Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebecca Black - 8. kapitola

26.03.2011 (18:45) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2794×

Já to tak chci a ty se s tím prostě musíš smířit!

„Jen se nedělej,“ mrknul na mě a obrátil na mě veškerou svou pozornost.

„Nech mě,“ odsekla jsem ledově a otočila jsem se, že půjdu pryč.

Jenomže jenom co jsem se otočila, znovu se dotkl mého pozadí.

Zuřivě jsem se na něj podívala. „Ještě jednou se mě dotkneš a ty pracky ti urazím.“

„Ale, kočička vystrčila drápky,“ zasmál se.

„A s radostí ti jima vyškrábe oči,“ doplnila jsem jeho přirovnání s předstíranou sladkostí.

Chtěla jsem už odejít, ale znovu se mě dotkl. Otočila jsem se a vrazila mu takovou facku, až mě z toho pálila ruka. Jenomže tím jsem ho jenom rozčílila. Chytil mě pevně za zápěstí a přitáhl si mě k sobě.

„Pust mě,“ procedila jsem mezi zuby.

„To by se ti tak líbilo.“

Sklonil se ke mně a mě ovanul jeho odporný dech. Zavřela jsem oči a sklonila jsem hlavu. A pak, když už jsem čekala to nejhorší, totiž že mě políbí, byl najednou pryč. Otevřela jsem oči právě ve chvíli, kdy mu Jesse uštědřil ránu pěstí přimo do nosu. Ten kluk se svalil na zem a ani se nenamáhal se zvednout, jen zuřivě koukal Jessovi do očí.

„Za tohle budeš mrtvej,“ řekl ten kluk.

„Jo, jednou všichni umřeme,“ prohodil Jesse, a mě napadlo, že tenhle tón se naučil ode mě. Popadl mě za loket a vlekl někam stranou.

„Dík,“ poděkovala jsem mu do očí, i když vím, že bych se z toho nějak vysekala sama.

„To je dobrý. Uvědomuješ si, že tohle sis způsobila těma svýma oblečkama?“ odvětil vykolejeně a hlavou pokývl k mým minišatům.

„No jo,“ usmála jsem se. „To jsem prostě celá já.“

Jesse se zarazil, ale nic neřekl. Nechala jsem ho tam stát a pokračovala jsem ve své obhlídce. Prošla jsem všechna patra a vyhlídla jsem si pár kluků, kteří by stáli za hřích. Skočila jsem si do kuchyně pro něco k pití a cítila jsem na sobě něčí pohled.

Otočila jsem se, abych zjistila, jestli náhodou nejsem paranoidní, ale zjistila jsem, že nejsem. Setkala jsem se s podivně hloubavým pohledem. Uhnula jsem pohledem stranou. Za třicet vteřin jsem se na toho kluka znovu podívala a opět jsem se střetla s jeho pohledem. Natočila jsem si korálky na prst a flirtovně jsem si s nimi hrála. Odvrátila jsem od něj pohled a po chvíli jsem ho stočila zpátky. Bedlivě me sledoval, i když byl obklopen mnoha dalšími lidmi.

Vyrazila jsem pryč, prohrábla jsem si vlasy a schválně jsem nasadila co nejvíc sexy chůzi. Nemusela jsem dlouho čekat. Za dvě minuty se objevil vedle mě.

„Připijeme si?“ usmál se na mě a naklonil skleničku k té mojí.

„A na co?“

„Přece na seznámení.“

„Ale ještě jsme se neseznámili,“ namítla jsem a kousla jsem se do rtu.

„Jsem Chris,“ představil se mi.

„Já Becca.“

Cinkli jsme si skleničkami a on mi dal seznamovací pusu na tvář. A pak už to jelo. Flirtovali jsme až jiskry lítaly, s každou větou se ke mně přibližoval, s každým pohledem mě víc a víc propaloval. Držela jsem se, abych ho sama nepolíbila. Jenomže on takové zábrany neměl. Brzy se na mě vrhnul a pošimral mě na rtech. I se skleničkou v ruce jsem ho objala kolem krku a nechala jsem ho, aby na mých rtech zanechal sladkou příchuť alkoholu. Jeho ruce se taky nezastavily a bloudily po mém těle všude, kde se jim líbilo.

Brzy jsme opustili naše klidné stanoviště, abychom se přesunuli do jednoho z horních pokojů. Naše splynutí na sebe nenechalo dlouho čekat. Bylo to rychlé a průměrné. Několikrát do pokoje dokonce někdo vtrhl se stejnými zaměry. Chris ještě ležel v posteli, ale já chtěla vypadnout. Sešla jsem ze schodů dolů a chtěla jsem si dojít ještě pro nějaký alkohol, když mě chytily nějaké ruce a zatáhly mě pod schody.

Jesse se na mě zmučeně podíval. „Becco, já to nezvládnu.“

Zatvářila jsem se soucitně, ale to bylo vše, co jsem pro něj mohla udělat.

„Byla jsi s ním, že jo?“ vpálil mi do tváře a já jen kývla. „Proč? Copak tobě na nikom nezáleží?“

„Říkala jsem ti, že mi nestačí jen jeden chlap,“ odvětila jsem.

„Ale proč?“ zopakoval svou otázku.

„Já nevím!“ vyjela jsem na něj. „Chci si užívat a ne zůstat zaseknutá v nějakém vztahu.“

„Ale dyť tys to ani nezkusila.“

„Ale ani nechci!“ křikla jsem. „Vyhovuje mi to tak, jak to je. A ty to prostě budeš muset přijmout.“

Nechala jsem ho být. Sakra, copak jsou všichni slepí? Copak opravdu vypadám, jako že se chci vázat? Proč chce sakra každej kluk, abych s ním chodila? Měla jsem všeho plný zuby. Jesse, blbýho sexu a zaseknuté párty. Prej párty roku.

Zavolala jsem Emmovi, aby mě vyzvedl, a on přijel za patnáct minut. Moji náladu nijak nekomentoval, jenom občas sjel pohledem na mé obnažené nohy, což mi pomalu ale jistě náladu zvedalo.

Víkend proběhl v celkem nudném duchu. V sobotu jsem se vypravila spravit si náladu do klubu do Port Angeles, kam mě doprovodily Rose a Alice. Byla to prima dámská jízda a já jsem aspoň přišla na jiné myšlenky, i když mi nedovolily se po nějakém klukovi pomalu ani podívat.

Pondělního rána jsem se už neděsila. Vypla jsem jakýkoliv soucit s Jessem a chovala jsem se, jako bych ho ani neznala. Možná že ho to bolelo, ale když se budu chovat jako mrcha, dřív si uvědomí, jaký omyl to byl, když ve mně nalezl zalíbení.

Místo vedle mě bylo prázdné. Myslela jsem si, že je Amy pořád nemocná, když jsem ji na konci hodiny zahlédla na opačném konci třídy. Normálně by mě to nezajímalo, ale dneska jsem byla extrémně zvědavá, proč se mnou nesedí, když potřebuju někoho, abych se nemusela koukat na Jesse.

Po hodině jsem za ní zašla.

„Amy!“ zastavila jsem ji na chodbě. „Proč jsi dneska seděla jinde?“

„Tak ty se mě ještě ptáš?“ vyjela na mě a já jsem ji nepoznávala. Vždyť ta si nikdy nedovolila mi odporovat.

„Co se stalo?“

„Ale prosím tě, nedělej, že nevíš,“ odvětila. „Vždyť už si o tom povídá celá škola.“

„O čem?“ nechápala jsem.

„O tom, že ses v pátek vyspala s Chrisem,“ řekla.

„No a co?“ Co je jí najednou potom, s kým já jsem se vyspala?

„Teď ses ukázala v pravém světle,“ odfrkla. „Nikdy ses o mě zajímala.“

„Jak to s tebou souvisí?“

„Říkala jsem ti, že se mi Chris líbí!“ zakřičela zoufale.

A teprve teď mi to došlo. Podvědomě jsem věděla, že je mi to jméno nějak povědomé, ale za nic bych si nevzpomněla, kde jsem ho jenom slyšela. Tenkrát mi říkala, že se jí líbí. „O nic jsi nepřišla,“ odpověděla jsem, abych ji uklidnila. „V posteli stojí za nic.“

Amy se na mě zuřivě podívala a já jsem jenom čekala, co z ní vyleze. Jenomže ona jenom zrudla a utekla. Zatvářila jsem se nechápavě. Měla by přece být ráda, že jsem jí ušetřila takového kluka. Nechala jsem to být a pokračovala jsem na další hodinu.

Celý následující týden pak byl dost nudný. Amy se mnou nemluvila, Jesse se mi taky vyhýbal a Jeremy s Deepakem věčně probírali počítačové hry, takže jsem v jejich společnosti taky dlouho nevydržela. Od té párty po mně vyjelo několik kluků, kteří si asi mysleli, jak mě snadno sbalí. Všechny jsem je poslala do háje.

To další pondělí se obvykle poloprázdná třída zaplnila k prasknutí. Zapomněla jsem na to, že přece McFinová odjela na tu stáž, jak nám předesílala profesorka Pextonová, moje oblíbená. Takže teď se v naší třídě shromáždilo spoustu nových lidí.

„Tak, vítám vás na mé hodině,“ začala Pextonová. „Je nás tu trochu více, tak doufám, že to společně zvládneme.“ Třídou se ozvalo mručení. „Kolegyně McFinová mi před svým odjezdem navrhla, aby na úvod vypracovali práci, abyste se dostali do tématu, které budeme probírat. A já s ní souhlasím. Takže se rozdělte do dvojic.“

Nastal rozruch. Všichni se otáčeli a domlouvali si, s kým kdo bude. Jenom mě to zanechalo klidnou. Nepotřebuju dvojici, zvládnu to v pohodě sama.

„Tak jste spárování?“ otázala se Pextonová a rozhlédla se po třídě. „Kdo nemá dvojici?“

Otráveně jsem zvedla ruku. Ani jsem se nepodívala, jestli se taky někdo přihlásil.

„Výborně. Takže Becco ty budeš s Mattem,“ usmála se na mě.

Otočila jsem se za sebe, abych našla toho kluka. Zahlédla jsem ho v poslední lavici u dveří. Stačil mi jeden pohled, abych zjistila, kdo to je. Ten příšernej protiva z jídelny. Otočila jsem se zpátky a nahlas jsem pronesla: „Ehm, paní profesorko, nemohla bych tu práci dělat sama?“

„A proč bys ji dělala sama, když tady máš dvojici?“

„No, mně se lépe pracuje samotné,“ namítla jsem.

„Já bych taky radši pracoval s Ryanem,“ ozval se jeho hluboký hlas zezadu.

S Ryanem? Ozvalo se mi v hlavě. Jako s mým synovcem Ryanem? On ho zná?

„Ryan tu není a Becca je sama, takže není důvod,“ smetla to ze stolu.

„Ale -“

„Už žádné odmlouvání,“ zastavila mou námitku a já jen naštvaně bouchla do stolu. Proč zrovna já musím být ve dvojici s tím největším otravou ze školy?

„Tak, vraťme se k té práci. Vaším úkolem je vytvořit návrh smyšlené firmy. Dohodněte se na tom, jaký typ firmy budete, co budete prodávat nebo nabízet, kde seženete peníze, kde bude vaše sídlo, jak si budete dělit zisky a podobně,“ představila nám Pextonová práci. „Kdybyste měli nějaký problém, nebojte se mě vyhledat. Máte na to měsíc.“

Třída začala šeptat, domlouvat si už různé návrhy, sdělovat si pocity, jen já jsem tupě zírala z okna. To je dneska zase den.

Hodina skončila a já jsem se vypakovala dřív, než se budu muset dát s tím náfukou do řeči. Jenomže to jsem si jen myslela, jak rychle jsem utekla. Zastoupil mi dveře a vybalil na mě: „Tak co s tím hodláš dělat?“

„Udělej to sám, já si to pak přečtu,“ odvětila jsem, jako by to bylo samozřejmé, a obešla jsem ho. Co si myslí? Že s ním budu spolupracovat? Ani omylem.

Všechno bylo najednou tak nějak ponuré. Líbání s klukama ztratilo tu příchuť zábavy a dobrodružství, Jesse se stal spíš mým nepřítelem, Emm vyrážel na lovy častěji než dřív, takže jsem si připadala sama, i když jsem vždycky měla někoho kolem sebe. Asi už jsem se unavila vším tím blázněním a divokými večírky.

Zůstala jsem na školním nádvoří déle než obvykle. Domů se mi nechtělo a tady byl takový klid, když se tu najednou vylidnilo. Nikdy bych neřekla, že zrovna já budu vyhledávat klid. Asi nějaká krize nebo co. Už aby to přešlo, tohle nejsem já.

Začalo se už stmívat, a tak jsem se zvedla a mířila jsem domů.

Před školou mi cestu zastoupila nějaká postava.

„Co tady děláš tak sama?“ zeptal se.

„Procházím se, co by,“ odvětila jsem méně nepřátelsky než jsem měla v plánu.

„Nepotřebuješ společníka?“

Cítila jsem se sama a najednou mi nějaký společník přišel vhod. Kývla jsem, i když jsem neměla ni tušení, kdo to je a v tom šeru se to nedalo poznat.

Zamířili jsme k pláži a povídali jsme si. Najednou se ke mně naklonil a začal mě líbat. Nechala jsem se a trochu mě lákalo, že strávím noc s někým, jehož identita je mi neznámá. Samozřejmě že k tomu došlo. Bylo to nevyhnutelné, protože pro mě to tentokrát nebyla zábava, ale potřeba. Byla jsem tak vyšťavená, že jsem potřebovala nějakou vzpruhu.

„Vidíš, Rebecco? Nakonec ses vyspala s klukem, o kterém jsi tvrdila, že by sis o něj ani koště neopřela,“ řekl do ticha noci, když bylo po všem.

Na tu větu jsem si hned vzpomněla.

„Glene?“

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebecca Black - 8. kapitola: