Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Remember me x Twilight saga 3. kapitolka

21.05.2010 (07:30) • MetlosCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1396×

Cesta byla dlouhá, všude byl jen písek, prach a taky odpadky, které odfoukl do pouště vítr. Nikdo nic neřekl, celé 2 hodiny.

Potom jsme konečně uviděli aspoň kousek civilizace, ale stejně to byl jen vojenský prostor, aspoň něco.

Vjeli jsme do ohraničeného prostoru, kde bylo asi deset hangárů a venku obrněná auta a tanky.

3. kapitolka - Volba

Tyler:

Viděl jsem cvičit vojáky, jak lezou přes překážky, střílejí, zlepšují se, aby v příštím boji měli co nejmenší šanci, že je někdo zastřelí nebo je odpálí bomba. Ale i ten nejlepší voják může zemřít v boji, ale prý je to pro ně čest, zemřít v boji.

Zaparkovali jsme v 5 hangárů a vylezli z auta. A ten jejich nadřízený, stočil pohled na mě a promluvil.

„Takže Tylere, já se jmenuji kapitán Price a mám to tady všechno na starost. Odkud jsi? A jak ses sem dostal?" zeptal se mě a já budu muset zopakovat slova, která už jsem říkal.

„Jsem z New Yorku. 11. září 2001, jsem jel za otcem do pracovny. On ji má v obchodním centru a pak byla hlasitá rána nevím, co to bylo, ale spadl jsem z kola. Pak mě někdo praštil a probral jsem se, až tam v té místnosti. Kterého vůbec dneska je?" odpověděl jsem mu vše, co jsem věděl a současně se zeptal na první otázku.

„Dnes je  13. září 2001 a ta rána byla, že do dvou věží narazila letadla, které ovládali teroristi a my máme za úkol najít a zničit tuto organizaci, z které byly tito teroristi posláni, protože ty dvě věže, se do hodiny zhroutily," potřeboval jsem se uklidnit a rozdejchát to. Do věží narazila letadla a pak se zhroutily. No páni, doufám, že se mámě, Aidanovi, Caroline a zvláště Ally nic nestalo. Pročechral jsem si vlasy, musel jsem se uklidnit, „skoro 3000 mrtvých!“ dodal na konec a já hlasitě polkl.

„A teď to nejhorší. Nemůžeme tě dostat domů, protože nemáme žádné letadla nebo vrtulníky a za druhé, nikdo nemůže přiletět, protože by ho mohl někdo sestřelit. Takže ti dáváme na vybranou mezi dvěma věcma. Buď se staneš vojákem, anebo to bude pro tebe snazší, se budeš muset tady nějak zabavit. Dám ti čas na rozmyšlenou. Zatím tě tady Jasper zavede do pokoje. Bude bydlet s tebou." S těmito slovy odešel někam ven a za ním šli tři vojáci.

„Ahoj, jsem Jasper Hale, a jak se jmenuješ ty?" zeptal se mě.

„Já jsem Tyler Hawkins," odpověděl jsem mu.

„Fajn Tylere, zavedu tě do pokoje. Budeš tam bydlet se mnou!" přikývl jsem.

Dal se do pohybu a já ho následoval. Šli jsme chodbou se spoustou dveří, které byly vždy naproti sobě, až jsme došli k posledním dveřím v chodbě a zastavili se před nimi.

Zabral za kliku a otevřel. Vyskytl se mi pohled na dvě postele a mezi nimi bylo okno. Nalevo ode mě byl ještě stolek s dvěmi židlemi.

Zavřel jsem dveře. Jasper si lehl na levou postel.

Stál jsem tam a nevěděl co dělat.

Jasperovi to asi došlo.

„Udělej si pohodlí, Tylere,“ ukázal na postel vedle sebe.

Sednul jsem si na postel, na kterou ukazoval.

„Už si se rozhodl?“ zeptal se mě po chvilce klidného oddechování. A až teď jsem si všimnul, že má zlaté oči.

„Ještě jsem o tom nestihl přemýšlet,“ vydechl jsem hlasitě a lehl si. Začal jsem zvažovat všechny pro a proti.

Takže kdybych tady zůstal, nudil bych se a bylo by to blbé dívat se na druhé, jak makají nebo jak přijíždějí z nějaké mise se zraněnými vojáky, kteří jsou celí od krve nebo jim chybí kousek končetiny anebo ji dokonce nemají celou nebo taky přijede pouze polovina toho, co odjížděla...