Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebecca Black - 5. kapitola

19.03.2011 (08:15) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2501×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Mně nikdo rozkazovat nebude!

„Dneska mi volali ze školy,“ začal. „Vyhodili tě.“

„Cože? Měla jsem přece dostat jen podmínečné vyloučení!“ podivila jsem se.

„Rozhodli o tom na pedagogické radě.“

„Pitomí profesoři,“ ulevila jsem si.

„Profesoři za tvoje prohřešky,“ to slovo procedil mezi zuby, „nemůžou.“

Hodila jsem batoh do rohu a začala jsem vybalovat věci.

„Tobě to ani není líto?“ ptal se táta nechápavě.

„A co s tím mám teď asi dělat? Lítost mě do školy nevrátí,“ odsekla jsem.

„Dostaneš domácí vězení. Třeba se konečně umoudříš,“ nařídil.

„Můžeš mě tu držet třeba deset let, ale já se stejně nezměním!“

„To si ještě povíme.“

„Já si s tebou povídat nehodlám.“

„Povídat si se mnou nemusíš, ale poslouchat mě budeš,“ řekl tvrdě.

„Nebudu.“

Zvedl se prudce z postele a přišel ke mně tak blízko, že jsem musela hodně zaklonit hlavu, abych mu viděla do tváře. Zlobil se a trochu se třásl. „Rebecco, ty uděláš, co ti řeknu.“

„Ne,“ zavrčela jsem.

Než jsem se na ten pohyb stihla připravit, už jsem měla hlavu otočenou. Přilítla mi taková facka, až mě to štíplo do tváře.

„Seš spokojenej? Cítíš se teď líp?“ vyjela jsem na něj. „Ven! Ven z mého pokoje!“

Táta se beze slova otočil a odešel. Zabouchla jsem za ním dveře a konečně jsem si přikryla rukou tvář. Bolelo to, ale za nic na světě bych to před ním nedala najevo. Mě nepokoří!

Zamkla jsem dveře, zatáhla záclony a uvelebila se v posteli. Vzhledem k tomu, že ani teď už nemusím do školy, můžu tady zůstat třeba měsíc. A klidně budu držet i hladovku, když to bude třeba!

Brzy jsem únavou usnula. Zdálo se mi o posledních pár dnech smíchaných do podivné koláže. Když se ale sen zdržel u mého odpoledne s Duncanem, spokojeně jsem se na posteli protáhla. Byl to jedno z těch nejlepších odpolední v mém životě.

„Becco,“ probudilo mě tiché klepání na dveře. Byla jsem ještě příliš ospalá na to, abych dokázala poznat, čí hlas to byl.

„Pusť mě dovnitř,“ poprosila Bella. „Nesu jídlo.“

„Nechte mě být,“ odbyla jsem ji ledabyle.

„Dostanu se dovnitř, i když se ti to nebude líbit,“ pohrozila mi.

„Tak do toho,“ zamručela jsem z postele.

„Je mi líto těch dveří,“ odvětila a já jsem byla ráda, že to vzdala, dokud jsem neslyšela, jak se zámek zlomil. O vteřinu později vešla Bella vítězoslavně do mého pokoje. Schovala jsem hlavu pod peřinu.

Bella se posadila na kraj postele. „Pojď se najíst, musíš mít hrozný hlad.“

Stáhla jsem peřinu z hlavy a podívala se na hromadu jídla, které Bella přinesla. Vzala jsem do ruky jablko a s chutí jsem se do něj zakousla.

„To ti připravil Jacob,“ prohodila Bella a já rychle vrátila jablko zpátky na tác. „Ale no tak, Becco, fakt ho to mrzí. Nechtěl tě uhodit.“

„Ale uhodil.“

„Neděláš mu to zrovna jednoduché,“ řekla Bella shovívě.

„Tak já mu to nedělám jednoduché!“ vyprskla jsem. „Jo, za všechno můžu já!“

„Uklidni se, Becco, to nikdo netvrdí,“ mluvila tiše. „Jake už se trochu zklidnil. Chce ti dát ještě jednu šanci.“

„Tak on mi chce dát ještě šanci!“

„Becco, ty jsi jak pískle, které se nerado kroužkuje.“

Pozvedla jsem obočí. „Tak co táta chce? A proč za mnou nepřišel sám?“

„Protože věděl, že s ním bys nemluvila,“ vysvětlila mi a já musela přiznat, že má pravdu. Bella se odmlčela a pak mi sdělila onu šanci. „Zařídí ti školu v La Push.“

„Hm, tak to se fakt překoná,“ zasyčela jsem.

„Ach jo. Becco, s tebou se vážně nedá rozumně domluvit. Promluvíme si, až budeš vnímat, co ti říkám,“ povzdechla si Bella a odešla.

Já přece vnímám, co říká! Jenom mě rozčiluje, že vyřizuje věci, do kterých jí nic není. Táta se měl přijít omluvit, to on mi to měl všechno navrhnout. A ne se někde dole schovávat a poslouchat, jak mi to navrhuje Bella. Nehledě na to, že já stejně nijak zvlášť nestojím o to, abych mohla chodit do La Push.

Z pokoje jsem nevycházela celé dva týdny. Občas mě přišel někdo navštívit, ale táta se tomu svorně vyhýbal. A já jemu taky. Sice už jsem to pustila z hlavy, ale pořád jsem na to nezapomněla.

Šla jsem se vysprchovat do koupelny na patře. Vycházela jsem akorát obmotaná jen v ručníku, když jsem si všimla, že na schodech čeká táta.

„Becco.“

„Tati.“

V tu chvíli už mě držel v náručí. Přitiskl si mě k sobě a pohladil mě po vlasech.

„Je mi to moc líto, Becco,“ omluvil se a odtáhl si mě od sebe.

Držela jsem pusu zavřenou, abych zase nevypustila to, co mě svrbělo na jazyku. Byla jsem ráda, že jsme se usmířili, a tak jsem to hned nechtěla zkazit.

Pak už jsme si dokázali v klidu promluvit. Já jsem si ovšem neodpustila svoje drzosti, ale táta to bral celkem s přehledem. Dohodli jsme se, že v pondělí nastoupím na novou školu. Slíbila jsem, že se pokusím chovat se co nejvíc slušně, ale táta jen zakroutil hlavou a řekl: „Chovej se jak chceš, ale hlavně ať tě nevyhodí. Nejbližší škola je pak až v Seattlu.“

Zasmála jsem se tomu, jak to se mnou táta vzdal, a hned jsem měla chuť jít provést nějakou skopičinu. Vzpomněla jsem si na fotku tety Rose a letěla jsem pro ni do pokoje. Táta se mě ptal, co to zase vyvádím, a když jsem mu řekla, co mám v plánu, sám se nabídl, že fotku do Jiskřivého sídla odnese a někde ji nastraží.

Přišla jsem pak jakoby náhodou do vedlejšího domu a fakt jsem se trochu divila, jaktože mě Emmett nevítá. Jasper mi řekl, že na lov neodjel.

„Hádá se s Rosalií,“ odpověděl mi Edward.

„Kvůli té fotce?“

„No jistě,“ přikývl.

A sakra, povzdechla jsem si. Vyběhla jsem rychle do schodů a vtrhla do jejich pokoje.

„Nikdy jsem toho chlapa neviděla!“ bránila se Rose.

„Ale vždyť se tu s ním objímáš!“ obvinil ji Emm.

„Je to moje vina!“

Oba se na mě překvapeně podívali. „Udělala jsem to já. Myslela jsem, že nad tím jen mávneš rukou.“

Emmett se na mě zmateně podíval. Připadalo mi, že se cítí zrazeně.

„Já jsem ti to říkala, Emmette,“ řekla Rose.

Emmett kolem mě jen beze slova prošel.

„Emme, počkej!“ volala jsem na něj.

„Tohle nebylo fér, Becco,“ otočil se na mě.

„Myslela jsem, že ti to dojde.“

Emmettova tvář se vyjasnila. „No jasně.“ Usmál se a já jsem byla zase jako už pomilionté ráda za jeho čistou povahu.

V pondělí jsem se připravovala do školy. Rozhodla jsem se, že to zkusím hned první den bez minisukně, a tak jsem si vzala světlé přiléhavé džíny, které dělaly stejně sexy dojem jako krátká sukně. Doplnila jsem jen černým nátělníkem a modrým svetříkem.

Do školy nás hodil Ryan, který si od Andie půjčil jejího Vanquishe. Zároveň mě měl doprovodit k sekretářce, aby mi dala potřebné papíry.

Ryan zaparkoval na místním parkovišti. Šli jsme společně s Joshuou a Ryanem k budově. Bylo za deset minut osm a chodby byly přeplněné studenty, převážně rudými tvářemi. Procházela jsem chodbou a prohlížela jsem si budoucí spolužáky. Bylo tu tolik hezkejch kluků! Tohle byl přímo klučičí ráj! Proč mi sakra někdo neřekl, že La Push je domovem tolika krasavců?

Sekretářka mi podala pár papírů a mapku školy a poslala mě na hodinu. Našla jsem svoji třídu hladce, protože škola to byla malinká.

Vešla jsem do třídy. Kluci seděli na lavicích a kecali, ale hned si všimli, když jsem se objevila ve dveřích. Ááá, pomyslela jsem si, tady to budu milovat!

Nejsympatičtější mi přišla skupinka kluků u okna, a tak jsem přišla až k nim a posadila jsem se do lavice za nimi. Hned ke mně přišli.

„Ahoj, já jsem Becca,“ usmála jsem se na ně.

Ten vyšší s veselýma kukadlama mi podal ruku. „Já jsem Deepak.“

„Já jsem Jeremy a tohle je Jesse a Tobias,“ přestavili se mi.

Rozhlédla jsem se ještě po třídě, abych zmerčila ostatní. Pak jsem si všimla jedný holčiny, co seděla sama úplně v rohu. „Kdo to je?“ zeptala jsem se a ukázala jsem na ni.

„To je Amy,“ odpověděl myslím Jesse.

„Proč sedí sama?“

„Nerozumí si s ostatními. Theresa a Nina ji mezi sebe neberou,“ podíval se na ni smutně Tobias.

Pohlédla jsem na dvě slečny vepředu, to musela být určitě Theresa a Nina. Bavily se spolu jako nějaké dvě husičky. Vsadím se, že za chvíli se začnou chichotat. Jak já je nemám ráda!

Zvedla jsem se a došla jsem za Amy. Řekla jsem jí, kdo jsem, a navrhla jsem, aby si přisedla ke mně. Nic nenamítala, a tak jsem ji k sobě přestěhovala. Je to takový ten typ holky, co postavíš na nějaké místo a ona tam stojí.

Výuka začala. Profesor se zdál být celkem sympatický a po pár správných odpovědích na jednoduché otázky jsem si ho získala. Dokonce i na moje přidrzlé poznámky reagoval v pohodě! Tuhle školu vážně budu milovat!

Většina profesorů na mě udělala vcelku dobrý dojem. Byli mnohem víc v pohodě než ti z Forks. Nejvíc mě ale lákalo to nepřeberné množství pěkných kluků. Šla jsem po chodbě a házela jsem očka na všechny strany. Navíc byli všichni tak živí a společenští! Žádná nuda, ale pořádnej odvaz.

Po týdnu na nové škole se mi podařilo rozkecat i mlčenlivou Amy a bude mi trvat už jen krátko, než ji přetvořím k obrazu svému. Už teď se těším, jak spolu budeme rozebírat všechny kluky, jak je budeme lovit a obcházet spolu všechny párty.

Táta byl rád, že na mě zatím nebyly žádné stížnosti a určitě sondoval i u Ryana, jak to ve škole zvládám. Ale tady to byl prostě dokonalý kompromis – profesoři brali moje poznámky a ještě k tomu tu studovalo tolik kluků.

„Čau Becco,“ pozdravil mě Deepak,

jenom co jsem přišla do třídy. „Jak se máš dneska ráno?

„Prima,“ odpověděla jsem mu s úsměvem. „A jak ty?“

„Super.“

„Ahoj Amy,“ přisedla jsem si ke své kamarádce. „Nevyrazíme dneska večer někam?“

Jesse se na nás otočil. „Slyšel jsem něco o nějaké párty?“

„A ty posloucháš cizí rozhovory?“ zvedla jsem laškovně obočí.

Jesse, který už si na moji drzost zvykl, mě nebral vážně. „O něčem náhodou vím.“

„Tak sem s tím,“ nabádala jsem ho.

„Ale je to až za tři týdny. Zato tu bude akce roku,“ lákal nás.

„Tak daleko? Myslela jsem spíš něco dneska.“

„Na tohle se vyplatí počkat,“ mrknul na mě Jesse.

„Tak prima, počítej s náma,“ ubezpečila jsem ho a on se na mě usmál.

Vzala jsem si na obědě tác s jídlem a hledala jsem volné místo. Udělala jsem krok doprava, ale pak jsem si to rozmyslela a vzala jsem to doleva, čímž jsem se ale srazila s někým za mnou, kdo počítal s mým původním krokem.

„Nemůžeš dávat pozor?“ vyjela jsem na něj a kontrolovala jsem, jak moc jsem se ušpinila. Nebylo to až tak zlé.

„Nemáš mi lézt do cesty,“ vrátil mi zpátky a já jsem se na něj konečně podívala. Byl starší a možná by byl i docela hezký, kdyby nebyl tak hrozně protivný. On se na mě ale ani nepodíval.

„Blbečku,“ ujelo mi.

„Náno,“ pronesl bez rozmyslu a nechal mě tam stát.

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Becca a Jake mají trochu problémy. Ale zachoval se Jake správně? Zasloužila si Becca facku?

Taky se Becca dostala na novou školu. Jak ale tahle škola změní Beccu? Nebo Becca změní tuhle školu? S kým se spřátelí a koho bude nenávidět? Dozvíte se v přístích dílech! :)

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebecca Black - 5. kapitola: