Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Renesmé je můj život 10. kapitola

02.08.2010 (13:15) • eElis • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4080×

10. KAPITOLA

Tanya:

Byla jsem u sebe v komnatě a připravovala jsem se na ten dnešní ples. Uvnitř mě to vřelo vztekem. Co si o sobě ta chudinka myslí? Je sice pravda, že má docela dobrý dary, ale já stejnak Edwarda dostanu. Musím ho dostat, ještě mě nikdo neodmítnul. Hlavně vím, že tím nejvíce ublížím té chudince, která se schovává za svoje příjmení. Myslí si, že když je Voltruriová, tak že si před ní sednu na zadek. Jo, tak toho se nikdy nedočká. I kdyby byla tím nejmocnějším upírem, tak já se jí nikdy klanět nebudu. A hlavně si zaslouží moji pomstu za to, co mi udělala na louce. Nejlepší pomsta bude ta, když dostanu Edwarda. No a díky tomu zabiji dvě mouchy jednou ranou. Sice ještě nevím, jak ale to je jen malý detail. Edward se bude přede mnou plazit na kolenou, abych se jen na něj podívala. A naše roztomilá Bella ta si příště rozmyslí, jestli se mi někdy postaví do cesty. I když vím, že ji tu budou všichni chránit, ale i kdybych měla zemřít, je mi to jedno. Stejně jen díky Volturiovým má matka zemřela, to oni mi ji vzali. To oni ji zabili. A tak se aspoň pomstím na Belle, když jinak to nejde. Máš se na, co těšit.

Bella:

Renesmé s Alecem už byli připraveni a čekali na mě. Sice ples měl oficiálně začít až za hodinu, ale my tu museli být už teď, protože jako dcera Ara, jsem se musela se všemi přivítat. Sice jsem to hrozně nesnášela, ale byla to povinnost.

„Mami, děje se něco?“ zeptala se mě starostlivě Renesmé.

„Ne, proč by mělo?“

„Mami, co se stalo? Víš, že mi můžeš říct vše.“

„Renesmé, opravdu se nic nestalo,“ odpověděla jsem jí a snažila jsem se usmát. Věděla jsem, že mi to nevěří, ale nechala to být, protože věděla, že když budu chtít, tak jí to řeknu sama. Ale co jsem jí měla říct. Že jsem chtěla Edwardovi odpustit… že jsem chtěla dát s ním vše do pořádku. Jenže než jsem mu to stihla říct, že jsem ho našla s Tanyou. Je pravda, že od té doby, co jsem se znova potkali, tak jsem mu několikrát řekla, že ho nenávidím. Nikdo nevěděl o mém rozhodnutí krom Alice. Ale vždyť to byl on, co mi pořád dokola opakoval, jak moc mě miluje, a že já jsem jediná v jeho životě. Ale kdyby mě doopravdy miloval, tak by se určitě neolizoval s Tanyou. Kdybych mohla pozvracela bych se, protože to co jsem viděla v zahradě, bylo opravdu nechutné. Prostě musím dělat, že se nic nestalo. Docela pochybuji, že si Tanya nechá celou záležitost pro sebe, ale to mi je jedno.

„Myslím, že bychom už měli jít,“ řekla jsem jim a vyšla jsem vstříc korunovačnímu sálu, kde už zajisté čeká otec se strýci. Nejraději bych se otočila a utekla. Nejraději bych utekla, co nejdál by to šlo. To jediné jsem si teď přála. Přála jsem si být, co nejdál od Edwarda, protože jsem se bála své reakce. Bála jsem se, že se na něj přede všemi skočím a udělám scénu. Věděla jsem, že by se to mému otci nelíbilo, protože on taky nikdy neprojevoval své pocity, takhle před ostatními upíry. Věděl, že kdyby projevil své pocity před ostatními upíry, poznali by jeho slabiny. Takže pokaždé, když se konala oficiální akce, choval se vždy chladně. Ale to naštěstí nebývalo pořád, takže se to dalo vydržet. Takže i já budu se muset ovládnout a tvářit se na všechny z patra a chladně. Nesmím na sobě dát znát sebemenší pocit nenávisti či vzteku vůči Edwardovi a Tanye. To bude opravdu náročný večer. Byla jsem pevně rozhodnutá, že jim neukážu, jak moc mě tím ranili. Musím být silná. Jediné, co mě tak trošku uklidňovalo, byla vzpomínka na to, jak se Tanya svíjela na louce v bolesti. To jediné aspoň trošku mé srdce zahřálo. Zahřálo mě vědomí, že i já jsem jí způsobila bolest, ale já si přála pro ni jinou bolest. Ne tu fyzickou, ale tu psychickou, přála jsem jí, aby pocítila stejnou bolest v srdci jako já. Jednou přijde den, kdy jí to budu moct vrátit a já si počkám, mám na to celou věčnost. A až ten okamžik přijde, tak si ho náležitě vychutnám. S těmito myšlenkami jsem vstupovala do korunovačního sálu, kde už na nás čekal otec se strýci. Musela jsem se pousmát nad jejich kostýmy. Všichni šli za upíry, jak nápadité. Byla tu i Jane s Demetrim a Felixem.

Felix podal mě a Renesmé dlouhé černé pláště, na kterých bylo stříbrnou nití vyšité velké V. To aby všichni věděli, že patříme do královské rodiny. Alecovi podal stejný plášť jako měli Jane, Demetri, Felix a pár další vyvolených. Jejich pláště byly taky dlouhé, ale rudé s vyšitým velkým V, ale tentokrát zlatou nití. Tyto pláště měli jen ti nejlepší z Arovy gardy. Ostatní měli obyčejné tmavomodré pláště. Oblékla jsem si ho a postavila jsem se po pravé straně Arova trůnu, Renesemé ta se zase postavila po jeho levé straně.

„Bello, jsi v pořádku?“ ptal se mě otec.

„Ano, jsem.“

„Bello, jestli tě něco trápí. Víš, že já jsem tu pro tebe vždycky. Mě můžeš říct všechno,“ říkal mi a upíral na mě svůj zrak, ve kterém jsem mohla vyčíst, že i on poznal, že nejsem úplně v pořádku.

„Otče, to já vím, ale mě opravdu nic není,“ odpověděla jsem mu a políbila jsem ho na tvář. Byla jsem moc ráda, že se zajímá, co se mi stalo. Byla jsem ráda, že mám milující rodinu, na kterou se mohu spolehnout, ale tohle jsem si chtěla nechat pro sebe.

„Víš, jen jsem trochu unavená ještě z odpoledne, protože jsem s Eleazarem trénovala štít. A to mě docela psychicky vyčerpalo. A musím se ti pochlubit, že už jsem se ho konečně dokázala naplno ovládnout.“

„Tak to je vynikající, jsem na tebe opravdu pyšný. A jestli chceš, tak tě omluvím a ty můžeš jít klidně do své komnaty a odpočinout si,“ řekl mi a pohladil mě po tváři.

„Ne, to není nutné. Opravdu jsem v pořádku,“ odpověděla jsem mu. Nechtěla jsem, aby se Edward s Tanyou dozvěděli, jak moc mi ublížili. Věděla jsem, že kdybych tu teď nebyla určitě by to pochopili. Pochopili by, že já jsem někde zavřená a utápím se ve své bolesti. Nechtěla jsem, aby se mi někde vysmívali. To jim nedovolím. To oni budou trpět a ještě víc než já.

Do sálu začali vcházet první upíři. Nejdříve šli před otcův trůn a poklonili se, otec se jich pokaždé zeptal, jak se jim daří. Někteří podali mému otci ruku, aby si mohl přečíst jejich myšlenky. Našli se tu dokonce tací, kteří mě a Renesmé neznali, takže nás otec představil. Někteří upíři měli opravdu srandovní kostýmy, ale našlo se tu hodně i takových, kteří si jen vzali šaty a na obličej si daly škrabošky. Přesně tak to vyřešila i Eleazarova rodina. Po celou dobu co vstoupili do dvěří, jsem upírala svůj zrak na Tanyu. V mém pohledu nemohla vyčíst sebemenší pocity, což ji asi hodně zmátlo, protože i tak se podle toho tvářila. Eleazar i jeho rodina přišla před otcův trůn a jako všichni ostatní se poklonili krom Tanyi. Všichni v sále nechápali, proč to udělala a upírali na ni zrak. Čekali na otcovu reakci.

„Eleazare, myslím, že by si měl tady Tanye vysvětlit, jak se má chovat ke královské rodině,“ řekl otec klidným a vyrovnaným hlasem. Eleazar švihnul vzteklým pohledem po Tanye a přitom na ni zavrčel. Tanya si to nevšímala a pořád se dívala jen na mě.

„Nebudu se klanět před někým koho ani neznám a před vrahem své matky,“ řekla Tanya a přitom nahodila ten svůj sladký úsměv. Ve mně to vřelo, ale na tváři jsem měla pořád tu chladnou masku.

„Tanyo, ty víš, že tvá matka porušila zákon, a proto taky byla potrestána. A jestli sis nevšimnula, tak Isabella a Renesmé mají pláště královské rodiny a ty se jim budeš klanět, protože Isabella je následovnicí na můj trůn a ty to budeš respektovat. Ať se ti to líbí nebo ne. Pro dnešek ti odpustím tvé chování, ale pamatuj, že příště nebudu tak shovívavý a potrestám tě. Máš štěstí, že jsem dobře naladěn,“ odpověděl jí. Neměla jsem ráda, když mi někdo říkal Isabello, ale otec mě vždy tak představoval ostatním upírům. Tanyi pohled už nebyl upřen do mé tváře. Teď vyloženě zírala na Renesmé. Bylo poznat, že ji vidí poprvé. Věděla jsem, že poznala, jak moc je Edwardovi podobná, ale nic neříkala. Nevěděla jsem, jestli jí řekl o Renesmé.

„Aro, uznávám, že máš pravdu. Naše matka opravdu porušila zákon, ale jim dvou se nikdy nepokloním,“ řekla mému otci a na svá slova kladla důraz. Strýcové i můj otec na ni zavrčeli. Demetri a Felix byli v okamžiku u ní a popadli ji za ramena.

„Tanyo, varoval jsem tě. Ale ty sis mou radu nevzala k srdci. Isabella je moje dcera a Renesmé je moje vnučka a ty se k nim podle toho budeš chovat,“ odpověděl jí s klidným hlasem, ale já jsem poznala, jak to v něm vře.

„Jane!“ zavolal. Jane věděla, co to znamená. Stoupla si před Tanyu, usmála se na ni a přesně v ten moment se Tanya zhroutila k zemi a dnes již podruhé se svíjela v bolestech, i když se snažila nevydat ani hlásku nepodařilo se jí to. Několikrát jí z úst vyšel tichý sten bolesti. Pohled na ni mě uklidňoval. A cítila jsem pocit zadostiučinění, byla jsem ráda, že se mě Aro zastal a potrestal ji. Ostatní upíři vše jen v tichosti sledovali, nikdo se neodvážil nic udělat. A i její rodina jen stála a dívala se na Tanyu ani oni se jí nesnažili nějak pomoci či se jí zastat.

„To stačí, Jane. Tanyo myslím si, že si už budeš pamatovat, jak se máš chovat k mé rodině. Pokavaď ještě jednou odmítneš mě nebo někomu z mé rodiny poslušnost, budu to řešit ještě horším způsobem, to mi můžeš věřit,“ řekl jí a víc už se s ní nezaobíral. Kate s Irinou pomohly Tanye vstát. A pomalu ji odváděly na druhou stranu sálu. Každý věděl, že její chování bylo nepřístupné. A všichni, co předstupovali po ní k mému otci, se chovali ještě pokorněji než dosud.

Jako poslední do sálu vstoupil Edward s rodinou. Všichni se na nás usmívali jen Edward ne. Tvářil se nějak zaskočeně. Když jsem ho uviděla, ucítila jsem zase tu bolest ve svém srdci. Chtěla jsem si položit ruku na hruď, tam kde se nacházelo mé srdce. Měla jsem, co dělat abych se udržela. Chytila jsem otce za ruku a stiskla ji. Podíval se na mě. Jeho pohled mluvil za vše. Zase se na mě díval s obavami, zda-li jsem v pořádku. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval, byla jsem ráda, že tu je teď se mnou. I oni před námi poklekli. Edward se na mě pořád díval. Ale protože jsem věděla, že bych jeho pohled neunesla, tak jsem se raději dívala na všechny ostatní členy jeho rodiny a na něj jsem se vůbec nepodívala. Věděla jsem, že to je naposledy, co se před námi klaní, protože o půlnoci měl být Edward oficiálně prohlášen za otce Renesmé. A díky tomu přijat do královské rodiny. Sice mi vadilo, že se přede mnou klaní všichni Cullenové, ale užívala jsem si ten pocit nadřazenosti nad Edwardem. A protože už přišli všichni, koho otec pozval. Zahájil ples a vyzval všechny, aby se dobře bavili. Jako na každém plesu patřil první tanec naší rodině. Otec mi nabídnul rámě a dovedl mě do středu sálu, Marcus udělal to samé s Renesmé. Cauis protože neměl partnerku, mohl vyzvat koho chtěl. Myslela jsem, že to bude Jane, ale Cauis šel pro Esmé, která s rozpaky přijala. Rozezněly se první tóny valčíku a my jsem tancovali. A tak jsem se bavila a tančila snad s každým, kdo mě o to požádal, ale nejraději jsem tančila s někým ze své rodiny nebo s Edwardovými bratry. Edward se neodvážil si se mnou zatancovat, byla jsem ráda, protože jsem se bála. Bála jsem se, že bych mu podlehla, kdybych s ním měla tančit, protože v tom kostýmu mušketýra mu to neskutečně slušelo a já měla neskutečné nutkání jít za ním a políbit ho na ty jeho dokonalé rty. Nechápala jsem sama sebe, vždyť mi zase ublížil a já přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdybychom spolu tancovali a líbali se. Je vidět, že nejsem úplně normální. Raději jsem se přestala zaobírat svými myšlenky a šla jsem tančit. Po chvíli jsem si stoupla vedle Marcuse a jen tiše pozorovala. Všichni tančili a popíjeli krev, která byla rozlévána z lahví od vína. Aro mi pokynul, abych k němu přišla. Věděla jsem, co teď udělá.

Edward:

Byl jsem ve své komnatě a čekal jsem, až se ke mně připojí i zbytek mé rodiny. Těšil jsem se až spatřím Bellu, ale zároveň jsem se toho okamžiku obával. Bál jsem se její reakce, protože mi je jasné, že když mě viděla s Tanyou, že jí to ublížilo. Zase jsem jí zlomil srdce. Ta představa mě neuvěřitelně ničila. Pokaždé, když jsem si vybavil její pohled plný bolesti, se mi podlomily kolena. Podlomovaly se mi kolena pod tíhou té bolesti. Moc jsem chtěl, aby mi odpustila a jen díky svojí hlouposti jsem jí opět ublížil. Potom co uviděla, pochybuji, že by mi mohla odpustit. Doufal jsem, že Tanya nebude mít tolik drzosti se mi zase připlést do cesty, protože nevím, jestli bych se ovládnul.

„Edwarde, můžeme jít?“ zeptal se mě Carlisle.

„Ano.“

Vyšli jsem směrem do korunovačního sálu. Aro chtěl, abychom vešli jako poslední. Vstoupili jsem do sálu. A já jsem si mohl přečíst v myslích všech upíru, co se tu před chvíli odehrálo. Viděl jsem, jak se Tanya odmítla Belle a Renesmé poklonit. To mě rozzuřilo, jak se opovažuje s nimi takhle jednat. Jasper si toho samozřejmě všimnul a poslal mi uklidňující vlnu. Byl jsem rád, otočil jsem se na něj a pousmál. Podíval jsem se na Bellu, která mě ignorovala a raději se dívala na členy mé rodiny. Bolelo mě to, ale zasloužil jsem si to. Bella měla na tváři kamenný výraz, ze kterého nebylo možné vyčíst jakoukoliv emoci. Tvářila se stejně nepřístupně jako ostatní členové královské rodiny. Pořád jsem si ji prohlížel a neustále mě oslňovala její krása. Moc ji to v tom kostýmu slušelo. Došli jsem před Arův trůn a já pořád pohledem hypnotizoval Bellu, která mě stejně pořád přehlížela. Poklonili jsem se Arovi, jako ostatní hosté, i když to je dnes už naposledy, protože za chvíli i my budeme součástí této rodiny a i nám se budou muset ostatní klanět. Aro zahájil ples a první tanec patřil královské rodině. Docela nás všechny překvapilo, když přišel Caius a požádal nejdříve Carlislea, jestli si může zatančit s jeho ženou. Carlisle souhlasil a tak Esmé svolila a šla si s ním zatančit. Renesmé tančila s Marcusem. Bella se vznášela po pomyslném tanečním parketě s Arem. Nemohl jsem z ní spustit oči, když tančila vypadala uvolněně a krásně. Všechny její pohyby byly tak ladné až mi vyrážely dech. Tančila s každým, kdo o to stál, ale bylo na ní poznat, že je nejraději, když tančí s někým od Volturiových nebo s někým z mé rodiny. Tak moc jsem si přál s ní tančit, ale nenašel jsem k tomu odvahu. Bál jsem se, že mě odmítne. Nechtěl jsem nad tím pořád přemýšlet, tak jsem vyzval Esmé k tanci.

Aro pokynul Belle a Renesmé, aby k němu přišli. Pořád jsem stál u své rodiny a čekal jsem. Aro se postavil před svůj trůn.

„Jsem moc rád, že jste přijali pozvání na náš ples. A chtěl bych vám oznámit něco důležitého, takže bych byl rád, kdybyste mi všichni věnovali pozornost,“ upřel svůj pohled na všechny v sále a na chvíli se odmlčel.

„Takže jak jistě víte, tady Isabellu jsem přijal za svou dceru. Přišla do Volterry v době, kdy byla těhotná a čekala tady Renesmé s upírem. Nikdy nikomu neřekla jeho jméno, ale před pár dny nám ho prozradila. Edwarde, může tě poprosit, abys přistoupil a s tebou i tvá rodina.“

Všechny pohledy se v tu chvíli upíraly na mě a moji rodinu. Přistoupili jsme k němu. Aro mi naznačil, abych se postavil mezi Bellu a Renesmé, které stály po jeho pravici a má rodina si stoupla po jeho levici.

„Představuji vám Edwarda Cullena otce naší Renesmé a jeho rodinu. A od tohoto okamžiku jsou i oni členy královské rodiny, a proto očekávám, že se tak k nim budete chovat,“ poslední slova zdůrazňoval a svůj pohled upíral na Tanyu, která byla v šoku.

„Od této chvíle se k nim budete chovat s úctou a věřte, že sebemenší prohřešek vůči někomu z Cullenů bude tvrdě potrestán.“

Jane ke mně přistoupila a podala mi plášť stejné barvy jako měli i ostatní členové královské rodiny. Obléknul jsem si ho a všimnul jsem si, že ty samé pláště měl i zbytek mé rodiny. Jen ta mužská část si je oblékla. Alice, Rosalie i Esmé své pláště držely v ruce. Nechápal jsem proč si je neobléknou, ale uvědomil jsem si, že i Renesmé a Bella nemají své pláště oblečené. Měly je jen po tu dobu, co probíhalo přivítaní a první tanec, a pak si ho sundaly a položily přes Arův trůn. Dál jsem se tím nezabíral a podíval jsem se na Renesmé. V jejích očí se zračilo neskutečné štěstí, všimnul jsem si, jak jí jedna opuštěná slza stéká po tváři. Setřel jsem ji svým palcem a lehce jsem ji objal a líbal do vlasů. Aro mě vyzval, abych si teď zatančil s Renesmé. Odebrali jsem se doprostřed sálu, kam se i přemístili všichni ostatní z rodiny. Ostatní upíři stáli opodál a pozorovali nás. Všimnul jsem si, že Bella tancuje s Carlislem. Poslední tóny valčíku doznívaly. Carlisle se u mě zastavil.

„Půjčíš mi na jeden tanec moji vnučku.“

Nic jsem mu neodpověděl, jen jsem nepatrně ustoupil od Renesmé a pustil její ruku. Carlisle jí podal tu svou. Podíval jsem se na Bellu, tak moc jsem si přál s ní tančit. Tak moc jsem se jí přál zeptat, zda-li si se mnou zatančí. Ale pořád jsem k tomu nenašel odvahu. Carlisle to vyřešil za mě.

„Myslím si, že by bylo vhodné, kdybyste si taky spolu zatancovali. Přece jen je divné, že máte spolu dceru a chováte se k sobě jako kdybyste se nikdy neznali,“ řekl mi Carlisle a mrknul na mě. Byl jsem vděčný, že tuto situaci za mě vyřešil. Bella jen pokrčila rameny. Nabídnul jsem jí svou ruku. Přijala ji. Pevně jsem ji uchopil, druhou ruku jsem ji položil do pasu a přitáhnul jsem si ji blíž. Pocity, které se ve mně odehrávaly se nedají ani popsat, protože nevím jaká slova k tomu mám použít. Byl jsem šťastný, že ji mám ve své náručí a můžu s ní tančit. Toužil jsem, aby nikdy ta píseň neskončila a já s ní mohl tančit po zbytek mé věčnosti. Toužil jsem ji políbit… Po celou dobu jsem se jí díval do očí a utápěl jsem se v jejích očích. Mé tělo se vznášelo někde v oblacích, připadal jsem si jako v nebi. Nic jsme neříkali, jen jsem se dívali do očí, cítil jsem to napětí mezi námi. V jejích očí jsem poznal touhou, stejnou touhu, která se zračila i v těch mým. To mi dodalo odvahy. Nepatrně jsem se přiblížil k jejímu obličeji a pohledem jsem sklouznul na její ústa, která se nabízela k polibku. Znovu jsem se jí zadíval do očí. A tu nepatrnou mezeru mezi našimi rty, tak překonal. Jen tak lehce jsem se otíral svými rty o ty její, přesunul jsem se na její tváře, oči, čelo, nos a zase jsem se vrátil k jejím rtům. Po celou dobu jsem si dívali do očí. Zase jen tak lehce jsem jí líbal na rty, pomalu jsem se od ní odtahoval, ale Bella byla asi jiného názoru. Oběma rukama mě chytla kolem krku a začala mě vášnivě líbat. Přitáhnul jsem si ji ještě blíž, takže mezi námi nebyla sebemenší mezera, ale to mi nestačilo, vadilo mi naše oblečení. Cítil jsem touhu, nepředstavitelnou touho po jejím tělem. Cítil jsem se neskutečně. Ještě nikdy jsem nepocítil takovou touhu. Uvnitř mě bylo všechno spalováno touhou po jejím těle… po dotycích… po polibcích.

Bella:

Potom co otec oznámil, že Edward je otcem Renesmé, přišel pro mě Carslile a požádal o tanec. Souhlasila jsem. Podívala jsem se na Renesmé s Edwardem. Renesmé byla šťastná a Edward taky. Byl na ně nádherný pohled, až to bralo dech. Carlisle se podíval, kam se dívám.

„Je to nádherné, vidět je takhle spolu,“ zašeptala jsem Carlisleovi.

„Ano to je.“

Pomalu doznívali poslední tóny valčíku a my se během našeho tance s Carlislem přesunuli vedle Edwarda s Renesmé.

„Půjčíš mi na jeden tanec moji vnučku,“ zeptal se Carlisle Edwarda. Edward nic neodpověděl, nepatrně ustoupil a pustil Renesméninu ruku. V tu chvíli jsem si přála, aby mi ji nabídnul… aby mě vyzval k tanci a já tak mohla být v jeho objetí.

„Myslím si, že by bylo vhodné, kdybyste si taky spolu zatancovali. Přece jen je divné, že máte spolu dceru a chováte se k sobě jako kdybyste se nikdy neznali,“ řekl mi Carlisle. Sice jsem jen pokrčila rameny a dělala jsem, že mi to je jedno, ale uvnitř jsem se tetelila blahem. Celé mě tělo bylo zaplaveno štěstím. Edward mi nabídnul ruku, podala jsem mu tu svoji. Opatrně ji stisknul a druhou rukou mě chytil v pase. Přitáhnul si mě blíž. Já jsem mu svou druhou ruku položila na jeho paži. I přes ty všechny vrstvy oblečení jsem cítila jeho vyrýsované svaly. Vznášel se se mnou po parketu. Jeden druhému jsem se dívali do očí. Měla jsem pocit, že se mi točí hlava, v břiše jsem měla snad milión poletujících motýlů, kteří zaplavovali i celý zbytek mého těla. Měla jsme neodolatelnou touhou ho políbit. Stejná touha byla i v jeho očích. Nic jsem neříkali, jen jsme se tu vznášeli a dívali jsem se do očí. Cítila jsem se omámená z jeho pohledu. Nepatrně se přibližoval se svým obličejem k tomu mému a přitom se mi díval pořád do očí. Svým pohledem sklouznul na mé rty jako kdyby mi dával šanci uhnout. Znovu se mi zadíval do očí a překonal tu nepatrnou mezeru. Jeho rty se třely o ty mé. Bylo to neskutečné. Mé tělo bylo ochromeno, nebyla jsem schopna ničeho, jen jsem stála a nechala jsem ho, aby svými rty zlíbal mé tváře, oči, čelo, nos a opět se vrátil k mým rtům. Jen zlehka je líbal a se mnou se točil celý svět. Na jednu stranu jsem toužila, aby tato chvíle nikdy neskončila, ale moje hlava mi pořád připomínala, jak moc mi ublížil. Tyto myšlenky jsem zmuchlala a zastrčila do toho nejspodnějšího šuplíku mého vědomí a užívala jsem si tuto chvíli. Pomalu se začal ode mě odtahovat. Aniž bych si to uvědomila, rukama jsem se chytila jeho krku a zase si ho přitáhla. Začala jsem ho vášnivě líbat. Uvnitř mě vybuchla bomba, která mi zaplavila i to nejmenší místečko v mém těle touhou. Cítila jsem, jak si mě přitáhnul ještě blíže, jediné co nám vadilo bylo oblečení.  Uslyšela jsem, jak si někdo za námi odkašlala. Nevšímala jsem si toho. Někdo mi poklepal na rameno, zavrčela jsem a doufala jsem, že ten dotyčný odejde a nechá nás na pokoji. Zase mi někdo poklep na rameno, s nevolí jsem se odtrhla na Edwarda a vrčela jsem u toho. Otočila jsem se. Stál tam můj otec.

„Bello, omlouvám se, že vás vyrušuji, ale myslím, že by bylo vhodnější, kdybyste s tím pokračovali někde v soukromí,“ řekl mi a přitom mu cukaly koutky.

„Omlouvám se,“ řekla jsem mu, cítila jsem se hrozně trapně, že jsem vrčela na svého otce. Odcházela jsem ze sálu a raději jsem se nerozhlížela. Nechtěla jsem vědět, kdo všechno to viděl. Uviděla jsem Emmetta, který se chystal něco vtipného pronést na mou adresu, ale naštěstí než něco stihnul říct, se na něj Rosalie podívala a zavrčela. Nechápala jsem, co se to se mnou stalo. Vždyť ho nenávidím, musím ho nenávidět a ne se mu rovno vrhnout okolo krku. Někdo ke mně zezadu přiskočil, objal v pase a začal mě líbat na krk. Bylo mi jasné, že to je Edward.

„Edwarde, přestaň s tím,“ zašeptala jsem a snažila jsem se v hlase potlačit vzrušení.

„No, tak to není možné, protože se mi to moc líbí a já s tím určitě nepřestanu,“ řekl mi a nepřestával mi líbat krk. I když jsem moc chtěla, aby nikdy nepřestával. V hlavou mi proběhly myšlenky na to, jak mi zase ublížil.

„Edwarde, okamžitě přestaň, protože mě se to nelíbí. Varuji tě naposledy,“ řekla jsem mu důrazněji. Jediná jeho reakce byla ta, že se pousmál a pořád pokračoval tam, kde přestal.

„Edwarde“ zavrčela jsem výhrůžně. Cítila jsem jak jeho dech ovanul můj krk.

„Víš, že jsi neskutečně sexy, když se zlobíš,“ zašeptal mi do ucha a skousnul lalůček.

9. kapitola x Shrnutí x 11. kapitola

Autor: eElis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Renesmé je můj život 10. kapitola: