdeš z této místnosti,“ řekl jí Eleazar a měřil si ji přísným pohledem.

„Jí se nikdy neomluvím!“ odpověděla mu a odcházela s hlavou hrdě vztyčenou z tělocvičny. U dveří se otočila a podívala se mi zhnuseně do obličeje. Musela jsem se hodně přemáhat, abych po ní neskočilo. Její chování mě uráželo. Nechápala jsem, proč se tak vůči mě chová.

„Bello, moc se ti omlouvám za chováni Tanyi. Nevím, co to do ní vjelo,“ omlouval se mi Eleazar.

„Eleazare, prosím neomlouvej se mi za její chování, ty za to nemůžeš,“ odpověděla jsem a usmála jsem se na něj.

„Ne, musím se ti omluvit za její chování vůči tvojí osobě. Normálně se takhle nechová,“ ještě chtěl něco dodat, ale já ho zarazila.

„Dost, přestaň se mi omlouvat. Ty za to opravdu nemůžeš. A nechci už o tom slyšet ani slovo.“

„Tak dobře. Začneme tedy trénovat s tvým štítem?“ zeptal se mě. Jen jsem mu přikývla na souhlas. Eleazar vyzval zbytek jeho rodiny, aby nás tu nechali o samotě, abych se mohla lépe soustředit. Rozloučili se a opustili tělocvičnu. Jen poprosil Carmen, zda mu sem nemohla poslat Aleca, který nám měl s tím pomáhat. Byl tu během chviličky. Začali jsem trénovat. Bylo to velmi náročné. Po chvíli jsem na sobě pocítila únavu, ale ne tělesnou, ale psychickou. Myslela jsem si, že se mi to nikdy nepovede. Byla jsem sama na sebe naštvaná. Vzpomněla jsem si na Tanyino chování vůči mě a byla jsem už opravdu rozčílená. V tu chvíli se mi to podařilo. Díky tomu vztek jsem pocítila, jak postupuji do Alecova nitra a přebírám kontrolu nad jeho darem. Ještě několikrát jsem to zopakovali a pokaždé jsem to dokázala. Radovala jsem se a se mnou i Alec s Eleazarem. Rychle jsem se s nimi rozloučila a hledala jsem otce. Chtěla jsem mu říct, že už jsem dokázala plně použít svůj štít.

Mé kroky mě nejdříve zavedly do jeho pracovny, ale nebyl tam. Vydala jsem se tedy do korunovační sálu, ale opět jsem měla smůlu. Byli tu jen strýcové.

„Nevíte, kde je otec?“ zeptala jsem se jich.

„Právě tu na něj čekáme, také ho nemůže nikde najít.Copak potřebuješ třeba by jsme ti s tím mohli pomoct,“ zeptal se mě Marcus.

Stoupla jsem si kousek před ně a hrdě zvedla hlavu.

„Už umím zcela ovládat svůj štít. I když jen díky vzteku,ale jsem dokázala jsem to a už vím, jak na to,“ vykřikla jsem radostně. Oba dva naráz mě objal a chválili, jak jsem dobrá. Ujišťovali mě, že to nebude dlouho trvat a dokážu ho ovládnout i bez vzteku.

Posadila jsem se na jeho trůn a povídala jsem si se strýci. Vyprávěli mi vše, co se stalo, když jsem tu nebyla. Pořád jsem si něco vyprávěli a smáli. Cítila jsem se uvolněná a šťastná, protože jsem věděla, že tady je můj domov, kde mám svojí rodinu. Rodinu, která mě miluje a stojí za mnou ať už se rozhodnu jakkoliv. Nevím, jak dlouho jsme tam čekali na mého otce, ale nakonec jsem se omluvila, že zajdu za Jane. Chtěla jsem s ní taky mluvit. Požádala jsem je, aby otci nic neříkali, že mu to chci říci sama.

Šla jsem do Janiny komnaty a doufala jsem, že tam bude. Potřebovala jsem s ní mluvit. Jane byla pro mě jako sestra. Vždy když jsem potřebovala, vyslechla mě. Nechala mě mluvit klidně celé hodiny aniž by mě přerušila. Byla to moje vrba. Potřebovala jsem se jí svěřit se svými pocity, které jsem pociťovala. Potřebovala jsem, aby mi někdo naslouchal. Jedině Jane byla ta pravá, sice jsem mohla jít za Alicí, ale já potřebovala nezaujatý názor na celou tu věc a jedině Jane mi ho mohla dát. Ležela na posteli, usmála se a pokynula mi, abych si lehla vedle ní. Poznala už na mě, že s ní chci mluvit.

„Jane, prosím nemohli bychom jít do zahrady,“ poprosila jsem ji. Přikývla a vstala, rukama si urovnala šaty a mi mohli vyjít. Po celou dobu jsme šli tiše a jen se drželi za ruce. Vstoupili jsem do zahrady. Jane najednou ztuhla, podívala jsem se směrem, kterým se dívala.

Edward tam ležel na lavičce a na mě Tanya a vášnivě ho líbala. Stála jsem tam a nebyla jsem schopna pohybu. V srdci jsem ucítila stejnou bolest, jak když mě opustil. Mé srdce se opět zahalilo do té nesnesitelné bolesti. Už jsem to nemohla déle vydržet. Otočila jsem se na podpatku a rozeběhla jsem se. Jane na mě volala, ale já jí nevnímala.

Zase jsem utíkala pryč z Volterry. Utíkala jsem na svůj útes, abych se naplno oddala té bolesti v mém srdci. Jane utíkala za mnou a volala na mě, abych se zastavila, ale já ji ignorovala. Zastavila jsem se až na kraji útesu.

„Proč!“ zakřičela jsem, co mi síly stačily. Jane ke mně přiskočila a objala. Pevně jsem ji objala v pase a naplno jsem se rozvzlykala. Cítila jsem se ponížená a pošpiněná. Mé srdce bylo opět rozdrceno na milión kousků. A to díky jen Edwardovi. Pocítila jsem vůči němu nenávist, ale i vůči Tanye. Konečně jsem pochopila její chování vůči mě v tělocvičně. Vztek a nenávist vůči nim mi zatemnila mozek, chtěla jsem se tam rozběhnout a utrhnout jim hlavy a spálit je. Ale nechtěla jsem jim dopřát ten pocit radosti z toho, že by mě viděli zlomenou. Nechtěla jsem, aby věděli, jak moc mi ublížili. Byla jsem ráda, že tu je se mnou Jane, protože jsem věděla, že mi nedovolí udělat něco, čeho bych mohla později litovat. Nic neříkala a jen mě objímala. Sama sebou jsem opovrhovala, protože jsem byla tak naivní a chtěla mu odpustit... Jak jsem mohla uvěřit tomu, že mě tenkrát opustil, jen kvůli tomu, že mě miloval… A stále miluje… Ale nejvíc mě štval fakt, že i přesto všechno jsem ho pořád milovala. Proč? Vždyť už mi podruhé ublížil. Proč ho musím stále milovat? Proč ho nemůžu jen prostě nenávidět?

Proč mi Alice lhala a říkala, že mě stále miluje, když to není pravda. Ale co když je to jen nedorozumnění, co když existuje nějaké vysvětlení. Proběhlo mi hlavou, ale rychle jsem tyto myšlenky zahnala. Přece jsem viděla sama na vlastní oči, jak ho Tanya vášnivě líbá. On si to nechal líbit. Já jsem tak naivní. On mě bral celou dobu jen jako hračku. Nic víc jsem pro něj nikdy neznamenala.

„Jane, proč mi to udělal? Víš já jsem mu chtěla odpustit a zkusit to s ním znova, ale on...“ víc jsem nedokázala ze sebe vypravit, protože se mi zlomil hlas.

„Bello, to bude dobré, uvidíš. Určitě to je jen nedorozumění, nech ho, ti to vysvětlit.“

„Jane, nejsem hloupá. Vím, co jsem viděla.“

Jane mi začala vyprávět, co se stalo v korunovačním sále, když Tanya a její rodina přijela. Říkala mi, jak tam Edward vyjel na Tanyu a řekl jí, že mě stále miluje a že jí nechce, tak ať ho už konečně nechá na pokoji. Vůbec mi to nedávalo smysl a vyslovila jsem svoji myšlenku na hlas.

„Jo, tak proč se tedy nechá od ní takhle olizovat?“ pronesla jsem ironicky.

„Nevím. Jdi za ním a promluv si s ním o tom,“ prosila mě Jane, nechápala jsem proč se ho zastává.

„Ne, já si s ním nemám už co říci. Jen kvůli Renesmé s ním budu mluvit, ale jinak ho budu ignorovat. Jen by mě zajímalo, proč se ho tak zastáváš?“ zeptala jsem se ji. Pustila mě z obětí, kousek se ode mě odtáhla, ale jen tak aby mi viděla do očí.

„Bello, já totiž nejsem slepá. A vidím, že ty ho neustále miluješ a on tebe.“ Chtěla jsem něco říci, ale Jane mi to nedovolila.

„Ne, teď mě dobře poslouchej. Neříkej mi, že jsi si nikdy nevšimnula, jak na tebe hledí. V jeho pohledu se zračí neskutečná láska, kterou k tobě cítí.  A ty k němu cítíš naprosto to samé. Moc dobře tě znám, a i když se to snažíš skrývat, já jsem poznala, že ho miluješ. Edward je ten pravý. Bez něj nebudeš nikdy doopravdy šťastná, protože on je tvoje druhá polovina. Vy prostě patříte k sobě a to mi nikdo nevymluví.“

„Jane, máš pravdu pořád ho miluji, a proto sebe samu nenávidím. Potom, co jsem viděla, už mě nikdo nepřesvědčí, abych mu odpustila. Protože kdyby mě doopravdy miloval, jak říkáš. Nikdy by nedovolil Tanye, aby ho takhle olizovala. Už podruhé jsem se v něm zklamala. Už podruhé mi rozdrtil srdce. A tím u mě skončil.“

„Jak myslíš, jen nechápu, proč si tak ubližuješ,“ a tím uzavřela debatu na téma Edward. Pokrčila rameny a opět mě objala. Byla jsem ráda, že už se k tomu nijak nevyjadřovala, ale stejně ve mně zanechala červíka pochybnosti. Co, když má Jane pravdu. Zatřepala jsem hlavou, abych už na to nemyslela. Pořád jsem tam stály a objímaly.

„Bello, pojď vrátíme se a cestou si zalovíš. Musíme se připravit na ten ples,“ řekla mi, jen jsem přikývla na souhlas.

Byly jsme kousek od Volterry a já se chtěla otočit a utíkat, co nejdál to šlo. Chtěla jsem být, co nejdál od Edwarda. Kousek od nás si někdo povídal. Ucítila jsem pach upírů, hned se mi v hlavě vybavily i obličej Tanyi. Chytla jsem Jane za ruku a naznačila jsem jí, aby byla potichu. Vítr nesl naši vůni směrem k nim. Tanya musela vědět, že jsem někde poblíž. Zaposlouchala jsem se.

„Ach Kate, ten Edward je tak vášnivý. Kdyby si věděla, jak líbá. Ještě teď se mi z toho podlamují kolena. Jen škoda, že nás musela vyrušit ta chudinka Bella. Nechápu, jak může být, tak naivní. Ona si asi stále myslí, že ji Edward miluje, ale on se mi přiznal, že ji nikdy doopravdy nemiloval,“ to už jsem nevydržela a šla jsem směrem k nim.

„Tanyo, cože já to nechápu, vždyť tě pořád odmítal. Proč by to dělal, kdyby ji tolik nemiloval,“ zeptala se jí Kate.

„No, víš až teď díky tomu polibku, si uvědomil, jak moc mě miluje. Konečně pochopil, že beze mě nemůže být. A za vše se mi omluvil,“ dál už jsem nebyla schopná vnímat, jak Tanya básní o Edwardovi. Viděla jsem rudě a cítila jsem, jak to ve mně vře, na jazyku jsem ucítila jed. Před námi se rozprostřela malá louka, kde seděla Tanya s Kate. Tanya si nás všimnula, bylo mi jasné, že moc dobře věděla, že jsem to všechno slyšela. Podívala se na mě s pohrdáním a zase se na mě usmála tím jejím sladkým úsměvem. Chtěla jsem po ní skočit a roztrhat ji na kousíčky, ale napadlo mě něco mnohem lepšího. Pomocí mého štítu jsem si vypůjčila Janin dar. Podívala jsem se na Tanyu, sladce jsem se na ni usmála. Ta se během vteřiny svíjela pod náporem bolesti, kterou jsem ji způsobovala díky Janinýmu daru. Líbil se mi ten pocit, že jí můžu takhle mučit. Dělal mi dobře ten pocit, že ji mám v hrsti. Kate se na mě podívala a viděla jsem, že má strach.

„Bello, slyšíš to stačí. Přestaň, nebo ji zabiješ,“ křičela na mě Jane.

„Přesně o to mi jde,“ řekla jsem jí a pořád jsem upírala zrak na Tanyu. Jane si stoupla přede mě. Tím mi zakryla výhled na Tanyu. Naštvaně jsem pohodila hlavou a utíkala zpátky do paláce.

Vztekle jsem bouchla dveřmi od mé komnaty. Na posteli seděla Alice a vedle ní ležel můj kostým.

„Bello, moc mě to mrzí, ale celé to je jen nedorozumění. Dovol Edwardovi ať ti to vysvětlí,“ prosila mě a zkoušela na mě ten svůj štěněčí pohled.

„Alice, přestaň se tu přimlouvat za Edwarda. Já jsem s ním pro vždy skončila. A víc o tom nechci už slyšet. Jdu se vykoupat. Omluv mě,“ řekla jsem jí a chtěla jsem zapadnout do koupelny. Alice mě chytila za ruku a zase na mě upírala ten svůj štěněčí pohled.

„Bello, věř mi, je to jen nedorozumění.“

„Dost, už o tom nechci slyšet ani slovo. Moc dobře vím, co jsem viděla a tím je to pro mě uzavřené. Jestli o tom stále budeš mluvit, tak raději odejdi, protože já už se o tom nechci bavit. Toto téma už je pro mě uzavřené,“ řekla jsem jí a naštvaně jsem si ji měřila pohledem. Rezignovaně pokrčila rameny a postrkovala mě do koupelny, kde mi už napustila vanu. Lehla jsem si do vany a ucítila jsem pocit uvolnění. Nebylo to jen díky té vaně plné horké vody, ale i díky tomu, jak se Tanya svíjela v bolesti na zemi. Pokaždé když jsem si to vybavila, musela jsem se usmát. Zatímco jsem tam tak ležela ve vaně, vpadla do koupelny Alice, aby mě popohnala, protože prý máme málo času. Povzdechla jsem si, důkladně jsem si umyla vlasy a tělo. Vlasy jsem si zamotala do ručníky a do druhého jsem si zabavila tělo. Nejprve mi vyfénovala vlasy, některé pramínky natočila kulmou. Začala mě líčit. Nejdříve mi udělala kouřové stíny a oči obtáhla černou tužkou. Na licní kosti nanesla trošku růže a rty přetřela světle růžovým leskem. Pomohla mi do kostýmu a na hlavu mi dala klobouk s pérem.

Postavila jsem se před zrcadlo a musela jsem uznat, že mi to slušelo. Šaty byly tmavě modré a končily mi těsně pod zadkem. Měly hluboký výstřih a na prsou jsem měla stříbrnou nití vyšitou velikou orlici. Rukávy byly bílé, dlouhé a na jejích krajích byla krajka. Na ramenou jsem měla přišité kousky látky, která měla tvar trojúhelníku v barvě šatů a volně splývala s rukávami. Na hlavě jsem měla klobouk, který měl ohrnutý lem. Za krempou klobouku bylo zastrčeno několik brk bílého peří. Klobouk byl samozřejmě tmavě modrý, aby mi ladil k šatům. Na nohou jsem měla vysoké černé kozačky na tenoučkém podpatky. Alice ke mně přistoupila a okolo pasu mi připevnila opasek, na kterém byl zavěšen můj meč.

„Alice, to je dokonalé. Moc ti děkuji,“ upřímně jsem jí poděkovala.

„Já vím, nemáš zač. A teď mě prosím omluv, musím se jít také upravit.“

I potom co Alice odešla, jsem se pozorovala v zrcadle. Naposledy jsem se prohlídla a šla jsem za Renesmé do komnaty, abych zjistila, jestli je už taky připravená.

Edward

Pořád jsem seděl na lavičce pod tím mohutným dubem a přemýšlel jsem. Co bych mohl udělat, aby mi Bella odpustila. Vůbec nic mě nenapadalo. Byl jsem natolik ponořen do vlastních myšlenek, že jsem si ani nevšimnul, že si někdo ke mně přisednul.

„Edwarde, nerada tě ruším, ale chtěla jsem se tě na něco zeptat,“ promluvila na mě Jane. Byl jsem z toho trošku v šoku.

„Ptej se.“

„Chtěla jsem se zeptat, co cítíš k Belle? Vím, že je to jen čistě tvoje věc a mně nic do toho vlastně není. Pochopím, jestli mi nebudeš chtít odpovědět. Jen bych to chtěla vědět a byla bych ráda, kdyby si mi upřímně odpověděl,“ zeptala se mě a dívala se mi do očí.

„Samozřejmě, že ti odpovím. Miluji jí. Vždycky jsem ji miloval a nikdy nepřestal. Po celý zbytek mé věčnosti ji budu milovat. Vím, že jsem jí ublížil, ale tím, že jsem ji opustil, jsem trpěl i já. Cítím, že i ona mě stále miluje. Jen si to nechce přiznat, ale já udělám cokoliv na světě, aby mi uvěřila. A budu klidně čekat celá století než mi odpustí. Po celou dobu budu stát po jejím boku, abych ji ochránil a byl jí oporou. Miluji ji z celého svého mrtvého srdce a žádná síla na světě nedokáže tu lásku k ní, z mého srdce dostat,“ ani nevím, proč jsem ji odpověděl. Jane se na mě usmála.

„Děkuji, že jsi mi odpověděl. Víš za tu dobu, co žila s námi ve Voleteře, znám Bellu dost dobře. Proto vím, že i ona tebe miluje, ale jen se bojí. Má strach, že ji jenom využiješ. Několikrát už jsem s ní probírala možnost, co by udělala, kdyby ses k ní chtěl vrátit. Samozřejmě v tu dobu jsem ještě netušila, kdo je otcem Renesmé. Bella to nikdy nikomu neřekla. A tenkrát mi řekla, že neví. Uvědomuje si, že tě stále miluje, ale zároveň má strach, aby si ji jenom nevyužil a zase neodkopnul. Proto tě prosím buď trpělivý a dopřej ji trošku času. Hlavně na ni netlač a uvidíš, že ti Bella odpustí.“

Hodně mě překvapilo, co mi Jane řekla. Také mě překvapovalo, jak tu Jane jen tak sedí a mluví se mnou jako s nějakým dobrým přítelem. Byl jsem mile zaskočen jejím chováním.

„Děkuji, že jsi mi to řekla. A jak jsem řekl, budu čekat klidně celá století, protože vím, že mi za to Bella stojí.“

„Víš, já mám Bellu ráda jako vlastní sestru. Proto si přeji, aby byla šťastná. Nic jiného pro ni nechci. Prosím neříkej Belle, že jsem s tebou o tom mluvila. Vím, že by se na mě pak zlobila a to nechci. Chtěla bych tě poprosit, aby náš rozhovor zůstal jen mezi námi.“

„Jistě, slibuji, že nikomu nic neřeknu,“ odpověděl jsem jí. Omluvila se mi, že mě vyrušila a šla zpět do hradu a mě tu ponechala samotného. Vzpomněl jsem si, jak mi Bella říkala, že Volturiovi nejsou špatní, že ve skutečnosti jsou jiní, než jak je vidím. Musel jsem s ní souhlasit. Jejich chování bylo opravdu jiné, než jak jsem je já mohl znát z dřívějška. Bylo poznat, že všichni Bellu i Renesmé milují, a že jsou šťastní, když tu jsou s nimi. Vždycky jsem si myslel, že to jsou jen krvelačné zrůdy, které myslí jen sami na sebe a nemají srdce, ale to nebyla pravda. Za ty dva dny jsem je poznal v úplně jiném světle a musel jsem si opravit na ně svůj názor. Byl jsem rád, že byli pro Bellou a Renesmé milující rodinou, že v nich našly to, co jsem jim nemohl dát jál, když jsem Bellu opustil.

Všimnul jsem si, že do zahrady vešla Tanya.

„Co chceš?“ vyjel jsem po ní, protože jsem na ni opravdu neměl náladu.

„Edwarde, promiň, že tě ruším, ale chtěla jsem se ti omluvit za moje chování. Omlouvám se, jestli jsem se tě dotkla svými slovy v korunovačním sále,“ omlouvala se mi a sedla si vedle mě na lavičku. Tušil jsem, že se mi neomlouvá pro nic za nic. Určitě na mě něco chystá, ale když jsem se zaposlouchal do jejích myšlenek, tak mi přišlo, že se opravdu stydí za svoje chování a její to líto, ale pořád jsem cítil, že to nemyslí opravdu.

„Přijímám tvou omluvu a byl bych opravdu rád, kdybys zase odešla, protože potřebuji být chvíli sám, abych si dokázal utřídit své myšlenky,“ doufal jsem, že se zvedne a odejde, ale to jsem se spletl. Zničeho nic se na mě vrhla, položila mě na lavičku a líbala mě, snažil jsem ji ze sebe strhnout, ale vůbec se mi to nevedlo, protože byla silnější než já. Přestal jsem sebou házet a ležel jsem tam bez hnutí a čekal jsem až přestane. V tu chvíli jsem uslyšel Janiny myšlenky. Jedním okem jsem se podíval do dveří. Stála tam Jane s Bellou. Bella se otočila na podpatku a utekla pryč. Jane na ni volala, ale Bella se ani neotočila. Jane po mě šlehla naštvaným pohledem a utíkala za Bellou. Byl jsem vzteky bez sebe. Vyškubl jsem se Tanye. Chtěl jsem utíkat za Bellou, ale Tanya mě chytila a přitiskla na kmen dubu.

„Kam si myslíš, že jdeš?“

„Okamžitě mě pusť Tanyo, nebo za sebe neručím,“ vrčel jsem jí vztekle do obličeje.

„Neřikej mi, že by si chtěl jít za tou chudinkou. Vůbec tě nechápu, jak se můžeš zahazovat zrovna s ní. Kdyby ses jen trošku snažil, mohl bys být se mnou a věř, že by ti nic nechybělo, ale ty ne. Pořád se jen ponižuješ před ní. Vždyť ona mi nesahá ani po kotníky, nechápu, co na ní máš,“ vztekle na mě vrčela, ale to už jsem se neudržel. Chytnul jsem jí pod krkem a zvedl do výšky.

„Naposledy tě varuji, Tanyo. Už nikdy a opravdu nikdy Bellu nepomlouvej nebo tě zničím. Ty totiž nedokážeš pochopit, že tě nemiluji. Já miluji Bellu a tebe nikdy nebudu chtít. To ty Belle nesaháš ani po kotníky.“ Do zahrady vběhla Alice s Jasperem.

„Edwarde, pust ji. Věř mi, že i já bych ji nejradši utrhla hlavu, ale nezapomínej, že Eleazar je náš přítel. Nemůžeš to udělat,“ řekla mi Alice. Měla pravdu, i když mě to stálo hodně sil, pustil jsem ji.

„A radím ti dobře, raději se mně a Belle vyhýbej, nebo uvidíš. Ještě jednou se o něco takového pokusíš a už ti nikdo nepomůže a tu hlavu ti opravdu utrhnu a spálím tě, protože nic jiného si nezasloužíš,“ křičel jsem na ni. Tanya na nic nečekala a odešla ze zahrady.

„Proč si mě nevarovala. Neříkej, že jsi nic neviděla,“ vztekle jsem vrčel na Alici. Jasper se okamžitě stoupnul mezi nás.

„Edwarde, takhle nebudeš s Alicí mluvit,“ vrčel na mě Jasper.

„Edwarde, je mi to moc líto, ale opravdu jsem tě chtěla varovat před Tanyou. Byli jsme s Jasperem na lovu, když jsem dostala vizi, ale mobil jsem si tu zapomněla a Jasperův byl vybitý. Snažili jsem se sem dostat v čas, ale bohužel jsme to nestihli,“ omlouvala se mi Alice a bylo jí to opravdu líto.

„Alice, promiň, že jsem na tebe vrčel, ale byl jsem opravdu naštvaný,“ omlouval jsem se jí už s klidným hlasem.

„A jestli mě omluvíte, jdu najít Bellu, abych jí to všechno vysvětlil,“ chtěl jsem odejít, ale Alice mě zadržela.

„No, nemyslím, že to je ten nejlepší nápad. Myslím, že bys jí měl dát trochu času, ono se to poddá.“

„Alice, cože? Musím jít za ní a vše jí vysvětlit,“ trval jsem si na svém.

„Dobře, tak jdi, ale můžu ti zaručit, že Bella je tak vytočená, že tě rozcupuje na malé kousíčky. Dej jí raději trošku času na uklidnění. Neboj budeš mít šanci, jí to vysvětlit,“ odpověděla mi a poklepala si na spánky. Cítil jsem, jak jsem zase naštvaný. A to nejen na Tanyu, ale i na sebe. Cítil jsem, že na mě něco chystá, měl jsem se raději hnedka zvednout a odejít, ale ne já tu musel sedět jako idiot. Nesnášel jsem se, protože jsem věděl, že jsem zase Belle ublížil a to mi trhalo srdce. Nevěděl jsem, co mám dělat. Chtěl jsem ji najít a vše jí vysvětlit, ale zase na druhou stranu jsem věřil Alice. Sednul jsem si na lavičku a tvář jsem si schoval do dlaní. Cítil jsem se opravdu mizerně.

8. kapitola x Shrnutí x 10. kapitola

Autor: eElis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Renesmé je můj život 9. kapitola: