Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Renesmé je můj život 8. kapitola

27.07.2010 (12:30) • eElis • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4203×

8. KAPITOLA

Bella

Jakmile jsem přišla do své komnaty, upustila jsem tašky na zem a rozhodla jsem se pro koupel. Pořád jsem v sobě cítila ten vztek vůči Edwardovi a já doufala, že mi koupel pomůže se toho pocitu aspoň trošku zbavit. Když jsem napouštěla vanu, přišel ke mně do komnaty Felix.

„Bello, už si tu celý den a ještě jsem neměl čas, si tě užít?“

„Felixi, promiň, ale určitě víš, co se stalo. Moc mě mrzí, že jsem si na tebe nenašla ani chvilku času,“ omlouvala jsem se mu a opravdu mě to mrzelo, protože Felix mi byl vždy oporou, a vždy když na mě padala depka, snažil se mě přivést na jiné myšlenky. Měla jsem ho ráda jako bratra.

„Tak mě napadlo, co by si říkala tomu, kdybychom si trochu zatrénovali a ty by si tak mohla ze sebe vybít ten vztek,“ ptal se mě. To bylo přesně to, co jsem potřebovala. Vybít ze sebe ten vztek. Znal mě opravdu dobře. S radostí jsem přijala, požádala jsem ho, aby chvilku počkal, že se jen převléknu, do něčeho pohlednějšího a vypustila jsem vanu.

„Ještě jednou děkuji, protože já opravdu potřebuji, ze sebe ten vztek nějak dostat, sice jsem měla v plánu koupel, ale pochybuji, že by mi pomohla,“ řekla jsem mu a vydali jsem se do tělocvičny, kde na nás měl čekat i Demetri. Po cestě jsme potkali Jane, která vedla Eleazara a po jeho boku kráčely čtyři upírky.

Eleazar byl můj přítel, měla jsem ho ráda, moc dobře se mi s ním povídal, protože mi v hodně směrem připomínal Carlisleho. To on mi pomohl ovládat svůj štít. Byl taky vegetarián a se svou rodinou žil mimo Volteru, přijel jen když ho k sobě povolal Aro, ale to bylo málo kdy. A dnes poprvé jsem přijel i se svojí rodinou.

„Eleazare, tak ráda tě vidím,“ řekla jsem mu a objala.

„To i já tebe. Bello, dovol, abych ti představil svojí rodinu. Toto je má žena Carmen a to jsou mé dcery Irina, Kate a Tanya.“

„Ráda vás poznávám, Eleazar mi o vás často vypravoval,“ řekla jsem ji a každé podala ruku.

„Eleazara, chtěla bych tě poprosit, jestli by si mi mohl ještě trošku pomoct s tím mým štítem,“ poprosila jsem ho.

„Jistě, jen mi řekni, kde budeš, teď se musím jít přivítat s Arem. Ale pak se ti budu rád věnovat.“

„No zrovna jdu s Felixem do tělocvičny,“ kývl na souhlas a Jane je dál vedla do korunovačního sálu za Arem. Jednu část svého štítu jsem uměla používat dokonale, ale s tou druhou jsem měla problémy, pořád se mi nedařilo, to pořádně ovládnout. Protože díky svému štítu jsem mohla přijmout od ostatních jejich dary a použít je ve svůj prospěch, ale bylo to velmi obtížné a Eleazar mi říkal, že mi to může trvat i několik let než se to naučí ovládat. Sice už se mi to několikrát povedlo, ale vždy to bylo jen nevědomky a já jsem nevěděla, jak jsem to dokázala.

V tělocvičně byl Demetri a snažil se nějakému upírovi vysvětlit, kde udělal chybu. Když mě Demetri uviděl, řekl mu, že už může jít. Na tom upírovi bylo poznat, jak si oddechnul. Znala jsem Demetriho výuku a tak jsem věděla, jak dokáže být tvrdý v tomto směru. Neodpouštěl sebemenší chybu, ale zase na druhou stranu byl dobrý učitel, protože všechny, které trénoval, byli v boji ti nejlepší i já jsem okusila jeho tréninky, ale nikdy jsem svoje vědomosti nevyužila. Aro mě nechtěl pustit na žádnou akci. Říkal, že mě Demetri trénuje jen proto, abych se uměla ochránit, kdyby bylo třeba. Ze začátku když mě Demetri trénoval, jsem si připadala jako hadrová panenka, se kterou si třískal o zem a zeď jak se mu zachtělo.

Několikrát jsem kvůli tomu byla na něj naštvaná, ale věděla jsem, že se mě snaží jen vycvičit. A bylo poznat, že to dělal dobře, protože po čase jsem ho i já dokázala porazit. Demetri byl na mě hrdý a říkal, že jsem jeho nejlepší studentka jako kdy měl.

„Tak uvidíme, jestli si to nezapomněla,“ řekl mi a usmál se. V klidu stál uprostřed sálu a čekal na můj výpad. Na nic jsem nečekala a skočila jsem po něm, uskočil. Což mě naštvalo, ponořila jsem se do svého nitra. Nechala jsem na povrch vyplout ten vztek vůči Edwardovi, který mě naplňoval. Cítila jsem ho v každém kousku mého těla a znovu jsem po něm skočila, tentokrát nestihnul uskočit. Chvíli jsem se přetahovali, ale nakonec jsem to byla já, kdo měl navrch. Ležel na zemi tváří otočenou k zemi.

„Jak vidíš, tak já nic nezapomněla, ale si trošku vyšel ze cviku,“ řekla jsem mu a smála jsem se přitom. Slezla jsem z něho a nechala ho postavit. Ještě několikrát jsem soupeřila jen s Demetrim a Felix pozoroval a říkal, kdo udělal jako chybu. Někdy jsem vyhrála já a někdy Demetri.

„Bello, co by si říkala tomu, kdy si měla bojovat s námi obouma najednou. Pravidla jsou stejné jako vždy,“ zeptal se mě Felix. Souhlasila jsem. Pravidla byla jednoduchá nesmím používat svůj štít, ale ten jsem nikdy při tréninku boje nepoužívala. A když jsem u jednoho z nich naznačila zakousnutí do krku, automaticky přestal bojovat a já dál bojovala s tím druhým.

Felix si stoupnul přede mě a Demetri za mě. Oba dva v tu samou chvíli po mně skočili, uhnula jsem. Tělocvičnou se ozvala rána, když do sebe narazili. Tento boj byl opravdu těžký, protože jsem musela pořád dávat pozor na toho druhého. Musela jsem do předu předvídat jeho další manévr. A nejtěžší na tom bylo to, že Felix a Demetri byli ti nejlepší bojovníci, co ve Volteře byli. Plně jsem se soustředila.

Teď stáli oba dva naproti mně a já čekala, nechtěla jsem být ta první, co na ně zaútočí, protože jakmile skočím po jednom, napadne mě ten druhý. Tak jsem je vyčkávala. Oba zase na mě zaútočili v tu samou chvíli. Felix mě zachytil za ruku, chtěla jsem se mu vyškubnout, ale nešlo to, držel mě až moc pevně. Druhým okem jsem pozorovala Demetri, který se chystal, znovu na mě zaútočit. Chytila jsem Felixe volnou rukou za zápěstí a rychle jsem se otočila kolem své osy. Tím jak jsem se otočila, jsem odrazila Demetri a Felixe pustila, který narazil do zdi. Na nic jsem nečekala a skočila na Demetriho a kousla jsem ho do krku, takže už zbýval jen Felix. Přitom jak jsem byla na Demetrim mi skočil na záda, ale stačila jsem zareagovat. Než se mi stihnul zakousnout do krku.

Vší silou jsem se vymrštila z Demetriho a s Felixem jsem narazila do zdi. Otočila jsem se a zakousla mu do krku. Vyskočila jsem a začala jsem se smát, protože to bylo poprvé, kdy jsem je porazila, byla jsem šťastná.  Až teprve teď jsem si uvědomila, že slyším, jak někdo píská a tleská. Ani jsem si neuvědomila, že máme obecenstvo. Otočila jsem se a tam stál Aro se strýci, Alec s Renesmé, Edward a jeho rodina, kteří tam stáli s pusami otevřenýma dokořán a ještě tam byl i Eleazar s jeho rodinou.

„Byla jsi výborná, je vidět, že jsem nechal trénovat od těch nejlepší,“ pronesl slova chvály Aro. Jeho slova mě zahřála u srdce.

„Teda mami, to je poprvé, kdy jsem viděla, že je někdo porazil,“ řekla mi Renesmé a smála se.

„Díky, ale já vím, že to udělali naschvál, aby mě potěšili,“ řekla jsem potichu a sklonila zrak, neměla jsem totiž ráda, když jsem byla středem pozornosti. Felix s Demetrim ke mně přišli a objali mě.

„Bello, ale my jsem tě opravdu nešetřili. Byla jsi opravdu výborná,“ řekli mi unisimo. Edward s jeho rodinou tam pořád stáli a zírali, jako by jim ulítly včely. První se vzpamatoval Emmett.

„Tak to abych si dával pozor, abych tě nerozčílil,“ řekl mi Emmett a usmíval se.

„No, to by jsi měl,“ odpověděla jsem mu.

„Bello, jestli chceš, můžu ti teda pomoct s tím tvým štítem,“ pronesl Eleazar.

„Díky, ale chtěla bych tě poprosit, jestli by to chvíli počkalo, chtěla bych si trošku odpočinout,“ řekla jsem mu, i když nebyla jsem vůbec unavená, ale potřebovala jsem si trošku zarelaxovat, abych se pak dokázala plně soustředit na svůj štít a já mohla trénovat a k tomu mi mohla pomoct jedině plná vana. Eleazar nic nenamítal, tak jsem se omluvila. Ještě než jsem odešla podívala jsem se na Demetriho a Felixe.

„Díky kluci,“ řekla jsem jim.

„Nemáš zač. My jsme tu pro tebe vždy, když budeš chtít, ale to ty víš,“ řekl mi Felix. Když jsem opouštěla tělocvičnu, cítila jsem, že všechen vztek, který jsem dusila uvnitř sebe, jsem nechala v boji s nimi. Byla jsem ráda, že jsem se dokázala od toho pocitu zbavit. Cítila jsem velikou úlevu a těšila jsem se do vany. Konečně po dlouhé době jsem se cítila dobře, cítila jsem, že jsem to zase já.

Napustila jsem si vanu až po okraj, do uší jsem si dala sluchátka a pustila jsem si mp3. Ze začátku jsem na nic nemyslela, jen jsem tam tak ležela a nechala hudbu prostupovat mým tělem. Takhle uvolněná, jsem se už hodně dlouho necítila. Začala jsem přemýšlet nad Edwardem.

Co když mi říkal pravdu, že mě stále miluje a opustil mě jen opravdu proto, aby mě ochránil. Vzpomínala jsem na můj rozhovor s Carlislem, když mě ošetřoval po útoku Jaspera. Už tenkrát mi říkal, že si Edward myslí, že nemá duši, ale já jsem věděla, že má duši. Už tenkrát mi říkal, že mi Edward nechce vzít mou duši, i když mě miloval, nedokázal se chovat jako sobec.

Až teprve teď jsem si uvědomila, co se mi snažil celou dobu říct. Edward byl přesvědčený, že už nemá žádnou duši a jediné co ho čeká, když už nebude existovat, je peklo a on nechtěl dopustit, aby se to samé stalo i mne. Ano to byl můj Edward, který pořád bral ohledy na druhé a za každou cenu se snažil zachovat správně. Už jsem dokázala pochopit, proč mě opustil, ale pořád jsem v sobě měla kousek nejistoty, co když mě doopravdy nikdy nemiloval a já opravdu byla jen jeho hračka.

Radši jsem si zakázala na to myslet, protože jsem cítila, že mě pomalu zase začal, naplňovat vztek a nenávist vůči němu. A to jsem nechtěla. Rozhodla jsem se, že mu dám šanci. Dám mu šanci, aby mi to ještě jednou vysvětlil a aby mi mohl dokázat, že mě stále miluje, tedy jestli je to pravda. Byla jsem rozhodnutá, ale určitě to nebudu já, kdo mu padne hned kolem krku. Nejdříve mě musí přesvědčit. Byla jsem rozhodnutá, že to musí nechat prostě plynout a čekat, co se z toho vyvine a to i kvůli Renesmé, která si zaslouží tátu. Renesmé si zaslouží celou kompletní rodinu, která za ní bude stát a bude ji milovat. Cítila jsem, že jsem se rozhodla správně a mnou projela vlna uvolnění.

Ležela jsem stále ve vaně se zavřenýma oči, přestala jsem vnímat své myšlenky a jediné co jsem vnímala byla hudba. Ucítila jsem, jak mě někdo vytahuje z vany. Byla to Alice.

„Bello, děkuji, děkuji a věř, že nebudeš svého rozhodnutí litovat,“ křičela jako šílená mi do ucha a drtila mě v náručí. Myslela jsem, že mi prasknou bubínky. Nechápala jsem a pak mi to došlo, viděla moje rozhodnutí.

„Alice, slib mi, že mu neřekneš, jak jsem se rozhodla, prosím. Nechci, aby to věděl. Slyšíš, slib mi, že to nikomu neřekneš a okamžitě mě pusť,“ řekla jsem jí. A doufala jsem, že si nechá moje rozhodnutí jenom pro sebe.

„Dobře slibuji, ale věř mi, že jsi mi udělala velikou radost a vím, že nebudeš svého rozhodnutí litovat, protože vím, že tě Edward pořád miluje a on tě o tom přesvědčí,“ řekla mi a pustila mě. Samozřejmě, že si někdo musel všimnout, jak Alice křičela na celý hrad, když se mi vřítila do koupelny. První, kdo strčil hlavu do koupelny byl Emmett a za ním zbytek jeho rodiny a s ním i Aro a mý strýcové.

„Co se to tu děje? Za co Belle děkuješ?“ ptal se Emmett, ale on nebyl sám, koho to zajímalo. Všichni na nás upírali zrak. Uvědomila jsem si, že jsem nahá, ale naštěstí přede mnou stála Alice, takže zakrývala přímý výhled na mé nahé tělo, ale stejně mi neušlo, že i to stačilo, aby Edwardovi zčernaly oči touhou, potěšilo mě to.

„Já nevím, proč by se něco mělo dít. Jen jsem Alici dovolila, že s ní půjdu zase na nákupy a může mě upravit na ples, tak jestli byste dovolili a odešli, jsem nahá a ráda bych se oblékla.“

Po mých slovech se všichni otočili a šli. Jediný Edward tam stále stál a koukal po mně. Odkašlala jsem si. Konečně pochopil a otočil se. Alice mi zase skočila okolo krku.

„Díky a neboj, na tom plese ti to bude ohromě slušet a nákupy si spolu užijeme.“

Já si konečně uvědomila, že jsem si vlastně na sebe upletla bič, pokrčila jsem rameny, protože mi bylo jasné, že už se z toho tak lehce nevykroutím. Alice opustila mojí koupelnu a já tu zůstala stát sama.

Edward

Byl jsem u Ara v pracovně, kde jsem probírali, jak bude probíhat ples. Ozvalo se zaklepání a do dveří vstoupila Jane, která Ara informovala, že jsou tu Denalijští. Aro mě vyzval, aby je šel s ním přivítat. Jenom jsem doufal, že tu s nimi nebude i Tanya, protože jsem opravdu neměl náladu, ji pořád dokola odmítat. Věděl jsem, že mě doopravdy nemiluje, že si to jen nalhává, ale ona si to nechtěla přiznat, i když jsem jí řekl už několikrát.

Věděla moc dobře, že miluji někoho jiného, ale ona se stále nevzdávala, nedokázala přenést přes srdce, že jsem se zamiloval do obyčejné lidské dívky. Bella ale pro mě nebyla obyčejná lidská dívka. Už když byla člověkem, byla nejhezčí dívkou, kterou jsem kdy spatřil a to jsem jich viděl hodně. Bella byla pro mě tím nejcennějším pokladem na světě, byla tím nejlepší, co mě v mé existenci mohlo potkat, byla mým andělem.

A teď když byla upírem, byla ještě krásnější a pokaždé, když jsem byl v její blízkosti, jsem měl nehoráznou touhu ji políbit. Držet ji v náručí a už nikdy nepustit. Stále jsem ji milovat a věděl jsem, že i ona mě stále miluje, jen si to nechtěla přiznat, ale já se rozhodnul, že udělám cokoliv, abych ji dokázal, že mé city vůči ní se nezměnily. Rozhodnul jsem se, že ji přesvědčím o své lásce, ať mě to stojí cokoliv, i kdyby mi to mělo trvat celou věčnost. I když po mě několikrát skočila a chtěla mě zničit, ale já ji to neměl za zlé, věděl jsem, že to byla moje daň, za to jak jsem jí ublížil.

A já jsem si zasloužil všechen její vztek, protože jen díky mě trpěla a cítila bolest ve svém srdci, ale i já jsem trpěl svým rozhodnutím. Doufal jsem, že ji jednou ten vztek opustí a ona si uvědomí, že mě stále miluje a nemůže beze mě být. Dám ji tolik času, kolik chce, protože já na to mám celou věčnost. Jen mě netěšilo, že jsem nevěděl, jak dlouho to bude trvat. Doufal jsem, že ne moc dlouho, ale to že jsem jí mohl být aspoň na blízku, mě naplňovalo pocitem uspokojení.

Vešli jsem do korunovačního sálu, kde byli nejen Denalijští, ale i má rodina a Marcus s Caiusem seděli na svých trůnech. Jakmile mě Tanya spatřila, skočila mi okolo krku a políbila mě.

„Edwarde, nečekala jsem, že tě tu potkám, ale věř mi, že jsem moc ráda. Jako vždy vypadáš dobře, moc jsi mi chyběl,“ šeptala mi do ucha a já se snažil, ji dostat ze sebe. Všimnul jsem si, že nás Marcus s Caiusem pozorují a jejich pohledy nebyly zrovna nejpříjemnější.

„Tanyo, taky tě rád vidím, ale opravdu nemám zájem. A byl bych moc rád, kdybys to konečně pochopila. Já miluji někoho jiného.“

„Edwarde, to mi nedělej. Vždyť víš, že tě miluji. A nechápu, proč se stále upínáš na vzpomínky na Bellu, byla jen člověkem a teď je mrtvá. Nechápu, jak si se kdy mohl zahazovat s obyčejným člověkem.“ Teď už na mě křičela a na nás se upíraly zraky všech přítomných upírů. Její slova mě hodně naštvala.

„Tanyo, ty jsi mě nikdy doopravdy nemilovala. Věř mi, já to vím,“ a poklepal jsem si na spánky.

„ Tobě jen vadí, že tě neustále odmítám a ty se přesto nedokážeš přenést. Nikdy jsem tě nemiloval a nikdy tě milovat ani nebudu. A přestaň urážet mojí Bellu, věř, že by si nemusela dopadnout dobře a být tebou, volím pořádně svá slova, protože z Belly je upír a je to Arova dcera,“ křičel jsem jí do obličeje a díval jsem se na ní s pohrdáním. Všichni Denalijští zůstali stát s pusou dokořán, tentokrát i Tanya byla potichu a nevěděla, co mi na to má říci.

„Může mi tu někdo vysvětlit, o co tu jde?“ zeptal se Marcus.

„Marcusi, jde o to, že Tanya od první chvíle, co mě uviděla se  mě snažila sbalit, ale já ji pořád jen dokola odmítám. Pořád mi tvrdí, že mě miluje, ale já vím, že to není pravda. Jediné, co cítí je uražená ješitnost, že jsem jí neležel hned u nohou, jak si ona představovala. A nejvíc na tom všem jí vadí, že jsem se zamiloval do Belly, ještě když byla člověkem,“ odpověděl jsem mu.

„Díky Edwarde, že jsi mi to vysvětlil,“ řekl mi Marcus a jeho pohled spočinul na Tanye.

„Tanyo, tobě bych radil, aby si opravdu vážila svá slova, protože Bella je upírka a ke všemu je to moje neteř. A já a nikdo z Voltery nedovolí, aby si ji jakkoliv úrážela,“ a tím celou záležitost uzavřel. Tanya tam stála jako solný sloup. V její myšlenky byly zmatené, pořád nemohla vše pořád pobrat. Obešel jsem ji a šel jsem přivítat zbytek její rodiny.

Eleazar se omlouval Arovi a i mě za její chování, ale oba dva jsem věděli, že on za nic nemůže. Aro poprosil Eleazara, jestli by nepomohl Belle s jejím štítem, protože pořád jednu část neuměla pořádně ovládat. Eleazar mu řekl, že už potkal Bellu, a že už ji to slíbil. Omluvil se s tím, že půjde za Bellou do tělocvičny, kde měla trénovat boj s Demetrim a Felixem.  Na to jsem šli všichni s ním, protože nejen já, ale i zbytek mé rodiny byl zvědavý, jak jde Belle boj.

Slyšel jsem, jak se Felix ptal Belly, co by říkala tomu, kdyby měla bojovat proti němu i Demetrimu najednou. Srdce se mi stáhlo strachem, ale snažil jsem, aby to nikdo na mě nepoznal. Vešli jsem do tělocvičny, byla tam i Renesmé s Alecem. Alec naznačil ať jsem tiše, abychom je nerušili svou přítomností. Pozoroval jsem je a přitom mě naplňoval nepředstavitelný strach o Bellu. Bál jsem se, aby se jí něco nestalo, ale utěšoval jsem se myšlenkou, že kdyby jí hrozilo nějaké nebezpečí, tak by tu Aro, tak klidně nestál.

Felix si stoupnul před Bellu a Demetri za ní, čekal jsem, kdy na ní zaútočí. Moje srdce se svíralo strachem, pořád jsem čekal, co bude dít a neustále jsem se uklidňoval myšlenkou, že by jí nikdy neublížili, že to je jen tréninky, ale i tak jsem měl o ni pořádný strach. Pořád jen stáli a čekali, kdy na ně Bella zaútočí, ale ta stála a plně se soustřeďovala, aby ji neutekl jejich sebemenší pohyb. Demetri jen mrknul na Felixi a oba najednou skočili po Bella, ta jim naštěstí stihla uskočit a tělocvičnou se roznesla rána, jak do sebe Demetri s Felixem narazili. Bella se rychle otočila čelem k ni a pořád je sledovala.

Oba dva si stoupli vedle sebe a zase po ní skočili. Demetrimu Bella uskočila, ale Felix ji zachytil za ruku, snažila se mu vyškubnout, ale nešlo jí to. Felix měl oproti ní větší silu, taky aby ne, když byl nejsilnějším upírem, kterého jsem kdy potkal. Demetri se připravoval ke skoku, ale Bella chytila volnou rukou Felixe za zápěstí a otočila se s ním okolo své osy, tím odrazila Demetriho útok. Pustila Felixovu ruku, takže Felix narazil zády do zdi. Bella nezaváhala a skočila na Demetriho a rty mu položila na krk. V tom Felix po ní skočil a chtěl jí taky přitisknout rty na krk, mým tělem projela vlna žárlivosti.

Ta představa, že by se jeho rty dotkly Bellina krku, mě spalovala. Jakmile Bella ucítila, že jí Felix skočil na záda. Odrazila se a s Felixem narazila na zeď, společně se sesunuli na zem. Bella byla zase rychlejší než Felix a rychle mu přitiskla rty na krk. Bella vyskočila a radostně se rozesmála. Alec s Renesmé pískali. Aro a jeho bratři tleskali, naše rodina jen tam stála a zírala, ještě nikdy jsem nezažil, aby někdo zneškodnil Demetriho a Felixe a ještě v tak krátkém čase. To mě opravdu šokovalo, ale nebyl jsem jediný. Moje rodina na tom byla stejně. Teprve teď si Bella uvědomila, že má obecenstvo.

Aro ji pochválil a z jeho mysli jsem vyčetl, že je na ni opravdu hrdý. Bella se bránila, že ji určitě nechali vyhrát naschvál, ale oni jí potvrdili, že tomu tak není. To samé jsem dokázal vyčíst z jejich myšlenek. Nechápal jsem, jak to dokázala. Znovu jsem si v mysli přehrával, co jsem zde viděl. A pokaždé, když jsem uviděl v mé mysli, jak Bella přikládá svoje rty na jejich krky, mnou projela žárlivost. Přál jsem si, abych byl na jejich místě. Přál jsem si ucítit Belliny rty na mém krku. Vzpomínal jsem na tu jednu jedinou noc, kdy jsem se spolu milovali. Bylo to tak dokonalé a nádherné. Vzpomínal jsem na její tělo, které se svíjelo pod tím mým.

Vzpomínal jsem na její hlas, když mi mezi polibky vyznávala lásku. Vzpomínal jsem na to, jak chutnají její rty a její tělo. Vzpomínal jsem na její nádhernou vůni. Z mých vzpomínek mě vytrhnul Jasper, který stál vedle mě, jeho oči byly černé touhou. Hned jsem pochopil a omluvil jsem se mu. Rozhlížel jsem se jestli neuvidím Bellu, ale nebyla tu ani jsem si nevšimnul, kdy se vytratila a nebyla tu ani Alice. Eleazar s Carlislem a Arem spolu o něčem mluvili, ale já je nevnímal. Slyšel jsem totiž, jak Alice někomu děkovala a podle toho, jak u toho křičela, musela být hodně šťastná, nedalo mi to a šel jsem za ní. Ostatně zbytku mé rodiny včetně Ara a jeho bratrům to taky nedalo a šli jsem všichni. V tělocvičně zůstali jen Denalijští s Demetrim a Felixem.

Došel jsem do Belliny koupelny, kde stála nahá Bella a před ní Alice. Emmett se ujal slova a zajímal se, co se stalo, že má Alice takovou radost. Bella nám jen řekla, že dovolila Alice, aby ji upravila na ples, a že s ní půjde na nákupy. Poznal jsem, že nám neříká pravdu, protože Bella by nikdy nešla dobrovolně na nákupy. Snažil jsem se, abych něco vyčetl z Aliciný mysli, ale ta si překládala Romea a Julie do japonštiny. Došlo mi, že se snaží přede mnou něco skrýt a štvalo mě, že nevím, co se tu děje.

Můj pohled spočinul na Belle, ale Alice stála před ní, takže všechny důležité partie byly zakryté, ale i to mi stačilo k tomu, abych si vzpomněl na její krásné tělo. A já se opět ponořil do vzpomínek. Mým tělem projela nesnesitelná touha po Belle, snažil jsem se ovládnout, ale přišlo mi, že mi to moc nejde. Všichni odešli, ale já jsem jen pořád stál a zíral na Bellu. Už jsem se chtěl na ni vrhnout a zlíbat jí celé tělo, když na mě dopadla vlna uklidnění, věděl jsem, že za to může Jasper. Sice mě to té touhy úplně nezbavilo, ale aspoň trochu mi to pomohlo se ovládnout.

Otočil jsem se a odešel jsem raději z její komnaty. I když jsem po ní až neskutečně toužil, věděl jsem, že ještě musím vydržet. Bál jsem se, že bych ji tím akorát zase jen vytočil a to jsem nechtěl. Přál jsem si jediné, aby si Bella uvědomila, že je do mě zamilovaná, a že beze mě nemůže být. Nechtěl jsem si vzít její tělo před tím, dokud zase nepocítí i ona stejnou touhou po mém těle tak jako já potom jejím. Procházel jsem Volterskými chodbami, které mě zavedly do zahrady. Uprostřed zahrady stál dub, bylo na něm poznat, že tu stojí už od té doby, co se postavil tento hrad. Jeho kmen byl opravdu mohutný, nikdy jsem takový neviděl. Sedl jsem si na lavičku pod ním. A přemýšlel jsem, co bych měl udělat, abych Belle dokázal, že ji stále miluji.

7. kapitola x Shrnutí x 9. kapitola

Autor: eElis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Renesmé je můj život 8. kapitola: