Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebecca Black - 3. kapitola

07.03.2011 (11:30) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3278×

A to si jako myslíte, že mě vyděsíte tím, že zavoláte rodiče?

Davisová na mě zírala s otevřenou pusou a Gary vedle mě se smál jak pominutý. Pak se vzpamatovala, chytila mě za rukáv, Garyho za límec a táhla nás do ředitelny. Rozrazila její dveře a spustila: „Adame, to je neslýchané!“

„Uklidni se, Annie,“ pozvedl oči ředitel Sanders k naší profesorce. „Co se stalo?“

Davisová nás postrčila dopředu, pak se zhluboka nadechla a odpověděla: „Nachytala jsem je na chodbě, jak se líbají, a když jsem je vyzvala, aby přestali, víte, co mi Blacková odpověděla?“

„Ne, to opravdu nevím,“ odvětil klidně Sanders.

„Ať vám to řekne sama.“

Sanders upřel pohled na mě a dožadoval se odpovědi, která Davisovou tolik rozhořčila.

„Zeptala jsem se jí, jestli se chce přidat,“ pokrčila jsem rameny. Gary už zase propukl v hlasitý smích.

Sanders na mě chvíli koukal, pak nám řekl, ať se posadíme, a nařídil sekretářce, aby přinesla Davisové něco na uklidnění.

„Slečno Blacková, to už je druhé porušení školního řádu,“ obrátil se ředitel na mě.

„Nevěděla jsem, že žijeme ve středověku,“ namítla jsem.

„Pro mě za mě se líbejte třeba celý den, ale mimo budovu školy, kde to všechny pohoršuje,“ odvětil shovívavě. „Mimo to se mi od vaší poslední návštěvy v mé pracovně nahrnulo dalších několik stížností na vaši osobu.“

„Která jsou samozřejmě jistá a podložená,“ dodala jsem ironicky.

„No, myslím, že mnohé z nich bych nalezl i ve vašem studijním průkazu,“ ujistil mě.

No samozřejmě, pomyslela jsem si. Pobuřuje krátkými sukněmi nebo další vtipná poznámka, nad kterou se Emmett smál skoro stejně jako u té předešlé: nosí do školy žvýkací a jiné gumy. Už se těším, jak mi tam teď říďa připíše: bez dovolení se líbala se spolužákem a při výzvě k přestání drze prohodila: „Chcete se snad přidat?“

Mou chvilku ticha si zřejmě vyložil jako souhlas, a tak pokračoval: „Jsem tudíž nucen vám udělit důtku ředitele školy a informovat rodiče.“

Emmett se nasměje, ale tátovi to asi tak vtipné připadat nebude. No neva, on to nějak skousne. Bude prostě muset.

„A vám, pane Rogersi, uděluji napomenutí ředitele školy, aby to neodnesla jen slečna Blacková.“

„Žádnej problém,“ odvětil Gary a skoro to vypadalo, že si dá každou chvíli nohy na stůl.

Ředitel nás propustil a doporučil nám, abychom už dneska nechodili na zbytek vyučování. A než dorazím domů, tak se naši jistojistě dozví, co jsem dneska vyváděla, takže jsem až tak nespěchala. No ale hned, jak jsem překročila práh našeho domu, ozval se z kuchyně tátův hlas: „Rebecco,“ tak mi říká jenom, když se hodně zlobí, „můžeš mi vysvětlit, jaktože máš ředitelskou důtku?“

„To bylo jen nedorozumění,“ pokusila jsem se vysekat se z toho.

„Nedorozumění?“ vyjel na mě. „Sakra, snad jsem ti říkal, aby ses chovala slušně!“

„Tati, nech toho. Víš, že jsem jenom po tobě. Já za to nemůžu, to geny.“

„Nevymlouvej se na geny, Becco!“ křikl. „Prostě dostaneš domácí vězení a tečka.“

„Prima,“ odsekla jsem. Aspoň můžu pořád blbnout s Emmettem.

Táta nasupeně odešel a já jsem taky došla do svého pokoje. Moc mě tenhle trest netrápil, spoléhala jsem totiž na Emmetta a Alexe, že mě z něho nějak vysvobodí. Nakonec ale musela zasáhnout teta Alice a s tátovým dovolením mě vytáhla na nákupy.

Stála jsem u regálu a přemýšlela jsem, jestli si mám koupit ty super červené přiléhavé minišaty. Dneska jsem nějak nebyla v náladě.

„Jen si je kup,“ přitočila se ke mně Alice. „Viděla jsem tě, že si je bereš na nějakou akci, a moc ti to slušelo.“

Usmála jsem se tedy na Alice a přihodila jsem šaty k hromadě prádla, které Alice nakoupila pro celou rodinu.

S mnohem lepší náladou jsem vyrazila opět v pondělí do školy. Řekla jsem si, že se pokusím omezit svoje drzosti a nechat si je jen na svou rodinku. Otázkou je, jestli to vůbec u takového individua, jako jsem já, jde.

Jakkoli jsem se snažila, naše obvyklé rejpání se Stacy jsem vynechat nedokázala. Bavilo mě, jak je ze mě nepříčetná, kdykoli odpovím na nějakou otázku lépe než ona. Taky se se mnou pořád snažila soutěžit, kdo uloví lepšího kluka, ale to mě dost nebavilo, protože já jsem žádného kluka lovit nechtěla. Neměla jsem problém s tím líbat se s nějakým na chodbě, ale o žádný vztah jsem ani za mák nestála. Proto mě po nějaké době začal Gary pěkně štvát, protože to vypadalo, že by chtěl víc než jen občasné líbání.

Garyho jsem proto víc a víc ignorovala. Kdykoli jsem kolem jeho party procházela, houkal na mě a pískal, ale já si daleko víc všímala Duncana, protože ten o mě nejevil zájem. Navíc vypadal tajemně a to se mi na něm líbilo.

Jenomže Duncan byl trochu oříšek. Párkrát jsme se potkali na chodbě, ale on mě sotva pozdravil. Kdykoli jsem byla poblíž jeho party, stáhnul se a dělal, jako by ho moje přítomnost děsně otravovala. Ale já jsem stejně pod tím vším cítila, že nemůže být tak uzavřený, jak se jeví.

Vydržela jsem dobrý měsíc bez toho, abych navštívila ředitelnu. Kromě jedné poznámky o drzosti a druhé, která zněla: probírá se spolužačkou o hodině, jak kdo líbá, jsem se překonala.

Výklad na zemáku už mě zase nudil, a tak jsem jako obvykle vyrazila na cestu po škole s výmluvou, že si musím odskočit. Courala jsem se po chodbě a nakonec jsem skutečně došla na ten záchod. Zkotrolovala jsem se v zrcadle a chtěla jsem se vrátit na hodinu, když se ze tmy vynořila nějaká postava. Zastoupila mi cestu a zahnala mě zpět na záchody.

Ve světle jsem osobu poznala.

„Duncane? Co tu děláš?“ usmála jsem se na něj.

Přistrčil mě blíž ke stěně a jemně se o mě otřel. Proti své vůli jsem vzdychla. „Už nějakou dobu tě pozoruju, jak chodíš na svoje vycházky. Pokaždý ve stejnou dobu.“

„No jo, výklad je nudnej,“přitakala jsem, ale nedokázala jsem se soustředit na to, co říká, protože jsem celou dobu zkoumala jeho plné rty.

„Pořád musíš provokovat, viď,“ dodal po chvíli a sjel mi rukou od krku až na zadeček.

„A tobě se to líbí,“ zašeptala jsem a na důkaz svého tvrzení jsem mu zajela pod tričko.

Tiše se zasmál. Pohladil mě po tváři a zaklonil moji hlavu tak, aby se ke mně mohl lépe shýbnout. Zastavil se těsně před mými rty a snažil se sladit náš zrychlený dech. Přivádělo mě to k šílenství, protože už jsem ho chtěla líbat.

Když jsem chtěla překonat tu poslední překážku mezi námi, uhnul. To mě tak naštvalo, že jsem ho škrábla do zad. Zasmál se, pak se vrátil k mým rtům a konečně se jich dotkl. Tenhle kluk teda rozhodně věděl, co dělá. Jeho dobře promyšlené pohyby na mých rtech podněcovaly mou touhu po něm, ale já také nezůstávala pozadu. Jazykem jsem mu obkroužila konturu rtů. Přidal v tempu, čímž se naše vášnivost vystupňovala.

Přitáhla jsem si ho za zadek blíž k sobě a držela jsem ho u sebe tak pevně, jak jen to šlo. Jazykem mi pootevřel rty a vnikl dovnitř. Jeho jazyk našel ten můj, a tak se začaly vzájemně poznávat. Naše polibky byly hlubší a plné chtíče. Líbilo se mi, jak je zkušený, a chtěla jsem s ním všechno poznat.

Hruběji mě přitiskl ke stěně, ale tentokrát mi to nevadilo. Přesunul své rty na můj krk a přitom mi oběma rukama rejdil po těle. Zajela jsem mu rukama do vlasů a tichými steny jsem ho podporovala v jeho činnosti. Jeho ruce skončily na mém břiše a vyhrnuly moje tričko tak vysoko, aby se zespodu mohly dostat až k mým prsům.

Přetáhla jsem si tričko přes hlavu a nechala jsem ho, ať zahrne celé mé břicho tisíci dráždivými polibky. Mířil jimi nahoru, až se dostal k mým prsům. Zlíbal je a vrátil se k mým rtům.

Zatímco jsem ho líbala, osvobodila jsem ho i od jeho trička. Svými prsty jsem prozkoumávala jeho pevné břicho a občas jsem sjela i níž, abych slyšela jeho slastné vzdechy. Moje polibky začaly padat níž, zastavily se na jeho krku. Jemně jsem mezi zuby stiskla jeho kůži na krku, až příjemně zavrčel.

Jela jsem níž a níž, až jsem se dostala k lemu jeho kalhot. Pohotově jsem rozepnula knoflík a jeho kalhoty sjely k zemi. Chtěla jsem pokračovat, ale on si mě přitáhl zpět k sobě, protože chtěl nejspíš uspokojit mě. Vysadil mě výš a opřel o stěnu. Obtočila jsem nohy kolem jeho pánve a užívala si polibky, které mi věnoval.

Přitiskl mě ještě blíž k sobě a rozepnul mi knoflík kraťásků. Lehce přejel přes mou vnitřní stranu obnažených stehen, až jsem cítila, jak jsem pod jeho dotyky zvlhla. Přirazila jsem se k němu blíž a poznala jsem, že on je na akci taky připraven.

Přesně v tu chvíli se dveře záchodů rozletěly a stál v nich ředitel Sanders. Hned za ním stála ještě nějaká postava.

„Blacková!“ vyvalil oči Sanders. „Parkere!“

Ztuhla jsem a Duncan taky. Po chvíli se probral, opatrně mě postavil na zem a shýbnul se pro kalhoty, které mu ležely u kotníků. I já jsem si přitáhla kraťásky a pořádně jsem je zapnula.

„Okamžitě do mé pracovny!“ zahřímal a ukázal směrem ven.

Stála jsem tam jako opařená, ale Duncan byl celkem duchapřítomný. Natáhl se pro moje tričko a beze slov mi ho podal. Pokusila jsem se o úsměv a brzy se mi to podařilo. Horší už to být nemůže, pomyslela jsem si a musela jsem se fakt smát. Přišlo mi to tak nějak ironické, ale necítila jsem žádnou vinu. Možná tahle reakce byla nepochopitelná, ale podle mě to bylo přirozené.

„Tak vy z toho máte ještě legraci, slečno Blacková?“ otočil se na mě ředitel.

„Kdepak,“ zapřela jsem a dala jsem pozor, aby mi necukaly koutky.

Duncan si přes sebe přetáhl svoje tričko a chytil mě za ruku, což jsem brala jako fakt dobrý gesto vzhledem k tomu, co se mezi námi právě odehrálo. Aspoň mě v tom nenechal samotnou.

Jenom co jsme vyšli ze záchodů, jsem poznala tu druhou osobu. Byla to Stacy a měla škodolibou radost, že se jí podařilo mě dostat. Vyplázla jsem na ni jazyk a nechala jsem to být.

V ředitelně jsem se posadila na své obvyklé místo a Duncan vedle mě.

„Tak tohle už přestává všechno,“ řekl rudý vzteky a pravděpodobě se snažil zaměstnat svoje ruce, aby nás oba nezmlátil. Potlačila jsem další smích.

Duncan se na mě trochu nechápavě díval, ale jinak byl vcelku klidný. Předpokládála jsem, že není v téhle pracovně taky poprvé.

Ředitel chvíli mlčel a rozdýchával to, co před chvíli viděl. Měla jsem chuť ho ještě trochu vyprovokovat, třeba pohladit pořádně Duncana na patřičných místech, ale trochu jsem se bála, že by to s ním seklo. A nevím, jak Duncan, ale já teda první pomoc neovládám.

Po pár minutách ředitel znovu promluvil: „Chcete mi k tomu něco říct? Máte něco na svou obhajobu?“

„Hm, dost se mi to líbilo,“ pronesla jsem bez rozmyšlení a sledovala jsem, jak to Sandersovi zase zvedá tlak. No jo, to mám z toho, že dřív mluvím než myslím.

„Slečno Blacková, zdržte se laskavě jakýchkoliv komentářů,“ vyzval mě a bylo vidět, jaké mu dělá potíže mluvit se mnou pořád slušně.

„Ale chtěl jste přece vědět, jestli k tomu máme co říct-“

„Ticho!“ přerušil mě tak hlasitě, až jsem si chtěla zacpat uši.

„Pozvu si vaše rodiče do školy,“ oznámil nám a asi si myslel, že nás to fakt vyděsí.

„Klíďo,“ ujelo mi a ředitel už to fakt nemohl vydýchat.

„Vypadněte, oba! A týden vás v té škole nechci vidět!“ zakřičel.

Zvedla jsem se a vzala jsem Duncana za ruku. Vyšli jsme spolu z pracovny a zůstali stát na chodbě.

„Prima, máme tejdenní prázdniny,“ žďouchla jsem vesele do něj.

„Tos už trochu přehnala, Becco,“ mírnil mě. „Čekal jsem, kdy to s ním švihne.“

„Já taky,“ zakřenila jsem se.

„Ale teď vážně,“ začal. „Je to moje chyba, doufám, že z toho nebudeš mít doma problémy.“

„Ale prosim tě,“ uklidnila jsem ho. „Ono to nějak dopadne, tak proč se s tím stresovat? Spíš bychom se měli vrátit k tomu, kde jsme přestali.“

Zasmál se, když jsem si smyslně olízla rty. „Ty jsi vážně ďábel, Becco.“

„Tak pojď do toho pekla se mnou,“ zatáhla jsem ho za ruku a položila jsem si ji na svůj zadeček.

„S tebou půjdu kamkoli,“ odvětil a přitáhl si mě k sobě.

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Tak co? Co si myslíte o novém seznámení s Duncanem? Zapletou se ještě víc, nebo z toho nic nebude?

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebecca Black - 3. kapitola: